Důvodů, proč se vrátit k Vírské přehradě, bylo hned několik…
Předpověď počasí slibující dalekou viditelnost, Přírodní památka Javorův kopec, kde v květnu kvetou orchideje, ferrata Jezerní stěna pod přehradní hrází, v neposlední řadě pak nádherná krajina.
Pokud bychom naši dnešní cestu rozdělili do tří pomyslných etap, pak první a třetí pro nás nebudou ničím novým. Je to však záměr sledující opětovnou návštěvu rozhleden Horní les a Karasín.
************************************************************************************
Brzké ráno nás zastihuje v Rovečném. Obci ve východním cípu okresu Žďár nad Sázavou. Děti pospíchají do školy, my na rozhlednu Horní les.
Stoupání k osadě Dudkovice rychle ubíhá. Odtud je to už jen pár kroků k rozcestí pod rozhlednou. Prudký, krátký kopec, pak už jen točité schody na ochoz rozhledny ve výšce 38 metrů.
Nedočkavě vyhlížím do kraje, pozoruji krajinu a porovnávám s tím, co jsem viděl minule. Viditelnost je skutečně lepší. Rozeznávám kontury Jeseníků, Králického Sněžníku a Orlických hor. Krkonoše, pomyslná třešinka na rozhledovém dortu této rozhledny dnes vidět nejsou. Tak dobré to zas není. Ale vůbec to nevadí. I tak vidíme dost a dost.
Měním objektiv a pokouším se zachytit i vzdálená místa. Nejspíš to však budou jen nepoužitelné archivní snímky dokumentárního charakteru, k publikování nevhodné.
Syti pohledů sestupujeme a zvěčňujeme se do vrcholové knihy v odpočívadle pod stožárem rozhledny.
Vracíme se k rozcestí pod Horním lesem. Jen pár stovek metrů níže se nachází Javorův kopec, další vyhlídkové místo naší cesty. Je odtud malebný pohled do údolí Svratky a ke Karasínu.
Nejkratším směrem scházíme k Přírodní památce Javorův kopec. Je to svažitá prameništní louka s typickou vzácnou květenou. Už zdaleka vidíme, že sem dnes nejdeme nadarmo. Do daleka svítí bílé ostrůvky rozkvetlého suchopýru úzkolistého. A co víc, tyčí se tu spousta fialových květů prstnatce májového. Pastva pro oči, v lepší čas jsme nemohli přijít. Opatrně chodíme kolem rostlin, fotografujeme a fotografujeme.
Není to však všechno. Sousední louka, už za hranicí rezervace, je zas poseta květy kopretin. Jsou jich tisíce. Bílé kopretinové pole. Kopretiny jsou symbolem léta, které sem na Vysočinu přišlo o plné dva měsíce dříve.
Největší překvapení nás však čeká o pár kilometrů dál. V poli, kde jasně zelené obilí dosud stačilo nabrat výšku sotva dvou desítek centimetrů, září pronikavá modř rozkvetlých chrp. Chrpa kvete v létě. Nikoli začátkem května. Počasí je pomatené a roční období letos neplatí.
Pár kilometrů po dalších a dalších rozkvetlých lukách a scházíme k Vírské přehradě. Pylový povlak hladiny se od minulého týdne rozplynul, už to tu vypadá lépe. A lepší barvu má i hladina. Je modrá. To, po čem jsme toužili.
Po Svratecké vodohospodářské naučné stezce se vydáváme podél pravého břehu přehrady proti proudu Svratky. První zákrut přehrady, odkud je pěkný pohled k rozhledně na Horním lese, a stoupáme ke známé vyhlídce Kobylí skála.
Nádherný pohled na dolní část přehrady. Dá se sejít i ke strmým skaliskům o kousek níž, odkud je pohled ještě zajímavější. K fotogeničnosti místa přispívá i vysoká křivolaká bříza naklánějící se nad strmé skály.
Spousta fotografií. Krátký odpočinek a pokračujeme dál. Cesta stoupá a stoupá, přehradě se poněkud vzdaluje. Na vodní hladinu je vidět jen z několika málo otevřených míst. Míjíme studánku s podivným jménem Pravobřežka. Musel to být rozený romantik, kdo ji takto pojmenoval.
Odklon od přehrady byl jen dočasný. Cesta kulminuje, klesáme a přibližujeme se znovu vodní hladině. Míjíme další a další místa s nádhernými výhledy do údolí přehrady. Tady je opravdu na co se dívat. Fotoaparáty cvakají, čas rychle ubíhá.
Po dalším kilometru chůze přicházíme k místu, kde se k naučné stezce připojuje cyklostezka vedoucí z vysoko položeného Karasína. Tady Vírskou přehradu opouštíme.
Zdolat teď musíme několik stovek výškových metrů. Naštěstí cesta vede hustým lesem, kde nás polední sluneční paprsky příliš netrápí. Pod obcí Vítochov (máváme kostelu sv. Michala) se napojujeme na cestu, po které jsme šli minulý týden. Jen v opačném směru. Procházíme Karasínem. Poslední metry stoupání a stojíme pod rozhlednou. Opět je otevřeno, můžeme nahoru.
Na této rozhledně mě čeká fotografování objektů – kopců – které neznám. Fotím, přibližuji je… a až doma identifikuji. Až na pár drobností naprostá spokojenost.
Červeně značená turistická cesta nás přivádí až pod přehradní hráz. Příliš času do odjezdu autobusu nám nezbývá, hodně času jsme ztratili (neztratili, správně je využili) fotografováním. Rychle vybíháme ferratu Jezerní stěna. Je snadná, žádné problémy.
Zpět k řece. Skrze obec Vír k zastávce u hotelu. Do odjezdu autobusu chybí čtyři minuty.
Dnešní výlet opět neměl chybu.
************************************************************************************
délka trasy: 21,5 km, převýšení (stoupání): 700 metrů
„Dnešní výlet opět neměl chybu.“ 😎
výborne odfotená tá ferrata!
oveľa lepšie to vystihuje realitu ako keby sme to fotili zdola.
určitě…
krásné fotografie…. opravdu, smekám 😉
díky, ale smekat nemusíš…