Lužickými horami křížem krážem III (odpoledne)

Lužickými horami křížem krážem

Lužickými horami křížem krážem

Odpolední část nejdelší etapy čtyřdenního putování krajem Lužických hor…

Na Hvozdu, tedy na hlavním vrcholu, je několik německých turistů. Je všední den, hlavní turistická sezóna ještě nezačala. Přesto je restaurace otevřena, všechny služby fungují. Turistů si tu váží, na chování personálu je to jasně znát. Otevřena je samozřejmě i rozhledna na německém vrcholu, a i tam restaurace. Jak jsem v předchozí části napsal, Hvozd je pro turisty mnohem přívětivější než Luž. To tvrdím přesto, že mám raději samotu a klidná místa.

Rozhled z hlavního vrcholu je v poledních hodinách hodně zamlžený. Od jihovýchodu po jihozápad se na obzoru zvedá mlžný opar, který dalekým pohledům nesvědčí. Přesto je jasné, že Hvozd patří mezi nejlepší rozhledová místa Lužických hor. V identifikaci kopců pomáhají velmi pěkné kovové tabule s reliéfy kopců a pojmenováním v obou jazycích. Lepší provedení si už nedovedu představit.

Hvozd, pohled k jihovýchodu. Vlevo Jezevčí vrch, vpravo Ortel

Hvozd, pohled k jihovýchodu. Vlevo Jezevčí vrch

Hvozd, pohled ke Klíči (uprostřed). Vlevo Zelený vrch

Hvozd, pohled ke Klíči (uprostřed). Vlevo Zelený vrch

Hvozd, pohled k západu. Vlevo Malý a Velký Buk. Uprostřed na horizontu (nejvyšší) Studenec

Hvozd, pohled k západu. Vlevo Malý a Velký Buk. Uprostřed na horizontu (nejvyšší) Studenec

Luž a Pěnkavčí vrch (vlevo) z Hvozdu

Luž a Pěnkavčí vrch (vlevo) z Hvozdu

Výhled z rozhledny, na stranu severní, je mnohem ostřejší, než je tomu ve směru slunečním. Pode mnou se rozprostírají táhlé svahy Hvozdu, na které navazuje několik nízkých skalnatých hřebenů. Za nimi se rozprostírá široké údolí, kterému dominuje město Kurort Oybin. Další cíl mé dnešní cesty.

Hvozd, rozhledna na německém vrcholu

Hvozd, rozhledna na německém vrcholu

Pohled z rozhledny na Hvozdu k hlavnímu vrcholu

Pohled z rozhledny na Hvozdu k hlavnímu vrcholu

Luž z rozhledny na Hvozdu

Luž z rozhledny na Hvozdu

Kurort Oybin z rozhledny na Hvozdu

Kurort Oybin z rozhledny na Hvozdu

Kurort Oybin s hradem z rozhledny na Hvozdu

Kurort Oybin s hradem z rozhledny na Hvozdu

Rychle kalkuluji. K sestupu do Oybinu potřebuji hodinu a půl. V tom je i čas na prohlídku skalního města rozprostírajícího se na hřebeni jihovýchodně od lázní. Další hodinu budu potřebovat k výstupu na hradní vrch a prohlídku rozsáhlého hradního komplexu. A další hodinu pak k návratu na státní hranici, ke značené cestě směřující do českého vnitrozemí.

V půl čtvrté musím být tedy zpět pod Hvozdem. To je reálné. A v případě komplikací uberu jinde, v závěru cesty. Problém by nastal v případě zhoršení počasí, pak bych musel hodně improvizovat.

Strmým chodníkem sestupuji k sedlu Kammloch. Odtud pokračuji po silnici k okraji obce Luftkurort Lűckendorf. Napravo od silnice se rozprostírají nekonečné louky, nad nimiž se v dálce tyčí Ještěd. Velmi pěkný pohled.

Ještěd od Lűckendorfu

Ještěd od Lűckendorfu

Vlevo ode mne, nad severozápadním okrajem Lűckendorfu se táhne asi jeden kilometr dlouhý pískovcový hřeben Brandhöhe (Spálená výšina). V tomto hřebeni se nachází velké množství pískovcových skal, věží, a také vyhlídek. Značená cesta vstupuje do skal romantickou soutěskou Grosse Felsengasse (Velká Skalní ulice). Opouštím silnici a mířím k ní.

Soutěska je z obou stran sevřena skalami. U jejího západního okraje se tyčí rozložitá pískovcová skála Muschelsaal (Mušlový sál). Název této chráněné přírodní památky je poněkud zavádějící. Je to pískovcová skála prostoupená četnými zprohýbanými a zkroucenými výstupky a prohlubněmi, rezavě až červeně zbarvenými. Ale s notnou dávkou fantazie mohou některé z nich mušle připomínat.

Muschelsaal

Muschelsaal

Cesta vstupuje do skalní ulice po kamenných schodech. Z obou stran je lemována kolmými skalními stěnami. Všímám si výstižně i vtipně pojmenovaných skalních věží. Občas se mezi nimi objeví průrva vedoucí k vyhlídce. Turisté si nejvíce oblíbili Mnišskou kazatelnu (Mönchskanzel), odkud je nádherný pohled do údolí k Oybinu, a také zpět k Hvozdu. Vpravo od vyhlídky se nachází zajímavý skalní útvar Taube (Holub).

Grosse Felsengasse

Grosse Felsengasse

Skalní věže na hřebeni Brandhöhe

Skalní věže na hřebeni Brandhöhe

Mönchskanzel, pohled k Hvozdu

Mönchskanzel, pohled k Hvozdu

Skalní útvar Taubel (Holub)

Skalní útvar Taubel (Holub)

Mönchskanzel, pohled k Oybinu

Mönchskanzel, pohled k Oybinu

Mönchskanzel, pohled k Oybinu

Mönchskanzel, pohled k Oybinu

Největší překvapení mě čeká na samém konci hřebene Brandhöhe. Skalní věž Scharfenstein.

Scharfenstein (Ostrý kámen, 570 m. n. m.) je mohutný skalní útvar, mohutná skalní věž vyčnívající asi 45 metrů nad okolní terén. Je tvořena pevným křemenným pískovcem, proto odolávala erozi mnohem více, než okolní skály. V minulosti byl Scharfenstein označován Matterhornem Žitavských hor (tak se Lužické hory jmenují za severní hranicí).

Scharfenstein

Scharfenstein

Scharfenstein (Scharfensteinnadel, Scharfensteinská jehla)

Scharfenstein (Scharfensteinnadel, Scharfensteinská jehla)

Turisticky byla skála zpřístupněna už v roce 1887. K vrcholové plošině vedly strmé schody, na nejvyšším bodě se tyčila korouhev. Turisté sem chodili téměř sto let. Vše ale dosluhovalo, hrozilo, že se turisté na vrchol už nepodívají. V sedmdesátých letech minulého století bylo ke všeobecnému nadšení schodiště obnoveno a v roce 1993 přibyla na vrcholu nová korouhev.

Z vyhlídky je nádherný pohled k severu, na sousední vrchol Töpfer, na údolí s lázněmi Oybin a stejnojmenným hradem, k Hvozdu a Luži. Na české straně je vidět Ještěd.

Oybin ze Scharfensteinu

Oybin ze Scharfensteinu

Oybin ze Scharfensteinu, vlevo Luž

Oybin ze Scharfensteinu, vlevo Luž

Hvozd ze Scharfensteinu

Hvozd ze Scharfensteinu

Schody na vyhlídku Scharfenstein

Schody na vyhlídku Scharfenstein

Zdolávám poslední metry, poslední stupně žebříku, a jsem doslova nadšen. Rozhled je bez přehánění exkluzivní. Něco takového jsem na tomto nevýrazném hřebínku opravdu nečekal. Kochám se pohledy do kraje, především se nemohu nasytit toho k Oybinu. Teprve po dlouhých minutách opatrně sestupuji dolů a mířím k lázeňskému městu.

Kurort Oybin

Kurort Oybin

Kurort Oybin

Kurort Oybin

Lázní je v Horní Lužici několik. Ale Oybin je jen jeden. Romantická zřícenina stejnojmenného hradu a kláštera je zcela jistě největší turistickou atrakcí Žitavských hor a jednou z nejvýznamnějších památek Horní Lužice. Objekty stojí na temeni mohutné stolové hory (514 m. n. m.), vystupující asi 120 metrů nad lázeňské město. Hrad vznikl asi ve 13. století jako strážní stanoviště u stezky spojující Čechy s Lužicí, nicméně hradní vrch i okolí byly osídleny mnohem dříve. Nejstarší prokazatelné osídlení je už z doby bronzové, z 11. století před naším letopočtem. Nepříliš německy znějící název hradu dává tušit, že je slovanského původu.

Hrad Oybin

Hrad Oybin

Jako zakladatel hradu je uváděn Chvala z Lipé. Ten podle pověsti skálu objevil v roce 1256 při lovu medvědů. Pověst je pověst. Jisté je ovšem to, že Žitavsko patřilo od prvních desetiletí 13. století českému rodu Ronovců. Pánům ze Žitavy (Zittau) a z Lipé. V severní části vrchu tehdy existovalo malé opevnění, jihozápadní část hory byla chráněna předsunutým opevněním. Později byl na tomto místě vystavěn takzvaný Lipský hrad, Leipburg. Dnes je nejstarší dochovanou stavbou celého areálu.

Na začátku 14. století hrad rozšířil další příslušník rodu, Jindřich z Lipé. Zásluhy na dalším rozvoji hradního komplexu měl Karel IV. V roce 1364 nechal přistavět císařský palác a o čtyři roky později založil na Oybinu klášter Celestýnů. Klášterní kostel, který byl následně vystavěn, nese jasné znaky stavební školy Petra Parléře.

Žitava stranila Zikmundovi Lucemburskému, proto se v čase husitských válek stal Oybin terčem několikerého obléhání. Nikdy však husité Oybin nedobyli.

Další přestavby pokračovaly v 16. století. V roce 1574 se hrad s klášterem a přilehlými pozemky staly majetkem města Žitavy. Nového využití se však hrad už nedočkal. V roce 1577 byl objekt zasažen bleskem a do základů vyhořel. K obnovení nedošlo, navíc při zřícení velké skály v roce 1681 byla stržena hradní věž a zavalila několik domků pod hradem.

Hrad Oybin

Hrad Oybin

Až téměř do konce 18. století byl hrad ruinou. V čase romantismu byly jeho trosky doslova znovuobjeveny. Zásluhu na tom měli němečtí malíři Caspar David Friedrich a Carl Gustav Carus, kteří dokázali vzbudit zájem kolegů umělců i veřejnosti. Díky tomu byly v roce 1829 zříceniny zpřístupněny turistům, bylo zde vytvořeno muzeum. V čase vzkvétající NDR na opravy zámku nebyl čas ani peníze, zájem byl směřován do jiných sfér. V roce 1990 dokonce hrozilo uzavření celého objektu. Teprve potom započaly rozsáhlé opravy trvající několik let. Zrestaurovány byly hradní věže, kostel, zdi císařského paláce, nově bylo upraveno muzeum.

Po nekonečných schodech a chodnících stoupám ke vstupní bráně hradu. V ceně vstupného je informační leták, jazyk si mohu vybrat. Samozřejmě mají i českou verzi. Podle mapky procházím areálem a prohlížím si nejzajímavější místa. Císařský palác, úchvatný klášterní kostel, na jeho severní straně svatováclavskou kapli, podzemí kostela.

Hrad Oybin, vstupní brána

Hrad Oybin, vstupní brána

Hrad Oybin. Nádvoří a zbytky císařského paláce

Hrad Oybin. Nádvoří a zbytky císařského paláce

Hrad Oybin. Obytná věž pánů z Lipé. Nejstarší část hradu

Hrad Oybin. Obytná věž pánů z Lipé. Nejstarší část hradu

Hrad Oybin. Zdi císařského paláce

Hrad Oybin. Zdi císařského paláce

Hrad Oybin. Gotické "Knihovní okno"

Hrad Oybin. Gotické „Knihovní okno“

Hrad Oybin. Gotické "Knihovní okno"

Hrad Oybin. Gotické „Knihovní okno“

Hrad Oybin. Gotické "Knihovní okno"

Hrad Oybin. Gotické „Knihovní okno“

Hrad Oybin. Pohled z hradu do údolí Goldbach

Hrad Oybin. Pohled z hradu do údolí Goldbach

Hrad Oybin, výletní restaurace

Hrad Oybin, výletní restaurace

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Hrad Oybin, klášterní kostel

Ke kostelu přiléhá vysoká věž sloužící jako rozhledna. Výstup je poměrně krkolomný. Na vrcholu věže mě čeká prosklený objekt. V první chvíli se děsím. Zase se budu do kraje rozhlížet jen přes sklo? Už jsem zmiňoval, že velká část německých rozhleden je prosklena a neumožňuje otevřené výhledy. Ale tady tomu tak není. Kolem ochozu se dá volně chodit a rozhlížet se, co duše ráčí. Sklo je pouze ochranou pro případ nepříznivého počasí.

Hrad Oybin, kostelní věž

Hrad Oybin, kostelní věž

Hvozd z hradu Oybin

Hvozd z hradu Oybin

Hrad Oybin, hřbitov

Hrad Oybin, hřbitov

Hrad Oybin, okružní vyhlídková cesta

Hrad Oybin, okružní vyhlídková cesta

Další exkluzivní rozhledové místo dnešního dne. Nádherný rozhled po lázeňském městě, po Žitavských a Lužických horách.

Hodina mi na prohlídku celého areálu zdaleka nestačí. Mnoho zajímavostí jsem musel nechat bez povšimnutí, především dlouhý vyhlídkový okruh kolem celého hradního areálu i celé stolové hory.

Nevadí. Určitě se sem vrátím. Tohle místo nejde navštívit jen jednou.

Kurort Oybin, Bergkirche

Kurort Oybin, Bergkirche

Kurort Oybin a Scharfenstein

Kurort Oybin a Scharfenstein

Do sedla Kammloch se vracím nejkratší možnou cestou. Není to však žádná chudá příbuzná té, kterou jsem procházel po hřebeni Brandhöhe. Prochází taktéž mezi pískovcovými skalami, mezi dalšími a dalšími skalními věžemi prapodivných tvarů a zajímavých jmen. Krásná je věž Eisbär (Lední medvěd), ještě krásnější pak velmi podivná červená skála s výstižným jménem Chalice Rock. (Ještě výstižnější výraz pro tento tvar má však slovenština. Budzogáň).

Skalní věž Eisbär (Lední medvěd)

Skalní věž Eisbär (Lední medvěd)

Skalní věže Chalice Rock

Skalní věže Chalice Rock

Skalní věže Chalice Rock

Skalní věže Chalice Rock

Času málo a zajímavostí bezpočet. Lužické (či Žitavské) hory nejsou místem, které by mohl návštěvník poznat během několika dnů. Sice je to platnost obecná, ale kumulace přírodních a historických zajímavostí tohoto kraje je nebývalá. Doslova fascinující.

Od sedla Kammloch pokračuji k obci Petrovice. Odpoledne pokročilo a já musím chtě nechtě ubírat z původního plánu cesty. Vynechávám odbočku ke zřícenině hradu Starý Falkenburk na vrchu Sokol, za Petrovicemi si odpouštím odbočku ke zřícenině hradu Větrov na Loupežnickém vrchu.

Krajina u Petrovic

Krajina u Petrovic

Petrovice, kostel Nejsvětější trojice

Petrovice, kostel Nejsvětější trojice

Odbočku k Vraním skalám si však neodpustím. Je to významná skupina skal vystupující z lesů západně od obce Horní Sedlo. Skály jsou tvořeny velmi tvrdým pískovcem. Pro svou velkou členitost a pevnost jsou více než sto let vyhledávány horolezci. Nejcennější lezeckou věží je Fellerova věž. Procházím kolem ní a obdivuji nádherné výstupové cesty.

Vraní skály

Vraní skály

Vraní skály

Vraní skály

Baterie mého mobilu má za sebou dvanáct hodin intenzivní činnosti. Smartphon mě už po několikáté vybízí k zapnutí ultraúsporného režimu. Musím ukončit záznam trasy a měření. Telefon mohu ještě potřebovat a vybitý je mi k ničemu. Zde tedy záznam mé trasy končí, dále bude už probíhat jen v mé hlavě.

Od Vraních skal sestupuji k obci Horní Sedlo. Poslední zajímavostí mé dnešní cesty budou Bílé kameny. Objekt, který znám z fotografií a který jsem v žádném případě nechtěl minout. Po necelé hodině chůze k nim přicházím.

Bílé kameny

Bílé kameny

Bílé kameny se nacházejí severně od obce Jítrava, na úpatí kopce Vysoká. Jsou poměrně známým místem, často se objevují na fotografiích z tohoto kraje. Nápadné jsou svou bělostí a zaoblenými tvary. Připomínají hřbety mohutných odpočívajících slonů. Proto se jim někdy říká Sloní skály.

Tvořeny jsou šikmo ukloněnými vrstvami pískovců svrchní křídy. Sedimenty jsou obvykle uloženy horizontálně, tyto však svůj ukloněný směr získaly působením tektonické činnosti na lužickém zlomu (viz část II). Skály jsou asi dvacet metrů vysoké, svrchní část tvoří pískovec s vyšším obsahem kaolinitu. Proto jejich jasně bílá barva.

Zaoblený tvar získaly působením intenzivní eroze. Docházelo k postupnému obrušování povrchu skal, k rozšiřování puklin. Výsledkem je dnešní podoba. Bílé kameny jsou rozděleny širokými puklinami do několika bloků, tvoří jakési miniaturní skalní město. Od roku 1955 jsou útvary chráněny, dnes jsou přírodní památkou.

Den pokročil, slunce se schovalo za sousední kopce. Neosvětluje skály, místo se už ukrylo do hlubokého stínu. Mrzí mě to. Fotografie z tohoto místa už nebudou takové, jaké jsem si představoval. Bílá nebude svítivě bílá. Ale nemohu chtít všechno.

Bílé kameny

Bílé kameny

Do Jítravy, cíle mé dnešní cesty, to mám už jen několik stovek metrů. Na autobus nebudu čekat dlouho. Časový plán cesty vyšel dokonale, a myslím, že i všechno ostatní. Mám důvod být spokojen.

************************************************************************************

údaje o třetí etapě cesty: 44 km; převýšení (stoupání): 1800 m
mapa třetí etapy (s neúplným záznamem a neúplnými údaji měření):

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře u Lužickými horami křížem krážem III (odpoledne)

  1. SV napsal:

    „Mám důvod být spokojen.“ máš 😎

  2. SV napsal:

    tie Bílé kameny pôsobia tak rozprávkovo……

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.