Ostré veže a ztracené lano na Veľkej Furkotskej veži

Ostré veže a ztracené lano na Veľkej Furkotskej veži

Ostré veže a ztracené lano na Veľkej Furkotskej veži

Jak spolu souvisí Ostré veže a ztracené lano Veľkej Furkotskej veži? Nijak. Jen se událo během mé jedné túry…

Počasí si v letošním létě dělá, co chce. O Vysokých Tatrách to platí nikoli dvojnásob, ale pateronásob. Před čtrnácti dny nám propršelo celých pět dnů pobytu. (Ale ne, to bych lhal, první den jsme vystoupili na Veľké Solisko, ale to bylo skutečně všechno). Ani předpověď na konec minulého týdne neslibovala zázrak.

Po celonoční cestě vlakem se připravuji na lehkou aklimatizační túru. Jak jinak, má pršet. Beru nejnutnější věci a vycházím z Base Campu. Pohled k horám, během několika vteřin se z mlhy vynořují tatranské štíty. Jasná obloha. Je tohle možné?

Okamžitě se vracím a beru plnou polní. Zubačkou na Štrbské Pleso, směr Sedielkový priechod. Třeba pár hodin počasí vydrží a budu moci přelézt hřeben Ostrých veží. Je to můj dlouhodobý rest, chodím neustále kolem nich a dosud jsem si na ně netroufl.

Hřeben Ostrých veží opd Sedielkového priechodu

Hřeben Ostrých veží opd Sedielkového priechodu

Cesta ubíhá rychle, jsem už v polovině serpentin pod Sedielkovým priechodom. A počasí předvádí stejný zázrak. Jenže opačným směrem. Během minuty leje jak z konve, hory zmizely kdesi v mlze.

Tak jo.

Večer studuji na několika portálech předpověď počasí na neděli. Ano a ne. Norové tvrdí ne, SHMÚ ano, Meteoblue si myslí… Ale co. Děj se vůle boží.

Ráno opět vyrážím s plnou polní. S průchodem Furkotskou dolinou se mlha zvedá a sem tam se ukazuje i slunce. Třeba bude dobře.

Sedielkový priechod. Sedák, lezečky, odsedku a smyčky, vyrážím. Skála ještě není stoprocentně proschlá, v noci muselo pršet. Ale vane silný vítr, třeba cestu za pomoci slunečních paprsků vysuší.

Hřeben Ostrých veží je velmi členitý. Pokud dobře počítám, od Sedielkového priechodu po Ostrý zárez je tu 21 pojmenovaných objektů. Vlastní lezení obtížnosti III začíná až v polovině hřebene, na Ostrej vežičke.

Hřeben Ostrých veží

Hřeben Ostrých veží

Poslední pohled k obloze. Na déšť to v nejbližším okamžiku nevypadá. Jenže to jsem si včera myslel taky.

Kopa nad Sedielkom, Vežička nad Sedielkom, jižní a severní vrchol Ostrej kopy. Už mám problém určit, kde jsem. Těch elevací je tu mnohem více, než uvádí místopis. Tak mi to alespoň připadá. Překvapuje mě, že v tak lehkém terénu nelze striktně sledovat hřeben. Ten je tvořen často velkými oblými balvany; při sestupu z nich bych potřeboval bouldermatku. Jinými slovy deku tlumící skoky a pády. No nevadí. V dohledu mám už Ostrú vežičku a tam to bude jiné.

A je. Začíná zajímavé lezení. Dva vrcholy Ostrého hrbu, Ostrý palec. Strmé skalisko, odkud se musí ve směru postupu slanit. Hledám smyčku, borhák, nic. Aha. Tak tady si budu muset pomoct sám.

Malý skalní zářez se mi nezdá. Při nadlehčení lana by slaňovací smyčka mohla vyskočit. Raději ji zakládám kousek za hřebenem, do spáry.

Stahuji lano, prohlížím další úsek cesty. Na jižní vrchol Ostrej veže se neleze přímo. Pár metrů vzhůru, dlouhý traverz doleva a širokou puklinou k vrcholu. Jsem tu.

Jižní vrchol Ostrej veže

Jižní vrchol Ostrej veže

To nejtěžší mám za sebou. Pár minut pak trvá, než najdu správnou trasu sestupu pod severní vrchol. Tady už obtížnější lezení končí.

Stojím na severním vrcholu Ostrej veže, rozhlížím se. Uvědomuji si, že jsem se plně soustředil na lezení a zcela zapomněl na fotografování. Alespoň teď se pokouším o nápravu.

Na severním vrcholu Ostrej veže

Na severním vrcholu Ostrej veže

Ostré veže, Sedielkový priechod a Sedielková kopa

Ostré veže, Sedielkový priechod a Sedielková kopa

Sestup do Ostrého zárezu. Kam dál? Přemýšlím nad variantami a vybírám tu nejjednodušší. Budu pokračovat po hřebeni na Ostrú.

Tato cesta je už jednoduchá, žádné lezení. Nabízí však úchvatné pohledy do přilehlých dolin a na sousední vrcholy. A doslova exkluzivní pohled ke Kriváni.

Furkotská dolina a Vyšné Wahlenbergovo pleso z hřebenu Ostrej

Furkotská dolina a Vyšné Wahlenbergovo pleso z hřebenu Ostrej

Veľké Solisko z hřebenu Ostrej

Veľké Solisko z hřebenu Ostrej

Furkotská dolina a Nižné Wahlenbergovo pleso z hřebenu Ostrej

Furkotská dolina a Nižné Wahlenbergovo pleso z hřebenu Ostrej

Krátka a Kriváň z hřebenu Ostrej

Krátka a Kriváň z hřebenu Ostrej

Nefcerka a hřeben Hrubô z Ostrej

Nefcerka a hřeben Hrubô z Ostrej

Nefcerka a hřeben Hrubô z Ostrej

Nefcerka a hřeben Hrubô z Ostrej

Závěr Furkotskej doliny a Soliská z Ostrej

Závěr Furkotskej doliny a Soliská z Ostrej

Furkotský štít a Hrubý vrch z Ostrej

Furkotský štít a Hrubý vrch z Ostrej

Po další hodině chůze se rozhlížím z vrcholu Ostrej. A co teď?

Návrat Dolinou Suchej vody z ochranářského pohledu není zcela košer. Půjdu ukázněně, jak se má. Po hřebeni Furkotských veží. Znovu lezečky, sestup do Vyšnej Furkotskej štrbiny. Pak trojková stěna na Veľkú Furkotskú vežu. Tady slaňovací smyčky zakládat nemusím, je jich tu dost.

Stěnu, kterou slaňuji, jsem ve směru nahoru už lezl. Několik vzdušných kroků, nakrčit se pod nízký převis a věřit skalnímu odštěpu, že mě udrží. Je však zapotřebí, aby skála byla naprosto suchá a neklouzala. A to dnes není. Proto nebudu pokoušet osud, dolů nepolezu, slaním.

Příprava lana, první odhod se nepovedl, silný vítr lano odvál do Furkotky. Až na druhý pokus. Deset metrů ve vzduchu, jsem dole. Ve stinném místě nad Nefcerkou, kam slunce celý den nezasvítí, je skutečně vlhko. Dnes bych tu nelezl.

Stahuji lano, dva metry, nic. Ani jeden konec nepovoluje. Prusík, stoupám do lana, nic. Tak tohle je problém.

Přemýšlím, jaké mám možnosti. Vlhkou stěnou rozhodně nepolezu. Obejít? Kudy…? Trvalo by to dlouho a je už odpoledne. Nic. Nechám lano tady a zítra se pro ně vrátím. S povděkem kvituji, že mě už nečeká další slanění. Musel bych zaseknuté lano rozříznout.

Sestupuji do Furkotského sedla a vymýšlím strategický plán. Podle předpovědi počasí by zítra pršet nemělo. Ochranáři mi budou muset odpustit. Ale Dolinou Suchej vody vystoupím na Ostrú a přelezu na Furkotskú vežu uvolnit lano. Slaním, stáhnu (doufám), a budu pokračovat dál.

Jenže člověk míní a počasí v Tatrách mění. V osmnáct hodin předpověď stále dobrá. Dvě hodiny nato už ne tolik. Ráno ještě hůř. Před polednem hrozí poměrně vydatné srážky. Musím sebou hodit.

Srážky přišly mnohem dřív. V Liptovskom zárezu, půlhodinu od cíle jsem jak Hastrman, do toho ještě kroupy. Jsem celkem rád, když bez újmy stojím na dně Doliny Suchej vody.

Jo. Přesně takto vypadá ta suchá voda.

A jak to skončilo? Lano vlaje na Veľkej Furkotskej veži dál, naštěstí není moc vidět. Další pokus také nevyšel, počasí ani dnes nepřálo. Nemělo význam setrvávat, odjel jsem domů.

Pro lana se co nejdříve vrátím. Musím po sobě uklidit. Nemohu nechat hyzdit skalní věž, kterou mám moc rád…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty, Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře: Ostré veže a ztracené lano na Veľkej Furkotskej veži

  1. SV napsal:

    „Jo. Přesně takto vypadá ta suchá voda.“ 🙂 🙂 🙂

  2. SV napsal:

    „Nemohu nechat hyzdit skalní věž, kterou mám moc rád…“
    wellmi správne! 😎

  3. cvocinakopci napsal:

    S Ostrým palcem úplně stejná zkušenost… Naše smyčka už asi zmizela 😉 Martin+Markét

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *