Veľká Furkotská veža – záchranná akce Lano

Veľká Furkotská veža – záchranná akce Lano

Veľká Furkotská veža – záchranná akce Lano

Po dvou týdnech jsem se znovu vydal do Furkotskej doliny zachránit mé uvězněné horolezecké lano…

Už více jak dva týdny se na Veľkej Furkotskej veži ve větru třepetá moje lano (podrobnosti o jeho uvěznění jsem popsal v minulém příspěvku). Pokus o jeho záchranu nevyšel a mě čekala dovolená v jiných horách. Na chvíli jsem musel myšlenky přesměrovat jinam.

Třepetá. Vlastně jen v případě, že ho už někdo nestáhl, v horším případě nepřivlastnil si ho. Informace jsem umístil na různá místa webu. Jedinou odezvou bylo, že ho viděli a míjeli polští lezci a nechali ho tam, kde bylo.

************************************************************************************

Po náročné subtropické horské turistice na Korsice (reportáže budou) jsem se doma ani neohřál. Rychle jsem vypral oblečení a odjel do Tatier.

středa

Šestá ještě neodbila. Stoupám Furkotskou dolinou kolem Wahlenbergových ples k Furkotskému sedlu. Nazouvám lezečky, sedák, vyrážím po hřebeni vzhůru. Přelézám Prednú a Prostrednú Furkotskú vežu, poté přední vrchol Veľkej… a už ho vidím. Je tam.

Obcházím skalní zub a přelézám pod severozápadní stěnu věže. Lano je uvolněné, spodní konce jsou pečlivě poskládány. Nevěřím svým očím. Někdo si dal práci. Chtěl mi co nejvíce pomoci, abych si bez problémů mohl lano odnést. Kdo to byl, nevím. Možná ti Poláci. V každém případě patří dotyčným velké poděkování.

 

Bylo by teď jednoduché lano stáhnout a vrátit se zpět. Nechce se mi však. Budu pokračovat po hřebeni dále.

Čeká mě ovšem výstup severozápadní stěnou Veľkej Furkotskej veže. Velmi nepříjemný úsek, exponovaný. Jeden z nejnepříjemnějších trojkových úseků, které v Tatrách znám.

Chyty jsou dobré. Tlačím se pod převis a posunuji dále doprava. Konečně pravá noha stojí tam, kde má. Dále je to snadné. Zhluboka si oddechuji.

Sedím na vrcholku a pomalu vytahuji lano. Je nepoškozené a mám z toho radost. Zažili jsme toho spolu už dost.

Zachráněné horolezecké lano

Zachráněné horolezecké lano

Veľká Furkotská veža (v popředí) z Ostrej

Veľká Furkotská veža (v popředí) z Ostrej

Veľká Furkotská veža z Ostrej

Veľká Furkotská veža z Ostrej

V další cestě teď budu mít v batohu lana dvě. Nové, které jsem si musel pořídit, a staré. Pořádný náklad. Těžký batoh vnímám zcela zřetelně už při sestupu z věže. Tohle bude ještě zajímavé.

A kam dál? V oblasti, ve které se nacházím, platí spousta omezení a zákazů. Rameno Kriváňa, kam směřuji, je přístupné jen v zimě. Do přilehlých dolin se prakticky nesmí. Zima sice už není, ale Ramenu Kriváňa snad neublížím. A do dolin sestupovat nebudu.

Ostrá, Krátka, sestup k sedlu Špára. Nechce se mi hledat cestu v suti, trávě a kamení. Využívám dvou smyček kolem balvanu a slaňuji (na zachráněném laně).

Krátka a pohled k Západným Tatrám

Krátka a pohled k Západným Tatrám

Sedlo Špára a pohled do Nefcerky

Sedlo Špára a pohled do Nefcerky

Zelené Krivánske pleso od Špáry

Zelené Krivánske pleso od Špáry

Rameno Kriváňa

Rameno Kriváňa

V sedle Špára se nachází skalní průrva, jakási jeskyně svažující se do doliny Nefcerka. Vylézám nad hřeben nad ni a odtud si prohlížím další cestu.

V cestě na Kriváň mě čekají tři vysoké výšvihy. Cesta k prvnímu je jednoduchá, stejně tak samotný výšvih. Druhý je zakončen strmě ukloněnou, poměrně hladkou plotnou. Tak vypadá zdáli. Skutečnost je však příznivější. Nalézám k plotně z pravé strany. Na místě samotném zjišťuji, že je členitá a zdolat ji lze bez technických obtížností.

Obtížnější lezení začíná až nad druhým výšvihem. Hřeben se tu stáčí o devadesát stupňů k jihozápadu. Je ostrý a exponovaný.

Zdolávám ho a následuje poslední výšvih. Hledám nejjednodušší cestu k jeho horní části, kde už je terén jednoduchý. Zleva vystupuji ke dvěma výrazným věžičkám. Mezi nimi je asi dva metry široký žlab zatarasený napadanými balvany. Jsou pevně zaklíněny, mohu po nich bez obav vystoupat. Vytvářejí však převis, který musím zdolat. Dobrý stup pro pravou nohu, levá jen na tření, levá ruka za hranu… a už kloužu dolů. Levá noha to neustála. Lezečka nepřilnula na vlhkou skálu a takto to dopadlo. Dva metry dolů, rána do přilby a pohlazení obličeje tatranskou žulou.

Nic strašného se nestalo. Zvedám se a tentokrát pečlivěji navalené balvany přelézám. Na vrchol Kriváňa je to pár metrů Dolézám a otírám si poškrábaný obličej. Z batohu vytahuji telefon, chci se podívat, jak vypadám. Na Kriváni je spousta lidí, tak abych je nestrašil. Odemknutí telefonu rozpoznáním obličeje funguje. Telefon mě poznal, je to dobré.

Na Kriváni

Na Kriváni

Omývám si tvář. Nad západní částí Vysokých Tatier se kupí oblaka, nad Nízkymi Tatrami se už blýská a hřmí. Zvedám se a pomalu směřuji dolů. Až na malou nehodu se dnešní túra vyvedla.

čtvrtek

Vyrážím opět velmi brzy. Mířím nad Štrbské Pleso. Mým cílem je Soliskový hrebeň.

Už v časném ránu se obloha rychle zatahuje. Přelézám Predné Solisko a Soliskový hrb. V té chvíli už nevidím ani do Soliskového sedla, které leží pár metrů pode mnou. Plán mé dnešní cesty se hatí. Za těchto podmínek na hřeben nepůjdu.

Soliskový hrebeň z Predného Soliska (to ještě bylo pěkně)

Soliskový hrebeň z Predného Soliska (to ještě bylo pěkně)

Na Prednom Solisku

Na Prednom Solisku

Slézám pod Soliskový hrb a sestupuji do Furkotskej doliny. Po trase včerejší cesty mířím do Furkotského sedla. Odtud dále stoupám na Furkotský štít. Obloha se střídavě projasňuje a zatahuje. Chvíli vidím značnou část Tatier, chvíli nevidím vůbec nic. Déšť je jen otázkou času. Pobyt na vrcholu Furkotského štítu raději neprodlužuji.

U Nižného Wahlenbergova plesa

U Nižného Wahlenbergova plesa

Na Furkotskom štíte

Na Furkotskom štíte

Furkotská dolina z Furkotského štítu. Wahlenbergove plesá a hrebeň Ostrej

Furkotská dolina z Furkotského štítu. Wahlenbergove plesá a hrebeň Ostrej

Furkotská dolina z Furkotského štítu. Wahlenbergove plesá a Soliská

Furkotská dolina z Furkotského štítu. Wahlenbergove plesá a Soliská

Sestupuji do Mlynickej doliny. K Capiemu plesu, k Plesu nad Skokom. Dále k vodopádu a tady už mě dostihuje vydatná sprcha dešťových kapek. Halím se do nepromokavé bundy, halím batoh. Míjím desítky turistů schovaných pod stromy.

Mlynická dolina, u Capieho plesa

Mlynická dolina, u Capieho plesa

Mlynická dolina, u Capieho plesa

Mlynická dolina, u Capieho plesa

Mlynická dolina, vodopád Skok

Mlynická dolina, vodopád Skok

Mlynická dolina, vodopád Skok

Mlynická dolina, vodopád Skok

Já volím cestu v dešti. Ten ustává s příchodem na Štrbské Pleso.

I dnes to bylo dobré. Sice ne takové, jaké jsem chtěl, ale chtít mohu cokoli. Skutečnost řídí někdo jiný. A ten chtěl, abych si dnes odpočinul.

pátek

Po delší době má panovat ve Vysokých Tatrách ideální počasí. Prvním ranním spojem přijíždím na zastávku Popradské pleso a pokračuji do Mengusovskej doliny. Výchozím místem mé dnešní túry je sedlo Váha.

U Žabích plies

U Žabích plies

Žabie plesá a Bašty

Žabie plesá a Bašty

Už v brzkých ranních hodinách míří spousty turistů na Rysy. Dělají dobře. Ti, kteří půjdou později, budou muset vytrpět zástupy lidí. A budou muset nést o poznání větší zásobu vody.

Zamýšlím přelézt Korunu Vysokej. To znamená hranou z Váhy na Ťažký štít, pak do Štrbiny pod Ťažkým štítom a dále na hlavní vrchol Vysokej. Hřebenem pokračovat na její severní vrchol, znovu dolů, a nakonec na Dračí štít. Na jeho hlavním vrcholu túru ukončit.

Ťažký štít, vlevo sedlo Váha

Ťažký štít, vlevo sedlo Váha

Je to oblíbená, avšak poměrně náročná túra. Lezení obtížnosti až III, místy v exponovaném terénu.

První metry nejsou obtížné. Vysoké stupně, které snadno překonávám. Výše se terén už stává strmějším. V hlavě mám vyrytý popis cesty od Arna Puškáša. Ten však brzy bere za své. První z výrazných výšvihů bych měl obcházet vlevo. Tam však žádnou rozumnou cestu nevidím. Nahlížím vpravo. Tady je to z mého pohledu příznivější. Přes ustupující stěnku s dobrými stupy se dostávám do sedélka za věží.

Následují další dva hrby a za nimi ostrý skalní kůň. Sice krátký, ale nepříjemně nakloněný nad strmou skalní stěnu. Špatné chyty, pro levou nohu jen ostrá skalní hrana.

Poučen událostmi předvčerejšího dne pečlivě kontroluji pokládání lezeček na stupy. Místo chytu stisk, pravá noha hluboko dolů. Málo. Posunuji levou nohu níž, pak teprve pravá dosáhne, kam má.

Krkolomné. Ale technicky dobře provedené. Dával jsem si pozor na zatížení levé nohy. Aby neujela jako na Kriváni.

Ani na posledním úseku před vrcholem Ťažkého štítu nenacházím spojení s popisem Arna Puškáša a realitou. Úzkou rampou překonávám kolmou stěnu a zprava se dostávám na kazatelnu pod vrcholem štítu. Skalní odštěp, dva sokolíkové kroky a levá noha na vrcholovou plošinu. Jsem tady. Ten poslední úsek bych ve směru dolů hodně rozmýšlel…

Rysy z Ťažkého štítu

Rysy z Ťažkého štítu

Ťažký štít, pohled do Mengusovskej doliny

Ťažký štít, pohled do Mengusovskej doliny

Ťažký štít, pohled do Ťažkej doliny

Ťažký štít, pohled do Ťažkej doliny

Ganky z Ťažkého štítu

Ganky z Ťažkého štítu

Popradský hrebeň a Dračie pleso z Ťažkého štítu

Popradský hrebeň a Dračie pleso z Ťažkého štítu

První část cesty mám za sebou. Následuje Vysoká. Vzhlížím k její severozápadní hraně. Ta vytváří stěnu proťatou širokou puklinou. Kolem ní vede výstup.

Budu však muset chvíli počkat. Stěnou někdo leze a nalézat pod něj není dobrý nápad. Stačí jeden uvolněný kámen.

Postup lezce hranou Vysokej je velmi pomalý. Trpělivě čekám a poté měním své další plány. Sestupuji z Ťažkého štítu na terasu Vysokej. Pokračuji k centrálnímu žlabu štítu a přecházím na jeho druhou stranu. A pokračuji dále až pod Dračí štít.

Rozhodl jsem se Vysokou dnes vynechat. Vylézám na hlavní vrchol Dračieho štítu. Setkávám se tu se skupinou čtyř lezců. Sedíme, povídáme, po chvíli pokračují dál. Chtějí přelézt Korunu Vysokej v opačném směru. No, čeká je ještě dlouhá cesta.

Dračia dolinka z Dračieho štítu

Dračia dolinka z Dračieho štítu

Mengusovská dolina z Dračieho štítu

Mengusovská dolina z Dračieho štítu

Dračí štít, pohled do Rumanovej doliny. Na horizontu Gerlachovský štít a Končistá

Dračí štít, pohled do Rumanovej doliny. Na horizontu Gerlachovský štít a Končistá

Končistá, Lúčne sedlo a Tupá z Dračieho štítu

Končistá, Lúčne sedlo a Tupá z Dračieho štítu

Dračí štít (vpravo) a Malý Dračí štít

Dračí štít (vpravo) a Malý Dračí štít

Po chvíli se zvedám i já. Kousek sestupuji, poté slaňuji pod stěny štítu.

Dnes už stačilo. Vracím se pod Ťažký štít a sestupuji jednoduchou cestou na Váhu. Mezi stovkami lidí se prodírám dolů. Kolem chaty, kolem Žabích plies, je to náročné. Všichni chtějí využít krásného počasí a užít si Tatier co nejvíce.

Rysy a Váha zpod Ťažkého štítu

Rysy a Váha zpod Ťažkého štítu

Chata pod Rysmi zpod Ťažkého štítu

Chata pod Rysmi zpod Ťažkého štítu

I já jsem si tentokrát užil. Expedici považuji za velmi zdařilou. Podařilo se mi zachránit lano, vylezl jsem si dvě nové cesty. Poděkování Tatrám a návrat do civilizace.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty, Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů: Veľká Furkotská veža – záchranná akce Lano

  1. SV napsal:

    parádní fotky, aj akce! 😉

  2. SV napsal:

    „Furkotská dolina z Furkotského štítu. Wahlenbergove plesá a hrebeň Ostrej“
    tie plesá vyzerajú tak nejak srdečne 😉 hlavne to menšie

  3. SV napsal:

    „Chata pod Rysmi zpod Ťažkého štítu“ hm, vyzerá ako vagón…..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *