Korsika – subtropická horská turistika. Část IV.

Korsika – subtropická horská turistika

Přesunujeme se do Porta na západním pobřeží Korsiky…

den pátý

Strávili jsme poslední noc v přívětivém kempu pod mohutným Monte d´Oro. Čeká nás přesun na západní pobřeží Korsiky, do starobylého přístavu Porto. Bylo by však zhýralé ztratit den pouhou jízdou v autobuse. Nedaleko cíle bus opustíme a projdeme si nádherný říční kaňon Spelunca.

Už potřetí, tentokrát naposledy vyjíždíme k sedlu Col de Vizzavona. Posíláme symbolický pozdrav na obě strany cesty. K Punta Dell´Oriente i k Monte d´Oro. Myslím, že na obě túry budeme ještě dlouho vzpomínat.

Jedna z páteřních silnic Korsiky nás přivádí do Ajaccia. Město je považováno za metropoli Korsiky. Značná část obyvatel ostrova by vám však tvrdila něco jiného a cítila by se dotčena. Adeptů je víc, především třeba jmenovat historicky významné Corte. Ajaccio je jedno z největších měst ostrova, strategicky položené. Jeho důležitost spočívá ovšem v jiné skutečnosti. Narodil se zde nejvýznamnější Korsičan všech dob. Napoleon Bonaparte.

Naše expedice zastavuje v Ajacciu pouze za účelem doplnění potravin ve zdejším supermarketu. Skromný rodný dům velkého vojevůdce leží hluboko v centru města a v husté dopravě by nám cesta k němu zabrala neúměrnou část dne. Navíc jsme zaměřeni na horskou turistiku a říční kaňon je pro všechny mnohem lepší volbou.

Ajaccio je nejjižnějším bodem naší cesty po Korsice. Obracíme na sever a míříme do městečka Évisa. Poslední kilometry, respektive průjezd Évisou je první zatěžkávací zkouškou obratnosti a umění našich řidičů na uzoučkých korsických silnicích. Ale v tomto směru bude ještě hůř.

Rychle vystupujeme, nemůžeme dlouho zdržovat provoz. Napojujeme se na starou stezku vedoucí z Ěvisy do Oty. Stezka je dnes součástí významné dálkové trasy Tra Mare e Monti (Od moře do hor). Ta není tak známá jako GR 20, je však co zajímavostí neméně hodnotná.

První část cesty je sestupem do říčního kaňonu Spelunca. Šest set metrů klesání, stezka je však udržovaná a chůzi neprovází žádné obtíže. Procházíme subtropickým lesem. Mnoho druhů stromů ani nejsme schopni určit. Stejně tak motýli, ještěrky, nevíme. Třeba se příště lépe připravit.

V nižších částech údolí les řídne. Otevírají se dechberoucí pohledy na hory svírající říční údolí. Impozantní, krásné.

Nad kaňonem Spelunca

Stará stezka z Évisy do Oty

Nad kaňonem Spelunca

Kaňon Spelunca

Stará stezka z Évisy do Oty

Po hodině chůze přicházíme k řece Gorge de Spelunca. Tady se naše výprava dělí. V dalším, asi dvoukilometrovém úseku si každý může vybrat. Buď cesta řekou, nebo stezkou nad ní. Nemajíce vodní obuv, zůstáváme věrni svým nohám a volíme cestu nad řekou. Žádné ochuzení, žádné strádání.

Levostranný přítok řeky Gorge de Spelunca přecházíme po starém kamenném mostě Ponte à Zaglia z roku 1797. Stezka stoupá, v nejvyšším bodě až sto metrů nad hladinu řeky. Na každém kroku se otevírají další a další pohledy do kaňonu a na okolní hory. Úchvatné scenérie, které se nadlouho vyryjí do našich pamětí.

Ponte à Zaglia

Kaňon Spelunca

Stará stezka z Évisy do Oty

Kaňon Spelunca

Stará stezka z Évisy do Oty

Kaňon Spelunca

Po další hodině chůze cesta klesá k dalšímu mostu. Vlastně dvojmostu. Jsou to dva mosty navazující na sebe, překonávající soutok řek Gorge de Spelunca a Lunca. V první jmenované řece se pod mostem nacházejí hluboké tůně jakoby předurčené k osvěžení a koupání. A je tu také pořádně živo. Tady už neodolávám ani já a na chvíli se nakládám do překvapivě teplé horské řeky.

Most nad soutokem řek Gorge de Spelunca a Lunca

Pohled nad údolí řeky Lunca

Lunca

Pohled nad údolí řeky Lunca

Řeka Gorge de Spelunca

U tohoto mostu naše dnešní cesta končí. Historická stezka pokračuje po druhé straně řeky do Oty. Nás čekají dva kilometry chůze po horkém asfaltu k hlavní silnici, kde nasedneme zpátky do autobusu. I ze silnice se otevírají další nové pohledy do údolí řeky. A také ke starobylé Otě ve stráních nad řekou.

Ota

************************************************************************************

Přijíždíme do Porta. Ubytováváme se tentokrát v mnohem civilizovanějším kempu. Stovky rekreantů, hluk, na straně druhá dokonalá infrastruktura, člověku nic nechybí. Přemýšlím, co je lepší. Vlastně ani přemýšlet nemusím. Toto je tvrdá civilizace.

Čeká nás ještě večerní návštěva Porta, pozorování západu slunce nad mořem. Cestou k přístavu naše pohledy bloudí vysoko nad kemp, kde se tyčí vrchol Capu d´Ortu, náš zítřejší cíl.