Vystoupáme vysoko nad Porto…
den šestý
Noc v civilizovaném kempu byla k našemu překvapení klidná. Po jedenácté padl klid, který většina hostů v kempu dodržovala. Naše obavy z bujaré noci byly zbytečné.
************************************************************************************
Vysoko nad naším kempem se tyčí několik skalních věží. Za nimi vyčnívá nenápadný skalní masív s plochým vrcholem, Capu d´Ortu. Nejvyšší bod tohoto seskupení (1294 m. n. m.) a náš dnešní cíl. Výstup na tento vrchol a letecké pohledy na Porto a přilehlý záliv nebudou ovšem jediným dnešním zážitkem. Cestou k výchozímu místu túry budeme projíždět skalní oblastí Calanche. Světoznámé seskupení skal a bizarních skalních útvarů je zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Úzkou silnicí, kde naši řidiči znovu a znovu musejí předvádět svoji profesionalitu a obratnost, stoupáme do skal. Calanche není daleko, půlhodina jízdy z Porta. Na prvním odpočívadle pak zastavujeme a s fotoaparáty na krku vyskakujeme z autobusu. Je skutečně na co se dívat, je co fotografovat. Skalní útvary vymodelované větrem a vodou do neskutečných tvarů. Ostré tvary skal s bezpočtem prohlubní. Vše vytvořeno z růžové a oranžové porfyrické žuly.
Přímo před našima očima se tyčí nejznámější skalní útvar Calanche, Le coeur nebo také Les fiancés au coeur. V překladu Srdce, Srdce milenců nebo i Snoubenci. Česká pojmenování se v různých bedekrech liší.
Fascinuje mě barevné spojení skal a moře. Kombinace oranžové a azurově modré neskutečným způsobem ladí. Jednou větou: To, co tu předvádí příroda, člověk nikdy vymyslet nemůže.
Výchozím místem naší túry je nejvyšší bod silnice z Porta do Piany. Tady se naše expedice rozdělí. Cíl cesty máme sice stejný, ale obtížnost cest se liší. Pohodáři půjdou stezkou, která míjí skalní masívy, kde je nečeká žádné lezení. Skupina horských turistů bude směřovat k sedlu Foce d´Orto. Z tohoto místa je výstup na Capu d´Ortu obtížnější. Volíme variantu těžší. Nabízí výhledy do dalekého okolí a má sportovnější charakter.
K sedlu Foce d´Orto vede pohodový lesní chodník. Vzrostlé stromy vytvářejí nad našimi hlavami stín a činí chůzi přijatelnější. Po hodině a půl stoupání přicházíme do sedla. Tady už ochranný slunečník končí.
Po krátkém odpočinku pokračujeme po malých skupinkách dál. Další cesta vede skalním žlabem; není příliš rozumné se v takovém místě kumulovat. Přestože zdejší žula je kompaktní a příliš volných balvanů tu nenacházíme.
Výstup žlabem je poměrně dlouhý. Cestou můžeme pozorovat bizarní tvary okolních skal. Také se stále víc a víc otevírají pohledy k moři. I na stranu opačnou, do vnitrozemí. Tady se vinou hluboká údolí končící kdesi v dáli.
Žlab jsme zdolali, kamenní mužíci vyznačující cestu uhýbají doleva a obcházejí jeden z vrcholů v tomto skalním seskupení. Nedá nám to a vylézáme téměř k nejvyššímu bodu této skály. Odměnou jsou nám fantastické pohledy do okolí. Odtud poprvé spatřujeme i náš cíl. K němu je to ještě půlhodina cesty.
Krátký sestup do hlubokého sedla, tady se napojuje cesta našich kolegů pohodářů. Pak už jen poslední krátký výstup a stojíme u vrcholového kříže. Prostého, dřevěného (okamžitě mě napadá tatranský vrchol Zlobivá, tam donedávna býval podobný).
Vrchol Capu d´Ortu nabízí ty nejfantastičtější pohledy, jaké si jen můžeme představit. Téměř třináct set metrů nad hladinou moře, hluboko pod sebou Porto a přilehlý záliv. Na západě vysoký skalní výběžek s Janovskou věží, Corse du Sud Cappo Rosso. Nejzápadnější bod Korsiky a náš zítřejší cíl. Ještě před tímto skalním výběžkem se rozkládá starobylá vesnička Piano, kde se během zítřejší cesty také zastavíme.
Nemohu se nasytit pohledů do okolí. Mé oči těkají do všech světových stran. Zastavují se na severovýchodě. Ve vzdálenosti, odhaduji pětadvacet kilometrů, se tyčí mohutný štít. Tvaru, jaký jsem tady na Korsice ještě nespatřil. Připomíná alpské štíty, především svojí exponovanou štítovou stěnou. Paglia Orba, sděluje mi naše průvodkyně. Předestírám, že tento vrchol budu během další cesty po Korsice obdivovat ještě z mnoha stran a mnoha úhlů.
Na vrcholu Capu d´Ortu nejsme sami. Společnost nám dělá pár kavčat žlutozobých, v letu rychlých jak raketa. A také všudypřítomní krkavci. Ti už jsou opatrnější a drží si odstup.
Slunce žhne. Je třeba se zvednout a dát se na sestup. Povede cestou pohodářů a v závěru odbočí k jedné z restaurací u silnice v oblasti Calanche.
Zpáteční cesta je prohlídkou obrovské přírodní galerie. Tvary skal, mezi nimiž najdete prakticky cokoli, na co si vzpomenete. Chcete dinosaura? Je tu! Chcete slepičí zobák? Tady máte rovnou dva! Něco takového se uvidí sotvakde. Jako z jiného světa pak působí parta skutečných živých koz pasoucích se u cesty.
Dnešní túra byla doslova a do písmene úchvatná. Stranou jdou úporné sluneční paprsky, stranou jde únava po namáhavém výstupu. V našich duších zůstává nadšení.
tá ružová žula je nádherná!