Korsika – subtropická horská turistika. Část VI.

Korsika – subtropická horská turistika

Cesta k nejzápadnějšímu bodu Korsiky…

den sedmý

Sedmý den naší expedice. Podle Bible Bůh sedmý den odpočíval. Po včerejší náročné túře se mnozí účastníci naší expedice počínáním Nejvyššího inspirovali; na túru k nejzápadnějšímu bodu Korsiky vyráží pouhých šest nejodolnějších.

Projíždíme opět oblastí Calanche, poté vesničkou Piana, kde se cestou zpět zastavíme. Šestice se vším smířených vystupuje na parkovišti u motorestu La Guardiola. Ostatní pokračují k jedné z nejkrásnějších korsických pláží Arone, kde stráví odpočinkový den.

Nejzápadnějším bodem Korsiky je mys Cappo Rosso. Je výběžkem poloostrova, na kterém se právě nacházíme. Jméno poloostrov snad ani nemá. Turisté však nechodí přímo k tomuto geografickému bodu. Navštěvují mohutný vrchol tyčící se nad Capo Rosso, na kterém do daleka svítí Janovská věž. Sem míříme i my.

Capo Rosso

K našemu cíli vede orientačně jednoduchý chodník. Už tak jednoduchý ovšem není po fyzické stránce. Nejprve táhlý sestup téměř na samý konec poloostrova, pak poměrně strmý výstup k Janovské věži. Na cestě tam i zpět nastoupáme tři sta padesát výškových metrů, totéž dolů. Jedna cesta trvá dvě hodiny. Čtyři hodiny na prudkém slunci, v nepříliš velké nadmořské výšce. A na to už musíme být pořádně připraveni a vybaveni. Mohutné zásoby pitné vody, slušná vrstva ochranného krému s vysokým faktorem.

Cesta rychle ubíhá. Tradičně zůstávám za ostatními. Pohledů k moři a k okolním útesům se nemohu nasytit. A nestačím fotografovat. Naštěstí na mě kolegové čekají; sami si rádi odpočinou.

Pohledy k moři

Po dvou hodinách stojíme u Janovské věže nad Capo Rosso. Věž má svoje jméno: Tour de Turghiu.

Janovské věže byly předky majáků a plnily i funkci strážní. Vystavěny byly na vysokých místech korsického pobřeží tak, aby z nich bylo vidět daleko na moře. Z jedné věže muselo být vidět na obě sousední. Po roce 1530 vybudovali Janované na korsickém pobřeží na 150 takových věží.

Janovská věž (Tour de Turghiu) na Capo Rosso

První podmínku plní Tour de Turghiu snad na tisíc procent. Vidět je daleko na moře, netroufám si odhadnout, jak vzdálený je horizont. Vidět je i do vnitrozemí. Zřetelně vidíme Capu d´Ortu, cíl naší včerejší cesty. Daleko na horizontu se vypíná vrchol Paglia Orba, štít, který mě nadchl už včera. Úchvatné jsou pohledy k hladině moře, které se rozprostírá ve třech světových stranách.

Korsika z Capo Rosso

Pohled k mořské hladině

Korsické západní pobřeží

Pohled k severu

Pohled na východ, do vnitrozemí. Vpravo Capu d´Ortu, vlevo Paglia Orba

Capu d´Ortu (vlevo od středu fotografie) z Capo Rosso

Capu d´Ortu z Capo Rosso

Středomořský hmyz

…ještě pohledy k moři

Úžasné místo.

Blíží se poledne a slunce žhne silněji a silněji. Cesta zpět je z tohoto pohledu mnohem náročnější než ta ranní. Horko nás všechny vyčerpává a jsme nanejvýš rádi, když konečně přicházíme zpět k parkovišti. Teď i nás čeká zasloužená odměna. Nedaleká pláž Arone. Tady se spojujeme se zbytkem výpravy.

Naštěstí na pláži nemusím trávit příliš mnoho času. Dvě hodinky, během kterých jsem pomocí plaveckých brýlí sledoval krásné rybky na útesech a jednu malou chobotnici. Nicméně jsem rád, když odjíždíme zpět. Pláže pro mě nejsou.

Piana. Typická korsická vesnice, údajně zapsaná na seznamu nejkrásnějších francouzských obcí. Procházím centrem obce, pak s kolegy usedám v kavárničce a ochutnávám středomořskou kávu. Mám pocit, že takových vesnic už jsme během jízdy Korsikou spatřili mnoho. Proč zrovna tato patří mezi nejkrásnější, nevím. Pravdou ale je, že se tu cítím dobře.

A to je důležité.