Korsika – subtropická horská turistika. Část IX.

Korsika – subtropická horská turistika

Blíží se konec naší expedice…

Ještě před odjezdem z kempu si necháváme půlhodinku na krátký výlet. Pár stovek metrů nad branami tábořiště se nachází vyhlídková skála. Její vrcholová plošina nabízí překrásný kruhový pohled na okolní horské hřebeny. Dokonce je zde umístěna tabule s podrobnými popisy jednotlivých vrcholů. Udělám si konečně jasno v mých orografických záhadách.

Máme štěstí. V brzkých dopoledních hodinách se dosud nezvedl opar a viditelnost je téměř ideální. Rozhlížíme se, přiřazujeme jednotlivých vrcholům jména, fotografujeme. Blíží se však čas odjezdu a s nejvyššími horami Korsiky se chtě nechtě musíme rozloučit.

Pohled k horám. Hřeben Cinque Frati (Pět mnichů)

Pohled k horám. Monte Cinto

Vesnička Lozzi, vpravo hřeben Cinque Frati, vlevo vrcholy Punta di Tulla a Punta Licciola

Pohled k vesnici Calacuccia

Z vesničky Lozzi popojíždíme úzkou silnicí k údolí řeky Le Golo. Ta na mnoha místech svého toku vytváří hluboký kaňon, který obdivujeme alespoň skrze okna autobusu. Naši řidiči opět předvádějí ekvilibristické kousky v úzkých zákrutách silnice, kde se dva dopravní prostředky nevyhnou. Jeden vždy musí couvnout. Včera se naši řidiči přesvědčili, že to nemusí být ten menší a obratnější. Stačí, když si Korsičan postaví hlavu, a je tu neřešitelný dopravní kolaps. Do takové situace se dnes naštěstí nedostáváme. Po několika desítkách kilometrů už vjíždíme na širokou silnici vedoucí až do Corte.

Corte

Město Corte leží v pomyslném středu Korsiky. Korsičané je považují za své hlavní město a za historické centrum ostrova. I když není tak populárním letoviskem jako jsou Ajjacio nebo Bastia. Proč?

V roce 1731 byla v tomto městě sepsána první demokratická ústava v novověké Evropě. Zaručovala sice Korsičanům jakousi svobodu, přesto boje proti nadvládě Janovanů stále pokračovaly.

V roce 1755 se z exilu vrátil Pascal Paoli (Pasquale Paoli, 1725 – 1807), považovaný za otce korsického národa. Corte si vybral za sídlo odboje a vytvořil právě zde první demokratickou vládu. Čtrnáct let stál tento nacionalista a bojovník za svobodu v čele svobodné Korsiky. Jenže tato válka se nedala vyhrát. Po čtrnácti letech zde byla opět nastolena nadvláda, tentokrát francouzská.

Paoli se zasloužil o zlepšení sociální situace na celém ostrově. Budoval školy, v Corte založil v roce 1765 universitu. O čtyři roky později, po porážce Paoliho, ji Francouzi zrušili. Město se stalo sídlem vojenské posádky. Od šedesátých let minulého století požadovali korsičtí separatisté na francouzské vládě znovuotevření university; v roce 1981 jim bylo vyhověno. V současnosti je universita v Corte jedinou na ostrově.

Corte

Corte je čtvrté největší město ostrova a oproti přímořským letoviskům je zde poměrně klid. I když to v letních měsících může vypadat zcela jinak. Stálých obyvatel tu žije kolem 6700. Velkou část z nich ovšem tvoří právě studenti Korsické university.

Město vyrostlo prakticky kolem jedné hlavní ulice. Na severní straně vyúsťuje v Paoliho náměstí a dále v citadelu, mohutný opevněný hrad vypínající se nad městem. Vybudován byl už v roce 1419. V citadele (Korsičané tomu říkají Orlí hnízdo) sídlila svého času i slavná francouzská cizinecká legie.

Na prohlídku města máme asi čtyři hodiny času. Dostatek na to, abychom se seznámili s největšími pamětihodnostmi. Najít je a trefit k nim není žádný problém. Největším nepřítelem je však slunce. Kolem poledních hodin i mně připadá horko nesnesitelné, a to už je co říci. Jsme celkem rádi, když znovu nastupujeme do klimatizovaného autobusu a pokračujeme směrem k pobřeží.

Corte

Corte, citadela

Corte

Corte, Paoliho náměstí

Pascal Paoli

Corte

Do přístavu Bastia přijíždíme v odpoledních hodinách. Pokračujeme pár kilometrů za město a ubytováváme se na jednu noc v kempu San Damiano. Následuje koupání v moři a večerní návštěva města.

Bastia je druhé největší město Korsiky. Leží na severovýchodě ostrova, má asi 44 000 obyvatel. Je hlavním městem departementu Haute-Corse, jednoho ze dvou korsických departementů. Ekonomicky je na tom lépe než hlavní město Ajjacio. Není příliš závislá na cestovním ruchu. Místní přístav odbaví každoročně téměř dva miliony pasažérů, což ho řadí v rámci Francie na druhé místo hned za Calais. Je tu také velmi frekventované letiště.

Bastia byla založena v roce 1372. Tehdy se janovský guvernér sídlící v jižnější položené Biguglii, méně bezpečné a malárií zamořené, rozhodl vybudovat pevnost (bastiglia) na jiném, strategičtějším místě. Odtud název města, které se později stalo sídlem janovské vlády a sídlem guvernéra.

V roce 1794 dobyl Bastii anglický admirál Nelson a město se na dva roky stalo sídlem anglického místokrále. V roce 1811 Napoleon přesunul hlavní město Korsiky do Ajjacia, což mělo na Bastii velmi neblahý dopad.

V roce 1943 se v Bastii stal jeden z nejkrutějších omylů druhé světové války. Američané začali město bombardovat ve chvíli, kdy už byli němečtí a italští vojáci pryč a v ulicích se slavilo vítězství. Zahynulo tehdy několik lidí, značná část města byla zničena.

Sportovní fanoušci pamatují tragédii z roku 1992, kdy se tu zřítila tribuna fotbalového stadionu.

Historie města je skutečně pohnutá.

Jaké jsou největší pamětihodnosti Bastie? Především tři sta metrů dlouhé náměstí Place St–Nicolas, celé lemované palmami. Stojí tu socha Napolena, který k Bastii nebyl nikdy příliš přívětivý. Oblečen je do tuniky římského císaře a hledí k 50 km vzdálenému ostrovu Elba.

Dominantou města je kostel Église St – Jean Baptiste, kostel sv. Jana Křtitele se dvěma zvonicemi. Terra Vecchia je nejstarší částí města se dvěma barokními kaplemi. Vieux Port, starý přístav, je malebná a často fotografovaná část města. Terra Nova (citadela) se tyčí na útesu nad starým přístavem.

Bastia, starý přístav

Bastia, kostel Église St-Jean Baptiste

Bastia, starý přístav

Bastia. Starý přístav a kostel Église St-Jean Baptiste

Bastia. Pohled od citadely ke starému přístavu

Pohled k moři

U zdí citadely

Bastia, starý přístav od citadely

Noční Bastia

To zdaleka není všechno. V Bastii je toho k obdivování mnohem a mnohem víc.

Z kempu vyjíždíme navečer. Bastii si prohlédneme na sklonku dne, na začátku noci. Nejprve si dopřáváme v jedné z bezpočtu restaurací u starého přístavu korsickou specialitu. A jak jinak, je to pokrm na bázi vepřového masa. Skutečně velmi dobrý.

Již za setmění vycházíme do ulic a stoupáme směrem k citadele. Hledáme proluky v zástavbě s nejlepšími výhledy k starému přístavu, k nádherně osvětlenému kostelu Église St-Jean Baptiste. Na nádvoří citadely je živo, probíhá zde jakési divadelní představení, o kus dále koncert. Noční Bastia skutečně žije. Procházíme staré město křížem krážem a cítíme se tu dobře.

Hodinu před půlnocí se vracíme plni dojmů k autobusu a odjíždíme do kempu. Čeká nás tropická noc, kdy ani trvalé větrání stanu nepomáhá.

A nastává den poslední. Koupání v moří, odjezd do přístavu a nekonečné čekání na odjezd trajektu. Plavba do Livorna a noční návrat domů.