Z Tišnova na Vír

Z Tišnova na Vír

Z Tišnova na Vír

Tišnov byl výchozím místem i mé další túry. Tentokrát jsem putoval proti proudu Svratky…

Už v minulém povídání jsem naznačil, že část Tišnova v okolí železniční stanice není zrovna výstavní částí města. I dnes odtud rychle prchám pryč. Nikoli přímou čarou. Abych na Tišnov úplně nezanevřel, odchod z města si poněkud prodlužuji. Procházím náměstím a kolem muzea. Tady už to vypadá lépe.

Tišnov, radnice

Tišnov, radnice

Muzeum města Tišnova - Müllerův dům

Muzeum města Tišnova – Müllerův dům

Moje cesta z města vede úbočím kopce Květnice. Izolovaný, nepřehlédnutelný vrch, jedna z dominant Tišnova. Zajímavý je nejen svým vzhledem. Je rájem mineralogů, nachází se zde především odrůdy křemene. Komplikovaná je geologická stavba kopce. V podloží se střídají granity, křemence a vápence. Na četných puklinách posledně jmenované horniny se vytvořil jeskynní systém s mnoha krasovými jevy. Propasti, ale především jeskyně s bohatou krápníkovou výzdobou. Celý kopec je unikátní i z hlediska botanického a zoologického. Je domovištěm vzácných druhů v celém spektru živé přírody. Květnice je velmi dobrým tipem na samostatnou výpravu. A pokud se sem dostavíte v květnu, v čase známé tišnovské mineralogické burzy, máte šanci, že vás místní speleologové jeskynním systémem provedou.
Tak. Největší odbočení od nosného tématu dnešního povídání – řeky Svratky – mám za sebou.
U západního výběžku Květnice přicházím k zajímavému hydrografickému bodu. K soutoku tří vodních toků protékajících katastrem Tišnova. Pod obloukovým mostem železniční tratě do Nového Města na Moravě se zprava do Svratky vlévá řeka Loučka. Pramení ve Žďárských vrších a její tok je šedesát kilometrů dlouhý. Od pramene k soutoku s Libochovkou, pár kilometrů nad Tišnovem, však nese jiné jméno. Bobrůvka. A zleva se na tomto místě do Svratky vlévá říčka Besének. Mimochodem, pokuste si vzpomenout na českou či moravskou řeku, jejíž jméno by bylo rodu mužského! Tady je jedna z opravdového mála!

Soutok Svratky, Loučky (vlevo po železničním mostem) a Besénku (vpravo)

Soutok Svratky, Loučky (vlevo po železničním mostem) a Besénku (vpravo)

Soutok Svratky a Loučky

Soutok Svratky a Loučky

Postupuji proti proudu řeky, pečlivě se snažím o fotodokumentaci výpravy. Řeka je v tomto úseku poznamenaná někdejšími regulačními úpravami, jsou nepřehlédnutelné. Léta neudržovaný břežní porost odstraňují a v lepším případě prořezávají pracovníci Povodí Moravy. Kácí staré stromy, likvidují keřní porost. Z hlediska protipovodňových prevencí užitečná činnost. Nicméně vzhled řeky tím velmi trpí. Pospíchám dál. Žene mne odtud i protivný hluk z nedalekého lomu v kopci Dřínová.

Svratka pod Tišnovem nese stopy někdejší regulace břehů

Svratka pod Tišnovem nese stopy někdejší regulace břehů

Svratka pod Tišnovem nese stopy někdejší regulace břehů

Svratka pod Tišnovem nese stopy někdejší regulace břehů

Svratka pod Tišnovem nese stopy někdejší regulace břehů

Svratka pod Tišnovem nese stopy někdejší regulace břehů

Po třech kilometrech chůze přicházím k prvnímu sídlu na trase dnešní cesty, nepočítám-li samotný Tišnov. Je jím obec Štěpánovice. Na okraji obce, při železniční trati míjím malou tůňku. Rozlohu má s bídou dva ary. Nicméně informační tabule říká, že se jedná o mimořádně zajímavou lokalitu. Vyskytují se zde vzácné druhy obojživelníků a plazů. Především čolek velký a jeho četnější rodný bratr čolek obecný. Dále vzácný skokan štíhlý a v neposlední řadě dva druhy užovek. Běžná užovka obojková a mnohem vzácnější užovka podplamatá. Přemýšlím, proč není tato lokalita vyhlášena chráněným územím?

Svratka nad Štěpánovicemi

Svratka nad Štěpánovicemi

Svratka nad Štěpánovicemi

Svratka nad Štěpánovicemi

Tůň ve Štěpánovicích

Tůň ve Štěpánovicích

Krátká odbočka k silničnímu mostu. Odtud mohu vyfotografovat řeku, aniž bych se musel prodírat pobřežním porostem. Podél řeky, co nejblíže jejím břehům pak pokračuji dál. Někdy se mi daří najít dobrý chodník, jindy šlapu zmrzlým bahnem. Je brzy ráno, mráz ještě zcela nepovolil, proto si zatím nemohu stěžovat. Ale bude hůř.

Svratka ve Štěpánovicích

Svratka ve Štěpánovicích

Řeka je velká pamětnice. Stačí se podívat na některých místech ke břehům, do míst, kde se v zákrutech hromadí nejvíce odpadků. V jednom takovém místě nacházím starou plastovou krabičku od léku Algena. Nevyrábí se téměř padesát let a krabička od ní by už mohla patřit do farmaceutického muzea.
V úseku mezi Štěpánovicemi a obcí Borač je řeka mnohem pohlednější. Do břežního porostu tu zatím nikdo nezasahuje, proto se zde usadili bobři. Nejspíš mají nějakou domluvu s Povodím Moravy a pomáhají zdarma řešit problém příliš zarostlých břehů. Jen si nejsem jistý, zda vybírají k likvidaci ty správné stromy. Ale hlavně, že jim chutná.

Svratka pod Štěpánovicemi. Tady to patří bobrům

Svratka pod Štěpánovicemi. Tady to patří bobrům

Svratka pod Štěpánovicemi

Svratka pod Štěpánovicemi

Řeka Svratka protéká v těchto místech širokým údolím s poměrně rozlehlou říční nivou. Na místech kolem řeky se projevuje tzv. údolní říční fenomén. Spočívá především v tom, že v souladu s inverzí tepelnou se projevuje i inverze vegetační. Teplomilnější druhy najdeme vysoko nad řekou, kdežto v říční nivě společenstva chladnomilnější.

Svratka nad Boračí

Svratka nad Boračí

Svratka nad Boračí

Svratka nad Boračí

Široká říční niva Svratky nad Boračí

Široká říční niva Svratky nad Boračí

Borač, dub u Svratky

Borač, dub u Svratky

Svratka nad Boračí

Svratka nad Boračí

Stezka u řeky

Stezka u řeky

Svratka nad Boračí

Svratka nad Boračí

Svratka nad Boračí

Svratka nad Boračí

Přicházím ke starému obloukovému mostu přes Svratku. Odděluje od sebe dvě obce. Podolí a Borač. V obci Podolí se narodil spisovatel Josef Uher (1880 – 1908). Označován býval ve svém čase jako nejnadanější spisovatel Moravy. Ústředním tématem jeho díla jsou chudoba a bída, vyděděnci žijící na dně společnosti. Tento literární styl bývá označován jako bosácká literatura a Josef Uher byl jejím čelným představitelem u nás. V jeho díle se často objevují obrazy z rodného kraje kolem Borače. Údolí Svratky v okolí této obce bývá proto označováno jako Krajina Josefa Uhra.

Borač, obloukový most přes Svratku

Borač, obloukový most přes Svratku

Obloukový most v Borači, po kterém přecházím na pravý břeh řeky, je údajně ojedinělým a velmi zajímavým dokladem historie vývoje mostního stavitelství. Dočítám se o tom z informační tabule před budovou obecního úřadu. Nedá mi to, k mostu se vracím a lépe si ho prohlížím. Nicméně jako laik mimořádné stavitelské prvky odhalit nedovedu.
V obci kdysi bývala pila a hamr. Budova pily dosud stojí, bývala zde později i sýpka. Moji pozornost upoutává velmi zachovalý náhon vytékající zpod budovy někdejší pily. Sleduji toto zajímavé technické dílo a podél náhonu, proti jeho proudu postupuji až k místu, kde se odpoutává od samotné řeky.

Borač. Náhon v budově bývalé pily

Borač. Náhon v budově bývalé pily

Borač. Náhon k bývalé pile

Borač. Náhon k bývalé pile

Borač, železniční most

Borač, železniční most

Údolí Svratky se v těchto místech hodně svírá a řeka tu má poměrně prudký tok. Vytváří zde četné ostrovy a nutno říci, že Svratka je v tomto ohledu zcela výjimečná. Mezi Vírskou a Brněnskou přehradou jich řeka vytvořila třicet. A největší skupina se vyskytuje právě nad Boračí. Ostrovy a řeka samotná jsou biotopem především dvou druhů ptáků. Žlutě zářícího konipasa horského a skorce vodního. Konipasy tu dnes nevidím, asi ještě nepřiletěli, ale skorců je tu bezpočet. Poletují z balvanu na balvan a čekají na svou kořist.

Svratka nad Boračí

Svratka nad Boračí

Nad Boračí vytváří Svratka říční ostrovy

Nad Boračí vytváří Svratka říční ostrovy

Nad Boračí vytváří Svratka říční ostrovy

Nad Boračí vytváří Svratka říční ostrovy

Prudkého toku řeky si všimli i někdejší obyvatelé tohoto kraje, když v údolí řeky severně od Borače zakládali osadu. Nazvali ji – jak jinak – Prudká. Při zdejším mlýnu vznikly na přelomu 17. a 18. století hutě. Zpracovávaly železnou rudu vytěženou u Štěpánova nad Svratkou. Hutě přetrvávaly ještě v první polovině 19. století, pak byly přeměněny na papírnu. Její provoz trval až do prvních let tohoto století.

Svratka pod Prudkou

Svratka pod Prudkou

Svratka pod Prudkou

Svratka pod Prudkou

Prudká, bývalá papírna

Prudká, bývalá papírna

Prudká, náhon k bývalé papírně

Prudká, náhon k bývalé papírně

Prudká. Přepad v náhonu k bývalé papírně

Prudká. Přepad v náhonu k bývalé papírně

Zajímavostí nejbližšího okolí papírny je dřevěná krytá lávka. Spojovala výrobní areál s železniční zastávkou, zřízenou spolu se železniční tratí v roce 1905. Lávka je v současnosti v desolátním stavu a z bezpečnostních důvodů byla uzavřena. Věčná škoda.

Prudká, dřevěná lávka přes Svratku

Prudká, dřevěná lávka přes Svratku

Prudká, dřevěná lávka přes Svratku

Prudká, dřevěná lávka přes Svratku

Svratka pod Prudkou

Svratka pod Prudkou

Svratka pod Prudkou

Svratka pod Prudkou

Svratka pod Prudkou

Svratka pod Prudkou

Svratka pod Prudkou

Svratka pod Prudkou

K výrobnímu areálu vede i poměrně zachovalý náhon s mnoha technickými prvky.
Asfaltová silnice mě přivádí do další obce, Doubravníku. Obci dominuje vysoký, do dáli svítící kostel Povýšení svatého Kříže. Postavit ho nechali Pernštejnové v letech 1535 – 1557 jako rodové pohřebiště na místě někdejšího ženského kláštera.

Doubravník, kostel Povýšení svatého Kříže

Doubravník, kostel Povýšení svatého Kříže

Kostel je několik stovek metrů vzdálen od mé trasy a mě čeká ještě pěkných pár kilometrů chůze. Návštěvu kostela si musím nechat na jindy.

Svratka nad Doubravníkem

Svratka nad Doubravníkem

Svratka nad Doubravníkem

Svratka nad Doubravníkem

Opět co nejblíže řeky postupuji směrem k obci Černvír. Slunce už pěkně pálí a na mnoha místech roztopilo dosud zmrzlé bahno. Pokud se chci držet řeky co nejblíže, znamená to často kompromis ve formě zabahněných bot a ještě zabahněnějších nohavic kalhot. Nevadí. To jsou nepodstatné věci.

Svratka u Černvíru

Svratka u Černvíru

Svratka u Černvíru

Svratka u Černvíru

Niva řeky Svratky pod Nedvědicemi

Niva řeky Svratky pod Nedvědicemi

Nechávám Černvír po mém levoboku a mířím k pomyslnému předělu mé cesty. K obci Nedvědice pod hradem Pernštejn. Hrad je odsud ještě daleko, prokukuje však mezi větvovím stromů. Jeho vyfotografování však v těchto místech nepřichází v úvahu.
Řeka na kraji Nedvědic obtéká rozsáhlý areál továrny Moravské elektrotechnické závody, která celou obec, či vlastně městys hyzdí. Nicméně řeka je za zdmi závodu velmi krásná. Prudká, peřejnatá, radost na ni pohledět. I bobři se tu mají dobře.

Svratka v Nedvědicích

Svratka v Nedvědicích

Svratka v Nedvědicích

Svratka v Nedvědicích

Svratka v Nedvědicích

Svratka v Nedvědicích

Bobři pod Pernštejnem

Bobři pod Pernštejnem

Svratka v Nedvědicích

Svratka v Nedvědicích

V Nedvědicích z mé trasy odbočuji. Nedá mi to, abych nenašel místo, odkud by bylo možné jeden z nejkrásnějších hradů Moravy vyfotografovat. A nacházím. U rybníka v centru městečka (na ten městys si nemohu zvyknout). Sice je to pohled plný elektrických drátů, ale příliš si vybírat nemohu. Od rybníka je i pěkný pohled ke kostelu sv. Kunhuty, další dominantě tohoto sídla.

Nedvědice, kostel sv. Kunhuty

Nedvědice, kostel sv. Kunhuty

Pernštejn z Nedvědic

Pernštejn z Nedvědic

Větší polovinu (matematici mi prominou, ale já jím případně vysvětlím, co větší polovina v turistice znamená) mé cesty mám za sebou. K té druhé musím poznamenat několik informací.
Obvykle turisté své putování z Tišnova v Nedvědicích končí (častěji však volí směr opačný). Prohlédnou si ještě Pernštejn a vrací se zpět. Z Nedvědic je dobré vlakové spojení směrem k Brnu. Moji další trasu, úsek mezi Nedvědicemi a Vírem, spojuje červeně značená turistická trasa pro pěší. Předchozí etapa byla vhodná i pro cykloturisty, tato už méně. Trasa se však na několika značně odklání od Svratky a sleduje jiné zajímavé objekty. Především hradní zříceniny.
Já se chci však držet řeky co nejblíže. Proto musím ustoupit od požadavku pohodlné chůze a vymyslet kompromis. A ten spočívá v mnoha kilometrech šlapaných po asfaltu, po silnici. Jednoduše – kdo nemusí být co nejblíže řeky, ať šlape po červené. Kdo ano, bude kopírovat moje stopy.
V samotných Nedvědicích se trasa nejprve vzdaluje od Svratky. Až za městečkem řeku přecházím po lávce, ze které mohu po čase opět pořídit pěkné fotografie. Nedaleko lávky se nachází krásně upravená studánka Slovanka.

Svratka pod Nedvědicemi

Svratka pod Nedvědicemi

Svratka pod Nedvědicemi

Svratka pod Nedvědicemi

Svratka pod Nedvědicemi

Svratka pod Nedvědicemi

Přes totálně rozbahněné a podmáčené pole se velmi pomalu dostávám k frekventované silnici. Opět – tentokrát po silničním mostě – přecházím zpět na pravý břeh řeky. Na mostě mi padne do oka zvláštní socha sv. Jana Nepomuckého. Přikládám fotografie, to se nedá popsat, toto se musí vidět.

Socha sv. Jana Nepomuckého na silničním mostě u Nedvědic

Socha sv. Jana Nepomuckého na silničním mostě u Nedvědic

Socha sv. Jana Nepomuckého na silničním mostě u Nedvědic

Socha sv. Jana Nepomuckého na silničním mostě u Nedvědic

Na pravém břehu řeky jsem jen krátce. Po mostě opět na břeh levý, a tentokrát už mnohem méně využívanou silničkou postupuji k osadě Bořinov. Znovu na břeh pravý, a po něm přicházím do obce Dolní Čepí. Dominantou obce je kostelík sv. Václava ve stráni nad obcí. Katastrálně patří Dolní Čepí pod nedaleký Ujčov. Ten se nachází na opačném břehu řeky. Mostu vedoucího do obce opět využívám k pořízení pěkných fotografií. Nenechávám si ujít ani jez na Svratce, ke kterému odbočuji velmi zabláceným polem.

Dolní Čepí a kostel sv. Václava

Dolní Čepí a kostel sv. Václava

Svratka pod Ujčovem

Svratka pod Ujčovem

Svratka pod Ujčovem

Svratka pod Ujčovem

Svratka v Ujčově

Svratka v Ujčově

Svratka v Ujčově

Svratka v Ujčově

Za Ujčovem se moje trasa hodně vzdaluje řece. Musím sledovat červené značení, jiná volba tu není. Přece jen zkouším odbočit na jakousi cestu, ta však po několika desítkách metrů končí na okraji rozoraného pole. Jeden krok na zkoušku stačí, abych byl zablácený až po kotníky. Ne, tohle nepůjde. Zároveň je tato odbočka jediným stoupáním na celé trase, které stojí za řeč. Asi sto padesát výškových metrů je milým zpestřením.
Na vrcholu stoupání vycházím z lesa. Otevírá se pohled do údolí Svratky. Na straně jedné zpět k Ujčovu, na straně opačné ke Štěpánovu nad Svratkou. Pohled první je milejší. Štěpánov nad Svratkou je totiž průmyslové město s letitou železářskou tradicí. Na tu dnes navazují slévárny šedé litiny. Pach ze sléváren cítím až zde, vysoko nad městem. Zrovna procházím kolem Přírodní památky Nad koupalištěm s výskytem teplomilné květeny a přemýšlím, zda teplo ze sléváren květeně také nepomáhá.

Údolí Svratky u Ujčova

Údolí Svratky u Ujčova

Údolí Svratky u Ujčova

Údolí Svratky u Ujčova

Štěpánov nad Svratkou založil Štěpán z Medlova pravděpodobně už v první polovině 13. století. V tomto čase se v okolních dolech těžilo stříbro, měď a železná ruda. Ta se zde zpracovávala ve výhních, hamrech a později ve vysoké peci. První tu pracovala od roku 1642, druhá byla zprovozněna v roce 1761, a třetí v roce 1862. V 17. století dodávaly místní železárny nejvíce zbraní ze všech moravských železáren, navíc ve výborné kvalitě. V roce 1814 byl ve Štěpánově zhotoven první provozuschopný parní stroj v celé habsburské monarchii.
Nejen hutnická tradice, i další zajímavosti nabízí Štěpánov. Například v roce 1936 zde pozdější profesor University Karlovy Václav Vojta založil první saunu v celé Československé republice.

Štěpánov nad Svratkou. Kostel sv. Petra a Pavla

Štěpánov nad Svratkou. Kostel sv. Petra a Pavla

Městečko bezesporu zajímavé, určitě bych se tu dověděl ještě spoustu a spoustu dalších informací. Musím však pokračovat dál a připomínat si, že hlavním tématem mé dnešní expedice je řeka Svratka. Ta má pod městečkem opět divoký ráz. Držím se stále v její blízkosti a fotografuji s četností až pro mne neobvyklou. Nicméně podstatná část cesty už vede a povede jen a jen po silnici. Ještě v obci Švařec se nakrátko od silnice vzdaluji. Vyhledávám malebnou dřevěnou krytou lávku, po které přecházím na pravý břeh řeky. Lávka má velmi pěknou střechu, vyhotovena je z ručně vyrobeného šindele. Původní lávka byla na tomto místě vybudována v roce 1873. Ta dnešní je dvaadvacet metrů dlouhá a má velmi nízký profil. Až mám strach, abych si při přecházení nenatloukl hlavu.

Svratka ve Švařci

Svratka ve Švařci

Krytá lávka ve Švařci

Krytá lávka ve Švařci

Krytá lávka ve Švařci

Krytá lávka ve Švařci

Kolem kaple sv. Antonína Paduánského přicházím do obce Koroužné. Odtud už budu šlapat jen a jen po silnici, nebo v její těsné blízkosti.

Koroužné. Kaple sv. Antonína Paduánského

Koroužné. Kaple sv. Antonína Paduánského

Koroužné, úpravna vody

Koroužné, úpravna vody

Nad obcí Koroužné je Svratka divokou řekou. Zarostlé břehy, peřeje, skaliska spadající kolmo do vody. To vše hodně zpříjemňuje pohled na řeku. Můj další postup je tudíž velmi pomalý. Často opouštím silnici, hustým porostem se prodírám k řece, fotografuji.

Svratka nad Koroužným

Svratka nad Koroužným

Svratka pod nádrží Vír II

Svratka pod nádrží Vír II

Svratka pod nádrží Vír II

Svratka pod nádrží Vír II

Svratka pod nádrží Vír II

Svratka pod nádrží Vír II

Svratka pod nádrží Vír II

Svratka pod nádrží Vír II

Svratka pod nádrží Vír II

Svratka pod nádrží Vír II

Takový ráz řeky však končí pod malou hydroelektrárnou nádrže Vír II. Původní koryto řeky je téměř bez vody, všechna zřejmě protéká propustmi přes turbíny. Až samotná vodní nádrž opět zalichotí mému oku. U hráze sice led, ale na přítoku je hladina rozmrzlá a je tu spousta vodního ptactva. Nedaleko břehu, na malém ostrůvku hnízdí pár labutí. Pan labuťák sice vyzývavě připlouvá ke mně, čechrá a ukazuje svoje mohutná křídla. Brzy však seznává, že ode mne mu žádné nebezpečí nehrozí. Vrací se k hnízdu a kontroluje malého potomka.

Hráz vodní nádrže Vír II

Hráz vodní nádrže Vír II

Vodní nádrž Vír II

Vodní nádrž Vír II

Vodní nádrž Vír II

Vodní nádrž Vír II

Blíží se cíl mé cesty, obec Vír. Autobusový spoj mi před pár minutami odjel, mám téměř dvě hodiny času. Neváhám a vydávám se směrem k Vírské přehradě. Mířím ke skaliskům na konci obce. Jsou známa všem milovníkům lezení v ledu. Místní nadšenci po celou zimu skály kropí a lezci si mohou natrénovat lezení v ledové stěně. Je konec února a ledu je tu stále dost. Pozoruji lezce, obdivuji jejich umění. Říkám si však, že skála je skála.

Svratka ve Víru

Svratka ve Víru

Vír, ledová skála

Vír, ledová skála

Vír, ledová skála

Vír, ledová skála

Vracím se k autobusové zastávce, tady mé dnešní putování definitivně končí. Čtyřicet kilometrů kolem Svratky. Pořád jich však ještě dost zbývá, budu-li chtít poznat celou řeku.

************************************************************************************

Údaje o trase a mapa

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře u Z Tišnova na Vír

  1. SV napsal:

    aha, už vieme, odkiaľ pochádzajú madisonské mosty! 😎

  2. SV napsal:

    a najbližšie sa ide kam? z Tišnova na Oravskú priehradu? 😎

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.