Třeboňskem na kole. Den druhý

Třeboňskem na kole

Třeboňskem na kole

Druhý den mého cyklistického putování  krajinou Třeboňska

Název první části mého vyprávění mohl znít Okolo Staré a Nové řeky. Té dnešní by slušel podtitul Okolo Zlaté stoky.

************************************************************************************

Na druhou etapu vyrážím brzy po ránu. Dnešní předpověď počasí je velmi podobná té včerejší; jasná obloha a teploty atakující třicítku. Milý bude každý kilometr, který absolvuji mimo teplotní špičku. A pak, dnešní etapa je delší než včerejší. Rovných sto kilometrů, navíc ještě přesun vlakem. Tedy časový harmonogram na celý den. Jistý rozdíl oproti včerejšku tu ovšem bude. Má foukat čerstvý jihovýchodní vítr. Proto hned v úvodu dělám změnu a původní výchozí místo měním za cílové. Výhodnější bude jet co nejvíce po směru větru.

Po Stříbřeckém mostě přejíždím Novou řeku a hned v úvodu etapy krátce opouštím trasu. Po lesní cestě vedoucí podél Krčínova vodního kanálu přijíždím k pomníku Emmy Destinnové. Až včera večer jsem se dověděl o jeho existenci; bylo by hloupé ho minout.

Pomník Emmy Destinnové u Stříbřeckého mostu

Pomník Emmy Destinnové u Stříbřeckého mostu

Nová řeka pod pomníkem Emmy Destinnové

Nová řeka pod pomníkem Emmy Destinnové

Emma Destinnová (1878 – 1930), nejvýznamnější česká operní pěvkyně, navštívila zdejší kraj poprvé v září 1908. Nejspíš se jí tu velmi zalíbilo, v roce 1914 se natrvalo usadila v nedalekém zámku ve Stráži nad Nežárkou. K jejím největším zálibám patřil rybolov. Věnovala se mu na řece Nežárce, a také zde, na Nové řece, kterou si pronajímala od knížete Schwarzenberga. Malý pomníček nechal vybudovat po její smrti statkář Vladimír Hofbauer ze Stříbřece, jehož rodinu Destinnová často navštěvovala. Na pomníku je vytesán dnes už hůře čitelný epitaf, který si pěvkyně světového formátu napsala sama:

Žijící, jež smíte dosud všechny tyto krásy smavé zřít,
vzpomeňte si při přeletu sněhobílých ptáků samot duše mé,
jež dozajista vtělena do některého z nich ,
znovu vždy se vrací v místa štěstí svého zašlého.

Krásné vyznání lásky zdejšímu kraji.

Vracím se na silnici a pokračuji ke Staré Hlíně. Silnice je z obou stran lemována rybníky. Hned první, Vyšehrad se jmenuje, mě nutí zastavit. Z rybníka Stolec na opačné straně silnice se přesunuje početné hejno hus velkých. Pěšky, hezky pomalu, na co po ránu používat křídla, že ano, od toho človíčka na kole nám přece nic nehrozí. S potěšením je pozoruji a v klidu je nechávám přejít. O kus dále mě nutí k zastavení další z rybníků, Starý Vdovec. Rád bych věděl, jak ke svému pojmenování přišel.

Rybník Vyšehrad

Rybník Vyšehrad

Husy velké na rybníku Vyšehrad

Husy velké na rybníku Vyšehrad

Rybník Starý Vdovec

Rybník Starý Vdovec

Přijíždím do obce Stará Hlína. Nacházejí se zde, krom jiných zajímavostí, i dva staré kamenné obloukové mosty. První z nich – ten si ovšem prohlédnu až v samém závěru dnešní etapy – je již dlouhá léta neprůjezdný. Druhý stále slouží, i když jen jako místní komunikace. U toho právě zastavuji, prohlížím si ho, fotografuji. Oba mosty mají dosti společného. Především byly postaveny jako takzvané inundační. To znamená mnohem mohutnější, než vyžaduje vodní tok pod nimi. V případě povodní, které bývaly v tomto kraji časté, nehrozilo, že budou strženy. Patrné je to především na větším z mostů v centru Staré Hlíny. Má dvanáct oblouků, přičemž řeka (v tomto případě Stará řeka, tedy Lužnice) protéká pouze pod jedním z nich. Postaven byl roku 1799. Druhý most, ke kterému se podívám navečer, má pět oblouků, a postaven byl v roce 1781. V době jeho vzniku pod ním tekl malý potok. Později byla nedaleko postavena hráz rybníka Vítek a most od té doby stojí ve vodě. Proto ho také v roce 2002 poškodila povodeň. Nicméně v dalších letech byl opraven. A co mají ještě společného? Oba mosty vzhlížejí velmi malebně. Nemohli si toho nevšimnout filmoví režiséři. Natáčeny tu byly scény hned několika velmi známých pohádek.

Kamenný most ve Staré Hlíně

Kamenný most ve Staré Hlíně

Ve Staré Hlíně se napojuji na cyklostezku mířící k největšímu českému rybníku, Rožmberku.

K českému moři, jak se Rožmberku někdy říká, se přibližuji u hájovny Smítka. V místě, kde se nachází hlavní bezpečnostní přeliv rybníka. Je široký 56,5 metru a v případě povodní odvádí a rozptyluje povodňové vody pod hráz. Důmyslné dílo. Tento přepad – ještě existuje další menší na západní straně rybníka – byl vybudován tak, aby velká voda nemohla vystoupit nad určitou výšku a přelít se přes hlavní hráz. Původní přeliv, který v tomto místě stával a byl postavený během dokončovacích prací na rybníce, měl údajně 24 stavidel. Dřevěné brlení bránilo rybám v útěku při velkých vodách.

Hlavní bezpečnostní přeliv Rožmberka

Hlavní bezpečnostní přeliv Rožmberka

Doslova slepičím krokem se posunuji po hrázi. Kolo je tu spíše na obtíž. Pomalu na každém druhém metru zastavuji a fotografuji. Rybník je mohutný, fascinující.

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Nemohu se na tomto místě vyhnout několika technickým a historickým údajům:

Stavbu Rožmberka plánoval už Štěpánek Netolický. Dílo však nemohl realizovat. Jednak z finančních důvodů, především však z obavy o bezpečnost. Věděl, že žádná hráz by neodolala případné velké povodni z řeky Lužnice. Nicméně stavba retenční vodní plochy byla nutností. Velká povodeň v srpnu 1544 dorazila až do Prahy.

Finální podobu rybníka navrhl rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Stavba byla provedena v letech 1584 až 1590. Provádělo ji 800 lidí, kteří přemístili celkem 750.000 kubických metrů zeminy. Odolnost rybníka proti povodňovým vodám vyřešil Jakub Krčín jedinečným způsobem. Současně s Rožmberkem vybudoval umělý kanál, Novou řeku. Ta odvádí vody z povodí Lužnice do povodí Nežárky a chrání tak Rožmberk před velkou vodou.

Výměra rybníka činí v současnosti 647 hektarů. Stálý objem vody je 6,300.000 kubických metrů. Hráz je dlouhá 2430 metrů a vysoká až 10 metrů. U paty je 55 metrů široká, v koruně 11 metrů. Zpevněna je duby starými 150 až 400 let. Při povodních v roce 2002 se ukázalo, jak precizně je postavena. Rybník tehdy zachytil desetinásobek svého objemu, rozlil se na plochu 2300 ha, přičemž uchránil Lužnici od větších škod. Těleso hráze tehdy vyvázlo bez poškození. Poškozen byl pouze bezpečnostní přeliv.

Rybník měl původně rozlohu 1060 ha a zaplavoval louky až na okraji Třeboně. Z důvodu prosperujícího chovu ryb, kdy se těmto daří lépe v mělčích vodách, byla hladina snížena.

Rybník má dvě výpusti. Hlavní byla vybudována v letech 1916 – 1918 v místě původní výpusti Krčínovy zvané Hluboká. Má dvě odtokové štoly; v roce 1922 zde byla instalována vodní elektrárna s výkonem 240 kW. Vedlejší výpust Adolfka se nachází blíže hájovny Smítka.

Rožmberk. Výpust Adolfka

Rožmberk. Výpust Adolfka

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Staré duby na hrázi Rožmberka

Staré duby na hrázi Rožmberka

Staré duby na hrázi Rožmberka

Staré duby na hrázi Rožmberka

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Ještě se vrátím k Jakubu Krčínovi z Jelčan a Sedlčan (1535 – 1604). Ve všem, co dělal, se odrážel jeho velkolepý a odvážný stavební styl. Všechny jeho práce byly z pohledu tehdejší doby doslova monumentální a nadčasové. Lidé si to nedokázali vysvětlit jinak, než že se upsal čertu. Nezapomínali, co dřiny a strastí stavba Rožmberka stála, a to jejich podezření jenom posilovalo. Pověst proto říká, že ani po smrti nemá Jakub Krčín klid. Za letních bouřlivých nocí se prohání se svým kočičím spřežením za hlasitého kvílení a sténání po hrázi Rožmberka tak dlouho, než do některého dubu na hrázi udeří blesk a propadne se i s Krčínem a jeho spřežením do země. Při další bouři pak vše začíná nanovo.

Namísto poct kruté odsouzení. Přemýšlím, jak slavnému rybníkáři pomoci, co udělat, aby i po smrti měl klid. Třeba ho potěší alespoň můj obdiv a úcta.

Hlavní výpust Rožmberka

Hlavní výpust Rožmberka

Hlavní výpust Rožmberka

Hlavní výpust Rožmberka

Hlavní výpust Rožmberka

Hlavní výpust Rožmberka

Zajíždím ještě na západní břeh rybníka. Prohlížím si hladinu v jejím nejdelším směru. Pokouším se všimnout si zakřivení zemského povrchu, které tu prý lze pozorovat. Nevím, asi bych to musel dělat jiným způsobem. Křivou vodní hladinu jsem nespatřil. Vlastně spatřil. Ale až následně na pořízených fotografiích. To ovšem nezpůsobil kulatý tvar zeměkoule, nýbrž ohnisko mého objektivu.

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Rožmberk

Kolem hlavní výpustě, kterou v tomto případě vytéká Stará řeka, tedy Lužnice, od Rožmberka odjíždím. Velký zážitek. Dodnes třeba obdivovat um našich předků. Především toho jednoho. Který za bouřlivých nocí za trest jezdí po hrázi.

Pokračuji k obci Lužnice. Ještě před obcí míjím rybník Namša. Dávám se do řeči s babičkou, zdejší starousedlicí. Chválím okolní přírodu, rybník. Evidentně ji moje chvála i zájem těší. Na Jakuba Krčína se však zbožné babičky raději neptám.

Lužnice. Rybník Namša

Lužnice. Rybník Namša

Lužnice. Rybník Namša a jeho obyvatelé

Lužnice. Rybník Namša a jeho obyvatelé

Zajíždím v Lužnici k mostu, pod kterým je známé vodácké tábořiště. Obracím zpět na západ, přejíždím hlavní silnici a železnici, přijíždím polní cestou k rybníku Velký Tisý.

Lužnice. Kaple sv. Jana Nepomuckého

Lužnice. Kaple sv. Jana Nepomuckého

Lužnice v Lužnici

Lužnice v Lužnici

Rozlohou pátý největší v republice, druhý největší v okrese Jindřichův Hradec. Má plochu 317 hektarů, hráz je 1850 metrů dlouhá a 5 metrů vysoká. Rybník zadržuje čtyři miliony kubických metrů vody. Dostavěn byl Štěpánkem Netolickým v roce 1505 jako jeden z prvních velkých rybníků Třeboňska. V letech 1506 – 1520 byla postavena Zlatá stoka, která rybník obtéká z jihu, a stala se pro něj stálým zdrojem vody. K výrazné úpravě rybníka došlo v roce 1569. Zasloužil se o ni Jakub Krčín.

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Velký Tisý je převýznamný z hlediska ochranářského. Od roku 1957 je součástí Národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších českých i mezinárodních rezervací. Jsou zde důležitá hnízdiště a shromaždiště ptactva.

Vodní plocha na mnoha místech přechází v mokřady s rákosinami, podmáčené louky, malé lesíky i pole. Největší z ostrovů, Lůsy, se při vypuštění rybníka mění na poloostrov. Na převážně zalesněném Osikovém ostrově hnízdí drobné zpěvné ptactvo. Ornitologové napočítali v rezervaci více než 150 druhů ptáků, z nichž většina zde i hnízdí (volavka červená, čírka obecná, bukač velký, zrzohlávka rudozobá a mnohé další). Uvádí se, že na začátku podzimu se tady shromáždí až 5000 hus velkých a počty dalších druhů jdou do stovek. Zastavuje se tady např. volavka bílá, husa polní, husa běločelá, čírka obecná, lžičák pestrý.

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Rybník Velký Tisý

Podél severního břehu rybníka, opět s bezpočtem fotografických zastávek, mířím k silnici spojující Lišov s Lomnicí nad Lužnicí. Ta je zároveň hrází dalšího významného rybníka, Koclířova.

Rybník Koclířov

Rybník Koclířov

Koclířov byl budován v letech 1501 – 1503 Štěpánkem Netolickým. Vznikl vlastně spojením dvou ještě starších rybníků. Roku 1516 byl rozšířen na dnešní velikost. Rybník je napájen Zlatou stokou a Miletínským potokem.

Rybník Koclířov už není součástí NPR Velký a Malý Tisý. Nicméně západní břehy tvoří mokřady ornitologicky cenné. Tento břeh je zároveň západní hranicí CHKO Třeboňsko.

Jen nerad od těchto rybníků odjíždím. Je tu ticho, klid, kterého je na jiných místech Třeboňska pomálu. Zvláštní pocity. Toto místo na mě zapůsobilo opravdu intenzivně.

Po silnici pokračuji do Lomnice nad Lužnicí. Na náměstí doplňuji občerstvení. Krátká přestávka a pokračuji dále k severu. K Velkému Lomnickému rybníku. Při výjezdu z města poprvé přejíždím Zlatou stoku. Již několikrát jsem ji v předchozím textu zmínil, nyní mám příležitost napsat o ní více.

Lomnice nad Lužnicí

Lomnice nad Lužnicí

Umělý vodní kanál Zlatá stoka napájí rybniční soustavu v části Třeboňské pánve. Postavena byla podle projektu Štěpánka Netolického z roku 1506; samotná stavba však započala o dva roky později a dokončena byla za dalších deset let. Zlatá stoka propojuje za pomocí dalších vedlejších vodních kanálů rybníky na levém břehu Lužnice. Systém Zlaté stoky navazoval na původní kanál Strúha, který byl poničen během husitských válek. Název Zlatá stoka se vžil až za Schwarzenbergů z důvodu důležitosti díla.

Zlatá stoka pod Velkým Lomnickým rybníkem

Zlatá stoka pod Velkým Lomnickým rybníkem

Zlatá stoka pod Velkým Lomnickým rybníkem

Zlatá stoka pod Velkým Lomnickým rybníkem

Zlatá stoka pod Velkým Lomnickým rybníkem

Zlatá stoka pod Velkým Lomnickým rybníkem

Délka kanálu se obvykle udává mezi 45 – 50 kilometry. Průměrný sklon na jeden kilometr činí pouhých 28,5 cm. Zlatá stoka vytéká z Lužnice dva kilometry severně od Majdaleny. Na svém konci se vlévá do výtoku z Horusického rybníka a následně do Lužnice.

Značná část mojí další cesty povede v blízkosti Zlaté stoky. Hned za Lomnicí kopíruji její tok a směřuji k Velkému Lomnickému rybníku severně od města. Odbočuji ze silnice a míjím nejprve rákosím obrostlý rybník Vydýmač. Sleduji dále Zlatou stoku. Lemována je starými mohutnými stromy, které vytvářejí příjemný stín i chládek.

Rybník Vydýmač

Rybník Vydýmač

Velký Lomnický rybník

Velký Lomnický rybník

Kolem Velkého Lomnického rybníka prochází okružní naučná stezka. Rybník je významnou ornitologickou lokalitou a na trase naučné stezky se nacházejí dvě pozorovatelny ptactva. Mám představu, že rybník objedu na kole a trochu si ho prohlédnu z pozorovatelen. Jenže ouha. Trasa rozhodně není vhodná pro jízdu na kole. Překonává drobné kanály nikoli po mostech, nýbrž po jedné – dvou kládách. Pro kolo neřešitelný problém. Kanály pod kládami jsou hluboké a zabahněné. Dostávám se alespoň k jedné z pozorovatelen. Jenže ptactvo v horkém dopoledni odpočívá kdesi ukryto. Žádné pozorování se tedy nekoná.

Obracím zpět a po silnici pokračuji ke vsi Záblatí. Projíždím obcí a jen krátce si ji prohlížím. Co mě zajímá, se nachází za hrází, která ze západu obec lemuje. Je to Záblatský rybník a za ním se rozprostírající Přírodní rezervace Záblatské louky. K té však vede poměrně komplikovaná cesta. Nejprve tedy rybník.

Zlatá stoka v Záblatí

Zlatá stoka v Záblatí

Zlatá stoka v Záblatí

Zlatá stoka v Záblatí

Zlatá stoka v Záblatí

Zlatá stoka v Záblatí

Krátké stoupání na hráz, valím oči. Šestý největší rybník v České republice působí opravdu mohutně. Především proto, že má v hrubém přiblížení kulatý tvar, že není protažen do nějaké podlouhlé nudle. Vodní plocha má 305 ha, 1400 metrů dlouhá hráz je porostlá starými duby, podobně jako u jiných velkých rybníků Třeboňska.

Záblatský rybník

Záblatský rybník

Záblatský rybník

Záblatský rybník

Staré duby na hrázi Záblatského rybníka

Staré duby na hrázi Záblatského rybníka

Záblatský rybník patří mezi nejstarší na Třeboňsku. Existoval již ve druhé polovině patnáctého století. Rozšířen byl Štěpánkem Netolickým v roce 1513. Rybník je napájen ze Zlaté stoky, nadbytečné vody je možné do ní odvádět. Má ale i další přítoky a odtoky.

Mohutný rybník, opravdu mohutný. Do těchto míst se už nebudu vracet, proto podle zajetého scénáře popojíždím, sesedám, fotografuji, pozoruji. Opakováno mnohokráte. Přijíždím až na severní konec hráze a odtud se vracím zpět. Jen náhodou si všímám turistického značení na jednom z dubů. K Bošileckému rybníku a do Bošilce jsou to odtud pouhé čtyři kilometry.

Ani nevím, proč mě turistická směrovka zaujala. Ale nemohla to být náhoda. Její existence se mi bude za chvíli neobyčejně hodit.

Podél Záblatského rybníka pokračuji k jihu. Na křižovatce silnic odbočuji směrem na Dynín. Míjím rybník Ptačí blato. Má rozlohu pouhých pětačtyřicet hektarů, přesto je jeho hráz mohutná. Svědčí to o tom, že býval mnohem větší. Další rybník, Krčín, názvem připomíná slavného, mnohokráte už jmenovaného rybníkáře. Původně byl tento rybník se sousedním Ptačím blatem propojen. Nyní je samostatnou vodní plochou. Ve středu více jak kilometr dlouhé hráze se nachází pomníček z roku 1947, který rybníkářského mistra připomíná. Rybník dokončil v roce 1583. Návodní stranu hráze opatřil kamenným tarasem. Byla to zvláštnost, obvykle se v tom čase zhotovovaly z dřevěných trámů.

Ptačí blato

Ptačí blato

Rybník Krčín

Rybník Krčín

Krčínův pomník u stejnojmenného rybníka

Krčínův pomník u stejnojmenného rybníka

Vytahuji z kapsy můj smartphon. V dalším úseku cesty budu potřebovat mapu. Cestu k rezervaci Záblatské louky jsem nasměroval lesními a polními chodníky. Při pohledu před sebe mi začíná být jasné, že existují pouze v mapě.

Ještě chvíli na kole. Pak už jen pěšky. Vedu kolo vedle sebe, vysokou trávou. Pořád se ale dá, ještě to není tak strašné. To až za chvíli.

Postupuji podél vodního kanálu. Pokud nenajdu nějaký můstek, končím. Ve vysoké trávě přede mnou se objevuje tabulka s vymezením hranic rezervace. A vedle ní můstek.

Sláva. Překračuji kanál, podél jeho druhé strany se potřebuji dostat k nedalekému lesu. A odtud pokračovat k Bošileckému rybníku.

Přírodní rezervace Záblatské louky byla vyhlášena v roce 1994. Předmětem ochrany je litorální vegetace (pobřežní, zde vegetace břehu Záblatského rybníka), rašelinné a vlhké kosené louky, které se už na Třeboňsku vyskytují jen ojediněle. Jde o pozůstatek bývalého rašeliniště, které na západním břehu Záblatského rybníka plynule přechází ve vlhké louky. Roste zde několik druhů ostřic, rákos, orobinec, kosatec žlutý, další rostliny vázané na tento biotop. Pestře je zde zastoupeno ptactvo (čírka modrá, pochop rákosní, chřástal vodní, bekasina otavní a další). Žijí zde i vzácní obojživelníci (skokan ostronosý). Ve vodních kanálech žije vydra říční.

Přírodní rezervace Záblatské louky

Přírodní rezervace Záblatské louky

Rozhodně zajímavá rezervace, bylo by zajímavé věnovat se jí více. Nicméně v této chvíli to není možné. Začínám mít obavy o svůj další postup. Jak jsem řekl, potřebuji se podél hranice rezervace dostat k nedalekému lesu a dále. Po pokosené louce se ale jet nedá. Kolo se boří do hlíny, trsy trávy zbylé po sečení působí jako dokonalý retardér. Zase jen pěšky. Ale les se blíží. Zjišťuji však, že to není žádná výhra. Les je neprostupný, cesta zanesená v mapě opravdu neexistuje. A co víc, cesta mi kříží další kanál. A přes něj už žádný můstek nevede.

Kanál je široký, s kolem se přes něj nedostanu. Vlastně ani bez kola by to nešlo. Co teď? Po krátkém uvažování si vybavuji směrovku na dubu na hrázi Záblatského rybníka. Budu se muset vrátit a pokračovat tímto směrem. Přes Záblatské louky neprojdu.

************************************************************************************

************************************************************************************

Strastiplnou cestou zpět. Na polní cestě však odbočuji opačným směrem a mířím k obci Mazelov. Je to zajížďka, ale vede tam cesta. A z Mazelova už silnice zpět do Záblatí.

U rozestavěného domu mi dobří lidé doplňují vodu. Nechápou, co jsem dělal s kolem u Záblatských luk.

No nic. Nevyšlo to. Poučení, že na kole jen po cestách vyšší kategorie. Těch, které jsou v mapách označeny alespoň plnou čarou.

Přijíždím zpět na hráz Záblatského rybníka. Ještě kousek po silnici, poté drkotavou polní cestou k cyklostezce vedoucí k Bošileckému rybníku.

V lese se vynořuje další malebný rybník. Podle údajů v mapě se jmenuje Hliníř. A jeho severní cíp je chráněným územím. Předmětem ochrany ve stejnojmenné přírodní památce je přechodové rašeliniště se vzácnou květenou. Rašeliniště je již dlouhou dobu ponecháváno bez lidského zásahu.

Rybník Hliníř

Rybník Hliníř

Rybník Hliníř

Rybník Hliníř

Rybník Hliníř

Rybník Hliníř

Rybník Hliníř

Rybník Hliníř

K severnímu cípu rybníka žádná cesta nevede a syt strastí v Záblatských lukách nebudu pokoušet osud. Rezervaci obdivuji pouze z velké dálky. Poté už hurá k Bošileckýmu mostku.

************************************************************************************

************************************************************************************

Nejspíš každé děcko na jihu Čech zná lidovou píseň o Bošileckým mostku. U něho zastavuji, notuji si píseň, fotografuji. Můstek však hyzdí jakési rezavé potrubí. Co nadělám.
Bošilecký rybník je považován za nejstarší na Třeboňsku. Existují či existovaly i rybníky starší, tento je však považován za nejstarší v rámci tzv. hlavních neboli kaprových rybníků na někdejším třeboňském panství. Existoval již v roce 1355, i když ne v současné rozloze (ta je dnes cca 200 ha). Neměl velké pramenné přítoky, proto se v období sucha jen zdlouhavě napouštěl a vysychal. Tento problém vyřešila v roce 1520 Zlatá stoka.

Bošilecký rybník a Bošilec s kostelem sv. Martina

Bošilecký rybník a Bošilec s kostelem sv. Martina

Bošilecký rybník

Bošilecký rybník

Bošilecký mostek

Bošilecký mostek

Je pravé poledne. U rybníka není ani noha. Nikoho nenacházím ani v zahradách u domů v Bošilci. Přitom bych poměrně akutně potřeboval doplnit vodu.

Po cyklostezce se vracím zpět k Hliníři a pokračuji k obci Ponědrážka. Ze stavení na kraji obce se šíří neskutečný zápach. Vidím obyvatele, snad mají vodu, ale co tam proboha, provádějí? Mířím k domu, kde mi ji ochotně dávají. A vidím původ strašného zápachu. Preparují tu trofeje vysoké zvěře. Vyvařují hlavy srnců, muflonů a bůh ví, čeho ještě. Teď, v takovém vedru. Za tu vodu děkuji a pryč.

Po místních komunikacích se postupně dostávám až na hlavní silnici do Veselí nad Lužnicí. Naštěstí je tu široká krajnice, po které se dá na kole bezpečně jet. Pár kilometrů, zastavuji u dalšího z velkých rybníků. Horusického.

Horusický rybník je třetím největším v celé České republice (415 ha). Jeho primární vodní zdrojnicí je Bukovský potok. Napájen je však i Zlatou stokou, jedná se o poslední rybník na tomto vodním kanále. Necelý kilometr pod Horusickým rybníkem se Zlatá stoka společně s Bukovským potokem vlévají do Lužnice. V pobřežních plochách rybníka se nacházejí dvě přírodní rezervace. Vyskytuje se zde pravidelně orel mořský.

Horusický rybník

Horusický rybník

Horusický rybník

Horusický rybník

Horusický rybník

Horusický rybník

Rybník si prohlížím z hráze, po které vede hlavní silnice do Veselí. Za jeho severním břehem se zase vine dálnice a železniční trať z Prahy do Českých Budějovic. Napadá mě, jak se tohle všechno orlům líbí.

Horusický rybník

Horusický rybník

Horusický rybník

Horusický rybník

Z jiných stran si rybník neprohlédnu, smysluplná cesta kolem něj nevede. Pokračuji tedy dále, do Veselí Nad Lužnicí. V centru města zastavuji u Lužnice a Nežárky (stékají se zde). Pár fotografií, mířím dále k železniční stanici. Načasované dobře. Vlak odjíždí za deset minut. Dokonce stíhám velkou kávu.

Nežárka ve Veselí nad Lužnicí

Nežárka ve Veselí nad Lužnicí

Dvacet minut jízdy a vystupuji v Třeboni. Vedle prohlídky starobylého centra mě zde čeká i cesta kolem světa. Vlastně Světa. Známého rybníka v bezprostřední blízkosti města.

************************************************************************************

************************************************************************************

 

Třeboň. Bertiny lázně a Zlatá stoka

Třeboň. Bertiny lázně a Zlatá stoka

Projíždím kolem historických budov na náměstí, kolem zámku, kolem starého pivovaru, na hrázi zastavuji u sochy Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan.

Třeboň. Stará radnice

Třeboň. Stará radnice

Třeboň. Masarykovo náměstí a stará radnice

Třeboň. Masarykovo náměstí a stará radnice

Třeboň. Masarykovo náměstí, Mariánský sloup

Třeboň. Masarykovo náměstí, Mariánský sloup

Třeboň. Svinenská brána

Třeboň. Svinenská brána

Třeboň, zámek

Třeboň, zámek

Třeboň. Klášter augustiánů

Třeboň. Klášter augustiánů

Třeboň. Svatý Jan Nepomucký na mostě u pivovaru Regent

Třeboň. Svatý Jan Nepomucký na mostě u pivovaru Regent

Třeboň. Socha Jakuba Krčína z Jelčan na břehu Světa

Třeboň. Socha Jakuba Krčína z Jelčan na břehu Světa

Rybník Svět. Desátý největší v Jihočeském kraji, čtrnáctý největší v České republice, šestý největší v okrese Jindřichův Hradec. Žádný trpaslík.

Rybník Svět

Rybník Svět

Kolem celého rybníka vede známá Cesta kolem Světa, stezka dlouhá kolem dvanácti kilometrů, s trochou snahy se dá projet i na kole. Vyrážím.

Prvním zastavením je Schwarzenberská hrobka. Výstavbu nového místa posledního odpočinku Schwarzenbergů iniciovala kněžna Eleonora, manželka Jana Adolfa II. Schwarzenberga. V čase, kdy dosavadní hrobka v nedalekém kostele sv. Jiljí u Domanína přestala z kapacitních i hygienických důvodů vyhovovat.

Schwarzenberská hrobka u rybníka Svět

Schwarzenberská hrobka u rybníka Svět

Schwarzenberská hrobka u rybníka Svět

Schwarzenberská hrobka u rybníka Svět

Stavbu dvoupodlažní budovy s monumentálním schodištěm podle vzoru Campo Santo navrhl knížecí stavitel Domasius Deworetský, spolutvůrce přestavby zámku Hluboká. Stavba probíhala v letech 1874 – 1877. Kapli Božského vykupitele vysvětil v roce 1877 pražský arcibiskup kardinál Bedřich Schwarzenberg. Poslední pohřeb se zde uskutečnil v roce 1939.

Prohlídku s výkladem z časových důvodů absolvovat nemohu. Prohlížím si stavbu alespoň zvenčí, pročítám informační tabule. Poté pokračuji kolem Světa.

Rybník Svět

Rybník Svět

Rybník Svět

Rybník Svět

Upřímně, Cesta kolem Světa mě velmi zklamala. Očekával jsem cestu s vyhlídkami na rybník. Ten je ale vidět jen z několika málo míst v severozápadní části rybníka. Toto pobřeží ovšem okupují příznivci vodních sportů. Jediným místem, které mě potěšilo, byly mokřady v lese před lázeňskými sanatorii. Kolonie kosatců sibiřských mi opravdu udělaly radost.

Kosatec sibiřský v mokřadech u rybníka Svět

Kosatec sibiřský v mokřadech u rybníka Svět

Pomalu opouštím Třeboň. Pokračuji ke Staré Hlíně, kde mi ještě zbývá prohlídka druhého z mostů, o kterých jsem psal na začátku článku.. Poslední kilometry už si opravdu vychutnávám. Zastavuji stejně jako ráno u rybníků Starý a Nový Vdovec, Vyšehrad a Stolec, prohlížím vodní hladiny, staré duby na hrázích. Pak už jen návrat do Pístiny.

Kamenný most u Staré Hlíny

Kamenný most u Staré Hlíny

Starý dub na hrázi rybníka Starý Vdovec

Starý dub na hrázi rybníka Starý Vdovec

Rybník Vyšehrad

Rybník Vyšehrad

Rybník Vyšehrad

Rybník Vyšehrad

Bez zardění mohu tvrdit, že dva dny na Třeboňsku byly mou nejpovedenější cykloturistickou akcí vůbec. 

mapa s kilometrickými údaji:

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 komentářů: Třeboňskem na kole. Den druhý

  1. SV napsal:

    tá prvá fotografia úchvatná! romantická zasnená….

  2. SV napsal:

    k športovému výkonu má úcta 🙂
    vážne, respekt. ale nechápem, ako sa dá ísť okolo toľkých krásnych vodičiek a ani v jednej si nezaplávať?! 😯

  3. SV napsal:

    na jeseň to tam musí byť nádherne farebné!

  4. pepa napsal:

    Ještě jsem přidal mapu. Přímá čára trasa vlakem, nezapočítaná do celkové kilometráže.

  5. Mirka napsal:

    Opožděně vítám u nas na jihu. Trebonsko mam z Budějovic kousek a mam ho docela projezdene (letos to bylo do Holné a zpet), ale nikdy jsem si nezjistila tolik informací, jak Vy.

  6. Mirka napsal:

    Dekuji za ně i za mapu trasy – jen ten vlak tam nevidím.

    • pepa napsal:

      Díky.
      To je ta přímá čára mezi Veselím a Třeboní. Aplikace mapy.cz při pozastavení funkce STOPAŘ neumí udělat mezeru do okamžiku, než zase zapnu. Nahrazuje úsek přímou čarou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *