Štít v hlavním hřebeni Vysokých Tatier, na hranici Slovenska a Polska. Jako štít nevypadá ani s přimhouřenýma očima, pokud nám měřítkem budou jiné tatranské štíty. Má fyziognomii vrcholů Západných Tatier, jakoby věděl, že, ty už jsou nedaleko. Pro turisty je to vrchol zapovězený, přístupné je pouze Hladké sedlo pod štítem, a to ještě jen a pouze ze slovenské strany.
Ze strany polské přiléhá ke štítu nejfrekventovanější tatranská dolina, Dolina Pięciu Stawów Polskich. Naopak ze strany slovenské jsou to nejodlehlejší části Tichej a Kôprovej doliny.
Hladký štít (2066 m. n. m.)
polsky: Gładki Wierch ; německy: Glatter Berg; maďarsky: Sima-hegy
Nejnižší štít v hlavním hřebeni Vysokých Tatier mezi Hladkým sedlom (Valentkovou) a Kotolnicovou priehybou (Kotolnicou) nad Dolinou Pięciu Stawów Polskich, Tichou a Kôprovou dolinou.
Hladký štít je jeden z nejnižších vrcholů v hlavním hřebeni Vysokých Tatier. Pokud do statistiky zahrneme pouze štíty, tedy vrcholy obsahující v názvu slovo štít, je mezi nimi nejnižší.
Hladký štít je uzlovým bodem v hlavním hřebeni Vysokých Tatier. Směrem na jihozápad se z vrcholu odděluje hřeben Liptovských kôp. Od Hladkého štítu jsou odděleny sedlem Závory. Od sousedních vrcholů v hlavním hřebeni Vysokých Tatier ho oddělují Hladké sedlo (od Valentkovej) a Kotolnicová priehyba (od Kotolnice).
Kde hledat původ pojmenování vrcholu? Pastevci znali okolí štítu odedávna a pásávali tu své koně a dobytek. Strmé travnaté stráně na úbočí štítu představovaly nebezpečí pro pasoucí se zvěř. Proto název „Hladký“. Slovenský prozaik a dramatik Anton Marec, zabývající se také historií Vysokých Tatier, nabízí vysvětlení prozaičtější: Vrcholů se strmými travnatými svahy je v Tatrách bezpočet. Proč zrovna tento by se měl mezi nimi nějak vyjímat? Pojmenování Hladkého štítu vzniklo nedbalým překladem názvu původního Gladberg. Na úbočích štítu se těžila lesklá antimonová ruda. Ve staré němčině byl výraz glad totožný s dnešním glänzend, lesklý, třpytivý. Ve slovenské podobě se začal ujímat název Glatzberg, odtud Hladký.
Hladký štít je turistům zapovězen. Přestože k vrcholu vedou dvě jednoduché cesty, dostanou se turisté při dodržování návštěvního řádu TANAPu pouze do Hladkého sedla. Navíc pouze ze strany slovenské. Cesta do Hladkého sedla je ovšem neobyčejně dlouhá. Ze strany polské je přístup zcela zakázán.
V mých článcích o tatranských vrcholech se krom hodnocení rozhledů subjektivním názorům vyhýbám. Na tomto místě musím udělat výjimku. Nedovedu si představit turistu, který absolvuje minimálně dvanáctihodinovou túru na Hladké sedlo a nepodívá se zbylých pár metrů na vrchol Hladkého štítu…
Rozhled z Hladkého štítu je velkolepý. Dolina Pięciu Stawów Polskich ze severu lemovaná rozervaným hřebenem vybíhajícím na východ ze Świnice po Kozi Wierch. Pak se hřeben lomí a jeho další část je skryta. Tímto hřebenem vede slavná Orla Perć. Ve směru jihovýchodním se tyčí Čubrina Velký Mengusovský štít. Úžasný je pohled do Zadnej Tichej doliny a Kobylej dolinky. Jsou to díky své odlehlosti jedny z nejklidnějších tatranských dolin.
Zajímavostí je, že V letech 1929–1930 stála na vrcholku zimní výzkumná meteorologická stanice Jagellonské univerzity v Krakově.
Cesta na vrchol Hladkého štítu byla známa již od pradávna místním pastýřům. Dnes již nelze zjistit, kdo jako první stanul na vrcholu. Podle nejstaršího doloženého záznamu to však byly:
• léto – 5. srpna 1902, T. Eichenwald, F. Rabowski, J. B. Tajber, W. Tylka
• zima – 3. února 1912, J. Grabowski a druhové
Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010) wikipedia.pl Anton Marec: Po stopách tatranských názvovMapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
ó, no wellmi peknô!
Přidal jsem chybějící mapu. Podotýkám, že červeně značená turistická cesta z Hladkého sedla do Doliny 5PP, vyznačená v mapě, je zrušena.
„Jako štít nevypadá ani s přimhouřenýma očima, pokud nám měřítkem budou jiné tatranské štíty. Má fyziognomii vrcholů Západných Tatier“
tak počkaj, chceš povedať, že v Západných Tatrách nie sú štíty?! 😯 😯
Ale jo, ale jsou to jiné štíty 😉