Nad Tatranskou Javorinou se rozkládá náhorní rovinka, na které stojí hotel Kolowrat. Vlastně, dnes už se jmenuje jinak. Jeho podoba a zakomponování do krajiny se řeší donekonečna a názory se stále různí. Na čem se však všichni návštěvníci tohoto místa shodnou – okolí hotelu je mimořádným rozhledovým místem. Pohled na Muráň v zakončení Belianskych Tatier je doslova impozantní. Jakousi protiváhou skalnatého Muráňa je na opačné straně Javorovej doliny travnatá Široká. Rozložitý masív s komplikovanou geologickou stavbou, jedna z nejpřísnějších tatranských rezervací.
Široká (2210,8 m. n. m.)
též Javorinská Široká
polsky: Szeroka Jaworzyńska; německy: Javoriner Siroka; maďarsky: Siroka
Nejvyšší vrchol rozlehlého masívu Širokej. Od Štítu nad Zeleným ji odděluje Široké sedlo. Tyčí se nad Litvorovým žlabom v komplexu Bielovodskej doliny a nad Zelenou Javorovou dolinou. Na severozápad a severovýchod vybíhají dva hřebeny uzavírající Širokú dolinu.
Široká, též Javorinská Široká, je nejvýraznější vrchol v hřebeni táhnoucím se z Malého Javorového štítu na severozápad. Tento hřeben od sebe odděluje dvě mohutné doliny v severní části Vysokých Tatier, Bielovodskú a Javorovú. Na Širokej se hřeben větví. Severovýchodní větev pokračuje na Svišťovky, severozápadní na Zámky a dále k Zadnej kope, kde se stáčí k severu a postupně klesá až k Tatranskej Javorine.
Ve větvi severovýchodní je nejbližším sousedem Širokej Svišťový Kopiniak. Samostatný vrchol, často ovšem považovaný za druhý, nižší vrchol Širokej. Pojmenování dalších objektů v této větvi je ve slovenském názvosloví velmi střídmé. Naopak polské názvosloví pojmenovává doslova každou elevaci a depresi. Zámky, nejbližší vrchol ve větvi severozápadní, odděluje od Širokej Sedlo pod Zámkami.
Část masívu Širokej je žulová, většina je ovšem tvořena vápencem. Masív vznikl vyzdvižením sedimentů vyplňujících tzv. depresi Javorinskej Širokej. Krystalické jádro překrývající se se sedimenty tvoří nejvyšší partii hory.
V horní části Širokej doliny, pod masívem Širokej, se nachází nevelké Tiché pleso, jedno z opravdového mála tatranských ples, která nejsou ledovcového původu. Zelené Javorové pleso pod jihovýchodním úpatím Širokej je původu ledovcového.
Ve vápencové části masívu Širokej se nachází množství jeskyní. Mezi nimi i nejdelší známá tatranská jeskyně Mesačný tieň objevená v roce 2004. Současně známá délka chodeb této jeskyně činí více než třicet kilometrů.
S rozložitostí masívu souvisí možná i název vrcholu. Anton Marec nabízí vysvětlení jiné. Horníci, kteří tu dobývali železnou rudu, pojmenovali vrch Bortan – (tak byla označována jistá činnost, vykonávaná při těžbě rudy) resp. Bortenberg. Z toho se vyvinul tvar Breitenberg, přeložený do slovenštiny jako Široká, a později upřesněný jako Javorinská Široká.
Pod Svišťovkami se až do poloviny 19. století těžila železná ruda. Od roku 1887 byla oblast Širokej doliny pod přímou ochranou knížete Christiana Hohenlohe. V současné době je oblast Javorinskej Širokej přísnou rezervací, kam nemají přístup turisté ani horolezci, kam je možné vstoupit pouze s povolením příslušných orgánů.
Komu se poštěstí na Širokú vystoupit, bude odměně hned několikrát. Zážitkem prvním je možnost spatřit jednu z nejklidnějších oblastí Tatier, rezervaci, kde člověk s povědomím o místní flóře a fauně může spatřit mnoho zajímavého. Vrchol Širokej je zároveň mimořádným rozhledovým místem. Spatřit lze z tohoto místa celý komplex Javorovej doliny, tedy i s bočními dolinami. Nad jednou z nich, Suchou dolinou, se tyčí mohutný masív Ľadových štítov. Z nich vybíhají hřebeny Suchých veží a Ľadových veží. V severovýchodním směru se rozkládá Čierna Javorová dolina. Do ní vybíhá hřeben Snehových veží, nad závěrem doliny se tyčí Kolový štít a Čierny štít. Pohledu k severu dominují Belianske Tatry. Ze Širokej je možné spatřit – až na několik výjimek – celý hlavní hřeben Vysokých Tatier, od Jahňacieho štítu na východě po Świnicu na severozápadě.
Oblast Širokej byla známa pastevcům a horníkům už v dávných dobách. První zaznamenaný výstup na vrchol Širokej je ovšem až z první poloviny 19. století. Zimní je dokonce o osmdesát let mladší.
20. 9. 1835 (letní) – Johann Heinrich Blasius, Gustav Hartlaub, Alexander Keyserling
25. 3. 1912 (zimní) – Stefan Komornicki, Józef Lesiecki, A. Loria, L. Loria, Józef Oppenheim, Mieczysław Świerz, Witold Świerz
Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010) wikipedia.pl Anton Marec: Po stopách tatranských názvovMapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
😎
tie fotografie sú výborné!