Tatranské loučení s létem

Tatranské loučení s létem

Tatranské loučení s létem

Kalendářní léto ještě zdaleka neskončilo. Nicméně vysoko v Tatrách už vládne hluboký podzim.

V loňském roce jsem se s tatranským létem rozloučil způsobem opravdu důstojným. Sólo výstupem na Ťažkú vežu. V polovině září tehdy panovalo ve Vysokých Tatrách nádherné počasí. Kalendářní léto, meteorologický podzim, úžasné tři dny, na které se nedá zapomenout. Podobně důstojným způsobem jsem chtěl završit tatranskou sezónu i letos.

Vysoké Tatry jsem opustil vlastně jen nakrátko. Během třítýdenního pobytu v srpnu jsem své lezecké toulky směřoval především do polských Tatier. Vrcholnou akcí byl výstup na Zamarłu Turniu s kamarádem Pawlem. Respektive Pawel mě vzal do závěsu, lezl jsem jako druhý. Ale mohl jsem být spokojený. Má první tatranská pětka.

Zkuste však někomu, kdo leze, říci, že už má být spokojený. Tak i já. Krom lezení na laně s Pawlem jsem uskutečnil i několik sólo výstupů. Nejtěžší z nich směřoval na Mnicha. Přitom jsem však pozoroval i jeho menšího bratra. Druhého Mnícha tyčícího se nedaleko v hlavním hřebeni Vysokých Tatier. A nejenom pozoroval, přišel jsem i blíž. Jeho západní hranu jsem propátrával pohledem z Piargovej štrbiny. Už v té chvíli mi bylo jasné, že to bude další z mých TOP cílů. Nedostatečná znalost výstupové cesty a krátké lano mi hned tenkrát nedovolily vydat se do stěny.

Mnich

Mnich

Druhý Mních (Zadni Mnich)

Druhý Mních (Zadni Mnich)

Pátral jsem na sociálních sítích a zjistil, že je zde ke zhlédnutí hned několik záznamů z výstupu na Druhého Mnícha západní hranou. Pečlivě jsem je prohlížel, připravoval akci. Výstup sám o sobě není těžký. Pawel mě však upozornil, že je třeba zbystřit při sestupu. Dvojité slanění, celkem padesát metrů, a dobře schovaný slaňovací kruh uprostřed stěny. Ten jsem na žádném z videí neobjevil. I proto jsem měl z této akce velký respekt.

************************************************************************************

Čtvrteční ráno. Už jsem si zvykl, že se v letošním létě předpověď počasí mění pětkrát denně. Nicméně dnešní den má být z pohledu meteorologického stabilní. Ve všech předpovědích prezentují slunečný a poměrně teplý podzimní den.

Sedmá ranní mě zastihuje v Lysej Poľane. Netřeba pospíchat. Po ránu je ještě chladno, skála oschne až někdy před polednem.

Pomalu ovšem chodím jen nerad. Nakonec přidávám do kroku a po asfaltové silnici kráčím na Morskie Oko. Ty tam jsou prázdninové davy turistů, jednolitá lidská řeka valící se k nejznámějšímu místu polských Tatier. Chtě nechtě je nutné tento fakt přehlížet. Jinak by se člověk do odlehlých částí hor vůbec nedostal.

Necelé dvě hodiny chůze, za horizontem silnice se vynořuje Schronisko Morskie Oko. Odbočuji na značenou cestu vedoucí do sedla Szpiglasowa Przełęcz. Čtyřicet minut stoupání, v Dolině za Mnichem pak cestu opouštím. Ještě pár stovek metrů sleduji značení do jiného sedla, Wrota Chałubińskiego. Pak značenou cestu zcela opouštím. Letitým vyšlapaným chodníkem směřuji pod Mnicha.

Míjím malá plesa, říká se jim Wyżnie Mnichowe Stawki. Krásná část Doliny za Mnichem. Mám to tu moc rád a v letošním létě se můj vztah k tomuto místu mnohokráte umocnil. Přestože se tu pohybuje spousta horolezců, Mnich je velkou lezeckou atrakcí, je tu pořád ještě relativní klid.

Nepospíchám. Tentokrát doopravdy. Vychutnávám si průchod tímto nádherným místem. Mimořádné scenérie všude kolem. Nádherné rozhledy, horské louky. Tráva se už nasytila podzimní žlutohnědou barvou. Kolem vládne podzimní klid a ticho.

Ze západní strany obcházím Mnicha. Z tohoto směru vypadá jako přikrčený trpaslík. Je to ovšem jen klamné zdání. Stačí přijít blíže k hraně žlabu, který spadá až hluboko nad Morskie Oko, a pohled se rázem změní. A stačí ještě popojít výše, k ústí žlabu, a znovu je vše jinak. Každých deset metrů jiný pohled. Mnich je opravdu velmi fotogenický objekt.

A totéž platí o jeho menším bratrovi. Ten se tyčí ještě o pořádný kus výše. Mohutná skalní jehla, tolik se odlišující od všech okolních vrcholů.

Mnicha nechávám pod sebou, stoupám na nejvyšší patro Doliny za Mnichem. Pod mohutnou severní stěnou Čubriny se rozkládá jedna ze tří Čubrinských galérií. Tato se jmenuje Zadnia Galeria Cubryńska. Na této galerii se nachází malé plesko nesoucí název Zadni Mnichowy Stawek. Je to nejvýše položené pleso v polských Tatrách, vlastně i v celém Polsku. Jeho nadmořská výška čítá 2070 metrů a deset měsíců v roce je zamrzlé. I když, kdo ví. Vzhledem ke klimatickým změnám to už možná bude méně.

Zadnia Galeria Cubryńska a Zadni Mnichowy Stawek

Zadnia Galeria Cubryńska a Zadni Mnichowy Stawek

Terénní vlna, klesám pod severní stěnu Druhého Mnícha. Odtud je to už jen pár kroků do Piargovej štrbiny. Z nedalekého Kôprovského štítu zní hlahol turistů. Na Druhém Mníchovi však není nikdo. Před chvíli slanili dva lezci a jsou už ti tam. Jsem tu zcela sám.

Druhý Mních z Piargovej štrbiny

Druhý Mních z Piargovej štrbiny

Pohled na západní hranu skalní věže. Promítám si do ní výstupovou trasu, snažím se zapamatovat si důležité orientační body. Výstupová trasa není dlouhá, není však přímá. Mnohokráte se lomí, její horní část z Piargovej štrbiny není vidět.

Připravuji si lezeckou výstroj. Zatím jen na lezení vzhůru. Na sestup se budu moci připravit nahoře. Vrchol Druhého Mnícha tvoří poměrně rozlehlá plošina.

Sedák, lezečky, přilba, pořádně připevnit batoh, aby se mi na zádech neklimbal.

Výstup začíná několika vysokými kroky. Po nějakých sedmi – osmi metrech stoupání následuje traverz do jihozápadní stěny. Je třeba obejít obtížné místo na samotné západní hraně. Jeden z největších znalců Vysokých Tatier, horolezec Arno Puškáš, popisuje prostup tímto místem technikou tzv. živého žebříku. To znamená, že se druhý lezec postaví prvnímu na ramena, a odtud už dosáhne na dobré chyty nad těžkým místem. Spustí lano prvnímu a ten místo zdolá pomocí lana. Tato technika se už však dávno nepoužívá. Buď se místo sportovně přeleze, nebo obejde. Jako zde.

V jihozápadní stěně se nade mnou tyčí několik metrů vysoká skalní plotna s poměrně dobrými stupy. Lehce ji zdolávám a traverzuji zpět na západní hranu. Už nad obtížným místem. Následuje několik snadných výškových metrů. Další plotna se dá obejít zleva. Nejspíš bych ji v pohodě přelezl, dobré stupy, ale chci se podívat i za hranu věže. Je odtud krásný pohled do Doliny za Mnichem.

Ještě krásnější je pohled však z vrcholu Druhého Mnícha, který už je nadosah. Pár kroků a stojím na vrcholové plošině. Je tak rozlehlá, že po ni mohu chodit sem a tam. Dívat se a fotografovat. Vychutnávat si atmosféru nádherného místa v odlehlé části hor.

Mnich a Zadnia Galeria Cubryńska z Druhého Mnícha

Mnich a Zadnia Galeria Cubryńska z Druhého Mnícha

Mnich z Druhého Mnícha

Mnich z Druhého Mnícha

Temnosmrečinská veža z Druhého Mnícha

Temnosmrečinská veža z Druhého Mnícha

Temnosmrečinská dolina z Druhého Mnícha

Temnosmrečinská dolina z Druhého Mnícha

Temnosmrečinská veža z Druhého Mnícha

Temnosmrečinská veža z Druhého Mnícha

Temnosmrečinská dolina a práh Piargovej doliny z Druhého Mnícha

Temnosmrečinská dolina a práh Piargovej doliny z Druhého Mnícha

Kôprovský štít z Druhého Mnícha

Kôprovský štít z Druhého Mnícha

Zadnia Galeria Cubryńska z Druhého Mnícha

Zadnia Galeria Cubryńska z Druhého Mnícha

Szpiglasowy Wierch (Hrubý štít) z Druhého Mnícha

Szpiglasowy Wierch (Hrubý štít) z Druhého Mnícha

Szpiglasowy Wierch (Hrubý štít) a sedlo Szpiglasową Przełęcz z Druhého Mnícha

Szpiglasowy Wierch (Hrubý štít) a sedlo Szpiglasową Przełęcz z Druhého Mnícha

Kochám se pohledy v prozářeném letně-podzimním dni. Blíží se však poledne a má dnešní túra ještě zdaleka není u konce. Je třeba sestoupit a pokračovat dále.

Připravuji se na slanění. Na poutka sedáku si připevňuji dvě smyčky, Prusíky se jim říká. Pro případ, že bych minul slaňovací kruh uprostřed stěny a musel stoupat po laně zpět nahoru. Doufám však, že je nebudu potřebovat. Prusíkování po laně horolezci příliš nemilují. Dalším prusíkem propojuji lano se sedákem. Umožní mi to zastavovat při slanění a hledat další slaňovací kruh.

Dolů. Deset metrů, patnáct, po dvaceti metrech bych měl slaňovací kruh spatřit. Nic však nevidím. Dvacet metrů mám za sebou a nic. Někde však kruh být musí!

Asi pět metrů pod sebou vidím ve stěně zatlučené tři rezavé skoby propojené smyčkami. Smyčky jsou poměrně nové, někdo je nedávno použil při slanění. Záchrana. I odtud bude možné pohodlně slanit.

Uhýbám doleva, sjíždím ke smyčkám. Cvakám do nich odsedku, uvolňuji lano. Je vyhráno, vše dobře dopadlo. Stahuji lano, pohled vzhůru, asi tři metry nade mnou, ve skalním výklenku se blýská kovový kruh. Aha. Tak tady je. Pohledem dolů jsem ho nemohl spatřit. Měl jsem hledat v úrovni očí. No nevadí, příště už budu vědět.

Druhé slanění do Štrbiny pod Druhým Mníchom je bezproblémové. Balím výstroj a sestupuji pod sedlo.

Slanění vede touto stěnou

Slanění vede touto stěnou

Štrbina pod Druhým Mníchom. Pohled do Piargovej doliny

Štrbina pod Druhým Mníchom. Pohled do Piargovej doliny

Mnich ze Štrbiny pod Druhým Mníchom

Mnich ze Štrbiny pod Druhým Mníchom

Pohled zpět. Mám velmi dobrý pocit, vše jsem bez problémů zvládl, vše dopadlo podle mých představ.

Štrbina pod Druhým Mníchom a Druhý Mních

Štrbina pod Druhým Mníchom a Druhý Mních

Štrbina pod Druhým Mníchom a Druhý Mních

Štrbina pod Druhým Mníchom a Druhý Mních

Nejvyšším patrem Doliny za Mnichem se vracím nad Mnicha. Má další cesta bude směřovat do Hincovho sedla. Potřebuji se dostat přes hlavní tatranský hřeben do slovenské části hor, do Mengusovskej doliny, odkud to mám blíže do mého base campu v Tatranskej Štrbe. Putování zpět do Lysej Poľany, čekání na autobus do pozdních večerních hodin, to by nebyl dobrý nápad.

Už jsem hovořil o mohutném žlabu, který z východní strany lemuje Mnicha. Jeho ústí na terasu nad Mnichem je důležitým orientačním bodem. Tady se z chodníku směřujícího pod Druhého Mnícha odpojuje chodník k Hincovmu sedlu. Nedělá mi problém místo najít, nedávno jsem tu byl a místo si dobře zapamatoval.

Pár metrů po hraně žlabu, následuje hluboký sestup na další z Čubrinských galérií. Tato se jmenuje Mała Galeria Cubryńska. Aspoň si to myslím, podle všech indicií je to ona. U zbylých dvou jsem si stoprocentně jist, ale u této nevím. Nevadí, budu tomu místu tak říkat.

Mała Galeria Cubryńska

Mała Galeria Cubryńska

Mała Galeria Cubryńska

Mała Galeria Cubryńska

Sestoupil a ztratil jsem téměř sto výškových metrů. Krátký přesun po vrstevnici a následuje dlouhý výstup na poslední ze tří Čubrinských galérií. Nese jméno Wielka Galeria Cubryńska. Dovede mě ke žlabu, který spadá z Hincovho sedla. Je to pěkných pár stovek výškových metrů.

Mała Galeria Cubryńska. Pohled na Mnicha

Mała Galeria Cubryńska. Pohled na Mnicha

Mała Galeria Cubryńska. Pohled na Mnicha

Mała Galeria Cubryńska. Pohled na Mnicha

Wielka Galeria Cubryńska. Pohled na Morskie Oko

Wielka Galeria Cubryńska. Pohled na Morskie Oko

Wielka Galeria Cubryńska. Pohled na Morskie Oko

Wielka Galeria Cubryńska. Pohled na Morskie Oko

Jsou dvě hodiny po poledni, stojím v Hincovom sedle. Bylo by nesmírně hloupé nevylézt na vrchol nedaleké Čubriny. Byl jsem tu sice před pár dny, ale proč vrchol míjet, když je nadosah? Navíc je dnes podstatně lepší počasí a viditelnost.

Z Čubriny pozoruji přilehlé doliny. Temnosmrečinskú, Dolinu za Mnichem, Mengusovskú. Vrchol je uzlový bod hlavního hřebene Vysokých Tatier, styčný bod překrásných tatranských dolin, nádherné rozhledové místo. Nabízí široký pohled na celé polské Tatry, Západní Tatry a značnou část slovenských Vysokých Tatier. Vychutnávám si tyto pohledy, snažím se je i zachytit mým fotoaparátem.

Temnosmrečinská dolina z Čubriny

Temnosmrečinská dolina z Čubriny

Mnich z Čubriny

Mnich z Čubriny

Hincove plesá z Čubriny

Hincove plesá z Čubriny

Hincove plesá z Čubriny

Hincove plesá z Čubriny

Mengusovské štíty z Čubriny

Mengusovské štíty z Čubriny

Mengusovské štíty a Hincovo sedlo z Čubriny

Mengusovské štíty a Hincovo sedlo z Čubriny

Kôprovský štít z Čubriny

Kôprovský štít z Čubriny

Pohled k Veľkému Hincovmu plesu, kam musím sestoupit. Vidím, že nastává problém. Z této strany jsem na Čubrinu stoupal někdy před šesti lety. V této chvíli nevím, který ze dvou žlabů směřujících k plesu, je sestupový. Vím jen jedno: tím druhým to nejde, je tam vysoký skalní práh. Špatná volba by znamenala spoustu výškových metrů zpět vzhůru, a moje nohy toho mají už přece jenom dost. Co teď?

Napadá mě jiné řešení. Na druhé straně Hincovho sedla se tyčí Veľký Mengusovský štít. Kamarád goat nedávno na svých stránkách přidal k popisům výstupu na tento vrchol i traverz z Hincovho sedla. Nevybavuji si přesně, kudy vede, ale nevadí. Pokusím se ho najít. Vytravezuji pod Veľký Mengusovský štít, odkud už sestup k Veľkému Hincovmu plesu znám.
Člověk si musí umět poradit. Především v horách. Až dnes, při psaní článku, jsem při pohledu na goatův popis zjistil, že jsem traverzoval prakticky přesně dle jeho popisu. A to jsem cestu hledal intuitivně.

Traverz nějakou chvíli trval. Po půl čtvrté už konečně sestupuji po hodně rozlámaném, strmém chodníku k největšímu plesu na slovenské straně hor.

Čubrina (vpravo) zpod Veľkého Mengusovského štítu

Čubrina (vpravo) zpod Veľkého Mengusovského štítu

Sestup zpod Veľkého Mengusovského štítu

Sestup zpod Veľkého Mengusovského štítu

Nad Veľkým Hincovým plesom

Nad Veľkým Hincovým plesom

Nad Veľkým Hincovým plesom

Nad Veľkým Hincovým plesom

Kotlina Hincových plies

Kotlina Hincových plies

U Veľkého Hincovho plesa

U Veľkého Hincovho plesa

U Veľkého Hincovho plesa

U Veľkého Hincovho plesa

U Veľkého Hincovho plesa

U Veľkého Hincovho plesa

U Veľkého Hincovho plesa

U Veľkého Hincovho plesa

Kotlina Hincových plies

Kotlina Hincových plies

Kotlina Hincových plies

Kotlina Hincových plies

Kotlina Hincových plies

Kotlina Hincových plies

U jižního cípu Veľkého Hincovho plesa se obracím zpět. K Čubrine, i ke skrytým vrcholům na opačné straně hlavního hřebene Vysokých Tatier. Sluší se dnes poděkovat horám. A nejen dnes. Děkuji za všechno, co jste mi daly.

************************************************************************************

Páteční ráno je zamračené, pošmourné, hory se schovaly kdesi v mlze. V souladu s tím, co jsem předeslal v úvodu článku, od včerejšího odpoledne se předpověď počasí několikrát změnila. A krásný den už rozhodně nevěští. Co víc, sobota je už hotovou tragédií.

Ľadový potok nad Popradským plesom

Ľadový potok nad Popradským plesom

Víla Popradského plesa

Víla Popradského plesa

Ľadový potok

Ľadový potok

Kam se vydám? Dnešek jsem chtěl pojmout jako odpočinkový den, po včerejší jedenáctihodinové túře není divu. Uvažoval jsem o tom, že se podívám na vrchol Končistej. Před pár dny tam blesk udeřil do symbolu tohoto štítu. Do balvanu na samotném vrcholu, kterému se říkalo Nákova. Balvan blesk rozpůlil vedví a ze symbolu Končistej toho příliš nezůstalo.

Já sám jsem balvanu říkal Mýval, fotografie napovídá, proč.

Končistá. Nákova (Mýval)

Končistá. Nákova (Mýval)

Stoupám Dolinou Zlomísk, túru zdaleka nemám ve svých rukou. Čím výše stoupám, tím více mlhy, tím více vody v trávě, a tím méně vidím. U Ľadového plesa viditelnost minimální, jen stěží bych hledal traverz nad plesem, jen těžko bych držel směr k levému okraji Lúčneho sedla.

Dolina Zlomísk. Pohled k Popradskému plesu

Dolina Zlomísk. Pohled k Popradskému plesu

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

U Ľadového plesa

U Ľadového plesa

U Ľadového plesa

U Ľadového plesa

U Ľadového plesa

U Ľadového plesa

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Ľadový potok

Ľadový potok

Ľadový potok

Ľadový potok

Čekám. Počasí se po chvilce lepší, už už vyrážím. Stačí však pár sekund, a je to horší, než bylo. Ne. Vrátím se zpět. Půjdu hezky pomalu a budu si vychutnávat podzimní náladu Zlomiskovej doliny. Kde v tomto počasí není živáčka, kde jsem jen sám a sám. A to je ta pravá výchozí pozice, kdy člověk může s horami doslova splynout, souznít s nimi, stát se jejich součástí.

Velkorysou nabídku hor bez váhání přijímám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty, Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Tatranské loučení s létem

  1. SV napsal:

    „Nepospíchám.“ zázrak! 😮 😮 😮

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.