Třetí z „mnichů“ v komplexu Doliny Rybiego Potoku.
Elegantní skalní věž v hlavním hřebeni Vysokých Tatier, na slovensko – polské hranici. Nepřehlédnutelná, z některých pohledů však ukrytá. Od Morskiego Oka například vidět není, překrývá ji její větší a impozantnější bratr Mnich. Ze slovenské strany ji mohou obdivovat ti, kteří vystoupili na Kôprovský štít.
Turisticky nepřístupná, horolezci ji naopak navštěvují často.
Druhý Mních (2172,3 m. n. m.)
polsky: Zadni Mnich; německy: Mönch II, Hinterer Mönch;
maďarsky: Barát II, Hátsó-Barát
Výrazná, strmá skalní věž v hlavním hřebeni Vysokých Tatier mezi Piargovou štrbinou (Temnosmrečinskou vežou) a Štrbinou pod Druhým Mníchom (Čubrinou), nad Piargovou dolinkou (horní část Temnosmrečinskej doliny) a nad Doliną za Mnichem v komplexu Doliny Rybiego Potoku.
V komplexu Doliny Rybiego Potoku se nacházejí tři vrcholy, které nesou ve svém názvu slovo Mnich. Je to samotný Mnich, Druhý Mních v hlavním hřebeni Vysokých Tatier, na slovensko – polské hranici, a Žabí Mních v jižním konci Žabieho hrebeňa. Podobné jsou si svým vzhledem, všechny připomínají mnicha v kápi.
Tak jako jmenovci, i Druhý Mních má tvar skalní jehly s elegantními liniemi. Je považován za jakéhosi dvojníka o něco níže ležícího Mnicha. Ten však byl pojmenován naprosto přímočaře. U Druhého Mnícha působila lidská představivost v širší škále. Ve století devatenáctém byl vrchol pro svoji podobu s cukrovou homolí nazýván Cukrová skála nebo Cukrová hlava (Cukrową Skałą či Głową Cukru). Místní však věž nazývali i jinými názvy, například Varhaník (Organista). Další – Mniška (Mniszka), Mnichova bába (Mnichowa Baba) – se už blížily tomu dnešnímu. Na počátku století dvacátého dostal vrchol pojmenování Mnich II, či Druhý Mnich (Mnich Drugi). Druhý proto, že ten první už tu dlouho byl. Příčinou shodného pojmenování byly nepochybně z určitých pohledů podobné linie a tvary, které mohly uniknout jen málokomu. Navíc oba vrcholy leží blízko sebe a z některých světových stran jsou téměř v zákrytu. To je pak podoba nepřehlédnutelná. Současné pojmenování Zadni Mnich (Hátsó-Barát) zavedl v roce 1909 Gyula Komarnicki, přední tatranský horolezec období před 1. světovou válkou. V polské podobě Zadni Mnich pak totéž učinil horolezec Mieczysław Świerz (r. 1919).
Druhý Mních je turisticky nepřístupný. Je však nesmírně zajímavý a přitažlivý horolezecky. Přestože sousední slavnější bratr láká lezce více. Horolezci mají bohatý výběr cest od jihu z Piargovej doliny, i od severu, ze strany Doliny za Mnichem. Cesty mají střední až vysokou obtížnost a nejsou příliš dlouhé. V jednom dni lze tak zvládnou i několik cest; i proto sem horolezci rádi chodí. Nastupují výhradně ze strany polské. Ze strany slovenské je přístup nesmírně zdlouhavý. Zbývá dodat, že úsek nad Štrbinou pod Druhým Mníchom je jedním z nejtěžších úseků při zdolávání hlavního hřebene Vysokých Tatier ve směru východ – západ.
Vrchol nabízí omezené, nicméně úchvatné pohledy do obou přilehlých dolin, do stěn Čubriny a nedalekého Kôprovského štítu.
Jako první zdolal vrchol Zadného Mnícha polský horolezec Janusz Chmielowski (13. 9. 1904). Doprovázel ho slavný horský vůdce Klimek Bachleda.
První zimní výstup uskutečnili Henryk Bednarski, Józef Lesiecki, Leon Loria a Stanisław Zdyb (13. 3. 1910).
Zdroje:
wikipedia.pl Ivan Bohuš: Tatranské štíty a ľudia Arno Puškáš: Vysoké Tatry VII, horolezecký sprievodca monografia, Šport Bratislava 1981Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
Chaos v používání slovenských a polským pojmenování. Nicméně slovenské jsem použil jako první pouze v několika málo případech, kdy byly fotografie pořízeny z území Slovenska.
je to krásna dolina! 😎