Z Přebuze na Tisovský vrch

Z Přebuze na Tisovský vrch

Z Přebuze na Tisovský vrch

Krušnohorské zimní putování

Je patnáct minut před sedmou ranní. V autobusu z Kraslic do Přebuze jsme už dlouho jediní pasažéři. Na konečné nás řidič vyprovází udiveným pohledem. Turisty, kteří vycházejí na túru dlouho před svítáním, a ještě k tomu v zimě, asi tak často nevozí. A kdyby jen turisty. Ráno do Přebuze nejspíš nevozí nikoho.

Zapínáme čelovku a po silnici směřujeme ven z obce, k údolí Rolavy. Přes víkend nasněžilo a silnice je pokryta slabou vrstvou sněhu. Pod ním je na mnoha místech led. Nebezpečná a velmi nepříjemná kombinace. Musíme našlapovat opatrně a být pozorní. Při umělém světle není vše tak bezelstné, jak na první pohled vypadá. Světlu čelovky však pomáhá i veřejné osvětlení. Konec obce však není daleko a tam lampy končí. Na cestu nám svítí jen a jen pás světla z mého čela.

Tma je tma, rozbřesk je rozbřesk, a svítání je svítání. Zatím platí jen to první. A ještě chvíli platit bude. Až po další půlhodině chůze můžeme naši čelovku trvale zhasnout.

Silnice klesá k mostu a poté pokračuje proti proudu horské říčky Rolavy. Nalevo od nás se rozkládá Přebuzské vřesoviště. Chráněné území, kde se kdysi těžila rašelina, a kde následně našlo své útočiště mnoho druhů vzácných živočichů a rostlin. Rezervaci dala jméno bohatá vřesoviště. Na podmáčených loukách tu hojně roste rašelinná kleč. Objevit tu můžeme břízu trpasličí. Je to její nejzápadnější výskyt v České republice.

Lokalita nadmíru zajímavá a pěkná, především v čase, kdy vřes kvete. V zimním ránu, kdy do východu slunce stále ještě nějaké minuty chybí, jsou však podmínky k bedlivému zkoumání krajiny mizerné. Navíc je období vegetačního klidu.

Takové okolnosti nás však netrápí. Přebuzské vřesoviště poměrně dobře známe a dnes jsme je nepřišli zkoumat z pohledu ochranářského. Náš brzký příchod je zcela záměrný a má jinou motivaci. Zažít horský zimní úsvit, který je zcela odlišný od letního. Krušnohorská zimní krajina je za rozbřesku čarokrásná, téměř mystická.

Ráno u Přebuze

Ráno u Přebuze

Ráno u Přebuze

Ráno u Přebuze

Ráno u Přebuze

Ráno u Přebuze

Přebuzské vřesoviště

Přebuzské vřesoviště

Přebuzské vřesoviště

Přebuzské vřesoviště

Podle předpovědi počasí se měla po šesté hodině ranní rozplynout oblačnost. Čekali jsme hru světel a stínů. Kontrast modrobílé třpytivé barvy sněhu a šarlatu vycházejícího slunce. Uvadlé loňské trávy a potemnělé barvy lesů. Na poslední chvíli se předpověď nejspíš změnila a projasnění oblohy se posunulo do pozdních dopoledních hodin.

Ráno u Přebuze

Ráno u Přebuze

Ráno u Přebuze

Ráno u Přebuze

Škála barev je tedy zcela odlišná proti očekávání. Zúžila se na odstíny šedi. Žádná vada na kráse to však není, dost možná naopak. Šedých odstínů je bezpočet. Vytvářejí pohádkově krásné krajinné obrazy. Vše dokreslují nízká oblaka; tady v horách jsou téměř nadosah. Široko daleko nikde nikdo. Krušnohorské ticho, krušnohorský klid, mír.

Opouštíme silnici, opouštíme Přebuzské vřesoviště. Směřujeme do Rolavských vrchovišť, klenotu Krušných hor, nejvzácnějšímu území této krajiny, národní přírodní rezervaci.

Hned první krok mimo silnici znamená ukázkové uklouznutí na vrstvě ledu schované pod sněhem. Jen chvilku jsem byl nepozorný. Stačilo to k tomu, abych sebou sekl na zem, jak široký, tak dlouhý. Naštěstí bez následků. Nic se nestalo, jde se dál. Po cestě, po které za dobrých sněhových podmínek vedou běžkařské stopy, míříme ke státní hranici. Je to jedna z mála cest, odkud mohou turisté Rolavská vrchoviště pozorovat.

Cesta do Rolavských vrchovišť

Cesta do Rolavských vrchovišť

Cesta do Rolavských vrchovišť

Cesta do Rolavských vrchovišť

Dobré sněhové podmínky však v polovině ledna rozhodně nejsou. Vyznavači bílé stopy si mohou o lyžování nechat jen zdát. Tato zima jakoby se rozhodla sněhem šetřit. Je ho skutečně málo, možná by meteorolog řekl, že historické minimum. Na straně druhé, brodit se po kolena ve sněhu je vyčerpávající a člověk daleko nedojde.

Zastavujeme na každém desátém metru, fotografujeme. Podmáčené louky, jezírka schovaná ve slatích, porosty kleče, neprostupné lesy obklopené rašeliništi, dravé potoky. To jsou Rolavská vrchoviště. Teď v zimě je pohled na ně střídmý. Přesto velkolepý. A pro člověka, kterému tento biotop přirostl k srdci, fascinující.

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Rolavská vrchoviště

Jen škoda, že světelné podmínky stále ještě nejsou ideální. Jakési horské pološero; z fotografií bude těžké vybírat. Ale nevadí. Osobní zážitek je nade všechny fotografie, konejším sám sebe.

Překračujeme státní hranici. Na saské straně je sněhu z jakýchsi mně nepochopitelných příčin více. Na cestě stopa, tady se dokonce běžkuje. Teď po ránu tu však není nikdo. Stále sami a sami pokračujeme dále a velkým obloukem se vracíme zpět do Čech. Přes bývalý hraniční přechod Jelení. A osada Jelení, podle které je místo na hranici pojmenováno, je naším dalším cílem.

Krajina u Jelení

Krajina u Jelení

Krajina u Jelení

Krajina u Jelení

Krajina u Jelení

Krajina u Jelení

Krajina u Jelení

Krajina u Jelení

Cesta na Jelení

Cesta na Jelení

V místě bývalé obce Jelení se spojuje krásná krušnohorská příroda s pohnutou historií. Z původní vsi zůstalo jen pár domků. V jednom z nich, jmenuje se Mezi Jeleny, žijí Alice a Anbu se svými dětmi. Bývalé rekreační středisko Ministerstva zahraničních věcí upravili k obrazu svému. Ve svém domě pořádají spoustu zajímavých akcí, od jógy po výuku jazyků, jiným zájemcům vysvětlují taje indické kuchyně. Pečují také o dva poníky, dvě lamy a další domácí zvířata. Nabízejí skromné ubytování pro své hosty. V domě, případně v jurtě před svým domem.
Údolí Jelení má silnou energii. Je to tu krásné a zároveň nostalgické a opuštěné. Navzdory historii vysídlené vesnice je zde cítit pozitivní síla. To byl důvod, proč jsme se zde rozhodli koupit rozlehlý dům. Místo je ideální pro meditaci, jógu a tak trochu jiný život. Mimo jiné tu není žádný mobilní signál.

Tak popisují Anbu s Alicí své pocity ze života na Jelení.

Dům Mezi Jeleny

Dům Mezi Jeleny

Dům Mezi Jeleny. Jurta slouží k ubytování hostů

Dům Mezi Jeleny. Jurta slouží k ubytování hostů

Několikrát jsme chtěli tyto zajímavé lidi navštívit, vždy jsme se však míjeli. Až dnes se nám je daří zastihnout. Anbu nás zve na kávu, Alice přijíždí po chvilce. Konečně se nám rozhovory z on line světa daří realizovat z očí do očí.

Anbu s Alicí mají i další hosty, o které se musí postarat. Nemůžeme je proto zdržovat dlouho. Loučíme se s příslibem budoucí návštěvy a strávení vice společného času.

Prohlížíme si ještě okolí domu. V ohradě hladíme zvědavou klisničku Pandoru a pak jen pomalu a neradi odcházíme. Naprosto se ztotožňujeme s tím, co cítí obyvatelé domu. Toto místo má velice silnou pozitivní energii.

Pandora

Pandora

Pandora

Pandora

Po silnici, kolem nezkrotné horské bystřiny Černá voda míříme k Novým Hamrům. Měl jsem při přípravě túry obavy, že silnice může být v tomto čase silně zledovatělá. Trasu jsem proto na prvním příhodném místě odklonil ze silnice do kopců, vysoko nad údolí Černé vody. Teď se potvrzuje se, že obavy byly oprávněné. Nicméně trasa nad údolím není žádnou výhrou. Po čase se připojujeme na červeně značenou turistickou cestu, která je náročná i v létě. Teď v zimě trojnásob. Ztrácíme se v polomech, mezi vytěženými kmeny. Jen díky spolehlivé GPS nacházíme cestu a v klidu sestupujeme zpět do údolí. Poté nás čeká další stoupání, dvě stě výškových metrů pod vrchol kopce Čihadlo. Nezáživný úsek přes místa, kde se dřevo těží ve velkém, kde zřejmě řádí kůrovec.

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Černá voda

Naštěstí tento úsek není dlouhý. Hřebenem Dvorského vrchu přicházíme nad Nové Hamry.

U Nových Hamrů

U Nových Hamrů

Známá horská obec byla založena v 15. století horníky. Pojmenována byla podle hamru postaveného v tomtéž čase pod Dvorským vrchem. O rozvoj těžby nerostného bohatství se zasloužili nejvíce Šlikové z Lokte, kteří drželi nejdecké panství, ke kterému Nové Hamry náležely, sto šedesát let. Byli velmi podnikaví a nebáli se investovat do rozvoje důlního podnikání. Cín a železná ruda se zpracovávaly přímo v obci. V šestnáctém století byl na úpatí nedalekého Tisovského vrchu otevřen důl Řehoř. Cín z dolu obsahoval velké množství stříbra a ruda se drtila ve třech stoupách. Záznamy hovoří i o dalších prosperujících dolech.

Těžba nerostného bohatství probíhala až do 60. let 19. století, pak byla pro nerentabilitu ukončena. Obyvatelé se následně živili výrobou krajek, perleťových knoflíků a pocínovaného nádobí. Ve 20. letech byly Nové Hamry vyhledávaným rekreačním střediskem. Většinu krušnohorských obcí ležících v blízkosti státní hranice však potkal po roce 1948 neblahý osud. Stejně tak Nové Hamry. V posledních desetiletích však někdejší sláva obživla a obec se opět stala významným střediskem pro odpočinek a rekreaci.

Sestupujeme z hřebenu Dvorského vrchu do obce. Procházíme kolem pozdně barokního kostela sv. Jana Nepomuckého. Po pár krocích opět začínáme stoupat. Na Tisovský vrch. Pohled z rozhledny na jeho vrcholu by měl být vyvrcholením naší dnešní cesty.

Nové Hamry. Kostel sv. Jana Nepomuckého

Nové Hamry. Kostel sv. Jana Nepomuckého

V místní části Horní Hamry míjíme kapličku Panny Marie Bolestné. První zmínka o ní pochází už z roku 1739. Výraznou rekonstrukcí prošla v roce 1913. Nejvýznamnější událost se tu odehrála v květnu roku 1922. Zavěšen a posvěcen tu byl nový zvon.

Krajina u Horních Hamrů

Krajina u Horních Hamrů

Krajina u Horních Hamrů

Krajina u Horních Hamrů

Horní Hamry. Kaplička Panny Marie Bolestné

Horní Hamry. Kaplička Panny Marie Bolestné

Ke kapličce se váže i pověst. Místní chalupník se tu jedné noci vracel z Perninku. Spatřil podivný výjev. U ohně sedělo šest mužů a mlčky hleděli do plamene. Zeptal se jich, zda si může od ohně připálit svoji dýmku. Až po několikerém opakování své prosby se mu dostalo kladné odpovědi. Šel dál, jeho dýmka ne a ne pořádně hořet. Strčil ji do kapsy, a když se na ni doma pořádně podíval, našel v ní dva valouny zlata. Bylo mu jasné, že pochází od temných sil. Proto je nepoužil pro vlastní potřebu a raději za ně nechal vyzdobit hamerskou kapličku.

Od kapličky už směřujeme přímo pod Tisovský vrch. Ještě před závěrečným stoupáním procházíme malým rašeliništěm. Pak už závěrečné a dnes poslední stoupání.

Rašeliniště pod Tisovským vrchem

Rašeliniště pod Tisovským vrchem

Tisovský vrch, často nazývaný Pajndl (z německého Peindelberg; výraz pochází z německého označení pro oplocenou louku – peint) se vypíná nad obcí Tisová poblíž Nejdku. Nejedná se sice o tisícimetrový vrchol (976 m. n. m.), ale připočte-li se výška rozhledny stojící na vrcholu, dostává se na jejím ochozu návštěvník lehce nad tuto hranici. Tak to alespoň tvrdí dostupné informační materiály.

Rozhledna na Tisovském vrchu byla postavena v letech 1895 až 1897 spolkem Nejdecká krušnohorská jednota (Neudecker Erzgebirgverein). Za vzor jí posloužili nedaleké oblíbené rozhledny na Plešivci a Blatenském vrchu. Vybudována byla na desetimetrovém žulovém skalisku, jehož kvádry byly na stavbu použity. Stavitel Schöberle udělal vše pro to, aby stavba působila co nejmohutněji.

Skaliska na Tisovském vrchu

Skaliska na Tisovském vrchu

Rozhledna na Tisovském vrchu (Pajndl)

Rozhledna na Tisovském vrchu (Pajndl)

Půdorys tvoří čtverec o straně pět metrů. Zdi o šířce 130 centimetrů zaručují odolnost proti nepříznivým povětrnostním vlivům. Výška rozhledny od vchodu po vyhlídkovou galerii činí 18 metrů. Na ochoz vede 111 schodů točitého žulového schodiště. Vyhlídkovou plošinu završuje prosklený přístřešek s hromosvodem. I s ním stavba měří 24 metrů.

Přes své mohutné parametry začala rozhledna po druhé světové válce chátrat. V roce 1980 byl na ni skutečně smutný pohled. Naštěstí se ji v letech 1986 až 1978 podařilo zrekonstruovat. V roce 1993 byla prohlášena kulturní památkou.

Spolu s Blatenským vrchem (1043 m), Plešivcem (1028 m) a Klínovcem (1244 m) tvoří Tisovský vrch čtveřici vrcholů s rozhlednami na poměrně velmi malém území.

Rozhledna je na vrcholu Tisovského vrchu dobře ukryta. Návštěvníky rozhodně nevítá zdaleka, objeví se na poslední chvíli, doslova jako zjevení.

Ať počítám, jak počítám, tvrzení o ochozu v nadmořské výšce 1000 metrů mi nesedí. Vůbec to však není důležité. Rozhledna nabízí i s tímto „deficitem“ úžasné pohledy. Ke Karlovým Varům, Slavkovskému lesu, Klínovci a Fichtelbergu, i do nekonečných krušnohorských lesů všude kolem. Za extrémní dohlednosti je prý možné spatřit vrcholky Šumavy.

Rozhledna Pajndl. Pohled k Plešivci a Klínovci

Rozhledna Pajndl. Pohled k Plešivci a Klínovci

Rozhledna Pajndl. Pohled k Plešivci a Klínovci

Rozhledna Pajndl. Pohled k Plešivci a Klínovci

Rozhledna Pajndl. Vlčinec a Trousnice

Rozhledna Pajndl. Vlčinec a Trousnice

Rozhledna Pajndl. Pohled ke Karlovým Varům

Rozhledna Pajndl. Pohled ke Karlovým Varům

Rozhledna Pajndl. Pohled ke Karlovým Varům a Slavkovskému lesu

Rozhledna Pajndl. Pohled ke Karlovým Varům a Slavkovskému lesu

Rozhledna Pajndl. Pohled k Nejdku

Rozhledna Pajndl. Pohled k Nejdku

Rozhledna Pajndl. Pohled k západní části Krušných hor

Rozhledna Pajndl. Pohled k západní části Krušných hor

Krušnohorské lesy

Krušnohorské lesy

Taková však dnes není. Nicméně končící den a zapadající slunce vytvářejí dokonalou kulisu k tomu, co je vidíme dnes. A není toho málo.

Rozhlížíme se, fotografujeme. Opatrně poté scházíme zledovatělým lesním chodníkem do Tisové a k železniční zastávce Nejdek – Tisová, kde naše dnešní putování končí. Další z kategorie nezapomenutelných.

************************************************************************************

mapa a údaje o cestě

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů: Z Přebuze na Tisovský vrch

  1. máma napsal:

    Velice zajímavá příroda, nedocenitelné výkony turistů

  2. SV napsal:

    mapa a údaje o ceste sa mi nezobrazujú, čo mám robiť?

  3. SV napsal:

    „Na cestu nám svítí jen a jen pás světla z mého čela.“ Pepýk osvietený! 😎

Napsat komentář: máma Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *