Folk – mých deset NEJ

Folk - mých deset NEJ

Folk – mých deset NEJ

Po výběru mých deseti nejoblíbenějších trampských písní jsem se pokusil sestavit obdobný žebříček i pro kategorii folku…

Jen podotýkám, že se zabývám tuzemským folkem. Při rozletu do celého světa bych se asi konce nikdy nedobral. To ovšem neznamená, že u tuzemského jsem se dobral…

Dopadlo to jinak, než jsem si představoval. Prošel jsem moji rozsáhlou diskografii, vybral třicet písní. Z nich vyčlenil deset. Podle původního záměru – deset NEJ – jsem měl v této chvíli skončit. Hotovo. Jenže třicet není deset. Zůstalo dalších dvacet písní, které jsou pro mě stejně důležité a považuji je za stejně dobré jako ty první. S největším sebezapřením jsem začal škrtat. Důvodem vyřazení v této fázi byla především absence přijatelného zvukového záznamu na youtube.

Jednadvacet písní. Mazat další? Měl jsem pocit, jako bych podrážel nohy nejlepším kamarádům. Dál už nic. Další už jsem vyřadit nedokázal.

U výběru trampských písní jsem napsal: „Zjistil jsem, že písní, které vyčnívají nad ostatními, zas tolik není.“ U folku jsem měl a mám pocit opačný. Těch dobrých je tolik, že selekce do desetistupňového žebříčku by byla naprosto nedostačující a nevypovídající. Folk má mnohem širší interpretační základnu než trampská píseň, mnohem širší tematický záběr, má mnoho různých modifikací, prolínání s jinými žánry. Ve výběru se to muselo zákonitě projevit a nakonec také projevilo.

Výběr těch deseti jsem už neměnil. Zamíchal jsem jen pořadím na prvních dvou místech (už je to tu jak ve sportu, viz dále). Pokud bych poté byl ještě jakkoli zamíchal pořadím na třetím až desátém místě, nic by se v podstatě nestalo. Bylo by pro mne vždy přijatelné. Takže prvních deset. A zůstalo ještě jedenáct.

Prezentovat všech jednadvacet písní v jednom článku by bylo možná moc i pro mě. Uvedu je v jakési navazující části tohoto povídání, nejspíš se bude hodit titulek Co mi ještě zbylo a na co nemohu zapomenout.

Více opravdu nemohu. Je mi jasné, že tímto postupem nezmíním mnoho písní jiných, které by sem rozhodně patřit měly. Ne proto, že si to zaslouží. Proto, že je mám velmi rád. Pro ilustraci zmíním alespoň jejich interprety: Jitka Šuranská, Iva Bittová, skupiny Bokomara, Asonance, Nerez, Spirituál kvintet, Vladimír Merta… mnoho a mnoho dalších, musí mi prominout ti, které jsem nejmenoval. Český folk je nepřeberný zdroj dobré hudby, dobrých textů, dobrých písní.

Začnu tedy.

************************************************************************************

1. Jiří Smrž: Vysoké nebe

První místo jsem změnil na poslední chvíli, při finálních úpravách. Po dlouhém přemýšlení a váhání. Umístil na ně píseň Vysoké nebe Jiřího Smrže.

Písničkář Jiří Smrž je pro mne hudebním zjevem v tom nejlepším slova smyslu. A za zjev považuji i jeho píseň Vysoké nebe.

Ve studiové podobě má dvě verze, které se liší pouze interpretačně. Obě vyšly v roce 2002 na albu Dědičná krev. Ve verzi instrumentálně bohatší obstarala ženský hlas Lenka Halamová, která působila, stejně jako Jiří Smrž, u českobudějovických Minnesengrů. Ve verzi druhé Lenku Halamovou vystřídala Dagmar Voňková-Andrtová. Instrumentálně je tato verze chudší, je mi však bližší. Poslechněte si ji.

 

 

2. Ivo Viktorin, Vlasta Redl: Carpe diem (AG Flek)

Původně byla tato píseň na místě prvním, proto se u ní zastavím déle.

S Carpe diem jsem se setkal poprvé v roce 1989. Tehdy se objevila na albu Dohrála hudba zlínské kapely AG Flek. Bylo to v pořadí druhé album této kapely a první, na kterém se jako stálý člen interpretačně i autorsky podílel i Vlasta Redl.

Sám o písni říká: Melodram, lyrický obraz smutku před koncem jedné hloupé civilizace.

„Ivo Viktorin přinesl zajímavou, i na jeho běžný standard hodně depresivní melodii a nikdo z jeho textařů si s ní nevěděl rady. Mě tehdy v kapele k psaní ještě moc nepouštěli, ale Ivoš tu věc hrozně moc chtěl hrát, a tak to nechal zkusit otextovat i mě.

Bylo to v době, kdy se k zemi blížila zase Halleyova kometa, a tak jsem s tím katastrofickým historickým průletem v roce 1910 chvíli laboroval, ale když jsem zjistil, že mě předběhli jiní, nechal jsem toho.“

Tak o textu hovoří Vlasta Redl ve své knize Kam na to chodím. Říká, že se mu v hlavě honila spousta jiných katastrofických momentů. Především konec lidské populace po jaderné katastrofě.

„Nakonec jsem musel vyškrtat spoustu epických popisů, ve kterých si nikdy neliboval Ivo Viktorin. A tak na moje poměry je výsledný text hodně lyrický…“

Já sám v písni Carpe diem slyším i něco jiného. Na pozadí obecné tragédie lidstva ještě katastrofy další, soukromé.

Vlasta Redl píseň zpíval a možná ještě zpívá i sám. Nicméně proslavila se a ponejvíce vnímána byla vždy v podání AG Fleku. Neuvěřitelné souznění hudby, textu, zpěvu Ivo Viktorina. Proto ji uvádím v jejich podání, v původní studiové verzi.

 

 

3.  Aleš Bojanovský, Jan Skácel: Rosa coeli (F.T.Prim)

Folk má mnoho podob. Říká se, že je to styl vycházející především z folkloru, z lidové písně. Může to tak být, ale nemusí.

Folk staví především na textu. Text je nosným prvkem folku. Melodie však není nedůležitá. Dobrý text může ještě vylepšit, melodie špatná ho naopak může doslova sestřelit.

Samostatnou kapitolou folku jsou zhudebněné básně. Tam je text dopředu daný a autor hudby se snaží svým viděním a cítěním přilepit tóny na slova tak, aby je sladil s básníkovým myšlením a emocemi. Myslím, že zhudebňování veršů je nadmíru obtížná kategorie a těch, kteří to dovedou, mnoho není.

Klášter Rosa coeli v Dolních Kounicích byl vystavěn už ve dvanáctém století. Patří k nejvýznamnějším středoevropským církevním stavbám. Z kláštera se do dnešních dob dochovaly pouze holé zdi a nad nimi otevřené nebe. Mezi těmito holými zdmi sálá neobyčejně silná pozitivní energie.

Musel ji určitě cítit i básník Jan Skácel, když o klášteru psal. Báseň je dle mého mínění a vnímání sama o sobě písní. Neobyčejně zpěvný a melodický text, ze kterého se linou tóny. Opravdu je slyším. Možná, že tento text ani nebylo třeba zhudebňovat. A kdybych báseň neslyšel zhudebněnou v podání F.T.Primu, možná bych si to myslel dodnes.

O výše nastíněné propojení textu a hudby se pokusil Aleš Bojanovský, dvorní autor brněnské trampské kapely F.T.Prim. A pokus dopadl skvěle. Báseň jsem slyšel zhudebněnou od více autorů. Myslím si však, že jedině Alešovi se podařilo melodii Skácelových slov umocnit melodií vlastní.

Rosa coeli je v podání F.T.Primu hymnou. Hymnou kláštera s probořenou střechou, kde je za zimních dnů ticho, jako nikde jinde na světě.

 

 

4. Karel Kryl: Lilie

Karla Kryla netřeba představovat. Písní, které by na tomto místě mohly zaznít, je hned několik. A jen těžko se mi mezi nimi volí. Vybral jsem nakonec silnou protiválečnou píseň Lilie.

Ve třetí sloce zaznívá verš:
Dozrály trnky, zvon zvoní na neděli a čas se vleče

Neznám lepší vyjádření beznaděje, marnosti, nesmyslnosti válečného počínání.

 

 

5. Oldřich Janota: Druhý břeh

Oldřicha Janotu jsem na mých stránkách představil v samostatném příspěvku. V profilu jeho tvorby zdaleka ne vše patří do kategorie folku. A proč taky. Především v počátcích své tvorby Oldřich Janota tíhnul k mnoha jiným žánrům. Často je i střídal. Naopak několik posledních let vychází z jeho autorské dílny čistý folk. V mém slyšení a cítění.

Z repertoáru Oldřicha Janoty mám nejraději dvě skladby. Druhý břeh a Sedm havranů. Ta první je součástí Janotových vystoupení dodnes a často ji hraje na závěr svých vystoupení.

Poprvé se píseň objevila na nevydaném LP Hotel Savoy v roce 1982.

 

 

6. Antonín Hlaváč, Pavel Drengubák: Čtvero ročních období (Nezmaři)

Představím-li si koncert českých folkových kapel, písničkářů, jen stěží by na něm mohli chybět českobudějovičtí Nezmaři. Vlastně – chybět by na něm nemohli. Bez nich by koncert českých folkových elit pozbýval smyslu.

Ne, nevybírám do desítky NEJ podle folkových zásluh. Čtvero ročních období do mého výběru bez nejmenšího váhání patří.

 

 

7.  Karel Plíhal: Ráda se miluje

Karel Plíhal? Jakákoli slova jsou zbytečná. Mistr textu, mistr melodie, mistr kytarového projevu. Navíc patří mezi muzikanty, kteří dovedou zhudebnit poezii. Velmi dobrým a nezaměnitelným způsobem.

Vybral jsem jednu z jeho nejznámějších písní Ráda se miluje. Vyšla v roce 1996 na albu Králíci, ptáci a hvězdy.

 

 

8.  Jiří Pavlica, Jan Skácel: Modlitba za vodu (Hradišťan)

Už potřetí v tomto textu zmiňuji zhudebňování poezie.

Napsal jsem, že není příliš mnoho těch, kteří dokážou poezii zhudebnit. Vždy je to pohyb po velmi tenkém ledě. Autor musí sám často o své práci pochybovat. Pochopil jsem? Podařilo se?

Jiří Pavlica patří ve zhudebňování poezie mezi mistry mistrů. Jakými slovy bych toto mé tvrzení nejlépe obhájil? Možná takto: Zaposlouchám-li se do alba O slunovratu, což je autorský projekt Jiřího Pavlici na texty Jana Skácela a lidové poezie, mám pocit, že toto dílo muselo vzniknout obráceně, než vzniklo. Že Jan Skácel napsal text na Pavlicovu melodii. Ve skutečnosti dokonalé pochopení básníka. A člověka.

 

 

9. Petr Linhart: Pálava (Majerovy brzdové tabulky)

I Petra Linharta jsem na mých stránkách představoval v samostatném příspěvku. Textař, skladatel, zpěvák charakteristického rázovitého hlasu. Jeho hudební začátky jsou spojeny s karlovarskou hudební skupinou Čp.8. V současné době vystupuje sám (je členem volného sdružení Osamělí písničkáři), s hudebními sdruženími 29 Seiten a Majerovy brzdové tabulky.

Jeho nejzdařilejší píseň je – dle mého vidění, slyšení a cítění (a to tu prezentuji) – Pálava. Považuji ji za skvělou především textově. Vyšla v roce 2004 na stejnojmenném albu skupiny Majerovy brzdové tabulky. Tuto verzi nabízím. V odkazu však nabízím ještě jednu. S tímto hudebním seskupením vystupuje jako host Alice Holubová, kterou známe z Hradišťanu. S jejím zpěvem zní píseň zcela jinak…

 

Verze s Alicí Holubovou

 

10.  Kapitán Kid: Nezralé maliny

Kapitána Kida jsem nezařadil do výběru deseti mých nejlepších trampských písní. Slíbil jsem, že se objeví zde, v této kategorii. Ano. Jeho píseň Nezralé maliny, kterou mám nejraději, jen stěží mohu považovat za trampskou. Stejně jako jiné jeho songy a šansony.

Takže Nezralé maliny.

 

 

V navazující části uvedu zbylých jedenáct písní, o kterých jsem hovořil a které jsem vyřadit v žádném případě nedokázal.

***************************

úvodní fotografie: https://www.sauerovi.cz/kytara/

***************************

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hudební zamyšlení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů u Folk – mých deset NEJ

  1. pepa napsal:

    Praktická rada pro přehrávání: na stránce youtube vypněte automatické přehrávání (vpravo nahoře); na skladby nebudou automaticky navazovat jiné

  2. pepa napsal:

    …opět jedna jediná v dur

  3. SV napsal:

    mnohé z nich sú aj moje obľúbené…zaujímavé 😎

  4. SV napsal:

    Čtvero ročních období ❤️

  5. Milan napsal:

    Seznam 10 nej ceskeho folku Bez Ulrychu, Nerezu, Redla(solo), Nohavici, Merty, Zalmana, Kamelotu, Brontosauru, ci W.Danka?!? Cenim si tve originality Pepo, chapu tvuj odstup od folkoveho „strednimu proudu a beru to jako podnet si teboou uvedene pisne co nejdriv poslechnout a treba nejaky mne neznamy poklad objevit

    Preji mnoho krasnych kilometru po krasnem Cesko-slovensku a treba nekdy na cestach nashledanou…

    • pepa napsal:

      no problém je, že nejsem schopen publikovat dodatek; na ploše mi leží ty další nezařazené, část tebou jmenovaných je mezi nimi 😛
      Nicméně – je to můj osobní výběr a stojím si za ním 😎

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..