Chráněná území Hornosvratecké vrchoviny

Chráněná území Hornosvratecké vrchoviny

Chráněná území Hornosvratecké vrchoviny

Rozlehlá Hornosvratecká vrchovina se rozkládá severozápadně od Brna. Pohyboval jsem se včera v její jižní části. Poznat jsem chtěl co nejvíce chráněných území, kterých je v této oblasti více než dost.

Povolení a zákazy se během koronavirových opatření mění každý den, doporučení znějí každou minutu jinak. Pobavilo mě brzy po vyhlášení celonárodní karantény to, které stanovovalo míru povoleného pobytu v přírodě. Byl to jakýsi pokus, ihned se z médií ztratil, a byla to také pěkná ptákovina. Nepamatuji si už znění přesně, ale bylo tam cosi o přiměřeném čase sportování. Zajímalo mne, jak by tu míru potřebnosti stanovili u mne.
No nic, do přírody se naštěstí smí.

Trasu dnešního výletu jsem přizpůsobil především možnostem spojení. Je nanejvýš žádoucí v hromadné dopravě pobývat co nejkratší dobu. Naštěstí je přímý autobus z Boskovic do Lomnice u Tišnova téměř prázdný po celou dobu jízdy.

Městys Lomnice je počtem obyvatel i rozlohou nevýrazný. Nachází se tu však velké množství historických památek. Zámek, monumentální kostel Navštívení Panny Marie, židovská čtvrť se synagogou a hřbitovem, kaple sv. Antonína Paduánského. Je toho opravdu dost. Podrobnější prohlídce Lomnice jsem jednu ze svých minulých výprav věnoval. Dnes tedy jen krátký okruh městysem a pryč do přírody. Zaměření mé dnešní cesty je přece jen jiné.

Lomnice, kostel Navštívení Panny Marie

Lomnice, kostel Navštívení Panny Marie

Lomnice, kostel Navštívení Panny Marie, morový sloup

Lomnice, kostel Navštívení Panny Marie, morový sloup

Lomnice, synagoga

Lomnice, synagoga

Prvním mým dnešním cílem bude Sýkoř (702 m n. m.). Výrazný vrchol nacházející se asi pět kilometrů severně od Lomnice. Dal jméno i zdejší části Hornosvratecké hornatiny, Sýkořská hornatina. V širším okolí vrcholu se nachází, alespoň co jsem napočítal, deset chráněných území. Prohlédnu si pět z nich. Pokud bych chtěl všechny, trasa by se výrazně zkomplikovala.

Stoupám nad Lomnici. Přede mnou oblak neproniknutelného prachu. Zemědělci vláčí zorané pole, půda na troud vyschlá stoupá do všech stran a točí se v divokém víru. Každý z nás dnes nosí u sebe roušku. Vidím, že tady ji budu potřebovat k jejímu původnímu účelu.

Nad Lomnicí

Nad Lomnicí

Nad Lomnicí

Nad Lomnicí

Je tu první chráněné území. Přírodní památka Klášterce. Předmětem ochrany jsou přirozené dubové porosty s druhově bohatým bylinným podrostem na horní výškové hranici výskytu v rámci Českomoravské vrchoviny. S ukázkou mrazového zvětrávání ruly. Území má rozlohu 22,82 ha vyhlášeno přírodní památkou bylo v roce 1990.

Přírodní památka Klášterce

Přírodní památka Klášterce

Pozoruji rezervaci ze vzdálenosti cirka padesáti metrů, vrhám nedůvěřivé pohledy k tomuto místu. Ať se dívám, jak se dívám, popis přece nelže, z tohoto pohledu nevidím jediný dub. Pouze buky. Navíc les se vzhledově neliší od všech ostatních v blízkém okolí. Rezervaci ovšem prozkoumávat nebudu, jsem navíc laik. Pokusím se fakta přijmout.

Cesta na Sýkoř

Cesta na Sýkoř

Pokračuji vzhůru. Několikrát vrhám pohledy zpět k rezervaci. Mé pocity jsou, mírně řečeno, rozpačité. Nevadí. Mnohem více mne v této chvíli zajímá otevřený pohled k východu. Na nejbližším obzoru se rýsuje vrch Babylon nad obcí Kozárov. Je tam rozhledna s velmi omezenou otevírací dobou, teď nejspíš vůbec. Na otevřenou branku jsem tam ještě nenatrefil a je to škoda. Rozhledna prý nabízí daleký kruhový rozhled.

Babylon, pohled zpod Sýkoře

Babylon, pohled zpod Sýkoře

Stará cesta

Stará cesta

Sýkoř a Synalov

Sýkoř a Synalov

No nic, vrátím se k rezervacím.

O dva kilometry dále se nachází další chráněné území. Přírodní památka Synalovské kopaniny. Krajinářsky je to mnohem zajímavější místo než Klášterce.

Chráněné území je pojmenováno podle nedaleké obce Synalov. Část rezervace, malá enkláva, se nachází v její těsné blízkosti. Hlavní část se rozkládá o něco výše. Prohlížím si obě části, tady se mi líbí.

Přírodní památka Synalovské kopaniny

Přírodní památka Synalovské kopaniny

Přírodní památka Synalovské kopaniny

Přírodní památka Synalovské kopaniny

Přírodní památka Synalovské kopaniny

Přírodní památka Synalovské kopaniny

Přírodní památka Synalovské kopaniny

Přírodní památka Synalovské kopaniny

Území má rozlohu 10,99 ha a vyhlášeno bylo v roce 1991. Jedná se o extenzivní pastviny až pastvinná lada na jižních svazích Sýkoře s výskytem vzácných společenstev a geomorfologicky pozoruhodným balvanovým proudem.

Balvanový proud vzniklý mrazovými procesy dodává místu na atraktivnosti. Pěkné, zajímavé. Prohlížím si obě části rezervace a pokračuji dále. K vrcholu Sýkoře je to coby kamenem dohodil.

U Sýkořské hájenky, pod vrcholem kopce, vidím na stromě zajímavé barevné značení. Dva dvojité červené pruhy. Znamená to, že se na tomto místě dotýkají hranice dvou chráněných území. Je to tak. Nalevo ode mne se nachází Přírodní rezervace Pod Sýkořskou myslivnou, napravo Přírodní památka Sýkoř.

Sýkořská hájovna

Sýkořská hájovna

Prořídlé lesy v PP Sýkoř

Prořídlé lesy v PP Sýkoř

Z lesa přede mnou se šíří velký hluk. Těžká lesní technika. Rozhlížím se mrzutě kolem sebe, za chvíli tu nebudou mít co těžit. Téměř veškeré jehličnaté lesy jsou pokácené. Dílem řádil kůrovec, dílem vichřice Sabine. Doslova apokalypsa. Zničené lesy, zničené rezervace. I když předmětem ochrany v obou okolních rezervacích jsou především porosty listnáčů, ty tu ještě zůstaly, jehličnany patřily do komplexu území. A spoluvytvářely celý biotop.

Vymýcené lesy v PR Pod Sýkořskou myslivnouVymýcené lesy v PR Pod Sýkořskou myslivnou

Vymýcené lesy v PR Pod Sýkořskou myslivnou

Vymýcené lesy v PR Pod Sýkořskou myslivnou

Vymýcené lesy v PR Pod Sýkořskou myslivnou

Enkláva listnatého lesa v PR Pod Sýkořskou myslivnou

Enkláva listnatého lesa v PR Pod Sýkořskou myslivnou

Je to však jen předzvěst toho, co dnes ještě uvidím.

Odbočuji na cestu vedoucí k vrcholu Sýkoře. Přírodní památka Sýkoř, kterou procházím, má rozlohu 96,45 ha a byla vyhlášena v roce 1991. V rámci Českomoravské vrchoviny představuje území, kde se dochovaly poslední rozsáhlé zbytky typických bučin a bučin s javorem klenem ve 4. bukovém vegetačním stupni, s přirozenou skladbou bylinného podrostu. Vyskytuje se zde celá řada zajímavých tvarů reliéfu, vzniklých v čase doby ledové. Například mrazové sruby a balvanové proudy.

Sýkoř, retranslační stanice

Sýkoř, retranslační stanice

Cestou k retranslační stanici na vrcholu Sýkoře procházím zmíněnými bukovými porosty. Obcházím plot vysílače a mířím k nejvyššímu bodu kopce. Oblast vrcholu má přirozený vzhled. Pominu-li vysílač, není tu znát jakýkoli zásah člověka. Sem ničení lesů nezasáhlo, jehličnan tu navíc není skoro žádný.

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Přírodní památka Sýkoř

Vracím se na turistickou cestu, prohlížím si druhé chráněné území. Přírodní rezervace Pod Sýkořskou myslivnou má rozlohu 23,25 ha, vyhlášena byla také v roce 1991. Předmět ochrany je podobný jako v PP Sýkoř. Původní javorové bučiny, vzhledem k nižší nadmořské výšce i bučiny dubové.

Rozhlížím se kolem, tak tady nebyla jedna apokalypsa. Tady jich bylo hned několik. Značnou část přírodní rezervace při pohledu z její horní hranice tvoří holiny. Obrovské vyrubané plochy. Listnaté porosty zůstaly jako malé ostrovy v místě bývalého lesa.

Zdrcující pohled.

Pokračuji dále, po několika stovkách metrů míjím cíp Přírodní památky Míchovec. Má rozlohu 19,52 ha, vyhlášena v roce 1997. Tvoří ji zachovalé pralesovité zbytky bukových javořin. V okolí se nacházejí geomorfologicky zajímavé skalní hradby. V rezervaci se hojně vyskytuje vzácná měsíčnice vytrvalá.

Přírodní památka Míchovec

Přírodní památka Míchovec

Přírodní památka Míchovec

Přírodní památka Míchovec

Tak tady to vypadá zachovaleji, je tu pouze listnatý les. V celém dalším úseku cesty je však lesní silnice lemována haldami vytěženého dříví. Symbolem dnešních dnů není jenom rouška. Také hromady vytěženého dřeva z lesů, které už vlastně za lesy ani nelze považovat.

Jeden ze symbolů dnešních dnů. Hromady vytěženého dřeva kolem lesních cest

Jeden ze symbolů dnešních dnů. Hromady vytěženého dřeva kolem lesních cest

Značená turistická trasa mě přivádí na okraj obce Skorotice. Tady obracím a rozbitou lesní cestou stoupám k vrcholu Hrádky. Jestliže byl pod Sýkoří pouze vyrubaný les, tak tady je zničené všechno. Lesní cesta, možná už ani tank by po ní neprojel. Větve, odřezky, všechny odpadky z těžby rozházené všude po lese, po cestě tak, že je místy zcela neprůchozí. Chápu, polomy je třeba likvidovat rychle. Ale na úklid lesa už nejsou lidi, peníze ani čas. Pokud tu nebude probíhat výsadba, není třeba uklízet. Les si to uklidí sám. V duchu po nás potopa.

Zničená lesní cesta v lese nad Skoroticemi

Zničená lesní cesta v lese nad Skoroticemi

Podobný stav je i v okolí města, kde bydlím. Říkal jsem si, nedávno to bylo, že začnu jezdit na Vysočinu, kde to snad přece jen vypadá lépe… Nevypadá.

Skrze vymýcené lesy se otevírají pohledy do kraje

Skrze vymýcené lesy se otevírají pohledy do kraje

Hrádky – vrchol a jeho okolí jsou dalším z chráněných území, která dnes navštívím. Má podobnou charakteristiku jako místa předchozí. Jedná se o přírodní rezervaci s rozlohou 24,92 ha vyhlášenou v roce 1991. Předmětem ochrany je jedinečně zachovalé společenstvo javorových bučin na rozhraní 4. a 5. vegetačního stupně. Lokalita je zajímavá i z hlediska geologického a geomorfologického, území je významné i z pohledu ornitologického.

Přírodní rezervace Hrádky

Přírodní rezervace Hrádky

Přírodní rezervace Hrádky

Přírodní rezervace Hrádky

Přírodní rezervace Hrádky

Přírodní rezervace Hrádky

Odbočuji ze značené cesty a po lesním chodníku procházím rezervací. Prohlížím si osamělá skaliska a balvany kolem nejvyššího bodu kopce. Vytvářejí charakteristický vzhled této části rezervace.

Sestupuji k asfaltové lesní cestě, poté klesám strmým chodníkem do údolí Chlébského potoka. Údolní niva s výskytem početné populace bledule jarní je přírodní rezervací. Vyhlášena byla v roce 2012, rozlohu má 7,2 ha. Místo je evropsky významnou lokalitou. Na tuto přírodní rezervaci navazuje ve směru proti proudu potoka stejnojmenná přírodní památka.

Údolí Chlébského potoka je ve všeobecném povědomí lidí z blízkého i vzdálenějšího okolí. Bledule v době jejich květu sem chodí obdivovat stovky, spíše tisíce návštěvníků. V tomto čase už jsou téměř odkvetlé, pořád je však na co se dívat. Úžasné místo. Navíc tu není živá duše.

Přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka

Přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka

Přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka

Přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka

Přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka

Přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka

Fotografuji, raduji se z bledulí, poté se strmým kopcem vracím zpět k asfaltové lesní silnici. Po několika stovkách metrů chůze vidím na stromě opět dvojité značení pro dotyk hranic dvou rezervací. Nalevo je zmíněná Přírodní památka Údolí Chlébského potoka, napravo severní část rezervace Hrádky, kterou jsem takto celou obešel.

Přecházím Chlébský potok a je tu další chráněné území. Přírodní památka Kačiny. Předmětem ochrany je tu opět přírodě blízký porost, tentokráte s převahou habru, s druhově bohatým bylinným podrostem. V území se vyskytují zajímavé skalní útvary. Rozloha 31,71 ha, vyhlášeno přírodní památkou v roce 1991.

Přírodní památka Kačiny

Přírodní památka Kačiny

Přírodní památka Kačiny

Přírodní památka Kačiny

Obcházím některé ze skal, prohlížím si je, fotografuji. Vegetační období ještě zcela nepropuklo, rostlin v nejnižším bylinném patře se zatím mnoho neukázalo.

S Kačinami sousedí na západě Přírodní památka Habrová. Vyhlášena byla v roce 1997 (předtím však jiný status ochrany), rozloha 18,22 ha.

Přírodní památka Habrová

Přírodní památka Habrová

Přírodní památka Habrová

Přírodní památka Habrová

Přírodní památka Habrová

Přírodní památka Habrová

Proč jsou v těsném sousedství dvě rezervace se stejným předmětem ochrany, nevím. Možná se liší historicky, možná druhovým zastoupením. I v Habrové si prohlížím zajímavé skalní útvary, poté se vracím na značenou cestu.

Z lesa se opět hřmí zvuky motorových pil. Přicházím k rozlehlým pasekám. Tady řádila vichřice, je tu ještě spousta nezpracovaných a neodklizených stromů. Minimálně polovina rozlohy obou rezervací je nyní tvořena vymýcenými plochami. Další apokalypsa.

Zdeformovaná rezervace

Zdeformovaná rezervace

Dnešní podoba části PP Kačiny

Dnešní podoba části PP Kačiny

Pohled na rozhraní PP Kačiny a PP Habrová

Pohled na rozhraní PP Kačiny a PP Habrová

Pohled na rozhraní PP Kačiny a PP Habrová

Pohled na rozhraní PP Kačiny a PP Habrová

I moje značená cesta je zatarasena popadanými, neodklizenými stromy. Neprůchozí. Místo musím obejít velmi dlouhým obloukem, abych mohl pokračovat dál.

Tudy neprojdu

Tudy neprojdu

Úbočím kopce Záraz pokračuji směrem na sever a posléze klesám k silnici spojující obec Chlébské a Hodonín. Míjím další chráněné území, Přírodní památku Nad Berankou. Tady se však nezastavuji. Pracují tu lesní dělníci a asi bych jim vadil.

Nad Hodonínem

Nad Hodonínem

Silnice stále klesá, ztrácím spoustu výškových metrů, které vzápětí musím znovu nabrat. Přicházím do Černovic. Roušku na ústa a v klidu projít vesnicí. Místní nejsou příliš nakloněni hostům a turistům, vidí v nich možný zdroj infekce. A někdy tuto teorii i nahlas ventilují.

Přírodní rezervace Ploník se nachází severovýchodně od Černovic. Žádná rozumná cesta k ní nevede, jen ztrácející se lesní chodníčky. Jít musím podle navigace. Odměna za snahu je však velkolepá. Ploník je nejhezčím místem, které jsem dnes spatřil.

Rybníček, bažina, mokřad s protékajícím potokem. Obklopený je nekonečnými koberci rozkvetlých bledulí. Vzhledem k nadmořské výšce opravdu právě rozkvetlých. Neskutečně nádherné přírodní divadlo. Kouzelné místo skryté před lidskými zraky, utajené určitě víc než údolí Chlébského potoka. Jsem nadšen.

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Přírodní rezervace Ploník

Nejsou to však pouze bledule, které jsou zde chráněny. Vyskytují se zde i jiná mokřadní společenství a druhy. Rezervace byla vyhlášena v roce 1988 a rozlohu má 25,97 ha.

Rozradostněn odcházím a klikatými lesními cestami se postupně promotávám až k silnici do Lysic. Po chvíli procházím okrajem dalšího (kolikátého dnes už?) chráněného území. Přírodní památka Hersica. Předmětem ochrany je tu vysoký výskyt bledule jarní a mokřadních společenstev s přirozenými olšinami.

Ze silnice žádné bledule nevidím. „Pouze“ velkou kolonii devětsilu bílého. Podle mapy tvoří páteř rezervace jakýsi bezejmenný potok. Věřím, že u něho bych bledule našel. Ale nemusím být dnes úplně všude.

Kolonie devětsilu bílého v PP Hersica

Kolonie devětsilu bílého v PP Hersica

Je tu Bedřichov a za ním předposlední chráněné území dnešního mého putování. Přírodní památka Žižkův stůl. Pomocí navigace snadno nacházím cestu k rezervaci. Minimálně z poloviny je tvoří vymýcené paseky. V místě kolem stejnojmenné vrcholové skály, skalního suku, se nacházejí lesní školky. Možná předzvěst lepších časů. V tomto území jsou chráněny formy periglaciálních reliéfů (= vzniklých v blízkém okolí ledovce) a zbytky listnatých porostů s jilmem drsným.

Bedřichov

Bedřichov

Mýtiny v PP Žižkův stůl

Mýtiny v PP Žižkův stůl

Mýtiny v PP Žižkův stůl

Mýtiny v PP Žižkův stůl

PP Žižkův stůl

PP Žižkův stůl

PP Žižkův stůl

PP Žižkův stůl

Scházím od Žižkova stolu, mířím k Lysicím. Míjím odbočku ke zřícenině hradu Rychvald. Dnes se tam nepodívám. Je uzavřena a vzhledem ke zpracovávání polomů neprůchozí.

Vstupuji do údolí Lysického potoka. Po levé straně cesty se rozkládá Lysická obora, vybudována původně pro chov daňků. V současnosti tu návštěvník najde tuzemské i exotické druhy stromů, zbytky starých alejí, skupiny velmi starých stromů. Příkladem nechť jsou buky až 250 let staré. Roste tu údajně nejmohutnější smrk v České republice (smrk ztepilý, obvod kmenu 435 cm). Lysická obora byla v roce 1996 vyhlášena přírodní památkou.

PP Lysická obora

PP Lysická obora

Lysice, zámek

Lysice, zámek

V Lysicích moje putování končí. V jeho úvodu mě provázela obava, že bude – vzhledem k úzkému, specifickému zaměření – monotónní. Rozhodně nebylo. Co bylo ovšem zdrcující, pohledy na zničené lesy. Přemýšlím, zda v okolí Brna ještě nějaké vůbec existují. Kde je hledat?

Wabi Daněk ve své písni Stromy zpívá:

„prý snad na Moravě nebo u Semil
podle tajné zprávy ještě kousek lesa zbyl.“

Tak na Moravě už ne.

************************************************************************************

údaje o trase, mapa:

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Chráněná území Hornosvratecké vrchoviny

  1. SV napsal:

    Krasne jarne fotocky 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..