Na den sv. Jiří z jedné vrchoviny na druhou

Na den sv. Jiří z jedné vrchoviny na druhou

Na den sv. Jiří z jedné vrchoviny na druhou

Vrchoviny jsem si v posledním čase nějak oblíbil. Před čtrnácti dny Hornosvratecká, minulý týden Drahanská, včera Zábřežská…

Je to jen několik dnů, co jsem putoval po severní části Drahanské vrchoviny. Dlouhá poznávací túra se vydařila se vším všudy. Tak, že jsem se do této oblasti po týdnu rozhodl vrátit a probádat další zajímavá místa. Připojil jsem k tomu ještě dvě desítky kilometrů v sousedním pohoří. Zábřežské vrchovině.

************************************************************************************

Do výchozího místa mého dnešního putování Náměště na Hané se dostávám poměrně komplikovaným způsobem. Čtyři autobusové spoje, tři přestupy, na každý mám doslova jen pár minut. Jsem připraven improvizovat, pokud by něco neklaplo. Klaplo.

Dnešnímu výletu jsem dal přívlastek „pohodový“. Je to tak. Mám dostatek času na zvládnutí zhruba pětačtyřiceti kilometrů, nikam nemusím spěchat a čas nemusím hlídat. Večerní autobus do mého bydliště musím stihnout levou zadní.

Nakonec to tak úplně nebylo.

Náměšť na Hané, malý městys, se nachází na severním okraji etnografické oblasti Hanácko. Jak dalece se tu hovoří mně blízkým hanáckým nářečím, posoudit nemohu. Lidé s rouškami mlčí, vlastně tu po ránu téměř žádní nejsou. A ty, kteří prohodí pár slov do telefonu, se nesluší poslouchat.

Náměšť na Hané má několik významných historických památek. Tři z nich postupně navštívím. Na náměstí T. G. Masaryka stojí kostel sv. Kunhuty. Postaven byl v letech 1871 – 1873 v novorománském slohu na místě kostela ze 17. století. Nejvýznamnějším sponzorem stavby byl tehdejší majitel panství hrabě Kinský.

Náměšť na Hané, kostel sv. Kunhuty

Náměšť na Hané, kostel sv. Kunhuty

Kostel je zavřený, dovnitř nahlédnout nemohu. Pokračuji k mostu přes říčku Šumici a stoupám na zámecký vrch. Krom zámku se tu nachází i zřícenina hradu. Kdy vznikl, není známo. První písemné zmínky pocházejí až z května 1423, kdy byl obléhán přívrženci císaře Zikmunda. Hrad hájila husitská posádka pod vedením Ctibora z Cimburka. Hrad husité neudrželi a Ctibor musel slíbit Zikmundovi poslušnost. Poslední zmínky o hradu pocházejí z konce 15. století, poté byl zřejmě opuštěn. Ještě v 18. století tu však hradní zřícenina stávala. Místní obyvatelé ji ovšem rozebrali na stavební materiál a zbylo jen torzo.

Náměšť na Hané, torzo hradu

Náměšť na Hané, torzo hradu

Náměšť na Hané, torzo hradu

Náměšť na Hané, torzo hradu

Zajímavější je nedaleký zámek. Postaven byl na přání hraběte Ferdinanda z Harrachu v roce 1766. Své nové letní sídlo nechal vybudovat v raně klasicistním stylu. Ve stejné době vznikl i kruhový zámecký park, kterému dominují stromořadí lip vedoucí do čtyř světových stran. Po smrti hraběte (1778) zdědila zámek jeho dcera Marie Róza provdaná za hraběte Kinského. Poslední z rodu Kinských, hrabě Evžen II., prodal v roce 1916 zámek obchodníkovi se železem Františku Ottáhalovi. Jeho potomkům byl zámek zkonfiskován na základě Benešových dekretů.

Náměšť na Hané, zámek

Náměšť na Hané, zámek

Náměšť na Hané, zámek

Náměšť na Hané, zámek

Náměšť na Hané, zámecká zahrada

Náměšť na Hané, zámecká zahrada

Historických památek a historických údajů na začátek túry až až. Teď zas do přírody.

Říčka Šumice, kterou už jsem zmiňoval, protéká nad Náměští pět kilometrů dlouhým, hlubokým Terezským údolím. Zajímavé je z mnoha pohledů. Geomorfologického, zoologického, botanického i archeologického. Proto byla nejhodnotnější část údolí v roce 2006 vyhlášena přírodní rezervací. Louky a mokřady kolem Šumice jsou doslova rájem bezobratlých, obojživelníků, vodního ptactva a mokřadních rostlin.

Terezské údolí, říčka Šumice

Terezské údolí, říčka Šumice

Terezské údolí, říčka Šumice

Terezské údolí, říčka Šumice

Údolí je údajně pojmenováno po dívce Terezce, která měla být nespravedlivě vězněna v tvrzi (dnešní sladovně) v Náměšti na Hané. Údolím (a ještě kus dál) prochází značená cesta s dvanácti zastaveními naučné stezky.

Terezské údolí, říčka Šumice

Terezské údolí, říčka Šumice

Terezské údolí

Terezské údolí

V dostupných materiálech stojí, že údolí lemují rozsáhlé smrkové lesy. To už zcela neplatí. Smrky, které tu ještě zůstaly, jsou povětšinou napadeny kůrovcem. Čeká je stejný osud jako jejich padlé druhy. Nicméně lužní lesy v bezprostřední blízkosti Šumice stále stojí a společně s okolními loukami dominují vzhledu údolí. Meandrující říčka vytváří na mnoha místech romantická zákoutí, stále je na co se dívat.

Mizející smrkové lesy v Terezském údolí

Mizející smrkové lesy v Terezském údolí

Míjím nádherně upravený pramen vody. Posléze přicházím k jakémusi stanu, pod kterým se nachází neuvěřitelné množství odpadků. Že by dobrovolníci uklízeli údolí a zde shromažďovali odpadky? Od stanu vychází i jakýsi hluk. Nemohu přijít na to, kdo je jeho tvůrcem. Opatrně se přibližuji, ve stráni vidím zabudovaná futra a dveře. Vedle nich komín. Pravá, nefalšovaná zemljanka.

Teď mi to dochází. Je to příbytek či bunkr nějakého bezdomovce. Právě si asi vaří snídani. S odnosem odpadků si těžkou hlavu nedělá.

Studánka v Terezském údolí

Studánka v Terezském údolí

Zemljanka v Terezském údolí

Zemljanka v Terezském údolí

Pomalu procházím údolím, zastavuji se, fotografuji. Škoda těch zničených lesů. Musím zdokumentovat alespoň jejich zbytek, dokud tu ještě něco je. Za pár měsíců to bude „jen“ údolí lemované holými stráněmi.

Šumice v Terezském údolí

Šumice v Terezském údolí

Šumice v Terezském údolí

Šumice v Terezském údolí

Šumice v Terezském údolí

Šumice v Terezském údolí

Šumice v Terezském údolí

Šumice v Terezském údolí

Mokřady v Terezském údolí

Mokřady v Terezském údolí

Dostávám se postupně až k závěru rezervace, pod kopec Rmíz. Oblast jeho plochého vrcholu je nanejvýš zajímavá z pohledu archeologického. V druhé polovině 4. tisíciletí před naším letopočtem zde existovalo výšinné sídliště lidí kultury nálevkovitých pohárů.

Terezské údolí, Rmíz

Terezské údolí, Rmíz

Tak hovoří informační tabule. Musím číst dále, abych pochopil, o čem je řeč. Archeologickou terminologii neznám, dějiny eneolitu také ne. Chápu ale, že tu archeologové odkryli veledůležité místo. Našli tu nejstarší odkrytou kamennou hradbu ve střední Evropě.

Šumice v závěru Terezského údolí

Šumice v závěru Terezského údolí

Pod Laškovem

Pod Laškovem

Údolí končí, naučná stezka pokračuje ještě dále, až do obce Laškov. Poslední zastavení naučné stezky se nachází u zdejšího zámku. Vznikl na místě starší tvrze, přestavbu realizovali tehdejší majitelé, Augustiniáni u Všech svatých v Olomouci. Po dokončení zámek sloužil jako jejich rezidence. V současné době je majetkem obce.

Laškov, zámek

Laškov, zámek

Další úsek mé cesty vede po silnici. Ta mírně stoupá a nad Laškovem nabízí otevřené pohledy k jihovýchodu. Tomuto obzoru dominuje rozlehlý vrch Velký Kosíř. Na straně opačné, vlevo od cesty svítí do daleka kaple sv. Antonína Paduánského.

Krakovec, kaple sv. Antonína Paduánského

Krakovec, kaple sv. Antonína Paduánského

To už se blížím k další obci se zámkem, Krakovci.

V obci na malou chvíli opouštím trasu mého putování. Zdejší zámek si chci prohlédnout. Stojí na místě někdejší tvrze zmiňované už na konci 14. století. Její přestavbou vznikl na počátku století 17. renesanční zámek. Další historie je nesmírně rozsáhlá a pro mne nepřehledná. V jejím závěru stojí, že se v minulém století zámek postupně ocitl až v havarijním stavu. Před pár lety se však dostal do rukou soukromého majitele a ten ho náročným způsobem zrenovoval.

Krakovec, zámek

Krakovec, zámek

Zámek vzhlíží velice pěkně, opravdu povedená rekonstrukce. Veřejnosti je však nepřístupný, prohlédnout si ho mohu pouze zpoza vysoké kamenné zdi.

Velký Kosíř od Krakovce

Velký Kosíř od Krakovce

Vracím se na značenou turistickou cestu. Mé putování povede dalším říčním údolím. Jmenuje se Rakovské a protéká jím potok Pilavka. Ten se na počátku údolí, vlastně z jeho pohledu na konci, vlévá do mně už dobře známé říčky Šumice.

Rakovské údolí, Pilavka

Rakovské údolí, Pilavka

Rakovské údolí, Pilavka

Rakovské údolí, Pilavka

Mrtvé stromy v Rakovském údolí

Mrtvé stromy v Rakovském údolí

Údolím vede velmi kvalitní asfaltová cesta. Cyklisté z ní musí jásat, hladká, bez hrbolů, bez výtluků. Jako cyklostezka však deklarovaná není, primárně slouží lesníkům. A ti tu mají co dělat. Haldy vytěžených smrků. A nejen smrků. Dávám se krátce do řeči s jedním z lesníků. Říká, že kůrovec zdaleka nenapadá jen smrky. To jsem sice věděl, viděl jsem i spoustu mrtvých modřínů. Ale netušil jsem, že jeho obětmi jsou i borovice.

Studánka v Rakovském údolí

Studánka v Rakovském údolí

Údolí Pilavky není tak romantické, jako bylo Terezské údolí. Snad jen v jednom jediném místě, v samém jeho závěru (či začátku s ohledem na směr toku Pilavky). To si však vybrali pro svoje stavby chalupáři.

Závěr (či začátek) Rakovského údolí

Závěr (či začátek) Rakovského údolí

Na tomto místě cestu kolem potoka opouštím a stoupám k obci Budětsko. Cesta je strastiplná. Neodklizené polomy, překážková dráha.

Značená cesta k Budětsku

Značená cesta k Budětsku

Budětsko míjím jen okrajově, na jeho horním konci. Otevírají se odtud pěkné pohledy k severozápadu.

Nad Budětskem. Pohled k severozápadu

Nad Budětskem. Pohled k severozápadu

Další úsek cesty je nepříjemný. Frekventovaná silnice, ale jinak to nejde. Pokud se chci posunout dále a nenachodit vcelku zbytečné kilometry, musím takto.

Trpím jen chvíli. Poté odbočuji na silnici místního významu; ta mě přivádí do Nové Dědiny. Myslím, že tato obec si zvolila velmi špatný název. Nového je zde sice spousta, opravené domy, nicméně správný název by měl znít Dlouhá Dědina. Protože i Lovosice jsou kratší.

Přicházím nad Štarnov. Dostávám se k významné geomorfologické hranici. Dosud moje nohy kráčely po Zábřežské vrchovině, resp. její části Přemyslovické pahorkatině. Hluboké údolí přede mnou, kterým protéká říčka Romže, odděluje Zábřežskou vrchovinu od Drahanské vrchoviny, resp. Konické vrchoviny.

Nad Štarnovem. Pohled k Drahanské vrchovině

Nad Štarnovem. Pohled k Drahanské vrchovině

Ze Štarnova pokračuji krásnou polní cestou, posléze cestou lesní klesám do údolí Romže. Širokým kruhem obcházím vrch Kozák a kolem rekreačních chalup se dostávám k silnici do Stražiska. Ještě před ním se nachází obec Maleny.

Mrtvý les pod Kozákem

Mrtvý les pod Kozákem

V této chvíli jsem se napojil na trasu mé předchozí túry. Zde mi vypověděl službu fotoaparát a přišel jsem o některé zajímavé fotografie. Napravím to. Odbočím opět z mé trasy, vyfotografuji futuristickou chatku i zajímavý vodní kanál v obci Maleny.

Maleny, futuristický domek

Maleny, futuristický domek

Maleny

Maleny

Slíbil jsem si minule, že se také někdy v budoucnu více budu věnovat obci Stražisko. Vida, to budoucnu přišlo už za týden. Prohlížím si vilu, kde žil Otto Wichterle, vystupuji k dominantě obce, kostelu sv. Andělů strážných. Tady krátká přestávka, občerstvení. Nikdo tu není a s klidem mohu sundat roušku. I když, on ji tu stejně skoro nikdo nenosí.

Stražisko, vila Otto Wichterleho

Stražisko, vila Otto Wichterleho

Stražisko

Stražisko

Stražisko, kostel sv. Andělů strážných

Stražisko, kostel sv. Andělů strážných

Následuje úsek cesty, kde jsem při vytváření itineráře poněkud riskoval. Nechtěl jsem na své cestě vynechat další říční údolí, tentokrát údolí Brodeckého potoka zvané Dvorský žleb. Cenou za jeho návštěvu a poznání je nejprve dlouhý úsek po frekventované silnici.

Při přípravě itineráře jsem si všiml, že údolí Brodeckého potoka je zastavěné, samozřejmě chatami a rekreačními chalupami. Co však z mapy vyčíst nemohu, je vlastník cest a pozemků. Až na místě zjišťuji, že původně plánovaná trasa přibližující se co nejvíce potoku, vede po soukromých pozemcích. Nechci narušovat majetek někoho jiného, musím se proto od potoka dosti vzdálit. A to je mrzuté. Naštěstí je tu i jiná cesta. Ta se však k potoku přibližuje až na samém konci údolí. V tomto místě se připojuji na modře značenou turistickou cestu. Ta mě vyvádí mě vzhůru z údolí.

U cesty stojí pěkné odpočívadlo. Má dokonce jméno, U Františka se jmenuje. Pěkně vyzdobené, nedaleko se nachází i pramen vody. Všude pod přístřeškem vidím rozházené papíry. Jeden štos beru do ruky, jsou to jakési testy pro studenty práv či státní správy. Po zemi se jich válí desítky, neskutečný nepořádek. Nedá mi to a nepořádek uklízím. Přemýšlím, že z těchto studentů budou bezesporu dobří právníci či dobří státní správci. Našlápnuto mají opravdu dokonale. Svoje chování zvládají, mohou posuzovat chování jiných.

Odpočívadlo U Františka

Odpočívadlo U Františka

Cesta dále stoupá. Temenem kopce s polovymláceným lesem, s mnoha překážkami v podobě popadaných stromů pokračuje ke křižovatce turistických cest Na Pohodlí. To je nejspíš oblíbeným cílem turistů, potkávám jich tu dost. Po zeleném značení pokračuji k rozcestí Nad Stínavou. Dostávám se nad údolí řeky, která mě udivila a zaujala při putování v minulém týdnu. Hloučela neboli Okluka. Šel jsem malý kus cesty podél ní, z lesa pod Malým Hradiskem až pod obec Seč. Dnes budu podél jejího toku pokračovat. Ovšem v protisměru, od Stínavy po Seč. Pak až do Malého Hradiska bude má trasa shodná s tou minulou.

Sestup do údolí Okluky (dnes ji budu nazývat tím druhým jménem) není jednoduchý. Strmý chodník, v jednom místě tak strmý, že musím děkovat své intuici; mám s sebou hůlky a velmi dobré boty. Jinak bych tento sešup nejspíš ani nezvládl.

Cesta dále však nevede v blízkosti řeky. Její okolí je zarostlé a nekultivované. Stoupám nahoru a dolů, jak to terén vyžaduje. Podél řeky vede až od obce Okluky (odtud jméno říčky) a zde také začínají krajinářsky pěkná místa.

Okluka pod stejnojmennou obcí teče zarostlým a nekultivovaným údolím

Okluka pod stejnojmennou obcí teče zarostlým a nekultivovaným údolím

Okluky jsou víceméně rekreační obcí. Nevím, zda tu žijí nějací stálí obyvatelé. Hluboko v údolí se nachází velké rekreační středisko a tábor. Letos, kdy bude většina obyvatel země preferovat dovolené tuzemské, nejspíš ožije.

Okluky, kaple Panny Marie Růžencové

Okluky, kaple Panny Marie Růžencové

Okluky – rekreační tábor se jmenuje i rozcestí značených cest. Spojuje se tu modré a červené značení, obě cesty pokračují do Malého Hradiska. V této chvíli se nacházím dva kilometry od cíle dnešní cesty. Ale jen zdánlivě. Nehodlám jít cestou nejkratší. Ještě, jak jsem zmínil, chci pokračovat pod Seč, částí toku Okluky, který dosud neznám. A odtud teprve po známé trase do cíle.

Úsek mezi rekreačním táborem a rozcestím pod Sečí, je velmi pěkný. Stojí tu sice rekreační chalupy, jsou však víceméně dosti vzdálené od cesty a od řeky. Neruší tak pozitivní dojem z tohoto místa. Myslím, že je to nejhezčí část celého říčního úseku Okluky. Neprobíhá tu těžba dřeva, nebo jen v minimálním rozsahu. A je tu hezky a klid.

Okluka pod Sečí

Okluka pod Sečí

Okluka pod Sečí

Okluka pod Sečí

Okluka pod Sečí

Okluka pod Sečí

Okluka pod Sečí

Okluka pod Sečí

Okluka pod Sečí

Okluka pod Sečí

Skály v údolí Okluky

Skály v údolí Okluky

Rozcestí pod Sečí. Tak tady už to znám. V protisměru budu pokračovat po trase mé předchozí túry. Údolím, které mě překvapilo a zaujalo. Kolem Okluky a později Zábrany až k Malému Hradisku.

Okluka nad Sečí

Okluka nad Sečí

Okluka nad Sečí

Okluka nad Sečí

Okluka nad Sečí

Okluka nad Sečí

Zábrana pod Malým Hradiskem

Zábrana pod Malým Hradiskem

Zábrana pod Malým Hradiskem

Zábrana pod Malým Hradiskem

Jdu velmi pomalu. Fotografuji na každém kroku. Pod Malým Hradiskem se dívám na hodinky. S překvapením zjišťuji, že mi za čtyřicet minut odjíždí autobus do Boskovic. Už opět nestihnu návštěvu Starého Hradiska, keltského oppida. Tak snad napotřetí či napočtvrté to vyjde.

Údolí Zábrany pod Malým Hradiskem

Údolí Zábrany pod Malým Hradiskem

Údolí Zábrany pod Malým Hradiskem

Údolí Zábrany pod Malým Hradiskem

Údolí Zábrany pod Malým Hradiskem

Údolí Zábrany pod Malým Hradiskem

Údolí Zábrany pod Malým Hradiskem

Údolí Zábrany pod Malým Hradiskem

Co dodat? Hady a štíry jsem dnes neviděl. Nevadí. Po všech stránkách povedený výlet.

********************************************************************************

údaje o trase, mapa:

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů: Na den sv. Jiří z jedné vrchoviny na druhou

  1. SV napsal:

    Wellmi pekne! 🙂

  2. SV napsal:

    a kôň Kinských tam niekde nebol? 😉

    • pepa napsal:

      „Chov založil v roce 1838 hrabě Oktavián Josef Kinský na svém panství v Chlumci nad Cidlinou. Svého času nejvýznamnější plemeno ve Střední Evropě bylo šlechtěno v Čechách do poloviny 20. století. Z plemene, jež zůstalo úzce spjato s rodem Kinských, vzešla časem řada vynikajících sportovních a závodních koní.
      V současné době je ve světě jen asi tisícovka těchto koní a plemeno je ohroženo. “
      Toto byl jiný hrabě Kinský.

  3. SV napsal:

    aha. dík.

  4. SV napsal:

    pôvabná krajinka 🙂
    človek by tam ani nečakal tolko krásnoty….

  5. SV napsal:

    niezeby na tom záležalo (ako hovorieva starý kamoško Morlor) ale idu ti hodinky pozadu, milá empepa 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *