Litenčickou pahorkatinou do Nesovic

Litenčickou pahorkatinou do Nesovic

Krátké povídání o krátkém putování…

Litenčická pahorkatina je nepříliš vysoké, avšak poměrně rozlehlé pohoří rozkládající se východně a severovýchodně od Brna. Z hlediska orografického patří do oblasti Středomoravských Karpat. Ti, kdo občas na mé stránky zavítají, si mohli všimnout, že z cest v této oblasti jsem napsal hned několik reportáží. A pokud některé z nich četli, dověděli se, proč mám k tomuto kraji velmi blízko.

I na konci minulého týdne jsem se na Litenčickou pahorkatinu vypravil. Absolvoval ne příliš dlouhou túru do míst, která mi jsou dobře známa, ale také tam, kde jsem dosud nebyl.

Tak tedy…

Putování začínám ve Švábenicích. Městysu nacházejícím se na rozhraní okresů Vyškov, Kroměříž a Prostějov. Administrativně patří do toho prvého. Pocitově bych však Švábenice usadil na samou hranici Kroměřížska a Vyškovska. Na dohled jsou Hostýnské vrchy, kousek je do Hornomoravského úvalu. Na straně druhé, do Vyškova je blíže než do Kroměříže…

Švábenice s kostelem sv. Michaela archanděla

Švábenice jsou velmi stará obec (dnes vlastně městys), jedna z nejstarších v tomto kraji. Myslím, že letos tu budou velké oslavy, bude to 850 let, co se v kronikách objevil první zápis o tomto sídle. Více záznamů v letopisech je až ze století třináctého, kdy vesnice patřila pánům ze Švábenic. Mimochodem, před týdnem jsem svou túru začínal v Náměšti na Hané a navštívil krom jiného i torzo tamního hradu. Založil ho první doložený příslušník rodu Švábenských ze Švábenic, Milíč.

Dějiny Švábenic jsou obsáhlé a nanejvýš zajímavé. Nebudu však toto povídání historií příliš zatěžovat, slíbil jsem, že bude krátké.

Dnes je nejvýznamnější památkou Švábenic kostel sv. Michaela archanděla vybudovaný v letech 1716 – 1718. Kostel je dominantou nejen městyse, ale celého kraje. Vidět je z velké dálky, spatřit ho mohou například cestující ve vlaku na dlouhém úseku mezi Nezamyslicemi a Vyškovem, vidět je i z některých rozhledových míst na Drahanské vrchovině.

Švábenice s kostelem sv. Michaela archanděla

A ještě jednou. Pohled zpět ke Švábenicím

Ze Švábenic pokračuji k jihu. Silnicí vedoucí široširými poli nad obcemi Medlovice, Moravské Málkovice a Orlovice. Vyškovsko je ryze zemědělský kraj a tady je toho jasný doklad.

Míjím les, kterému místní říkají Háj. Míjím starý dub, oficiálně Švábenický dub, v místní téměř hanácké mluvě „Švábenské dub“, údajně 450 let starý. Také jsem ho v mých předchozích reportážích zmiňoval; chodíval jsem do těchto míst s mým dědou.

Cestou v polích. Nad Moravskými Málkovicemi

Švábenický dub

Nad lesem cesta kulminuje. Na jižním horizontu se objevuje vrcholová partie Hradiska. To je nejvyšší bod celé Litenčické pahorkatiny. I tam se dnes dostanu. Ale ne nejkratší cestou.

Scházím do Orlovic. Nad obcí do dáli svítí kostel sv. Václava. I ten je dominantou, i když oproti kostelu ve Švábenicích jen malého koutu Vyškovska. Ze zmíněné železniční trati je vidět pouze od Ivanovic na Hané.

Nad Orlovicemi. Pohled k Hradisku

Nad Orlovicemi. Pohled k Hradisku

Kostel sv. Václava v Orlovicích

Orlovice s kostelem sv. Václava

Kostel sv. Václava v Orlovicích

Stoupám ke kostelu, zastavuji se na hřbitově. Kolem mohutných valů, kde stával hrad Orlov, po modrém značení poté kráčím k rozcestí turistických cest na Zadním jezírku. Nádherným listnatým lesem, svěže zeleným. V podrostu koberce konvalinek, které se právě chystají kvést. Radost pohledět.

Litenčická pahorkatina u Orlovic

Konvalinky

Jarní les

Od Zadního jezírka pokračuji po zeleně značené turistické cestě. Míjím rozcestí U Jelínka, po chvíli přicházím k dalšímu, Nad Kozojedskem. Vybavuji si toto místo. Před pár lety jsem tudy putoval na Velehrad. Místo však vypadalo zcela jinak, všude kolem byl hustý les.

Když hovořím o lese, ten kolem mne je zajímavý. Na jedné straně buky, javory, habry, vysoká svěží jarní tráva, na straně druhé mrtvo. Odumřelé smrky, modříny i borovice. Dva totálně odlišné světy oddělené lesní cestou. Vlastně jakousi řekou Styx. Na jedné straně život, na druhé smrt. Ale netřeba truchlit. Od chvíle, kdy jsem tu byl naposledy, přibylo velké množství vysázených ploch, rodí se tu les nový. Jen mi nejde do hlavy, proč jsou to zas samé jehličnany.

Mrtvý les

Obyvatelé lesa

Nad Kozojedskem se díky rozsáhlým pasekám otevírají kusé pohledy k jihovýchodu, k hlavnímu hřebeni Chřibů. Rozeznávám Gavendovu skálu s vysílačem a Brdo s rozhlednou.

Nad Kozojedskem se otevírají kusé pohledy k jihovýchodu, k hlavnímu hřebeni Chřibů.

Pokračuji ještě dva kilometry po zeleně značené trase. Až nad obec Nemochovice. Tady značenou cestu opouštím a pokračuji lesní pěšinou, jen podle navigace. Velkým obloukem obcházím Hradisko. Pravda, mohl jsem jít od Jelínka přímo, nevyhnul bych se však obrovským vykáceným plochám pod jeho vrcholem. Takto se tam dostanu listnatým lesem.

Nad Nemochovicemi

Raději pěkným listnatým lesem

Jenže vybral jsem cestu, která vede lesem jen zpočátku. Po chvíli je to hustá džungle. Tam, kde by se jít dalo, je oplocená lesní školka, tam, kde školka není, je neproniknutelné křoví.

Po cestě, která je v těchto místech v mapě zakreslena, ani památky.

Ale na tohle jsem si už zvykl a vždycky si nějak poradím. Tentokrát také. Domluvil jsem se i se stádem divočáků, které jsem vyrušil z poledního odpočinku. Vysvětluji jim, že se nemusí pakovat a odcházet. Že jenom projdu a budou mít zas klid. Nějak to nechtějí pochopit a odbíhají pryč.

Pod vrcholem Hradiska je turistické odpočívadlo. Je tu však obsazeno. Nejsem sám, komu se v nedělním poledni zachtělo po dalekých rozhledech do kraje.

Scházím kousek níže a odbočuji z cesty do pole. Odtud je rozhled stejně pěkný jako od turistického přístřešku. Jižním a jihovýchodním obzorem se táhne hřeben Chřibů. Vpravo na západě na něj navazuje Ždánický les. Ještě více vpravo se rozprostírá mírně zvlněná krajina jihovýchodně od Brna. Na nejzazším horizontu vykukuje Pálava. Na západě se zvedá hřeben Drahanské vrchoviny. V tomto směru je však viditelnost špatná, krajinu halí oblačnost.

Ždánický les z Hradiska

Chřiby z Hradiska

Chřiby a Ždánický les z Hradiska

Scházím do Chvalkovic, na kraji obce mířím vzhůru k větrnému mlýnu. Velmi vděčný objekt, fotogenický, ve spojení s nedalekým Hradiskem až kýčovitý. Na mém webu už několik fotografií je, ale proč nepřidat další.

Chvalkovice, pohled k západu, k Drahanské vrchovině

Chvalkovice, větrný mlýn

Od větrného mlýna pokračuji do Nemochovic. V centru obce míjím kostel sv. Floriana, nejvýznamnější zdejší kulturní památku. Kostel vznikl přestavbou původní kaple v roce 1877.

Nemochovice, kostel sv. Floriana

Po silnici pokračuji do Brankovic. Nacházím se téměř na samém jihu Litenčické pahorkatiny. Její cíp tu zasahuje ještě o kousek dál, až ke Koryčanům.

Brankovice, kostel sv. Mikuláše

Litenčická pahorkatina u Brankovic

Litenčická pahorkatina u Brankovic

Litenčická pahorkatina u Brankovic

Brankovice, rybník Hlavatka

Z Brankovic už je to jen několik kilometrů do cíle mé cesty. Do Nesovic. Opět putuji podle navigace, neznačenou cestou podél říčky Litavy. Tady však žádné překážky na cestě nejsou. Jen soukromá obora, ale ta se dá bez problémů obejít.

Nesovice. Dominantou obce je zámek s prozaickým názvem Nové Zámky. Dvoukřídlý jednopatrový zámek ve stylu italské renesance byl vystavěn v letech 1561 – 1571 a je nedokončeným torzem původně plánované trojkřídlé stavby. Zámek je chráněn jako kulturní památka. Je ovšem v soukromých rukou a veřejnosti nepřístupný.

Nesovice, Nové Zámky

Alespoň zpoza plotu pořizuji fotografie. Poté scházím do údolí a podél železniční trati přicházím k nádraží. A tady je už úplný konec mé cesty.

************************************************************************************

údaje o trase, mapa: