Z Vizovic do Vizovic

Z Vizovic do Vizovic

Z Vizovic do Vizovic

aneb putování Vizovickou vrchovinou s podporou folkrockové kapely Fleret

V krátkém časovém odstupu jsem už podruhé zamířil na východ Moravy. Tentokrát na Valašsko. Putování Vizovickou vrchovinou ovšem nebylo tak bezstarostné, jako to před týdnem v Bílých Karpatech. Mělo to hned několik důvodů.

Vizovice jsou poměrně daleko od mého bydliště, spojení komplikované. Je pro mne zásadním handicapem, pokud se do výchozího místa túry dostanu až o půl deváté. Přičemž poslední použitelný zpáteční vlak jede v devatenáct. Deset a půl hodiny. Pro někoho přehršel času, pro mne málo; padesát kilometrů je padesát kilometrů. Kdekoho napadne: Proč nenaplánovat kratší túru? Samozřejmě, i to by šlo. Ale snažím se poznat co nejvíce, snažím se zakomponovat do túry i stránku sportovní.

Posteskl jsem si nad časem, který jsem měl k dispozici. Vizovická vrchovina je rozlehlé pohoří a jedna túra, byť od božího rána do setmění, by stejně na poznání nestačila. Připravil jsem si proto trasy dvě, ta druhá mě teprve čeká. Musím ji z praktických důvodů absolvovat o víkendu, kdy je otevřena rozhledna na Doubravě. Jinak cesta ztrácí smysl.

Abych ještě dokončil myšlenku o tom, že túra nebyla tak bezstarostná jako ta předchozí. Při plánování trasy jsem dospěl k číslu šestačtyřicet. Tolik kilometrů obnášel teoreticky můj okruh kolem Vizovic. Zkušenost mi říká, že čím členitější terén, tím větší chyba v kilometráži připravené v mapách Seznamu. Jinými slovy tím větší odchylka do plusu na reálné trase. A tato byla mimořádně členitá. V terénu to bylo nakonec padesát kilometrů, stoupání pak činilo 1550 metrů. A to jsem ještě cestu v její nejvýchodnější části o dobrých pět kilometrů zkrátil. V důsledku to tedy znamenalo urazit za hodinu průměrně pět kilometrů. Pokud zakomponuji fotografování, zastávky na pozorování krajiny a zkoumání kopců, docházím k číslu blížícímu se šestce. A ono jít padesátikilometrovou trasu touto rychlostí je už setsakra náročné. Ale nestěžuji si, byl to můj plán, moje rozhodnutí, moje poznávání.

Co mě znovu táhlo na východ Moravy? Proč jsem si v jednom pohoří, byť rozlehlém, připravil hned dvě trasy? Napoví povídání o mém nedávném putování hřebenem Bílých Karpat. Při pohledu z Velké Javořiny jsem se nedokázal orientovat v kopcích a pohořích, které jsem spatřil v moravském vnitrozemí. Slíbil jsem sám sobě, že s touto neznalostí skoncuji a vzdělám se. Poznávání jsem vzal z gruntu a vydal se tedy o kus dál, abych si vše prohlédl takříkajíc z jiného úhlu. Podařilo se. Jedna mimořádná rozhledna a několik krásných rozhledových míst mi pomohly alespoň částečně se v orografii východní a střední Moravy zorientovat. Už jsem na tom se znalostmi opravdu lépe, i když otazníků je stále ještě spousta.

A ještě jeden postřeh z cesty. Mám poměrně dobrou vizuální paměť a obvykle si při pohledu do mapy zpětně dokážu promítnout trasu. Jak v terénu vypadala, dokážu si vybavit i spoustu jiných detailů. Včera to byl z tohoto pohledu propadák. Díky mimořádným členitostem terénu mi mnohé úseky vypadávají, splývají, nevybavuji si je. Službu k nezaplacení mi v tomto vzpomínání a vybavování poskytují pořízené fotografie.

Na pomoc jsem si vzal během putování i muziku. Cestou jsem si notoval písně Fleretu, vynikající folkrockové kapely z Vizovic. Zdeněk Hrachový a spol. mi, věřím, odpustí, že některé bez jejich souhlasu zakomponuji do textu. Muzika Fleretu je stejně pěkná jako krajina kolem Vizovic.

A dost už teorií. Pojďme do Vizovic.

Prohlídku města, především krásného zámku, si nechám na závěr túry. Z časových důvodů. Kdybych se na trase zdržel, musel bych ji oželet. Odjezd vlaku v 19 hodin je prioritou číslo jedna, nejsem vybaven na bivak.

Vizovice, kaplička u nádraží

Vizovice, kaplička u nádraží

Vizovice, říčka Lutoninka

Vizovice, říčka Lutoninka

Okrajem města mířím k rozcestí turistických cest u chrastěšovského podjezdu. Od té doby, co používám navigaci a mám trasy dopředu připravené a zmapované, jsem si zvykl nevštěpovat si je příliš do hlavy. Není to potřeba. Vše se dá sledovat na displeji smartphonu. Tady si však uvědomuji, že je to chyba. Jsem přesvědčen, že cesta vede po modrém značení. Po pár stovkách metrů, při letmém pohledu do mapy zjišťuji, že nikoli. Po červené jsem měl jít. Nevadí, zjistil jsem to naštěstí brzy. Ale budu se muset vrátit ke starým zvyklostem a co nejvíc informací o trase si ukládat i do hlavy.

Cesta stoupá do polí a luk. Po vydatných deštích v minulých dnech je samé bláto. Dostávám se nad samoty zvané Chrastěšovské Paseky. Je odtud pěkný pohled zpět k Vizovicím. A také na jeden z hřebenů Vizovické vrchoviny ohraničený vrchy Komonec a Klášťov. Ten druhý je v rámci pohoří nejvyšší.

Cestou nad Vizovicemi

Cestou nad Vizovicemi

Vizovická vrchovina

Vizovická vrchovina

Vizovická vrchovina

Vizovická vrchovina

Cestou nad Vizovicemi. Na horizontu Doubrava, před ní Janova hora

Cestou nad Vizovicemi. Na horizontu Doubrava, před ní Janova hora

Cestou nad Vizovicemi

Cestou nad Vizovicemi

Chrastěšovské Paseky

Chrastěšovské Paseky

Vizovická vrchovina není jednolité pohoří. Je sjednocením několika hřebenů, několika menších hornatin. Hřeben mezi Klášťovem a Komoncem, Komonecká hornatina, je jednou z nich.

Stačí. Geomorfologie Vizovické vrchoviny je rozsáhlá a složitá.

************************************************************************************

***********************************************************************************

Cesta vchází do lesa, dále stoupá a přivádí mne nad obec Chrastěšov. Průseky lesa nabízejí kusé pohledy k obci. Ještě další stoupání a přicházím na místo zvané Oškerovy paseky. Informační tabule Naučné stezky Portášská vypráví o pohnuté historii tohoto místa.

Nad Chrastěšovem

Nad Chrastěšovem

Na okraji pasek je malý pomníček se stručným nápisem věnovaným památce rodiny Oškerových. Stejně jako obyvatelé nedalekého Juříčkova mlýna, Vařákových pasek či Prlova, doplatili zdejší na pomoc partyzánům na konci II. světové války. Šestnáctiletý syn Oškerových, Alois, působil jako spojka mezi partyzánskými skupinami. To neuniklo pozornosti Němců. Zatkli ho, podrobili drastickému mučení a donutili k falešným svědectvím při zátahu v Prlově. Slíbili za to Oškerovým svobodu. Samozřejmě se tak nestalo, rodina byla popravena 1. května 1945.

Smutné čtení.

Oškerovy paseky

Oškerovy paseky

Pomníček na Oškerových pasekách

Pomníček na Oškerových pasekách

Hostýnsko-vsetínská hornatina od Oškerových pasek

Hostýnsko-vsetínská hornatina od Oškerových pasek

Cesta pokračuje ke kopci ležícímu mezi obcemi Jasenná a Liptál. Jmenuje se Syrákov. Nebo Sirákov? Lingvisté se dodnes přou a tvrdí, že jednoznačné řešení tento problém nemá. Docházelo tak a stále dochází k zábavným kombinacím. Na jedné autobusové zastávce je napsáno Syrákov, na druhé Sirákov, v jedné mapě tak, v druhé onak. Ale nevadí. Je to pěkné místo, které nabízí zajímavé pohledy do několika světových stran.

Pod Syrákovem

Pod Syrákovem

Vizovická vrchovina od Syrákova

Vizovická vrchovina od Syrákova

Komonec od Syrákova

Komonec od Syrákova

Syrákov

Syrákov

Syrákov

Syrákov

Syrákov

Syrákov

Krátký úsek prudkého stoupání. Mezi stromy se v dálce objevuje první velký „záchytný bod“ tohoto putování. Kopec Vartovna s dřevěnou, průhlednou stavbou na vrcholu. Cesta ke kopci však není přímá. Klikatí se lesy a loukami. Ještě chvíli mi trvá, než stojím pod rozhlednou. Nádherná stavba, elegantní. Moc se mi líbí.

************************************************************************************

************************************************************************************

Vartovna

Vartovna

Vartovna

Vartovna

Vartovna

Vartovna

Pro kopec s nadmořskou výškou 651 metrů používají místní obyvatelé stále ještě i starší pojmenování Vartovná. Název souvisí s dřívějším posláním kopce. Byla to strážní, tedy „vartovná“ hora. Obyvatele zdejších vesnic a osad chránila před kuruckými vpády. Kuruci byli uherští povstalci, kteří plenili všechny obce od uherských hranic po Vsetín. Dnes láká Vartovna především turisty. Vyhlídková terasa rozhledny ve výšce 35 metrů nad okolním terénem nabízí úchvatné pohledy do blízkého i dalekého okolí.

Chřiby, Drahanská vrchovina, oba moravské úvaly, Hostýnské vrchy, Javorníky, Beskydy, Bílé Karpaty, Malá Fatra, Strážovské vrchy, další a další. Málokteré místo nabízí tak ucelený pohled na obrovský kus Moravy a Slovenska zároveň.

Pro mé orografické sebevzdělávání je Vartovna jako stvořená. Není daleko od Velké Javořiny, vzdušnou čarou nějakých padesát kilometrů. Nabídne mi jiné pohledy na místa, která jsem z Bílých Karpat nedokázal pojmenovat. Co víc, na vrcholové plošině je na informačních tabulkách většina z nich popsána.

Vartovna, pohled ke Zlínu a na Chřiby

Vartovna, pohled ke Zlínu a na Chřiby

Vartovna, pohled ke Zlínu a na Vizovickou vrchovinu. Vlevo Komonec

Vartovna, pohled ke Zlínu a na Vizovickou vrchovinu. Vlevo Komonec

Vizovická vrchovina a Komonec z Vartovny

Vizovická vrchovina a Komonec z Vartovny

Komonec z Vartovny

Komonec z Vartovny

Komonec a Doubrava (vlevo) z Vartovny

Komonec a Doubrava (vlevo) z Vartovny

Klášťov a Svéradov (vlevo) z Vartovny

Klášťov a Svéradov (vlevo) z Vartovny

Klášťov a Svéradov (uprostřed) z Vartovny

Klášťov a Svéradov (uprostřed) z Vartovny

Bařinka (vpravo) z Vartovny. Uprostřed na horizontu Chmeľová (Bílé Karpaty)

Bařinka (vpravo) z Vartovny. Uprostřed na horizontu Chmeľová (Bílé Karpaty)

Vartovna, pohled k severovýchodu

Vartovna, pohled k severovýchodu

Vartovna, pohled k severu

Vartovna, pohled k severu

Vartovna, pohled k severozápadu. Na horizontu Kelčský Javorník

Vartovna, pohled k severozápadu. Na horizontu Kelčský Javorník

Hostýnsko-vsetínská hornatina z Vartovny (uprostřed Kelčský Javorník)

Hostýnsko-vsetínská hornatina z Vartovny (uprostřed Kelčský Javorník)

Hostýnsko-vsetínská hornatina z Vartovny

Hostýnsko-vsetínská hornatina z Vartovny

Mohu si přát něco lepšího? Fotografuji vše kolem sebe, fotografuji informační tabulky, porovnávám, hledám všechny vyobrazené a popsané objekty i v terénu. Zcela ideální dohlednost dnes není, ale stačí i to, co vidět je. Chodím kolem dokola, s každým okruhem kolem vyhlídkové plošiny toho vím víc a víc. Musí být na mne úžasný pohled. Cvok na rozhledně. Nadšený krajinou, nadšený tím, co vidí a co už poznám.

Naštěstí tu není nikdo, kdo by mne mohl pozorovat. A i kdyby…

Z Vartovny se mi vůbec nechce. Pořád je spousta míst, které se mi jednoznačně identifikovat nepodařilo. Ale čas je dnes mým velitelem. Musím dále. Prudký sestup a opět táhlé stoupání lesem. Na kopci, v kulminačním bodě cesty objevuji zajímavou tabulku na stromě. Troják, 676 m n.m. je na ní vytlačeno. Nepamatuji si, že bych nějaký takový název viděl v mapě, nic takového nebylo ani na informačních tabulkách na rozhledně. A už vůbec nebyl v tomto směru v blízkém okolí kopec vyšší než Vartovna.

Podivné…

Troják

Troják

Má cesta nyní směřuje do Pozděchova a poté k nejvyššímu bodu Vizovické vrchoviny, Klášťovu. Ale ten je ještě daleko. V této chvíli přicházím nad Prlov. Už jsem se o něm zmiňoval v souvislosti se zdejšími partyzánskými aktivitami na konci II. světové války. 23. května 1945 obec obklíčilo německé komando. Došlo k výslechům občanů kvůli údajné pomoci partyzánům. Vypáleno bylo osm chalup, uhořelo 15 občanů. Celkem o život přišlo 23 osob. Nelehká byla cesta ke svobodě.

Nad Prlovem

Nad Prlovem

Nad Prlovem

Nad Prlovem

Nad Prlovem

Nad Prlovem

Nad Prlovem se nechávám nachytat ledabylým turistickým značením. Na přímé trase šipka směřující doleva, cesta přitom vede rovně. Nevím, proč značkaři posílají turisty na pastvu mezi krávy.

Šipka znamená rovně

Šipka znamená rovně

Táhlý sestup do Pozděchova. Před obcí objevuji v malém mokřadu kvetoucí orchideje. Pětiprstka žežulník. Na informační tabuli ve vsi se dovídám, že to není jediná zajímavá botanická lokalita v katastru Pozděchova. V nejbližším okolí je jich hned několik. Jedna z nich se nachází v bezprostředním okolí nedokončené Baťovy železniční tratě do Bratřejova. Výrazným zásahem do přírody tu překvapivě vznikly podmínky pro život řady jinde mizejících rostlin.

Nad Pozděchovem

Nad Pozděchovem

Pětiprstka žežulník

Pětiprstka žežulník

Pozděchov

Pozděchov

Louky u Pozděchova

Louky u Pozděchova

Další tři kilometry cesty vedou lesem. Na místě zvaném Trúbiska si prohlížím starobylou loveckou chatu či lovecký zámeček vybudovaný šlechtickým rodem Stillfriedů. Ti sem jezdívali za zábavou a lovem. Dnes je zámeček v péči myslivců, pečlivě oplocen a chráněn před zvědavými návštěvníky.

Trúbiska, lovecký zámeček

Trúbiska, lovecký zámeček

Na tomto místě se má cesta obrací k jihu a míří pod nejvyšší vrcholy Vizovické vrchoviny Svéradov a Klášťov. Původní plán mé cesty zahrnoval i návštěvu nedalekých Lačnovských skal, malého pískovcového skalního města. Je mi však jasné, že bych nestihl zpáteční spoj, proto cestu zkracuji. Nemusí mě to příliš mrzet, Lačnovským skalám jsem se podrobně věnoval na jedné z mých túr před pěti lety.

Nejvyššího hřebene Vizovické vrchoviny dosahuji v sedle Bařinka. Stejnojmenný vrchol se tyčí o kousek výš. Je to dobrý orientační bod, na nejvyšším bodě stojí telekomunikační věž. Všiml jsem si tohoto místa už na Vartovně.

Směr mé cesty se opět mění, mířím teď na západ. Po deseti minutách chůze přicházím na rozcestí Pod Svéradovem. Na tomto místě se odděluje jedna z větví Naučné stezky Vizovické vrchy a míří k památníku na Ploštině. Tam stávala obec Drnovice, kterou 19. dubna 1945 vypálili a její obyvatele zmasakrovali nacisté. Dnes na tomto místě stojí památník a občané si tu pravidelně smutnou událost připomínají.

Na Ploštinu dnes z časových důvodů nepůjdu, nelze stihnout všechno. Vrátím se sem v rámci další túry, o které jsem hovořil.

Pod Svéradovem pramení říčka Vlára, která se na česko-slovenské hranici Vlárským průsmykem prodírá horstvem Bílých Karpat a míří dále k Váhu. Pramen vyhledávat nebudu, i když je podle mapy vzdálen od rozcestí pár desítek metrů. Musím sám sobě opakovat, že nelze stihnout všechno.

Pokračuji k nejvyššímu bodu mé cesty, k nejvyššímu kopci celé Vizovické vrchoviny, Klášťovu (753 m n. m.). Je to místo nanejvýš zajímavé, spojené s mnoha historickými událostmi. Hora byla od doby železné velmi významným místem. První hradisko zde existovalo už v době halštatské, asi v letech 900 – 750 před naším letopočtem. Obnoveno bylo v době Velkomoravské říše. Během archeologického výzkumu v letech 2005 – 2006 zde bylo nalezeno asi 450 předmětů z doby Velké Moravy. Podobný nález nemá ve střední Evropě srovnání a odborníci mají za to, že mohlo jít o kultovní místo, kam lidé přinášeli velmi cenné předměty jako obětiny slovanskému bohu ohně a bouře. Pokud se tato hypotéza potvrdí, bude Klášťov prvním prokázaným obětním místem z doby Velké Moravy ve střední Evropě. Výzkumy ukázaly, že se na tomto místě prolínaly pohanské rituály s křesťanskými zvyky. Na mytický význam Klášťova poukazuje i mnoho pověstí. Podle některých tu stával zámek, podle jiných klášter. V podzemí jsou ukryty podle nich mnohé poklady, které hlídá černý býk a černý pes.  

Zámčisko, skála na vrcholu Klášťova

Zámčisko, skála na vrcholu Klášťova

Zámčisko, skála na vrcholu Klášťova

Zámčisko, skála na vrcholu Klášťova

Zámčisko, skála na vrcholu Klášťova

Zámčisko, skála na vrcholu Klášťova

Zajímavé místo. Když jsem se v závěru cesty ve Vizovicích bavil u kávy s místními, první, na co se mě ptali, zda jsem byl na Klášťově. Upozorňovali mě na to, že se jedná o místo velmi tajemné. Bylo cítit, že k němu mají úctu.

Pohled z Klášťova k východu. Vpravo Chmeľová (Bílé Karpaty)

Pohled z Klášťova k východu. Vpravo Chmeľová (Bílé Karpaty)

Hřebenem s velmi omezenými rozhledy pokračuji pod Doubravu. Také ji jsem v úvodu povídání zmiňoval. Vrchol, na kterém stojí telekomunikační věž, v malé míře sloužící jako rozhledna. Ano, majitel ji zpřístupňuje jen ve velmi omezené míře, v červnu jen o sobotách. Mám takové tušení, že směrem k Bílým Karpatům tu může být výhled lepší než z Vartovny. Proto moje další túra bude směřovat především sem. Dokončím tu orografické vzdělávání, potěším se dalšími zcela jistě nádhernými rozhledy. Dnes zůstávám pod vrcholem, na nejvyšší bod nestoupám. Je to bokem cesty a „bez použití rozhledny“ toho z Doubravy příliš vidět není.

Doubrava

Doubrava

Zato bohaté rozhledy nabízí moje další cesta. Při sestupu k Želechovu se otevírají pohledy k severozápadu. Tomuto horizontu dominuje Hostýnsko-vsetínská hornatina s Kelčským Javorníkem. Vrch s nádhernou rozhlednou, podobnou té na Vartovně.

Hostýnsko-vsetínská hornatina zpod Doubravy

Hostýnsko-vsetínská hornatina zpod Doubravy

Vartovna zpod Doubravy

Vartovna zpod Doubravy

Posledním „záchytným bodem“ mé dnešní cesty je Janova hora a Janův hrad. Kopec tyčící se nad Vizovicemi, jakási dominanta města a častý cíl vycházek vizovických občanů. Hora je od slova nahoře, čeká mě tudíž další dlouhý výstup. Naštěstí není strmý. Pozvolným stoupáním přicházím na plochý vrchol.

Na Janově hoře

Na Janově hoře

Na Janově hoře

Na Janově hoře

Komonec z Janovy hory

Komonec z Janovy hory

Název Janův hrad je matoucí. Ve skutečnosti se jedná o pozůstatky bývalého hospodářského dvora založeného na počátku osmnáctého století. V současné době probíhá revitalizace stavby, která tak dostává zajímavou tvář.

Janův hrad

Janův hrad

Janův hrad

Janův hrad

Janova hora nabízí daleké i blízké pohledy k západu a severozápadu. Zlín s Tlustou horou, Slušovice naproti na kopci a daleko za nimi… co to je? Nalevo od Slušovic, na dalším horizontu se nachází táhlý kopec se stavbou na vrcholu. Netuším, opravdu ne. Přitom je to ve směru, kde bych to už měl znát…

Hostýnsko-vsetínská hornatina z Janovy hory

Hostýnsko-vsetínská hornatina z Janovy hory

Pátrám v paměti a nic mě nenapadá. Zajímá mě to tak, že se několika místních, kteří se sem vydali na výlet, vyptávám. Nikdo neví a stejně jako já netuší. Některé svým dotazem přivádím do rozpaků. Mám pocit, že se i stydí. No já bych se styděl také neznat kopce v okolí mého bydliště.

Ne, dělám si legraci. Někdo zná kopce, někdo historii, někdo něco jiného. Budu pátrat, až se vrátím domů.

Sestup do Vizovic nabízí další a další zajímavé pohledy do kraje. Z jednoho místa mohu dokonce přehlédnout celou moji dnešní trasu. Od Chrastěšova po Vartovnu, vidím kostely v Pozděchově, Svéradov, Klášťov a Doubravu. Tohle že je padesát kilometrů? Opravdu to tak nevypadá. A jen a jen to svědčí o tom, v jak členitém terénu jsem dnes chodil.

Klášťov zpod Janovy hory

Klášťov zpod Janovy hory

Klášťov a Svéradov zpod Janovy hory (vpravo)

Klášťov a Svéradov zpod Janovy hory (vpravo)

Nad Vizovicemi

Nad Vizovicemi

Na Janovej hoře, stojí divná věž

Na Janovej hoře, stojí divná věž

************************************************************************************

********************************************************************************

Vizovice s likérkou Rudolf Jelínek

Vizovice s likérkou Rudolf Jelínek

Do Vizovic přicházím hodinu a půl před odjezdem vlaku. Zůstává čas na zběžnou prohlídku zámku, zámecké zahrady, zůstane čas i na kávu.

Vizovice, zámek

Vizovice, zámek

Vizovice, zámek

Vizovice, zámek

Vizovice, zámek

Vizovice, zámek

Vizovice, zámek

Vizovice, zámek

Vizovice, zámecká zahrada

Vizovice, zámecká zahrada

Tu si vychutnávám v hospodě u nádraží. Místní zajímá, kde jsem byl, hovoříme o Klášťově. A jak už jsem napsal, místní mají k tomuto místu úctu. A nejen k němu. Cítím z nich rovněž hrdost a úctu ke svému městu a celému kraji. Přesně tak, jak to od Fleretu zaznívá v písní Vizovice:

…jsou místa, kde bude vám líp; každý má někde svoje Vizovice, kde jsou známí a ne pijavice

 

************************************************************************************

údaje o trase, mapa:

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů u Z Vizovic do Vizovic

  1. SV napsal:

    tam kde leží Vizovice, tam je veľká sláva, jeden Pepo a káva 😉

  2. SV napsal:

    pekné povídaní, aj fotky.
    mal by si EP vydať ako pepobedekr, vážne.

    • pepa napsal:

      EP je moje zpověď, nikoli turistický průvodce. Teda alespoň většina článků v rubrice Cesty. 😉

      • SV napsal:

        klasických turistických sprievodcov je na mraky.
        toto by bol inšpiratívny…niečo 😎
        čojaviem, putovník? potulník?

  3. pepa napsal:

    „oba moravské úvaly“
    samozřejmě nejsou jen dva, měl jsem na mysli Horno a Dolnomoravský úval 😛

  4. SV napsal:

    fakt zaujímavé, ta kombinácia s hudbou 😎

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..