Říjnový záchvěv babího léta ve Vysokých Tatrách

Říjnový záchvěv babího léta ve Vysokých Tatrách

Říjnový záchvěv babího léta ve Vysokých Tatrách

Včera jsem utekl před deštěm z Vysokých Tatier do Slovenského raja. Ovšem dnešek a zítřek by měl v Tatrách přinést doslova exkluzivní počasí…

Včerejší srážky měly v nejvyšších polohách Tatier podobu sněhu. Po ránu se hory třpytí jiskrně bílým popraškem sněhu. Čerstvá sněhová pokrývka začíná už pod dvěma tisíci metry nadmořské výšky. Souvislá však není ani na nejvyšších štítech.

Proč tak mudruji nad sněhem? Přemýšlím, jak se na dnešní túru vybavit, do čeho se obout. Mé trailové boty, které se včera osvědčily ve Slovenskom raji, by dnes mohly být nevyhovující. Sněhová vrstva by na mnohých místech mohla být vysoká tak, že bych do sněhu zapadal a sníh horem do bot nabíral. Včera mi voda v botách nevadila. Se sněhem by to ovšem tak přijatelné být nemuselo.

Ale risknu to. Ty boty opravdu sedí i na vlhké skále. Co se bezpečné chůze týče, budou v těchto podmínkách určitě lepší než tvrdé Garmonty, které s sebou také mám.

Dost bylo bot. Má být teplo a sníh stejně během dne roztaje. A kam vlastně dnes zamířím? Na tuto výpravu jsem s sebou nebral žádné lezecké vybavení. Nepočítám tedy s tím, že bych se zaměřil na místa, kde třeba lézt. Budu se věnovat čisté horské turistice.

Dlouho jsem nebyl na Končistej. Půjdu do Zlomísk, od Ľadového plesa vystoupám na Lúčne sedlo a odtud na Končistú. Zpět se vrátím přes hřeben Tupej a přes Sedlo Ostrvy.

Po silnici stoupám k Popradskému plesu, odtud známým chodníčkem pokračuji do Zlomísk. Po posledních deštivých dnech je chodník na mnohých místech zatopen vodou. Jen nerad bych tady znovu namočil mé přes noc vysušené boty. Musím opatrně, po kamenech, vyhýbat se četnému blátu.

Popradské pleso

Popradské pleso

Dolina Zlomísk, Ľadový potok

Dolina Zlomísk, Ľadový potok

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

Druhé patro Doliny Zlomísk od mé nedávné návštěvy zcela změnilo barvu. Velice rychle postoupil podzim k zimě. Nebýt kosodřeviny, zelená by byla zcela pryč. Teď dominuje žlutohnědá, a i ta brzy zmizí pod sněhovou pokrývkou. Barevnou kulisu jednoho z nejkrásnějších tatranských míst dnes ještě doplňuje šedá barva tatranské žuly v kontrastu s křišťálově čistou barvou vody v Ľadovom potoku. Nade vším azurově modré nebe.

Druhé patro Doliny Zlomísk

Druhé patro Doliny Zlomísk

Dolina Zlomísk. Pohled ke Zlomiskovej veži, Vysokej, Dračiemu štítu a Ošarpancom (zleva)

Dolina Zlomísk. Pohled ke Zlomiskovej veži, Vysokej, Dračiemu štítu a Ošarpancom (zleva)

Druhé patro Doliny Zlomísk

Druhé patro Doliny Zlomísk

Hrebeň Končistej z Doliny Zlomísk

Hrebeň Končistej z Doliny Zlomísk

Dolina Zlomísk

Dolina Zlomísk

U Ľadového plesa

U Ľadového plesa

Vychutnávám si přítomnost v malém koutku Tatier, který mám velmi rád, a pomalu stoupám výš. Pod Ľadovým plesom přecházím potok a po kamenech stoupám vzhůru pod Lúčne sedlo. Tady už na mnoha místech šlapu po sněhu. Kudy nejlépe projít k sedlu? Skalní plotny mohou být zledovatělé, trávě je lépe se vyhnout, kudy tedy?

Je zajímavé, že při každé návštěvě tohoto místa najdu jiný průchod. Asi vzhledem k podmínkám vypadá terén pokaždé jinak. Stejně tak dnes. Vytipovávám si krátký skalní kout napravo od nejdelších ploten. Tam se to zdá průchodné. A co víc, k tomuto místu směřují i čerstvé stopy ve sněhu. Přitom však nikoho široko daleko nevidím. A včera, za špatného počasí tu jistojistě nikdo nebyl. Je to záhada.

Nad Ľadovým plesom

Nad Ľadovým plesom

Stopy mě skutečně přivádějí k místu, které jsem si vytipoval i já. Skalky úplně jednoduché nejsou, stupy jsou pokryté sněhem, vodou i ledem. Ale mé boty opět předvádějí své největší klady. Nekloužou na mokré skále, nekloužou ani na sněhu. Neuvěřitelné. Asi už nikdy jiné nosit nebudu.

Už nad plotnami

Už nad plotnami

Skály skončily, terén pokračuje nestabilními balvany. Tady musím mnohem opatrněji, abych se neskutálel dolů i s některým z nich.

Výstup na Končistú z tohoto směru je jedna nekonečná cesta balvanovým polem. Celé západní úbočí Končistej je jimi pokryto; téměř žádná skála, ani travnatý svah. Pro turistu žádné lezení, jen našlapování z balvanu na balvan, přičemž zdaleka ne každý je stabilní.

Odměnou za tuto nekonečnou dřinu jsou výhledy. Už zpod Lúčneho sedla se otevírají směrem k Vysokej, Do Rumanovej dolinky, ke štítům v závěru Zlomísk, do Mengusovskej doliny. A čím výš člověk stoupá, tím jsou impozantnější. Mění se s přibývající nadmořskou výškou a začínají se podobat pohledu z letadla.

Výstup na Lúčne sedlo, pohled do Rumanovej dolinky.- Vlevo Vysoká, vpravo Zlobivá

Výstup na Lúčne sedlo, pohled do Rumanovej dolinky.- Vlevo Vysoká, vpravo Zlobivá

Výstup na Lúčne sedlo, pohled k Vysokej

Výstup na Lúčne sedlo, pohled k Vysokej

Nad Lúčnym sedlom

Nad Lúčnym sedlom

Horní patro Štôlskej doliny a Tupá z výstupu na Končistú

Horní patro Štôlskej doliny a Tupá z výstupu na Končistú

Vrchol Končistej se stále nepřibližuje. Další a další vodorovné sutinové lávky protínají svah hory, konec stoupání je však stále v nedohlednu. Snažím se traverzovat dále doprava a přiblížit se mohutnému mělkému žlabu, který je pro Končistú charakteristický při pohledu od jihozápadu a od jihu. Jím by měl být výstup jednodušší. Jenže žlab je kdesi daleko napravo a nechce se mi ztrácet čas lítáním po svahu Končistej sem a tam. Žlab použiji až pro sestup.

Konečně se přiblížila vrcholová skaliska. Vyhlížím balvan na nejvyšším bodě štítu, Nákova mu říkají. Mně zas připomíná mývala, vypadá tak. Vlastně vypadal. Před rokem do Nákovy udeřil blesk a mývalovi ulomil hlavu. Takže zůstal balvan, který už nic jednoznačného nepřipomíná.

Vrchol Končistej, Nákova dnes...

Vrchol Končistej, Nákova dnes…

...a takto ještě nedávno Nákova vypadala. Jako mýval

…a takto ještě nedávno Nákova vypadala. Jako mýval

Vrchol Končistej je úžasným rozhledovým místem a umocňuje vše, co bylo dosud vidět z jejích svahů. Navíc je odtud vidět i k východu. Pohled na sousední Gerlach je skutečně velkolepý, stejně jako celý pohled do Batizovskej doliny, kde se někde na dně choulí nepatrně odtud vzhlížející Kostolík. V závěru doliny se pak strmě zvedá Batizovský štít, který má z tohoto pohledu ke štítu opravdu daleko. Neméně nádherné jsou i pohledy na stranu opačnou. K Vysokej a k závěru Mengusovskej doliny.

Dolina Zlomísk z Končistej

Dolina Zlomísk z Končistej

Dolina Zlomísk a Mengusovská dolina z Končistej

Dolina Zlomísk a Mengusovská dolina z Končistej

Tupá z Končistej. Dále Štrbské pleso

Tupá z Končistej. Dále Štrbské pleso

Kráľova hoľa z Končistej

Kráľova hoľa z Končistej

Gerlachovský štít z Končistej. Na dně Batizovskej doliny Kostolík

Gerlachovský štít z Končistej. Na dně Batizovskej doliny Kostolík

Končistá, pohled ke Kriváňu

Končistá, pohled ke Kriváňu

Na Nákovu, na nejvyšší bod Končistej se nebudu pokoušet vylézat. Skála je vlhká, a i když mě mé boty opět nezklamaly, jejich kvalitu při lezení zkoušet nebudu.
Znovu a znovu se rozhlížím kolem. Spoustu fotografií pořizuji, teprve potom se vydávám na sestup.

Tentokrát využívám zmíněného žlabu. Vede jím vyšlapaný chodník, dokonce je jich hned několik. Jakýkoli kousek cesty, který nevede po balvanech, považuji už v této chvíli za výhru. Ale balvanům se stejně nevyhnu. Ve spodní části musím ze žlabu vylézt a po jiném balvanovém poli sestoupit na horní patro Štôlskej doliny. Pokud bych zůstal ve žlabu, pořádně bych si následně prodloužil cestu.

Lúčne sedlo a Vysoká z úbočí Končistej

Lúčne sedlo a Vysoká z úbočí Končistej

Hřebenem stoupám na vrchol Tupej. Na nejvyšším bodě vrcholového skaliska někdo instaloval kýčovité něco: raději viz foto. Připadá mi to stejně netatranské, stejně úchylné jako nový kříž, co před pár lety nějaký člověk bez sebemenšího estetického cítění a bez vztahu k Tatrám strčil na Zlobivú. Ale ten prý je už pryč, někdo rozumný ho demontoval a odnesl nejspíš do sběrného dvora ve Smokovci.

Hřeben Tupej je opět úchvatným rozhledovým místem. Letecké pohledy do Mengusovskej doliny, k Popradskému plesu, na Hrebeň Bášt. 

Jen pomalu sestupuji k Sedlu Ostrvy. Je neskutečně nádherný den, po každém druhém kroku zastavuji, fotografuji, pozoruji horskou krajinu. Každý pohled na hory je dnes obrovským zážitkem.

Popradské pleso a Bašty z hřebene Tupej

Popradské pleso a Bašty z hřebene Tupej

Mengusovská dolina a Dračia dolinka s Dračím plesom z Tupej

Mengusovská dolina a Dračia dolinka s Dračím plesom z Tupej

Hrebeň Končistej a Končistá z Tupej

Hrebeň Končistej a Končistá z Tupej

Končistá s charakteristickým žlabem při pohledu z Tupej

Končistá s charakteristickým žlabem při pohledu z Tupej

Vrchol Tupej a kýčovité "něco"

Vrchol Tupej a kýčovité „něco“

Tupá. Pohled do Kotlinky pod Dračím sedlom a do Rumanovej dolinky

Tupá. Pohled do Kotlinky pod Dračím sedlom a do Rumanovej dolinky

Popradské pleso z Ostrvy

Popradské pleso z Ostrvy

Pohled do Zlomísk zpod Sedla Ostrvy

Pohled do Zlomísk zpod Sedla Ostrvy

Popradské pleso, Štrbské Pleso. Autobusem dolů do Štrby. Dnes konečně přicestuje další část výpravy. Zítra nás čeká jakési symbolické rozloučení s letními Vysokými Tatrami.

************************************************************************************

Cíl sobotní výpravy do hor je dlouho dopředu známý. Dračie pleso. Už dlouho se k němu chystáme, stále však jaksi nebylo kdy.

Po ránu opět do Zlomísk. Včerejší sněhová pokrývka téměř zmizela. Je tepleji, ovšem nebe je oproti včerejšku zatažené. Oblačnost je však velmi vysoko a každou chvíli skrze ni pronikají sluneční paprsky.

Den poté. Druhé patro Doliny Zlomísk, dnes už hory bez sněhu

Den poté. Druhé patro Doliny Zlomísk, dnes už hory bez sněhu

Z druhého patra Doliny Zlomísk odbočujeme do Kotlinky pod Dračím sedlom. Je až neskutečně pěkný říjnový den, jsou ideální podmínky pro lezení. A je to všude kolem vidět. Na Dračom hrebeni několik lezců, sousední hřeben Ošarpancov taktéž obsazený horolezci. Několik turistů se už v tuto předpolední dobu vrací z Vysokej.

Pozoruji Dračí hrebeň nad námi. Před pár týdny jsem ho přelezl. Ještě teď si při pohledu vzhůru detailně vybavuji mnohá místa na hřebeni.

Poslední, strmý úsek chodníku, stojíme v Dračom sedle. Dole pod námi, v Dračej dolinke (nedávno jsem v jednom z příspěvků psal o tom, že vše je v těchto místech zasvěceno drakům) se temně třpytí hladina Dračieho plesa. Náš dnešní cíl. Kudy nejlépe k plesu sestoupit? Asi rovnou za nosem, tou nejpřímější cestou.

Končistá zpod Dračieho sedla

Končistá zpod Dračieho sedla

Hrebeň Končistej a Ľadové pleso zpod Dračieho sedla

Hrebeň Končistej a Ľadové pleso zpod Dračieho sedla

Ale ouha. Stačí pár desítek metrů dolů a vidím, že je něco jinak, než jsem si myslel. Nad Dračím plesom je vysoký skalní práh. O tom jsem věděl. Ale neměl jsem tušení, že je neschůdný. Byl jsem přesvědčen o tom, že se dá k plesu tímto směrem sestoupit.

Dračia dolinka a Dračie pleso z Dračieho sedla. Tady je to zasvěceno drakům

Dračia dolinka a Dračie pleso z Dračieho sedla. Tady je to zasvěceno drakům

Vysoká a Dračí štít zpod Dračieho sedla

Vysoká a Dračí štít zpod Dračieho sedla

Dračí hrebeň zpod Dračieho sedla

Dračí hrebeň zpod Dračieho sedla

Dračia dolinka a Štrbské pleso zpod Dračieho sedla

Dračia dolinka a Štrbské pleso zpod Dračieho sedla

Dračia dolinka a Štrbské pleso zpod Dračieho sedla

Dračia dolinka a Štrbské pleso zpod Dračieho sedla

Dračie pleso a Popradský hrebeň zpod Dračieho sedla

Dračie pleso a Popradský hrebeň zpod Dračieho sedla

Kôpky a Dračia brána zpod Dračieho sedla

Kôpky a Dračia brána zpod Dračieho sedla

Lítám po hraně skalního srázu sem a tam, hledám místo, kterým by bylo možné projít dolů, na dno Dračej dolinky. Není. Žádné tu není. Nejbližší, kterým by bylo možné slézt až k plesu, je několik stovek metrů vpravo, ve spádnici žlabu Vysokej. Až tam ale nepůjdeme.
Nevadí. Budeme se kochat pohledem na Dračie pleso z těchto míst.

Je divné, že nikoho nevidím na Dračom hrebeni. Při pohledu z druhé strany, při výstupu do Dračieho sedla jsem tam viděl lezců hned několik. Teď žádného. Kde jsou? Vždyť by v této chvíli měli být už přinejmenším na Dračích hlavách? Myšlenka odchází, nevěnuji jí dále pozornost.

Dračí hrebeň. Malá a Veľká Dračia hlava

Dračí hrebeň. Malá a Veľká Dračia hlava

Dračí štít od menhiru pod Dračím sedlom

Dračí štít od menhiru pod Dračím sedlom

Veľká Dračia hlava z Dračieho sedla

Veľká Dračia hlava z Dračieho sedla

Dračí štít a Ošarpance z Dračieho sedla

Dračí štít a Ošarpance z Dračieho sedla

Hodinu sedíme nad plesem, poté se zvedáme a vydáváme na zpáteční cestu. Pod Dračím sedlom opět zvedám oči k Dračiemu hrebeni. První z lezců jsou teprve v úbočí Malej Dračej hlavy. Navíc lezou v místě, kde lezecká cesta hřebenem nevede. Příliš tomu nerozumím. Lezou neuvěřitelně pomalu a navíc minuli správný směr. Později se vše vysvětluje. Míjí nás člověk, kterého jsme ráno potkali, který dnes Dračí hrebeň zdolal. Říká, že lezecká dvojice na hřebeni byla fyzicky hodně unavená, především její ženská část. Proto lezli pomalu. A navíc asi neznali cestu.

Co k tomu říct?

Sestupujeme Zlomisky. Krásný den přetrvává, na západě se však objevuje hradba oblačnosti. Zítra už má pršet a špatné počasí má přetrvávat celý týden. Nejspíš jsme opravdu trefili poslední záchvěv léta v Tatrách. Stál za to. Takže opět poděkování Tatrám, tentokrát za celou letní sezónu.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů: Říjnový záchvěv babího léta ve Vysokých Tatrách

  1. pepa napsal:

    Z této tatranské expedice mám ještě spoustu dalších, myslím si že velmi povedených fotografií. Připravím proto ještě fotogalerii 🙂

  2. SV napsal:

    a to foto 2019 nebude? vlk nemá na tomto svete už žiadne istoty?! 😎

Napsat komentář: SV Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *