Jesenickou mlhou od Moravice k Bílé Opavě

Jesenickou mlhou od Moravice k Bílé Opavě

Jesenickou mlhou od Moravice k Bílé Opavě

Služební cestu na sever Moravy jsem využil i turisticky. Vydal jsem se na hřeben Hrubého Jeseníku…

Kolem a kolem, otázkou je, zda správně hovořím o severu Moravy. Pohyboval jsem se po historické hranici Moravy a Slezska i po Slezsku samotném, a občané té druhé národnosti by se mohli právem cítit dotčeni.

Ještě za tmy vycházím z mého base campu, který se nachází mezi Malou Morávkou a Novou Rudnou. První úsek cesty vede po frekventované silnici. Bez výstražných světel mé čelovky bych se sem vůbec neodvážil. Vše ještě zhoršuje hustá mlha. Rozednívá se však v těchto dnech velmi rychle a v Malé Morávce už mohu čelovku zhasnout a uložit do batohu.

Má dnešní trasa by se dala rozdělit do tří obsahově odlišných částí. Prvním „záchytným bodem“ bude rozhledna nad Novou Vsí. Bude sice zavřená, návštěvu jsem si telefonicky nedomluvil, ale stačí od ní popojít kousek po hřebeni a vidět bych měl také dost. Říkám měl, protože dnešní počasí je sázkou do loterie. Avizovaná oblačnost, v nižších polohách mlhy, slunce se má ukazovat pouze sporadicky. Když však v této ranní hodině zakloním hlavu a podívám se vzhůru, vidím, že oblačnost nesahá vysoko. Leckde prosvítá modrá obloha a to značí jediné. O několik stovek metrů výše bych se mohl dostat nad ni. A pak by to byla paráda.

Je to ale samé „kdyby“.

Opouštím hlavní silnici a odbočuji do Karlova pod Pradědem. Moji pozornost upoutává přístřešek s jakousi technickou památkou. Na informační tabuli se dočítám, že naproti přes silnici stávala od 70. let devatenáctého století brusírna dřeva, na kterou navazovala výroba celulózy a papíru. Pod přístřeškem je k vidění část turbíny, která v papírně sloužila jako zdroj energie. Byly tam instalovány dvě a poháněla je voda z Bělokamenného potoka. Jejich výkon činil asi 6 kW. Odpad turbíny byl vyústěn u nedalekého soutoku potoka s Moravicí.

Malá Morávka, turbína Müllerovy papírny

Malá Morávka, turbína Müllerovy papírny

Zmínil jsem řeku Moravici. Je to významný vodní tok severní Moravy. Dlouhá je sto kilometrů a svoji pouť končí soutokem s řekou Opavou u stejnojmenného města. Na řece byly vybudovány dvě významem převeliké přehrady, Slezská Harta a Kružberk.

Moravice v Karlově pod Pradědem

Moravice v Karlově pod Pradědem

Řeka Moravice protéká celým Karlovem. Moje trasa ji však bude sledovat jen v nedlouhém úseku. Nicméně během dnešní túry se téměř nadohled přiblížím jejímu prameni pod vrcholem Vysoké hole.

Karlov pod Pradědem je významným zimním střediskem. Čím více se přibližuji sjezdovkám, tím více se mění charakter obce. Mizí staré budovy a objevuje se moderna. Developeři tu předvádějí svůj um a brzy to tu bude jako v Šamoný. Možná toho sněhu bude méně. Naštěstí nechávám zimní středisko za sebou a posléze pod sebou. Stoupám vysoko do kopců k rozcestí turistických cest Nad Karlovem. Odtud k dalšímu, který nese název Jelení.

Cesta vede krásným horským lesem. Ten po chvíli řídne a umožňuje pohled k protějšímu horskému hřbetu. Na něm se tyčí rozhledna Nová Ves. Za ní se v těchto časných ranních hodinách usadil úzký pás oblačnosti, jinak modrá obloha. Jsem nadšen. Na rozhlednu se sice nedostanu, ale jak už jsem nadhodil, i paseka nedaleko ní by měla nabídnout skvělý nadoblačný pohled na krajinu kolem.

Rozhledna Nová Ves

Rozhledna Nová Ves

Lesy nad Karlovem

Lesy nad Karlovem

Nadšení však velmi brzy mizí. Před rozcestím Jelení se znovu dívám směrem k rozhledně. Ta však nikde. Nevinný úzký pás oblačnosti se v krátkém čase rozlil do všech stran a zahalil vše, co zahalit mohl. V této chvíli ještě netuším, že na celý zbytek dne.

Přicházím k rozhledně, viditelnost se snížila na několik desítek metrů. Ještěže jsem si nedomluvil otevření. Se správcem je možné se tak dohodnout, nejspíš by si však v této chvíli ťukal na čelo.

Rozhledna Nová Ves

Rozhledna Nová Ves

Ale nevadí. Chtěl jsem se k rozhledně jen podívat a vzhledem k předpovědi počasí jsem dnes s dalekými výhledy nepočítal. I když přece jen jsem tajně doufal. Že nějaké fotografie nad inverzní oblačností pořídím. Nicméně míst, kde tak lze učinit, bude dnes ještě dost a dost. Jestli mi však bude přát počasí, ví v této chvíli jen samotný vládce zdejších hor Praděd.

Říkal jsem, že dnešní má túra má tři ideologicky odlišné části. První etapu mám v této chvíli za sebou. Ta druhá bude ryze horská. Povede nejvyššími místy Hrubého Jeseníku a směřovat bude na Praděd, nejvyšší vrchol těchto hor.

Ideální nástup na horský hřeben táhnoucí se mezi Jelení studánkou a Ovčárnou je od bývalé chaty Alfrédka. Nejkratší cesta od rozhledny k Alfrédce vede po neznačeném lesním chodníku přes vrcholy Soukenná a Jelenec. Musím ještě kousek po trase běžkařů, neznačený chodník pak snadno nacházím. Jenže není neznačený, jak jsem podle mapy očekával, je tu tabulka označující směr Alfrédka. Tedy to, co potřebuji. Značení mě překvapuje. Nemám tušení, o jaké se jedná. Není to turistický standard ani běžkařské značení. Jakási místní iniciativa, nevím. Ale tím líp.

Chodník na Soukennou

Chodník na Soukennou

Chodník je používaný, téměř čerstvé stopy to dosvědčují. Po chvíli však ono lokální značení ukazuje vpravo a to se mi nezdá. Itinerář mi říká, že linie mé cesty by měla být naprosto přímá. Kontroluji v mapě, je to tak. Měl bych pokračovat po stezce, která vede rovně. Jenže cestu tímto směrem zakazují výstražné tabulky. Upozorňují, že se v těchto místech nachází bývalé důlní zařízení a pohyb v tomto prostoru by mohl být životu nebezpečný. Přemýšlím, přímý chodník je také frekventovaný, je to na něm vidět. Riskuji to a pokračuji po něm. Nevybočuji a po chvíli nechávám důlní zařízení za sebou.

Pod vrcholem Soukenné se proplétám bludištěm skal. Prohlížím si je, jsou pěkně tvarované a vrstvené.

Chodník stoupá dále do starého horského lesa. Dostávám se konečně nad magickou horskou hranici tisíc metrů nad mořem.

Skály pod Soukennou

Skály pod Soukennou

Skály pod Soukennou

Skály pod Soukennou

Skály pod Soukennou

Skály pod Soukennou

Les kolem mne je opravdu nádherný, zachovalý. Radost jím procházet. Jak už to ale bývá, žádná radost netrvá věčně. Z bočního průseku se na moji cestu připojují hluboké koleje po těžkém stroji, nejspíš harvestoru. Zbyly po něm pořezané stromy a neschůdná cesta. Koleje dosahují mnohde téměř metrové hloubky. Více jak kilometr se musím brodit tímto bahnem, než se konečně napojím na zeleně značenou cestu k Alfrédce. Nechápu, co se tu děje, proč musela být zničena cesta horským lesem. V těchto místech nemohl řádit kůrovec, tomu se ve starých horských lesích nedaří.

Horský les na Soukenné

Horský les na Soukenné

Horský les na Soukenné

Horský les na Soukenné

Zničená lesní cesta

Zničená lesní cesta

Pár stovek metrů a přicházím k bývalé chatě Alfrédka. Chata smolařka, to by byla asi nejvýstižnější charakteristika tohoto objektu. Původně stávala v těchto místech od šedesátých let 19. století lovecká chata, kterou nechal vybudovat majitel janovického panství hrabě Alfred Karl Harrach z Rohrau a Thannhausenu (1831 – 1914). Kapacitně chata nestačila, proto v roce 1898 postavil hrabě o něco výše lovecký zámeček, který nazýval Weidmannsheil (Lovu zdar!). Zámeček později dostal název Alfrédova chata po svém zakladateli. Po konfiskaci československým státem došlo k přeměně zámečku na turistickou chatu. Po období druhé světové války se v ní vystřídalo několik majitelů. V roce 1962 neopatrností jednoho z rekreantů zcela vyhořela. V 70. letech minulého století chatu znovu vybudoval podnik Kovohutě Břidličná, poté sloužila jako podnikové rekreační středisko. Na Velikonoce 2002, už po privatizaci, chata vyhořela znovu. Zůstaly jen kamenné základy a tak to tu je dodnes. A je to škoda. Turistické zázemí by bylo v těchto místech velmi vítané.

Alfrédka

Alfrédka

Alfrédka

Alfrédka

Od Alfrédky stoupá cesta k rozcestí Pod Jelení studánkou. Upoutává mě velké množství mravenišť v okolním lese. Posléze se z informační tabule dočítám, že Přírodní rezervace Pod Jelení studánkou, kterou právě procházím, je domovem mravence podhorního. Tento robustní mravenec je tu značně rozšířen, při posledním sčítání zde bylo nalezeno téměř 1300 kup (mravenišť). To znamená největší výskyt na Moravě a jeden z největších ve střední Evropě.

Mraveniště v Přírodní rezervaci Pod Jelení studánkou

Mraveniště v Přírodní rezervaci Pod Jelení studánkou

Mraveniště v Přírodní rezervaci Pod Jelení studánkou

Mraveniště v Přírodní rezervaci Pod Jelení studánkou

Tak to je paráda. Škoda, že mravenci nežerou kůrovce. Okolní les je na mnohých místech prořídlý těžbou. Nepochybně důsledek kůrovcové invaze.

Tento obraz lesa však velmi rychle mizí. U rozcestí Pod Jelení studánkou je to opět starý horský les s méně vzrostlými stromy, jehličnany i jeřáby, mezi nimi už také kleč. Na rozcestníku se dočítám, že k Jelení studánce, tedy na samotný hřeben, je to už jen jeden kilometr. Nicméně ve skutečnosti je to asi nejdelší kilometr v rámci turistického značení celých Čech, Moravy a Slezska. Škoda, že jsem délku tohoto kilometru neměřil. V čase GPS jsou takto nepřesné údaje zcela zbytečné.

Les pod Jelení studánkou

Les pod Jelení studánkou

Les pod Jelení studánkou

Les pod Jelení studánkou

Les pod Jelení studánkou

Les pod Jelení studánkou

Les pod Jelení studánkou

Les pod Jelení studánkou

Jelení studánka. Konečně se ocitám na samém hřebeni hor; v rámci Hrubého Jeseníku je to hřeben nejvyšší. Dominují mu tři vrcholy. Jelení hřbet (1367 m n. m.), Velký Máj (1386 m n. m.) a Vysoká hole (1464 m n. m.). „Dominují“ však není ten správný výraz. Jedná se o plochý horský hřbet a při pohledy z větší dálky se tyto tři vrcholy jeví jako pouhé vyvýšeniny. 

Jelení studánka

Jelení studánka

U Jelení studánky se dostávám ze závětří lesa. Kolem mne jen horské louky, kleč, mlha a vítr. A pořádná zima. Bez teplé čepice a rukavic to dále nepůjde.

Celý hřeben nabízí daleké rozhledy. Ne však dnes. Mlha zakrývá vše kolem, viditelnost se pohybuje kolem stovky metrů. Ve vzácných okamžicích několik stovek, ale to je vše. Mohu obdivovat jen louky kolem mne a zimní tyčové značení. Nicméně i cesta v takových podmínkách má svoje kouzlo. Arkticky vzhlížející louky bych za normálních okolností asi přehlížel, můj zrak by směřoval do dáli. Teď si detailně mohu všímat jich a obdivovat jejich krásu.

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na hřebeni Hrubého Jeseníku

Na vrcholu Vysoké hole se nachází historický hraniční kámen z roku 1681. Vymezuje hranice tří tehdejších panství, Bruntálského, Janovického a Loučenského. Prochází tudy také historická hranice Moravy a Slezska. Vysoká hole je druhým nejvyšším vrcholem Hrubého Jeseníku a tedy druhým nejvyšším vrcholem Moravy. Za podmínek dobré dohlednosti jedno z nejúžasnějších rozhledových míst celého pohoří.

Vysoká hole, historický hraniční kámen

Vysoká hole, historický hraniční kámen

Vysoká hole, historický hraniční kámen

Vysoká hole, historický hraniční kámen

Dnes se tedy mohu kochat jen hraničním kamenem. Začíná mě to vcelku mrzet. Pořád jsem tajně doufal, že se v nejvyšších místech horstva dostanu nad oblaka. Už vidím, že se to dnes s největší pravděpodobností nestane. I nedaleký Praděd je zahalen v oblacích a naděje, že by to na jeho vrcholu bylo jiné než na Vysoké holi, je mizivá.

Tvrdil jsem v úvodu mého povídání, že se na Vysoké holi na dohled přiblížím pramenu Moravice. Tak na to také mohu zapomenout. Moravice pramení v oblasti Velkého kotle, který se nachází pod jihovýchodními srázy hory. A vidět dnes nejsou ani ty srázy.

Scházím na Ovčárnu. Nejznámější zimní středisko celých Jeseníků. A oblíbené, protože sníh se tu drží dlouho do jara.

Nad Ovčárnou

Nad Ovčárnou

Nad Ovčárnou

Nad Ovčárnou

Nad Ovčárnou

Nad Ovčárnou

Horský hotel Ovčárna

Horský hotel Ovčárna

Na Praděd stoupám po asfaltové cestě. Jiná tam v období bez sněhové pokrývky nevede. Vidět je na pár kroků, přidal se i silný vítr. Drsné podzimní podmínky, přesto sem dnes zavítala spousta turistů.

Jak už jsem zmiňoval, Praděd (1491 m n. m.) je nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku a celé Moravy. Slezsko na tomto místě jmenovat nemohu, i když nejvyšší bod na historické hranici leží. Ale nejvyšší horou Slezska je Sněžka. A ještě jedna zajímavost. Na Pradědu stojí televizní vysílač vysoký 146,5 m. Vrchol vysílače je tedy nejvyšším bodem České republiky, byť umělým.

Fantom Pradědu. Kde je vysílač?

Fantom Pradědu

Praděd na Pradědu

Praděd na Pradědu

Praděd, vysílač v mlze

Praděd, vysílač v mlze

Kvituji otevřený bufet. Obsluha v čase corony funguje skrze výdejní okénko, ale to každému z návštěvníků bohatě stačí. Málokdo pohrdne teplým čajem nebo teplou kávou.

Ani já ne. Vedle sochy Praděda dopíjím svého maxiturka a vracím se po silnici zpět. Odbočuji k chatě Barborka a tady končí druhá etapa dnešního mého putování. A začíná poslední, třetí. Povede kolem říčky Bílá Opava, která v úseku od pramene (nachází se několik desítek metrů nad chatou Barborka v nadmořské výšce 1280 metrů) po Karlovou Studánku vytváří nádherné scenérie s kaskádami, peřejemi a vodopády, z nichž nejvyšší je téměř osm metrů vysoký. Území je součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Od Barborky do Karlovy Studánky, kolem vodopádů, vede značená turistická cesta. Jedna z nejoblíbenějších a nejnavštěvovanějších v celých Jeseníkách.

Chata Barborka

Chata Barborka

Kaňon Bílé Opavy pod Barborkou

Kaňon Bílé Opavy pod Barborkou

Kaňon Bílé Opavy pod Barborkou

Kaňon Bílé Opavy pod Barborkou

Kaňon Bílé Opavy pod Barborkou

Kaňon Bílé Opavy pod Barborkou

Kaňon Bílé Opavy pod Barborkou

Kaňon Bílé Opavy pod Barborkou

Cesta kolem Bílé Opavy, od Barborky po Karlovu Studánku je dlouhá asi šest kilometrů. Sejít tento úsek mi trvalo téměř tři hodiny. Nikoli z důvodu obtížnosti. Zastavoval jsem na každém kroku, fotografoval, kochal se krásami tohoto kousku jesenické přírody. Tady neležela žádná mlha, nefoukal žádný vítr. Klid, šumění vody, hlasy turistů, kterých zde napodiv nebylo mnoho.

Vodopády Bílé Opavy

Vodopády Bílé Opavy

Cesta kolem vodopádů Bílé Opavy

Cesta kolem vodopádů Bílé Opavy

Cesta kolem vodopádů Bílé Opavy

Cesta kolem vodopádů Bílé Opavy

Vodopády Bílé Opavy

Vodopády Bílé Opavy

Bílá Opava

Bílá Opava

Vodopády Bílé Opavy

Vodopády Bílé Opavy

Bílá Opava

Bílá Opava

Bílá Opava

Bílá Opava

Bílá Opava

Bílá Opava

Bílá Opava

Bílá Opava

Bílá Opava

Bílá Opava

Vodopády Bílé Opavy

Vodopády Bílé Opavy

Bílá Opava

Bílá Opava

Vodopády Bílé Opavy

Vodopády Bílé Opavy

Bílá Opava

Bílá Opava

Bílá Opava

Bílá Opava

Kaňon Bílé Opavy

Kaňon Bílé Opavy

Nádherné zakončení dnešní túry. Nestává se mi často, abych se časově zapomněl. Ale tady jsem nad Karlovou Studánkou musel hodně přidat do kroku, abych stihl autobus do mého base campu.

************************************************************************************

mapa a informace o trase:

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Jesenickou mlhou od Moravice k Bílé Opavě

  1. SV napsal:

    krasne su tie hmlove fotky, romanticke

  2. SV napsal:

    „túra má tři ideologicky odlišné části“ ideologicky? 😀 😀 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..