Pálava mrazem sevřená

Pálava mrazem sevřená

Pálava mrazem sevřená

Na mé poměry velice stručné povídání o putování mrazivou Pálavou…

Několik nedávných túr v Jeseníkách, ve sněhu a mrazu, mě mimořádně motivovalo. Pár týdnů jsem si sice musel dát turistickou pauzu, ale už je vše v pořádku a mohu zas ven. A co víc, jak na zavolanou mrazy pod -10°C.

Kam se vydat? Zvažuji Bílé Karpaty.

Studuji meteorologickou situaci. Předpověď počasí potvrzuje mrazy i v dalších dnech, na straně druhé ovšem vykazuje ne příliš velké dohlednosti. Bílé Karpaty jsou sice hezké samy o sobě, byla by však škoda vidět z hřebene jen do nejbližšího okolí. Raději se tam vypravím jindy. V uvozovkách náhradním programem je Pálava. Vydám se po mé tradiční trase z Dolních Věstonic do Mikulova. A tam uvidím, co dál.

************************************************************************************

Dolní Věstonice, časné pondělní ráno. Aplikace Počasí ukazuje -13°C. Kolik je ve skutečnosti, nevím. Ale zima mi není.

Dolní Věstonice, kostel sv. Michala

Dolní Věstonice, kostel sv. Michala

Kolem vinohradů stoupám na Děvičky. Už tady mi začíná být jasné, o čem dnešní túra bude. Sněhu příliš mnoho není, prakticky žádný. Ledu však nadbytek. Chodník je pokrytý jednolitou vrstvou, mnohde musím uhýbat do stran, aby mohl postupovat dál. A od rozcestí Dívčí hrad – sedlo ke zřícenině je to čisté zrcadlo.

Nad Dolními Věstonicemi

Nad Dolními Věstonicemi

Mezi vinohrady (Děvín)

Mezi vinohrady (Děvín)

Blahořečím mému výběru obuvi. Zvykl jsem si i v hlubokém sněhu a mrazu používat běžecké boty s nadstandardně profilovanou podrážkou. O číslo větší, dvoje teplé ponožky, návleky, můj úžasný vynález. Podrážka těchto bot relativně dobře sedí i na ledu. Nedovedu si představit, že bych měl teď na nohou klasické zimní boty. V těchto místech by dnešní moje túra končila.

No, výhra to sice je, ale jen částečná. I celý prostor zříceniny je jako zrcadlo. Na svá oblíbená místa, odkud vždy fotografuji, odkud se dají pořídit pěkné záběry, mohu zapomenout. Jsem rád, že se alespoň někde mohu přiblížit k hraně kopce a podívat se dolů. Fotografie z Děviček jsou proto parodií na fotografování. Nicméně i ty kusé, reálné pohledy, kdy mi nevadí sem tam nějaký strom, nějaká větev, jsou pěkné. Zvláště jeden. Na okraj Dolních Věstonic dopadá stín kopce se zříceninou hradu. Úchvatné.

Nové Mlýny z Děviček (parodie na fotografování)

Nové Mlýny z Děviček (parodie na fotografování)

Děvičky

Děvičky

Stín kopce a hradu

Stín kopce a hradu

Děvičky

Děvičky

Sestup z hradu je mimořádně obtížný. Ale s odstupem času – toto místo bylo v rámci dnešní túry nejnáročnější. Další už tak zlá nebyla. Ještě se podívat k východním hradbám, potěšit se pohledem k Pavlovu a na Nové Mlýny. Pak pokračuji dál, k Děvínu.

Děvičky, východní hradby

Děvičky, východní hradby

Pavlov a Nové Mlýny z Děviček

Pavlov a Nové Mlýny z Děviček

Děvín od Děviček

Děvín od Děviček

Děvičky, pohled ke Klentnici

Děvičky, pohled ke Klentnici

Děvičky

Děvičky

Stromy, keře, tráva, vše je obaleno mocnou vrstvou ledu. Pro turistu nádherné pohledy, méně příjemné je to asi pro rostliny samotné. Nejedna tíhou ulomená větev, nejeden mladý zlomený strom.

Cesta na Děvín

Cesta na Děvín

Na Děvíně

Na Děvíně

Děvičky z Děvína

Děvičky z Děvína

Děvičky a Nové Mlýny z Děvína

Děvičky a Nové Mlýny z Děvína

Dolní Věstonice z Děvína

Dolní Věstonice z Děvína

Děvín

Děvín

Mráz na Děvíně

Mráz na Děvíně

Mráz na Děvíně

Mráz na Děvíně

Slunce už vystoupalo výš nad obzor a sluneční paprsky se začínají opírat do všeho, co jim stojí v cestě. Je to i vysílač na samém vrcholu Děvína. Každou chvíli se z konstrukce uvolňuje kus ledu a letí dolů. Naštěstí není vítr a kusy letí kolmo k zemi. I tak je ovšem lepší se vysílači zdaleka vyhnout.

Stolová hora z Děvína

Stolová hora z Děvína

Stolová hora a Turold z Děvína

Stolová hora a Turold z Děvína

Stolová hora, Turold a Svatý kopeček z Děvína

Stolová hora, Turold a Svatý kopeček z Děvína

Mráz na Děvíně

Mráz na Děvíně

Mráz na Děvíně

Mráz na Děvíně

Vracím se na červeně značenou trasu a sestupuji kolem skalního útvaru Strážce k Soutěsce. Kousek pod skalou vyhlížím starou planou jabloň. Setkávám se tu s ní od své první návštěvy Pálavy a pořád tu je. Mám radost.

Strážce

Strážce

Strážce

Strážce

Strážce, pohled k Soutěsce

Strážce, pohled k Soutěsce

Stará jabloň

Stará jabloň

Cestou k Soutěsce

Cestou k Soutěsce

Stará jabloň

Stará jabloň

Stará jabloň

Stará jabloň

Skalní bradla nad Soutěskou

Skalní bradla nad Soutěskou

Soutěskou vzhůru k rozcestí značených cest a pokračuji k Martince. Nejkrásnější skále celé Pálavy. Odtud dále, kolem dalších skal a skalních útvarů mířím ke křižovatce silnic pod obcí Klentnice.

Martinka

Martinka

Trůn

Trůn

Martinka

Martinka

Trůn

Trůn

Trůn

Trůn

Skalní věž Vzývající

Skalní věž Vzývající

Pohled vpřed. Sirotčí hrádek a Stolová hora

Pohled vpřed. Sirotčí hrádek a Stolová hora

Boží muka pod Klentnicí

Boží muka pod Klentnicí

Červeně značená turistická cesta odbočuje uprostřed vsi vzhůru k další pálavské zřícenině. K Sirotčímu hrádku. Je romantičtější než Děvičky a za běžných podmínek se dá vylézt až nahoru na bývalé nádvoří. Dnes si tuto možnost nechávám ujít. Ledu je tu víc, než může být na bezpečnou chůzi zdrávo.

Pálava od Klentnice

Pálava od Klentnice

Sirotčí hrádek

Sirotčí hrádek

Sirotčí hrádek

Sirotčí hrádek

Sirotčí hrádek

Sirotčí hrádek

Další krátké stoupání mě přivádí na Stolovou horu. Čas pokročil. Sluneční paprsky mají větší intenzitu a na některých místech začíná led tát. Při sestupu ze Stolové hory se už místy brodím blátem. Tak nevím, co je lepší. Uklouzaný led nebo bahno?

Pálava ze Stolové hory

Pálava ze Stolové hory

Pálava ze Stolové hory

Pálava ze Stolové hory

Sirotčí hrádek a Děvín ze Stolové hory

Sirotčí hrádek a Děvín ze Stolové hory

Sirotčí hrádek a Děvičky ze Stolové hory

Sirotčí hrádek a Děvičky ze Stolové hory

Sirotčí hrádek a Děvín ze Stolové hory

Sirotčí hrádek a Děvín ze Stolové hory

Pod Stolovou horou

Pod Stolovou horou

Pod Stolovou horou

Pod Stolovou horou

Okrajem vrchu Turold scházím do Mikulova. Nad městem se tyčí věž další hradní zříceniny. Je to Kozí hrádek; odtud se naskýtá jeden z nejhezčích pohledů na Mikulov.

Mikulov z Kozího hrádku

Mikulov z Kozího hrádku

Mikulov z Kozího hrádku

Mikulov z Kozího hrádku

Mikulov z Kozího hrádku

Mikulov z Kozího hrádku

Svatý kopeček z Kozího hrádku

Svatý kopeček z Kozího hrádku

Je poledne, polovina dne teprve. Počítám, kalkuluji, budu pokračovat dál. Do Lednice.

Dalším zledovatělým chodníkem stoupám na Svatý kopeček. Je to poutní místo vysoko nad Mikulovem. Říkal jsem, že jeden z nejhezčích pohledů na Mikulov je od Kozího hrádku. Je to sice pravda, ale pohled ze Svatého kopečku je neméně krásný. Co víc, je zcela jistě ucelenější. Spatřit lze odtud celý Mikulov.

Mikulov ze Svatého kopečku

Mikulov ze Svatého kopečku

Mikulov ze Svatého kopečku

Mikulov ze Svatého kopečku

Mikulov ze Svatého kopečku

Mikulov ze Svatého kopečku

Mikulov ze Svatého kopečku

Mikulov ze Svatého kopečku

Svatý kopeček

Svatý kopeček

Svatý kopeček

Svatý kopeček

...a ještě jednou Mikulov

…a ještě jednou Mikulov

Chvíle odpočinku, doplnění energie. Mrazivý den se překlopil do zcela jiné podoby. Teplota kolem nuly, na slunci podstatně víc. Měním některé části mého ustrojení za méně teplejší, odkládám i teplou fleecovou bundu.

Na sestupu ze Svatého kopečku k Mariánskému mlýnu je – vzhledem k severní orientaci – ledu ještě dost. Tím ovšem dnes s ledem končím. A po chvíli si znovu pokládám otázku, zda je lepší led nebo bláto. Po krátkém úseku po silnici značená cesta odbočuje mezi vinohrady. Tady už vzpomínám, jak to na ledu bylo dobré.

Pohled zpět, Svatý kopeček

Pohled zpět, Svatý kopeček

Bláto, zmrzlá půda, a pořád dokola. Záleží, zda na dané místo dopadají sluneční paprsky či nikoli. Vysvobozením je obec Sedlec. Tady jdu a ještě chvíli půjdu po asfaltu. Vděčím za to Valtické cyklostezce.

Sedlec, kostel sv. Víta

Sedlec, kostel sv. Víta

Sedlec je známá vinařská obec a vinohrady jsou všude kolem. A za obcí začíná i oblast lednických rybníků. Respektive Národní přírodní rezervace Lednické rybníky. První enkláva rezervace zahrnuje rybník Nesyt a jeho nejbližší okolí. Nesyt je největší rybník v Jihomoravském kraji a osmý největší v celém Česku. V tomto čase je celý zamrzlý a plný bruslařů. Nehrozí proto, že by z několika pozorovatelen ptactva vybudovaných na břehu bylo možné nějakého ptáka spatřit.

Rybník Nesyt

Rybník Nesyt

Rybník Nesyt

Rybník Nesyt

Rybník Nesyt

Rybník Nesyt

Rybník Nesyt

Rybník Nesyt

Kilometry a kilometry chůze kolem rybníka, přicházím k Hraničnímu zámečku. Název je příhodný, jeho středem procházela za času Jana I. z Liechtensteina hranice mezi Moravou a Rakouskem.

Hraniční zámeček

Hraniční zámeček

Hraniční zámeček

Hraniční zámeček

Tak dnes je hranice kousek dál a v čase covidu je neprostupná, jako bývala kdysi.

Hlohovecký rybník

Hlohovecký rybník

Dalším rybníkem patřícím do jmenované rezervace je Hlohovecký rybník. Jeho severním břehem vede moje další cesta. Přivádí mě až k železniční trati z Břeclavi do Lednice. Podél ní přicházím do obce, kterou proslavil jeden z nejkrásnějších zámků v celé České republice.
Zámek ani skvostný zámecký park dnes mým cílem nejsou. Mottem dnešního výletu byl mráz. Po pár minutách čekání nasedám do autobusu a mířím k domovu.

Především dopolední část mého dnešního výletu byla nádherná. Jen více takových zimních dnů!

mapa, údaje o trase (za povšimnutí stojí nesmyslné údaje o výškovém profilu )

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře u Pálava mrazem sevřená

  1. SV napsal:

    nadherne putovani za diamantovym sniezikom! 😎

  2. SV napsal:

    som rada, ze nasa jablonka je na svojom mieste 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..