První den bez nouzového stavu využívám jaksepatří. Hurá za hranice okresu…
Tedy v rámci možností. Limituje mě předpověď počasí. V odpoledních hodinách se má prudce ochladit, od západu má přijít déšť a postupně přecházet ve srážky sněhové.
Tak to není počasí vhodné na cestu do Koutů nad Desnou, jak jsem původně plánoval. No nic, pojedu se znovu podívat na bledule. Tentokrát do údolí Chlébského potoka. To je široko daleko nejbohatší lokalita jejich výskytu.
Díky předpovědi počasí nařizuji budík už na čtvrtou. Ale kdeže. Po třech náročných nočních směnách by mě z postele nevytáhli ani lanem. Vstávám nakonec o sedmé a nejbližším autobusovým spojem mířím do Brumova. Blíže k bledulím mě v této chvíli žádný spoj nepřiblíží.
Před pár dny jsem Brumovem procházel. Ilegálně, protože jsem v té chvíli opustil území domovského okresu. Teď už je vše v pořádku a mohu šlapat, kam mě napadne.
Mířím po neznačených cestách k severozápadu. Cesta má podle mapy vést lesem. Ve skutečnosti tu už téměř žádný není. Tvář krajiny se všude kolem, ale nejen tady, mění doslova před očima. Větrné kalamity, kůrovec, pořád dokola. Je třeba se duševně připravit na to, že v nejbližších letech bude les velkou vzácností.
Vybavuje se mi píseň Wabiho Daňka Stromy.
…prý snad na Moravě nebo u Semil, podle tajné zprávy ještě kousek lesa zbyl…
Tak nevím, Wabi, jestli u Semil, ale tady na Moravě už ne. Tedy skoro ne, abych nesýčkoval. Nicméně tvá katastrofická vize se naplňuje. Ještě, že ses toho nedožil.
A jako na dokreslení mých myšlenek míjím tabuli přibitou ke kůlu, opřenou o zbytek stromu, s textem Klidové území Svratecká hornatina, území Hrádky. Prý zbytek javorových bučin kolem vypreparovaného skalního útvaru.
Skutečná parodie na klidové území. Všude kolem burácejí motorové pily, harvestory, všude naložená nákladní auta s kmeny stromů. Ale ti lesníci za to nemohou. Možná jen ty rozježděné lesní cesty by sobě mohly dávat do pořádku. Musí však spěchat kácet vedle. Jinak to všechno smete nejbližší větříček.
Klidové území Hrádky obcházím po červeně značené turistické cestě z východní strany. Na dalším rozcestí Kačiny odbočuji vlevo na značení zelené. A to mě přivádí do údolí Chlébského potoka.
První pohledy ukazují, že čas květu mají bledule v těchto místech už za sebou. Ale ne tak úplně, pořád je na co se dívat. V plném rozpuku jsou naopak sasanky, zářící do daleka svou jasně bílou barvou.
Horší je to s pohledy na stráně kolem potoka. Prosincová vichřice tu řádila s maximální intenzitou. Toto místo se jí muselo nesmírně líbit. Především mohutné, vzrostlé buky, na těch si skutečně dala záležet. Zůstalo jich opravdu pomálu. Zeleně značený turistický chodník vede přes ty popadané a chůze je velmi nepříjemná.
Dobrou hodinu trávím v rezervaci. Běhám z místa na místo, fotografuji. V nejnižší části údolí, kde se teplotní a vegetační inverze projevují nejvíce, jsou bledule ještě v plném květu. Mám z toho radost. Nabízí se však otázka, jakou budoucnost mají mokřady v tomto údolí. Stromy mizí, vlhká místa začnou pomalu vysychat. A s bledulemi bude amen.
No, možná bych měl disponovat větší dávkou optimismu.
Měl, ale nedisponuji. Nějaký smutek vane z tohoto údolí.
Vracím se zpět k rozcestí Kačiny. Po zelené pokračuji do Černovic. Tady jsem byl za bledulemi před pár dny a psal o tom v mém posledním vyprávění. Dnes už ovšem nemohu odbočovat z mé trasy a tato místa znovu navštívit. Naplňuje se předpověď počasí. Zatáhlo se a hodně se ochladilo. Z krátkého rukávu přesedlávám rovnou do teplé bundy.
Po silnici pokračuji k obci Tasovice. Sympatická obec, ve znaku mají trojici bledulí. Ví dobře, co je v okolí jejich obce vzácného.
Lesy, kde těžba dřeva také běží naplno, mířím k Rozseči nad Kunštátem. To už začíná kapat; ukládám fotoaparát do pouzdra a do batohu. Dnes je s fotografováním konec.
Z Rozseče scházím do Makova a posléze do Sychotína, části Kunštátu. Z monotónního závěru dnešního výletu mne vytrhuje díra do podzemí nedaleko silnice. Z malé informační tabulky se dovídám, že vede do bývalého grafitového dolu.
Hm, neměl jsem tušení, že se v těchto místech grafit těžil. Příští výprava do Kunštátu povede po stopách těžby tohoto minerálu.
Rozptýlení na konci výletu. Melancholii z mizejících lesů se mi však překrýt nepodařilo.
Dnes to v tomto směru bylo obzvlášť výživné…
************************************************************************************
mapa, údaje o trase
krasne jarne fotocky….