Na Chřiby! (Z Koryčan do Starého Města)

Na Chřiby! (Z Koryčan do Starého Města)

Na Chřiby! (Z Koryčan do Starého Města)

Na rozdíl od nedávných túr v Jeseníkách byla tato jarní se vším všudy…

Moji dnešní túru zahajuji v Koryčanech, malém městečku na severozápadním okraji Chřibů. Do tohoto místa mám poměrně rychlé spojení a jako výchozí bod mé túry je ideální. Při pohledu na východ mám celý hřeben těchto kopců před sebou.

Koryčany. Náměstí s kostelem sv. Vavřince

Koryčany. Náměstí s kostelem sv. Vavřince

Město Koryčany leží v jihozápadním cípu okresu Kroměříž, na řece Kyjovce. První písemné zmínky o tomto sídle pocházejí z počátku 14. století; jako městečko jsou uváděny v roce 1349. Až do roku 1611 pak byly součástí panství nedalekého hradu Cimburk.

Procházím městem. Notuji si lidovou píseň Ještě jsme byli nad Koryčany. V úpravě Jaroslava Hutky a v podání Marty Kubišové má trochu jinou podobu a jmenuje se Kříž.

U mostu přes Kyjovku obracím k jihovýchodu a po značené turistické cestě mířím táhlým stoupáním na hřeben Vršavy (500 m n. m.). Cesta vede převážně listnatým lesem, kde vévodí buky a habry. Jehličnany, které byly ještě donedávna součástí těchto lesů, leží pořezané a naskládané podél cesty.

Vršava

Vršava

Cesta na Vršavě kulminuje. Strmým chodníčkem, posléze lesní cestou klesám znovu do údolí řeky Kyjovky, k vodní nádrži Koryčany. Nechtěl jsem původně sejít až k přehradě, měl jsem v úmyslu jít přímo k hradu Cimburk. Špatné turistické značení mě ovšem donutilo trasu změnit. Ale nevadí. U této vodní nádrže jsem ještě nebyl a zpět k Cimburku to není daleko.

Jarní les pod Vršavou

Jarní les pod Vršavou

Po silnici procházím kolem přehrady. Rád bych si ji vyfotografoval, jenže břehy jsou chráněny souvislým pásem stromů a celá přehrada je oplocena. Není určena k rekreaci, je to zdroj pitné vody. Na začátku vzdutí je však otevřena brána do areálu Povodí Moravy. Po dohodě mohu na chvíli vstoupit a pořídit si pár fotografií.

Vodní nádrž Koryčany

Vodní nádrž Koryčany

Lesním chodníkem stoupám zpět k hradu Cimburk. Je to už dvanáct let, co jsem tu byl poprvé a vlastně i naposledy. Stejně jako před těmi lety, i dnes tu probíhají sanační práce. Dlouhá nepřítomnost mi však neumožňuje posoudit, jak pokročily.

Hrad Cimburk

Hrad Cimburk

Hrad Cimburk

Hrad Cimburk

Hrad Cimburk byl postaven v letech 1327 – 1333. Postavit ho dal Bernard z Cimburka. Ten sem v roce 1348 přesídlil z původního stejnojmenného hradu na Svitavsku. Aktivní historie objektu dospěla až do počátku 18. století, kdy byl hrad opuštěn a začal chátrat. Na konci 20. století byl jeho osud takřka zpečetěn, ale skupina nadšenců se pustila do jeho oprav, které probíhají dodnes.

Od hradu stoupám k rozcestí U Mísy, odkud mám namířeno zpět do údolí Kyjovky. Dnes už potřetí. Míjím odbočku značené cesty a přidávám si navíc asi kilometr chůze. Posléze zjišťuji, že jsem značení nepřehlédl, žádné tu totiž není. Musím častěji kontrolovat moji trasu pomocí GPS. Značení ve zdejších vyrubaných lesech mizí společně se stromy.

Nad Cimburkem. I lesy v Chřibech jsou poznamenané těžbou

Nad Cimburkem. I lesy v Chřibech jsou poznamenané těžbou

Pohled zpět, k Cimburku

Pohled zpět, k Cimburku

...někdo tu ztratil Bibli

…někdo tu ztratil Bibli

Ke Kyjovce přicházím asi kilometr nad přehradou Koryčany. V místě, kde vytváří četné meandry, které jsou součástí Přírodní rezervace Stará Hráz. Nádherná zákoutí řeky, zcela přirozený tok s přirozenými břehy. To už se vidí málo.

Předmětem ochrany v Přírodní rezervaci Stará Hráz jsou lesní společenstva dubohabřin a jasanových olšin na pravém svahu řeky Kyjovky. V teplomilném podrostu se vyskytuje mnoho chráněných druhů rostlin, možno jmenovat alespoň kruštík modročervený, okrotici bílou a vstavač bledý.

Meandry Kyjovky v PR Stará Hráz

Meandry Kyjovky v PR Stará Hráz

Meandry Kyjovky v PR Stará Hráz

Meandry Kyjovky v PR Stará Hráz

Meandry Kyjovky v PR Stará Hráz

Meandry Kyjovky v PR Stará Hráz

Pokračuji dál, před sebou mám více jak 250 výškových metrů k rozcestí U Zeleného obrázku. Cesta se klikatí nad Smutným žlebem, který na počátku jara rozhodně nemá v úmyslu dostát svému jménu. Snad jen při pomyšlení na množství vyrubaných stromů. Nějak nerozumím tomu, proč se tu ve velkém kácí i zdravé buky a habry. Ale nejsem odborník, ti by mi to zcela jistě vysvětlili.

Rozcestí U Zeleného obrázku

Rozcestí U Zeleného obrázku

Od Zeleného obrázku je to jen několik stovek metrů ke zřícenině hradu Střílky. Na rozdíl od Cimburku z tohoto hradu mnoho nezůstalo. Jen základy a kusé zbytky někdejších hradních objektů.

Hrad Střílky

Hrad Střílky

Hrad Střílky byl založen Smilem ze Zbraslavi v polovině 13. století. Jako pustý je uváděn v polovině 16. století. A co od té doby nezničil čas, dokonali v době ne zcela dávné lesní dělníci. Zničili zbytky hradního paláce při těžbě dřeva v blízkém okolí.

Hrad Střílky

Hrad Střílky

Od zříceniny je velmi pěkný pohled do kraje. Dohlédnu až do Vyškovské brázdy, kde do daleka září kostel sv. Martina v Lulči.

Hrad Střílky a pohledy do okolí

Hrad Střílky a pohledy do okolí

Hrad Střílky a pohledy do okolí

Hrad Střílky a pohledy do okolí

Hrad Střílky a pohledy do okolí

Hrad Střílky a pohledy do okolí

Hrad Střílky a pohledy do okolí

Hrad Střílky a pohledy do okolí

Další cesta vede po hřebeni. Až k motorestu Samota, kde si prohlížím krásně upravené okolí, jakousi zahradu s vodními kaskádami, s mnoha dřevěnými sochami a dalšími ozdobnými prvky. Někdo v tom může vidět kýč, já vidím dobrý nápad.

Lávka přes rychlostní silnici u motorestu Samota

Lávka přes rychlostní silnici u motorestu Samota

Okolí motorestu Samota je pěkně upravené

Okolí motorestu Samota je pěkně upravené

Okolí motorestu Samota je pěkně upravené

Okolí motorestu Samota je pěkně upravené

Okolí motorestu Samota je pěkně upravené

Okolí motorestu Samota je pěkně upravené

Stále po hřebeni pokračuji až pod Holý kopec (547 m n. m.). Mohl bych takto v klidu, bez větších klesání a stoupání pokračovat dál až k hájovně Vlčák. Nebyl bych to však já, aby mu taková cesta přišla nezajímavá. Opouštím značenou cestu a po lesních pěšinkách sestupuji hluboko do Studeného žlebu.

Studený žleb

Studený žleb

Co jsem výškově ztratil, budu muset zase získat. Jenže na této cestě se nachází hydrogeografická zajímavost, pramen řeky Litavy. Pramení v nadmořské výšce 517 metrů a má délku 58,3 km. U Židlochovic, v nadmořské výšce 186 metrů se vlévá do Svratky. Od soutoku se Zlatým potokem u Měnína se jmenuje Cézava.

Pramen Litavy

Pramen Litavy

Pramen Litavy

Pramen Litavy

Pramen Litavy

Pramen Litavy

K prameni vede velmi strmý sestup. Jako klasický vývěr vody zdaleka nevypadá. Mokrá bažina, kolem spousta bláta. Ale i toto je podoba počátku řeky.

Přicházím na rozcestí Vlčák. Stojí tu stavení, samota, původně spadalo pod statek v Cetechovicích a sloužilo jako panská hospoda. Plnilo zároveň i funkci poštovské stanice na křižovatce dvou významných cest. V polovině 18. století byly tyto cesty přesunuty a hospoda vesměs živořila, majitelé se rychle střídali. Až na přelomu 19. a 20. století, kdy došlo k rozvoji turistického ruchu, začíná na Vlčáku opět období prosperity a slávy. Zřízena byla útulna, pořádaly se tu taneční zábavy. Dnes je to soukromý objekt se zajímavou historií u významného rozcestí několika turistických cest.

Vlčák

Vlčák

Má další cesta směřuje na Brdo, nejvyšší kopec celých Chřibů (587 m n. m.). Kamenná rozhledna stojící na vrcholu je 24 metrů vysoká a je z ní skutečně mimořádný výhled. Bohužel, otevřena bývá v tomto čase jen o víkendech, dnes se na její ochoz nedostanu. Škoda, je den s velmi dalekou dohledností, byl by to zcela jistě zážitek. Ale nemusím zas tolik litovat, ještě jedna rozhledna mě dnes čeká, a ta je volně přístupná.

Rozhledna na Brdu

Rozhledna na Brdu

Scházím k rozcestí turistických cest pod Brdem a pokračuji po modrém značení. Po chvíli se ocitám u propusti na tělese dálnice, jejíž stavba započala v roce 1936 a měla propojit celé Československo. Stavba byla zastavena až v roce 1942, kdy narůstaly válečné náklady Německa. Dílčí úsek dálnice v Chřibech začínal u Zástřizel a končil u Kostelan u Kroměříže. Několik další technických součástí této stavby se nachází i poblíž.

Pod Brdem. Propust na tělese plánované dálnice

Pod Brdem. Propust na tělese plánované dálnice

Neznačenou lesní cestou dále klesám k místu zvanému Hubertka. Odtud pokračuji k obci Salaš. Dvě do sebe zaklesnuté sedmičky, tak vypadá rozhledna, která se nachází vysoko nad obcí.

Na tomto místě jsem ještě nebyl, rozhlednu jsem ještě neviděl. Její vzhled mě mile překvapuje, velmi se mi líbí.

Dvě šťastné sedmičky vzešly z architektonické soutěže vypsané soukromým investorem. Ze čtyř návrhů byl vybrán právě tento, jehož autorem je Ing. arch. Jan Smékal. Původní návrh obsahoval jen jednu vyhlídkovou plošinu ve výšce 12 metrů nad zemí. Následně se v rámci změn přistoupilo ke zmohutnění celé stavby. Původních 12 metrů bylo zvýšeno na 15, vyhlídkovou plošinu má i druhá sedmička ve výšce 20 metrů. Toto rozhodnutí se ukázalo jako šťastné, z horní plošiny jsou dobře vidět věže baziliky ve Velehradu.

Rozhledna Salaš

Rozhledna Salaš

Rozhledna Salaš

Rozhledna Salaš

Rozhledna Salaš

Rozhledna Salaš

Nejen Velehrad. Z rozhledny je úžasný pohled především k Bílým Karpatům. K jejich nejvyššímu vrcholu Velké Javořině. Jsem dokonce přesvědčen, že toto je jeden z nejhezčích pohledů na ni. Stejně pěkný pohled je bezesporu i na jejího souseda, Velký Lopeník.

Bílé Karpaty z rozhledny Salaš

Bílé Karpaty z rozhledny Salaš

Velká Javořina a Jelenec z rozhledny Salaš

Velká Javořina a Jelenec z rozhledny Salaš

Velký Lopeník z rozhledny Salaš

Velký Lopeník z rozhledny Salaš

Obec Salaš

Obec Salaš

Chřiby nad Salaší

Chřiby nad Salaší

Vizovická vrchovina?

Vizovická vrchovina?

Rozhledna Salaš

Rozhledna Salaš

Úžasné, naprosto úžasné!

Rozradostněn sestupuji do obce Salaš a pokračuji na Velehrad. Obhlížím si baziliku a klášter. V čase, kdy se nacházím v bezprostřední blízkosti chrámu, u historicky i církevně nejdůležitějšího místa celé Moravy, zazní obecní rozhlas. Před hlášením, jak je to zvykem, zaznívá nejprve hudba. A ne ledajaká. Trampská píseň Bedna od whisky. Přiznám se, že spojení Velehrad a „chlastal bych tam s Billem“, mi trochu dělá problém. Navíc hlášení bylo o tom, že opět otevírají hospody, resp. jedna z nich, v nedalekém campu.

Velehrad. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje

Velehrad. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje

Velehrad. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje

Velehrad.
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje

Velehrad. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje

Velehrad. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje

Velehrad, klášter

Velehrad, klášter

Velehrad, klášter

Velehrad, klášter

No dobrá. Wabi Ryvola si musí této pocty tam na hudebním a trampském nebi nesmírně vážit.

Zbývá mi posledních šest kilometrů chůze do Starého Města. A jak hodnotit dnešní cestu? Nevím. Divné pocity mám po týdnu stráveném v Jeseníkách. Chřiby jsou také hory, možná spíše kopce. Jenže s minimem rozhledů, na které si velmi potrpím. A co nelze přehlédnout – velmi poničené lesy, které bývaly pýchou tohoto kraje, neutěšeně mizí. Jejich zbytky pomalu ztrácejí svoji estetickou funkci a nepřináší mi příliš radosti chodit v nich .

Možná to ale vidím příliš pesimisticky.

************************************************************************************

mapa a údaje o trase:

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Na Chřiby! (Z Koryčan do Starého Města)

  1. SV napsal:

    wellmi pekne odfotene 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *