Pomezím Čech, Moravy a Kladska

Pomezím Čech, Moravy a Kladska

Jaro pokročilo do června. Mezi donekonečna se opakující deštivé dny se vloudily i dny slunečné. Hned jsem toho využil a vydal se do hor. Na Králický Sněžník a do kraje kolem něj.

Do Prostřední Lipky, kde moje túra začíná, jezdí vlak pouze o víkendu. Navíc tam přijíždí pozdě, v půl desáté. Je jasné, že pro mé pojetí celodenní túry je to hodně velký handicap, zpáteční spojení totiž nehýří četnou frekvencí spojů. Vyplývá mi z toho jeden důležitý fakt. Třicetikilometrová túra s poměrně velkým převýšením, s mnoha plánovanými fotozastávkami, musí probíhat ve velmi svižném tempu.

A to bude problém. Hned za Prostřední Lipkou se dostávám do nádherné krajiny plné luk a pastvin, které hýří jarní zelení. Procházet a sledovat krajinu napůl, jedním okem, by se rovnalo rouhání. Každou chvíli zastavuji, rozhlížím se, fotografuji. Kraj pod Králickým Sněžníkem je malebný, poměrně stroze osídlený, nezkažený civilizací. Výjimkou je údolí Moravy, kde se nachází známá zimní střediska, nad nimiž do daleka ční oblíbená stezka v korunách stromů, ale tomuto místu se zdaleka vyhnu.

Přede mnou se tyčí vrch Klepáč, jakýsi první záchytný bod mé dnešní túry. Vzdušnou čarou není daleko, nějaké čtyři kilometry, pěšky to však tak přímočaré není. Cesta se klikatí mezi pastvinami a tím se dosti prodlužuje.

U Prostřední Lipky. Na horizontu Klepáč
Klepáč a Králický Sněžník od Prostřední Lipky
Pohled od Prostřední Lipky k údolí Moravy
Krajina u Prostřední Lipky

Z pastvin a strání pod Klepáčem je velmi pěkný pohled zpět. K městu Králíky, nad nimiž se tyčí Hora Matky Boží s klášterem Hedec. Ještě dále pak vrch Jeřáb, lehce převyšující tisícimetrovou nadmořskou výšku. Na jihu rozeznávám Křížový vrch s rozhlednou, na jihozápadě pak Bukovou horu a Suchý vrh. Opravdu nádherný pohled k několika horským uskupením a do kraje pod horami.

Buková hora (vlevo) a Suchý vrch z cesty na Klepáč
Suchý vrch z cesty na Klepáč
Králíky a Křížová hora z cesty na Klepáč
Buková hora a Křížová hora z cesty na Klepáč
Kraj pod Klepáčem
Ještě Buková hora a Křížová hora
Klepáč
Suchý vrch a Buková hora zpod Klepáče
Pohled zpod Klepáče ke Králíkům

Míjím zvoničku pod Jelením vrchem, po horské silnici stoupám k rozcestí turistických cest pod Klepáčem. Velmi strmé stoupání, po cyklostezce pak přicházím ke státní hranici. Po ní vede další úsek hřebenové trasy na Králický Sněžník.

Zvonička pod Jelením vrchem

Ještě další stoupání a je tu vrch Klepáč (1144 m n. m.). Poláci ho nazývají Trójmorski Wierch. Z názvu je jasné proč. Na tomto místě se stýkají hranice tří úmoří. Jmenovat je nebudu, každý zná, jiné varianty se naší země netýkají. Z dřevěné rozhledny na vrcholu je opět velmi pěkný pohled do kraje. Ideální dohlednost dnes není, přesto vidím celý hřeben Orlických hor, za nimi na severozápadě vykukují stolové hory v oblasti Broumovska. Pohled k jihu jsem už popsal, na východě se dívám do sjezdovkami rozbrázděných kopců nad Dolní (či Horní?) Moravou. A na severu, ještě poměrně daleko, se tyčí oba Sněžníky, Malý i Králický. Blíže před nimi ještě vrch Hraniční skály (na polské straně Goworek).

Goworek, Malý a Králický Sněžník z Klepáče
Hřeben Orlických hor z Klepáče
Buková hora a Suchý vrch z Klepáče
Dolní Morava z Klepáče
Údolí Moravy a Králický Sněžník z Klepáče
Klepáč / Trójmorski Wierch

Mám dnes ještě spoustu krásných míst před sebou. Jak už jsem ale napsal, příliš se zdržovat nemohu. Pokračuji dál. Se mnou už mnohem méně turistů než dosud, pro většinu končí výlet na Klepáči. Další cesta až na Králický Sněžník rozhodně není snadná a například pro rodiče s malými dětmi fyzicky nezvládnutelná.

Horský les na Klepáči
Cesta na Králický Sněžník. v Popředí Malý Sněžník, pod ním sedlo Puchača

Před Hraničními skalami mě čeká hluboké sedlo Puchača (Przełęcz Puchacza). Dříve to bylo sedlo Pod Malým Sněžníkem. Kdo a proč začal používat názvosloví polské, nevím. V překladu to znamená něco jako Hleďsebe.

Na základě doporučení si hledím sebe a opouštím hřebenovou trasu mířící ke Králickému Sněžníku. Nebyl bych to já, kdybych si nevymyslel něco speciálního. Pokračuji po značené turistické cestě polské, která dále – na rozdíl od červené hřebenovky – sleduje státní hranici.

Další táhlé stoupání, odbočka na skaliska pod vrcholem Goworku (Hraniční skály. Ještě před vrcholem Malého Sněžníku pak cesta hranici opouští a schází do polského vnitrozemí. Nevím, jaká epidemiologická pravidla pro vstup do Polska platí, kdo by toto stíhal sledovat, snad se však tolik neproviním. Polským vnitrozemím půjdu opravdu jen chvilku.

Goworek
Goworek, pohled k hřebeni Orlických hor
Goworek, pohled zpět ke Klepáči
Horský les na malém Sněžníku

Tak trochu pozor si však musím dávat na jinou věc. Často nosím – a také dnes – na hlavě lehkou čepici chránící proti větru, proti intenzivnímu slunečnímu záření v horách. Jenže – čepice má duhovou barvu. Na pohled pěkné, ale duhová barva má dnes symboliku poněkud jinou, než byla ta prostá původní, směřující ke Slunci a přírodnímu jevu, který sluneční paprsky dokážou vytvořit. A Poláci jsou na toto velmi citliví. Duhového turistu, česky mluvícího, by mohli považovat za pěknou provokaci. Věřím však, že turistická komunita smýšlí normálně a dokáže se povznést nad nesmysly.

Ještě před chatou pod Sněžníkem (Schronisko na Śnieżniku) značenou cestu opouštím a lesním chodníkem se vracím na červeně značenou hraniční magistrálu, hřebenovku vedoucí na Králický Sněžník.

A tam je to opravdu co by kamenem dohodil. Dvacet minut stoupání a stojím na nejvyšším bodě tohoto horstva.

Klepáč a Malý Sněžník z Králického Sněžníku

Na polské straně vrcholu se staví. Rozhledna. Bagry tu vyhloubily obrovskou jámu, kde budou usazeny základy stavby. Jáma je oplocena jako každá jiná stavba. Člověku se nechce věřit, že se nachází vysoko v horách, na známém vrcholu česko – moravsko – kladského trojmezí.

Staveniště na Králickém Sněžníku
Staveniště na Králickém Sněžníku

Kýho šlaka je třeba na vrcholu Králického Sněžníku stavět rozhlednu? Stačí absolvovat okružní cestu kolem vrcholové plošiny a vidět je na všechny strany. Nechápu a nejspíš nejsem sám s tímto pocitem. Navíc stavbu provází i mezinárodní skandál. Poláci nedodržují pravidla týkající se ochrany přírody, Češi mají co do činění s financováním této stavby a porušování pravidel se jim pochopitelně nelíbí. Po právu se ozývají a svár se v současné době řeší až na úrovni ministerstev.

Obcházím vrchol kolem dokola a jen se utvrzuji v mém názoru o zbytečnosti rozhledny. Kolem pramene řeky Moravy a kolem nejbizarnější sochy na českých horách – je to socha slona – sestupuji z Králického Sněžníku. Využívám značenou polskou cestu po státní hranici. Z mnoha míst této cesty se otevírají krásné pohledy k Rychlebským horám, Ramzovskému sedlu a ke hřebeni Keprníku.

Średniak z Králického Sněžníku
Králický Sněžník, pohled do Kladska
Rychlebské hory a Jeseníky z Králického Sněžníku
Pramen Moravy na Králickém Sněžníku
Údolí Moravy z Králického Sněžníku
Údolí Moravy z Králického Sněžníku
Nejbizarnější socha českých a moravských hor
Rychlebské hory z Králického Sněžníku
Rychlebské hory, Ramzovské sedlo a Jeseníky z Králického Sněžníku
Rychlebské hory zpod Králického Sněžníku
Rychlebské hory (Smrk), Ramzovské sedlo a hřeben Keprníku zpod Králického Sněžníku

Na vhodném místě hraniční cestu opouštím a pokračuji k chatě Návrší. Míjím několik odboček k obci Stříbrnice a náročným stoupáním (dnes už posledním) přicházím pod vrchol Štvanice. Terénem, nejkratší cestou pokračuji k rozhledně nesoucí stejné pojmenování jako kopec, na kterém stojí.

Hřeben Keprníku za Štvanice

Rozhledna je vysoká 35 metrů. Schody zdolávám už s největším sebezapřením. Dnešní túra je opravdu náročná.

Z rozhledny je velmi pěkný pohled k Jeseníkům a k Rychlebským horám. Západní obzor je zacloněn masívem Králického Sněžníku. Problém je však s fotografováním. Rozhledna Štvanice patří mezi ty, které opravdu nemám rád. Říkám jim prosklené, protože výhled z rozhledové plošiny je možný pouze přes skleněná nebo plastová okna.

No nic. Fotografovat mohu zpod rozhledny.

Staré Město pod Sněžníkem ze Štvanice
Staré Město pod Sněžníkem ze Štvance
Rozhledna Štvanice

Kolem bunkrů hraničního opevnění z doby první republiky pokračuji k rozcestí lesních cest Nad Štěpánovem a posléze k cíli dnešní cesty, ke Starému Městu pod Sněžníkem. Časová rezerva před odjezdem vlaku je nevelká, vše jsem dobře načasoval. Daní za to je velká fyzická únava.

Předválečné opevnění
Staré Město pod Sněžníkem a hřeben Keprníku

Jsem však dnešní túrou doslova nadšen. Kraj kolem Králického Sněžníku je až neskutečně nádherný. Chci sem zamířit ještě jednou, po jiné trase, abych se seznámil s místy, které ještě neznám. Věřím, že to bude brzy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře: Pomezím Čech, Moravy a Kladska

  1. pepa napsal:

    První pokus ve zcela nové verzi WordPressu. Za případné nedostatky se omlouvám.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *