Rychlebské hory v pohodovém tempu. Den první

Rychlebské hory v pohodovém tempu

Rychlebské hory v pohodovém tempu

Míst, kde může být člověk sám, stále ubývá.
(Miroslav Kobza, Mlžnou krásou Rychlebských hor).

Rychlebské hory se nacházejí v patrně nejodlehlejším koutu naší republiky. Je to sem daleko odevšad, terén není jednoduchý, infrastruktura není ideální. To všechno dává tušit, že v tomto pohoří na davy turistů opravdu nenarazíte. Jak ovšem pan Kobza naznačuje, i to se postupem času mění. Věříme, že nás se tento fakt ještě nedotkne.

Rychlebské hory nejsou jednolitým pohořím, skládají se ze tří samostatných celků. Nejvíce vrcholů s nadmořskou výškou přesahující tisíc metrů najdeme v Hornolipovské hornatině. Dalšími dvěma částmi jsou Sokolský hřbet a Travenská hornatina. Pro zajímavost, Poláci Rychlebské hory nazývají Góry Złote, jejich část západně od Smrku pak Góry Bialskie.

Dost složitostí, zpět k turistice. Rychlebské hory sice mají jasnou linii svého hlavního hřebene, vede víceméně po česko – polské státní hranici. Neexistuje však souvislá turistická cesta, která by hlavní hřeben v celé jeho délce sledovala. Střídají se tu úseky značené českou stranou s úseky polských turistických značení. Navíc z pohledu turisty není úplně výhodné všude státní hranici, tedy hlavní hřeben, sledovat. Krajinářsky hodnotné úseky, především v severní části pohoří, vedou českým (slezským) vnitrozemím. Spousta zajímavých míst se naopak nachází v Polsku. Pokud tu tedy nechcete nebo nemůžete strávit týden, nepodaří se vám trasu zvolit tak, abyste viděli v rámci přechodu hřebene vše zajímavé, co tu spatřit můžete. Mnou připravený itinerář byl v souladu s tím velkým kompromisem.

Náš přechod Divukrásných hor – tak jsme Rychlebské hory v závěru celé akce přejmenovali – začíná v Ramzovském sedle. To můžeme s přivřenýma očima považovat za skutečný jejich začátek; z pohledu geomorfologického je toto sedlo odděluje od Hrubého Jeseníku.

Z Ramzovského sedla se vydáváme po místním značení na Smrk. Nejvyšší vrchol Rychlebských hor nám v cestě stojí jako první z řady vrcholů, které během tří dnů putování zdoláme. Výškový rozdíl mezi Ramzovským sedlem a vrcholem Smrku je téměř pět stovek metrů. Stoupání je ovšem pozvolné a vůbec nemáme pocit, že bychom se nějak namáhali.

Ramzovské sedlo

Ramzovské sedlo

Ramzovské sedlo a začátek stoupání na Smrk

Ramzovské sedlo a začátek stoupání na Smrk

Smrk (1127 m n. m.) je plochý vrchol, rozlehlý, takže je poměrně těžké určit, kde samotný nejvyšší bod je. Možná to ani není důležité, ale měl by být asi sto metrů vpravo od cesty, uvnitř Přírodní památky Rašeliniště na Smrku. Do rezervací se mimo značené cesty chodit nemá. Po nejvyšším bodě tudíž nepátrám, odbočuji jen pár kroků z cesty, abych si rašeliniště vyfotografoval.

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku

O půl kilometru dále se nachází další zajímavé místo. Velký hraniční sloup označuje trojmezí Moravy, Slezska a Kladska. Hřebenem však vedla i jiná hranice. Cestou na Smrk jsme míjeli i mezníky menší, které zas vyznačovaly někdejší styk Vratislavského biskupství a panství Lichtenštejnů. Písmena BB jsou zkratkou pro Bistum Breslau (vratislavská diecéze). Na opačné straně mezníku písmena FL značí panství Kolštejn (dnes Branná). To spravoval kníže z Lichtenštejna.

Trojmezí Kladsko - Morava - Slezsko

Trojmezí Kladsko – Morava – Slezsko

Starý hraniční chodník na Smrku

Starý hraniční chodník na Smrku

Starý mezník (hranice vratislavského biskupství a panství Lichtenštejnů)

Starý mezník (hranice vratislavského biskupství a panství Lichtenštejnů)

Kdo má rád rozhledy, a i za těmi se do hor chodí, na samotném Smrku si jich příliš neužije. Ale nemusí zoufat. Od velkého hraničníku stačí pokračovat vlevo po státní hranici. Podmáčený chodník návštěvníka dovede na vrchol Brousek (Brusek, 1115 m n. m.). Je to jen nepatrná vyvýšenina vůči okolnímu terénu, nicméně jedná se o třetí nejvyšší vrchol Rychlebských hor. Nabízí velmi pěkné pohledy do tří světových stran. Ta čtvrtá je cloněna masívem jen o pár metrů vyššího Smrku.

Smrky na Smrku

Smrky na Smrku

Na Smrku

Na Smrku

Pohled od Brousku ke Keprnické hornatině

Pohled od Brousku ke Keprnické hornatině

Na Brousku

Na Brousku

Pohled z Brousku ke Keprnické hornatině

Pohled z Brousku ke Keprnické hornatině

Hřeben Rychlebských hor z Brousku

Hřeben Rychlebských hor z Brousku

Na Brousku. Pohled zpět k Ramzovskému sedlu

Na Brousku. Pohled zpět k Ramzovskému sedlu

Zajímavý je pohled ke Králickému Sněžníku. A je také velmi nezvyklý. Bude to už pomalu 50 let, já sám si to nepamatuji, kdy byla naposledy viděna tato hora se siluetou rozhledny na vrcholu. Naposledy v roce 1973, pak byla rozhledna z důvodu špatného technického stavu stržena. Teď už tam zase stojí. Ještě nedokončená, stavba ovšem budí už teď velmi rozporuplné reakce. Přiznám se, že patřím mezi její kritiky. Vždyť jsem o tom nedávno psal…

Králický Sněžník z Brousku

Králický Sněžník z Brousku

Králický Sněžník z Brousku

Králický Sněžník z Brousku

Na Brousku

Na Brousku

Na Brousku

Na Brousku

Brousek

Brousek

Kocháme se pohledy z Brousku (to české pojmenování příliš nesedí, polské však není o nic lepší, pouhý překlad). Vracíme se zpět k hraničníku a po žlutém značení, které vede přímo po česko – polské hranici, pokračujeme dále.

Pohled zpět ke Smrku

Pohled zpět ke Smrku

Následuje velmi pěkný úsek cesty horským lesem. Chodník pozvolna klesá k sedlu pod Klínovým vrchem. Jméno má nejspíš podle tvaru státní hranice, která tu vykresluje jakýsi klín do polského území. Klínový vrch ovšem leží bokem cesty a nepřipisujeme ho na seznam těch zdolaných.

Cesta ke Klínovému vrchu

Cesta ke Klínovému vrchu

Cesta ke Klínovému vrchu, pohled zpět ke Smrku

Cesta ke Klínovému vrchu, pohled zpět ke Smrku

Cesta ke Klínovému vrchu, pohled zpět ke Smrku

Cesta ke Klínovému vrchu, pohled zpět ke Smrku

Až dosud byla cesta hřebenem prosta jakéhokoli lidského zásahu. Za Klínovým vrchem ale poprvé narážíme na místo, kde se těží dřevo. V půli přelomené kmeny svědčí o tom, že tu nedávno řádila vichřice. Holé stráně jsou pokryty hromadami ořezaných, dosud (nebo navěky?) neodklizených větví. Přes prosekané stráně vykukuje další vrchol naší hřebenovky, Kovadlina. Ačkoli je tento vrchol doslova nadohled, cesta k němu není přímočará a ještě nějakou chvíli nám trvá. Samotný výstup na vrchol je poměrně strmý a namáhavý.

Kovadlina od Klínového vrchu

Kovadlina od Klínového vrchu

Kovadlina, Kowadlo (989 m n. m.) je po Smrku dalším místem, kde nejsme sami. Vrchol je oblíbeným místem polských turistů, vede sem značená cesta z osady Bielice. Pořád jsou to však jednotky turistů, k davům na hřebeni Jeseníků to má opravdu daleko.

Stoupání na Kovadlinu

Stoupání na Kovadlinu

Závěr stoupání na Kovadlinu

Závěr stoupání na Kovadlinu

Kovadlina/ Kowadlo

Kovadlina/ Kowadlo

Co se týče mé přípravy na tuto akci, v tomto místě jsem udělal chybu. Z Kovadliny je pěkný rozhled do českého vnitrozemí, k Hrubému Jeseníku. Je třeba ovšem popojít za hradbu stromů, na skalisko za nimi. Pokud o něm člověk neví, mine ho. Navíc v mapách Seznamu vyhlídka označená není. Stačilo ovšem, abych si prohlédl moji reportáž z roku 2008 a musel bych zbystřit. Takto vyhlídku míjíme.

Nic se však neděje. Další, velmi pěkná, je pár kilometrů před námi. Nejprve však musíme sestoupit do sedla Peklo. Zde nenacházíme nic, co by sídlo opozice samotného Nebe byť jen trochu připomínalo. Možná mrtvý pramen vody pod sedlem, na který někteří turisté mohou spoléhat. My máme zatím vody dostatek a k dalšímu prameni nám zcela jistě její zásoba bude stačit.

Co jsme sestupem do sedla na výšce ztratili, to musíme výstupem na následující vrchol hřebene zase nastoupat. Tak to na hřebenovkách chodí. Tím vrcholem je Břidličný (926 m n. m.) a jeho nejvyšší bod je oním rozhledovým místem, o kterém jsem před chvílí hovořil.

Vrchol leží vpravo od cesty, vzdálen je od ní asi 300 metrů. Vede k němu neznačený, avšak zřetelný chodník; vyhlídkovou skalní hranu tak není těžké najít. A vyhlídka to není ledajaká. Nabízí nádherný pohled zpět k masívu Smrku a ke Lví hoře. Za ní se zvedá masív Keprníku. Ve směru východním je to Sokolský hřbet, jedna ze tří částí Rychlebských hor. Za ním pak Zlatohorská vrchovina. Hluboko pod námi se kroutí údolí Stříbrného potoka, ukrývající známé Nýznerovské vodopády.

Břidličný, pohled na Rychlebské hory. Vpravo Smrk, vlevo Lví hora a Studený. Za nimi Šerák a Keprník

Břidličný, pohled na Rychlebské hory. Vpravo Smrk, vlevo Lví hora a Studený. Za nimi Šerák a Keprník

Smrk z Břidličného. V popředí Kovadlina

Smrk z Břidličného. V popředí Kovadlina

Skalní hrana na Břidličném

Skalní hrana na Břidličném

Úžasné. Pokud bychom v této chvíli měli dostatečnou zásobu vody, mohli bychom nocovat zde. S rizikem zmoknutí a vědomím, že by to nebylo příliš prozřetelné. Protáhla by se neúměrně zítřejší trasa. Na straně druhé by to mohlo být vykoupeno mimořádnými zážitky. Východ slunce (západ nepochybně taktéž) musí být v těchto místech nezapomenutelným zážitkem.

Setrváváme nějakou dobu na Břidličném. Poté se vracíme na značenou trasu a pokračujeme k dalšímu z vrcholů hřebenovky. Tím je Pomezný (921 m n. m.). Nevýrazný vrchol lemovaný skalisky. A po něm už následuje Špičák, dnes vrchol poslední. Leží opět bokem cesty a je třeba k němu několik desítek výškových metrů nastoupat. Vrchol Špičáku se nachází v hustém lese, místo je bez výhledů. Uprostřed malé paseky se nachází jakýsi mezník s pětibokou hlavicí, o kterém se mi nepodařilo zjistit žádné podrobnosti.

Skaliska na Pomezném

Skaliska na Pomezném

Skaliska na Pomezném

Skaliska na Pomezném

Vrchol Špičáku

Vrchol Špičáku

Znovu návrat na značenou cestu. K cíli dnešní etapy, k lovecké boudě u Pramene pod Stráží to máme doslova pár kroků. Tady zabivakujeme. Chránit před případným deštěm nás může odpočívadlo či střecha lovecké boudy. A pramen pod námi je velmi vydatný a chutný.

Obavy byly možná zbytečné, předpověď počasí srážky neslibovala a tak to také bylo. Noc proběhla v klidu. Krátce po svítání se můžeme sbalit a pokračovat dál…

****************************************************************************************

mapa, údaje o trase:

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 komentáře: Rychlebské hory v pohodovém tempu. Den první

  1. SV napsal:

    chyba ti v tom tempe pismenko!

  2. Jana napsal:

    Jak je to s polským názvem Brousku? Na místě je cedule Brusek, na internetu nacházím i Brunek. Ji ak reportáž skvělá, včera jsem se z těchto míst vrátila.

Napsat komentář: pepa Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *