Rychlebské hory v pohodovém tempu. Den třetí

Rychlebské hory v pohodovém tempu

Rychlebské hory v pohodovém tempu

Třetí a poslední den našeho pohodového přechodu hřebene Rychlebských hor…

Naposledy balíme své věci, v nedalekém prameni nabíráme zásobu pitné vody a po zeleném značení míříme do Bílé Vody. Prvním záchytným bodem dnešní krátké etapy je rozcestí Pod Bílou skálou. Kusá informace na turistickém rozcestníku říká, že ona Bílá skála by měla být někde poblíž. Ovšem popis je tak nejednoznačný, že se nám ji najít nedaří. Když ji nenacházíme ani v mapě, hledání vzdáváme a pokračujeme dále.

Cesta klesá k dalšímu turistickému rozcestí U Tří lip. V okolním lese, všude kolem nás roste spousta náprstníků a jejich všudypřítomnost uděluje lesu přidanou estetickou hodnotu.

Všudypřítomné náprstníky

Všudypřítomné náprstníky

U Tří lip

U Tří lip

U Tří lip se naše cesta kříží s cyklostezkou a s další neznačenou lesní silnicí. Poblíž stojí skromný srub, podobná bouda, v jaké jsme v noci na dnešek nocovali. I tady by mohlo být příjemné spaní. Navíc turistická směrovka tvrdí, že pramen vody je nedaleko..

Klikatý sestup nás přivádí do údolí Bílé vody, posléze k Šafářově skále. Je to impozantní skalní blok, rozsáhlý skalní komplex, který jsme už včera pozorovali z Borůvkové hory. A je tu další přístřešek, ovšem už ne tak komfortní jako předchozí dva.

Pod Šafářovou skálou

Pod Šafářovou skálou

Po strmé značené stezce je možné vystoupit na poměrně velkou plošinu na vrcholu skály. Je vidět, že sem chodí spousta návštěvníků. Ohniště, na druhé straně i odpadky. Co se vyhlídky týče, je dosti omezená; slovo vyhlídka se nám zdá poněkud přehnané. Vidět je kuse do údolí Bílého potoka a k Borůvkové hoře. To však tomuto místu neubírá na kráse. Skála je údajně navštěvovaná i horolezci.

Borůvková hora ze Šafářovy skály

Borůvková hora ze Šafářovy skály

Na Šafářově skále

Na Šafářově skále

Na Šafářově skále

Na Šafářově skále

Ještě jeden pohled na Borůvkovou horu

Ještě jeden pohled na Borůvkovou horu

Na Šafářově skále

Na Šafářově skále

Podél Bílé vody pokračujeme Hlubokým dolem až k zámku ve Vsi Bílá Voda. Velké V ve slově Vsi jsem nepoužil omylem. Obec Bílá Voda sestává ze čtyř částí. A tři z nich ve svém názvu obsahují slovní spojení „Bílá Voda“. Zmíněná Ves Bílá Voda, dále Městys Bílá Voda a Bílá Voda u Javorníka.

Na můj vkus zbytečně složité.

Sedíme na autobusové zastávce, čekáme na autobus do Javorníka. Naproti nám stojí komplex budov, kdysi výstavní zámek princezny Marianny Oranžské. Barokní stavba byla postavena jako rytířské sídlo Františkem Karlem z Lichtenštejna-Kastelkornu na konci 17. století. Do současné podoby byl zámek přestavěn v polovině století devatenáctého. Po 2. světové válce připadl státu a ten tu nechal v roce 1954 zřídit psychiatrickou léčebnu. V současnosti je to Psychiatrická nemocnice Marianny Oranžské.

I okolí zámku je velmi zajímavé, zejména na polské straně. Bývalý mramorový lom Kukačka, opravené historické vápenky. Nedaleké město Złoty Stok je jedním z nejstarších hornických sídel ve Slezsku. Kolem města vede spousta značených turistických tras, které zájemcům přibližují historii dobývání především arsenových a zlatých rud. Poslední důl tu byl uzavřen v roce 1961.

A ještě mnoho dalších zajímavostí se v okolí nachází. Pokud by je chtěl člověk všechny poznat, musel by tu strávit několik dnů. Bohužel, my tolik k dispozici nemáme.

Městys Bílá Voda si prohlížíme pouze z oken autobusu. Jedno z nejodlehlejších míst v České republice rozhodně nepřipomíná výspu na konci světa. A v minulosti bývala Bílá Voda bývala sídlem vzdělanosti, umění i věd. Připomínkou je barokní piaristický klášter.

Proč jsme Bílé Vodě věnovali tak málo času? Rozmýšleli jsme a nakonec dali přednost městu Javorník se zámkem Jánský Vrch.

V Javorníku jsem byl před mnoha a mnoha lety. Už si nevzpomínám, jak to tu tehdy vypadalo. Dnes je však jeho renovované náměstí společně se zámkem dominantou města a mimořádně pěknou kulisou.

Javorník. Náměstí a zámek Jánský Vrch

Javorník. Náměstí a zámek Jánský Vrch

Javorník. Náměstí a zámek Jánský Vrch

Javorník. Náměstí a zámek Jánský Vrch

Javorník. Náměstí a zámek Jánský Vrch

Javorník. Náměstí a zámek Jánský Vrch

Javorník, náměstí

Javorník, náměstí

Zámek Jánský Vrch

Zámek Jánský Vrch

V minulé části povídání jsem psal, že se Javorník nachází na staré cestě spojující Slezsko s Kladskem. Obec Jawirnik, zmiňována už v roce 1291, je považována za jednoho ze dvou předchůdců dnešního města. Tím druhým je opevněné hradiště v místě dnešního zámku Jánský Vrch. Existovalo už na počátku 14. století.

Část pod hradem získávala postupem času městský charakter. Naopak severní část současného města zůstávala Vsí Javorníkem. Co je zajímavé, obě části byly oficiálně katastrálně spojeny až v roce 1976!

Během husitských válek husité dobyli hrad. Vratislavský biskup jej poté vykoupil zpět. Husité v roce 1433 odtáhli a biskup nechal zbořit hradby, aby se tu nemohl ukrývat žádný lapka a pobuda, žádný nepřítel. Hrad zůstal opuštěn, Javorník přestal být správním centrem pro okolní vesnice.
V roce 1482 se stává vratislavským biskupem Jan IV. Roth. Byl německého původu, díky dlouhému pobytu v Itálii přinesl do Slezska kořeny renesance. Na Jánském vrchu se rozhodl vybudovat panské sídlo ve stylu pozdní gotiky. Byl to však už jakýsi předchůdce zámku s obrannými prvky.

Ve stavbě sídla pokračoval a na začátku 16. století stavbu dokončil další biskup, Jan Turzo. Tehdy zámek dostal své jméno. Podle sv. Jana Křtitele, patrona biskupství, se mu začalo říkat Jánský Vrch. Jméno hradu převzalo na nějaký čas i město v podhradí a název Javorník zůstal jen vsi.

Jan Turzo město výrazně rozvíjel, znovu se stalo správním centrem pro okolní obce. Největším Turzovým počinem však bylo zahájení těžby rud v okolí města (především železné rudy a stříbra) a s ním spojená další prosperita.

Barokní přestavba zámku probíhala na konci 18. století. Na počátku 19. století byla dokončena a byly zde použity i prvky klasicistního stylu. V tomto období byl zámek Jánský Vrch významným kulturním centrem, setkávali se tu umělci z celého císařství.

Samotné město se v 18. století se rozvíjelo díky prosperujícímu textilnímu průmyslu. V roce 1825 však zachvátil Javorník velký požár, ze kterého se město ještě dokázalo vzpamatovat. Nebylo to však nadlouho. Ránu mu zasadila následná krize textilního průmyslu. Nepomohlo propojení města železniční tratí se světem, nepomohl vznik několika drobných podniků.

Nacionalisticky smýšlející německé obyvatelstvo, válka, odsun, nucené chaotické znovuosídlení, uzavření hranice, to vše postupně učinilo z Javorníka město na konci světa. Jak už jsem ovšem napsal, dnes vypadá jinak a velmi dobře.

Javorník

Javorník

Zámek Jánský Vrch

Zámek Jánský Vrch

Javorník

Javorník

Javorník

Javorník

Zámek Jánský Vrch

Zámek Jánský Vrch

Javorník

Javorník

Dějiny Javorníka jsou nesmírně obsáhlé a bohaté, nedají se popsat na několika řádcích a ani si na to netroufám.

Po dlouhých schodech obklopených záhony nádherných hortensií stoupáme k zámku. Obcházíme ho ze všech stran, prohlížíme si zámecký park. Z jeho okraje je vidět až k Hrubému Jeseníku. Dochází nám postupně, čím dál víc, že tři dny jsou na Rychlebské hory zoufale málo…

Rychlebské hory z Jánského vrchu

Rychlebské hory z Jánského vrchu

Jánský vrch, pohled k Hrubému Jeseníku

Jánský vrch, pohled k Hrubému Jeseníku

Jánský Vrch, zámecká zahrada

Jánský Vrch, zámecká zahrada

Javorník z Jánského Vrchu

Javorník z Jánského Vrchu

Jánský Vrch a hortensie

Jánský Vrch a hortensie

****************************************************************************************

mapa, údaje o trase:

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář: Rychlebské hory v pohodovém tempu. Den třetí

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.