K pramenům Merty

K pramenům Merty

K pramenům Merty

Výprava do opuštěné oblasti Hrubého Jeseníku

Týden po velmi povedeném přechodu hřebene Hrubého Jeseníku opět vyrážím do těchto úžasných hor. Nádherné podzimní počasí trvá, turisticky oblíbená místa jsem však tentokrát vyměnil za oblast pro běžného turistu zcela neznámou a dosti nepřístupnou. A pojistil to všedním dnem namísto víkendu nabitého turisty.

Počátkem července jsem sepsal povídání o mé výpravě do údolí nádherné jesenické říčky Merty. Zkoumal jsem její kaňon pod východními svahy Homole. Velmi nepřístupným terénem jsem se tehdy snažil dostat k jejím vodopádům.

Pár dnů po zveřejnění tohoto článku jsem se k Mertě vypravil znovu. Tentokrát ještě výše, do její pramenné oblasti. Prozkoumal jsem tok Merty kolem chaty Jezerná a ještě několik desítek metrů pod ní. Mezi místem, kde končila má minulá výprava a mezi tímto pod chatou, zbývaly ještě asi dva kilometry divokého údolí. Neměl jsem tušení, jak v tomto místě tok Merty vypadá. Byl jsem však bytostně přesvědčen, že to tu musí být místo nádherné. A také bylo.
****************************************************************************************
(4. 10. 2021)

Říjnové dny už nejsou nejdelší. Nezdržuji se proto zdlouhavým pěším výstupem na hlavní jesenický hřeben a bez výčitek se nechávám autobusem vyvézt až na Ovčárnu. Odtud rychle pospíchám po hřebeni Vysoké hole až k sedlu nad Malým Kotlem. Tady hřeben opouštím a sestupuji k Františkově myslivně. Odtud dále klesám po modrém značení až k místu, kde moje cesta křižuje tok Merty. K místu, pod nímž se tato říčka začíná zakusovat do úbočí Homole a vytváří hluboký kaňon, který jsem v červnu zkoumal. Budu však dnes pokračovat opačným směrem než tehdy. Vzhůru k chatě Jezerná.

Petrovy kameny a Praděd z Vysoké hole

Petrovy kameny a Praděd z Vysoké hole

Petrovy kameny a Praděd z Vysoké hole

Petrovy kameny a Praděd z Vysoké hole

Dlouhé stráně z Vysoké hole

Dlouhé stráně z Vysoké hole

Na Vysoké holi

Na Vysoké holi

Historický mezník na Vysoké holi

Historický mezník na Vysoké holi

Na hřebeni Vysoké hole

Na hřebeni Vysoké hole

Na hřebeni Vysoké hole

Na hřebeni Vysoké hole

Na hřebeni Vysoké hole

Na hřebeni Vysoké hole

Na hřebeni Vysoké hole (v dáli Ostružná)

Na hřebeni Vysoké hole (v dáli Ostružná)

Na hřebeni Vysoké hole

Na hřebeni Vysoké hole

Na hřebeni Vysoké hole

Na hřebeni Vysoké hole

Dlouhé stráně a údolí Merty zpod Velkého Máje

Dlouhé stráně a údolí Merty zpod Velkého Máje

Údolí Merty zpod Velkého Máje

Údolí Merty zpod Velkého Máje

Údolí Merty zpod Velkého Máje

Údolí Merty zpod Velkého Máje

Vydávám se proti proudu. První metry sotva znatelné stezky na břehu potoka pořád ještě nenaznačují, že bych mohl narazit na terénní problém, skrze který bych se musel vracet zpět. Jenže hned za zákrutem potoka je všechno jinak. S každým zdolaným metrem terén houstne a obtížnost postupu graduje. Ale pořád to ještě na návrat není.

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Nechci se od Merty příliš vzdalovat, zkoumám přece její tok, občas je však nutné pár metrů poodstoupit a některá místa obejít. Usuzuji, že kolem říčky nikdo nechodí. O několik desítek metrů výše se však po obou stranách údolí rýsují jakési chodníčky. Jít tak vysoko ovšem nechci, to by moje výzkumná výprava ztrácela smysl. Ani bych možná už na potok neviděl.

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

V botách mi čvachtá, často musím šlápnout přímo do potoka. Skalní stupně obcházím po strmých srázech, na každém metru zastavuji a fotografuji. Přesně takto si představuji expedici do míst, kde ještě nestála živá noha. To se tu samozřejmě nestalo, ale mým představám to nijak nebrání.

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Zdolávám další skalní stupně pokryté mechem, popadané kmeny stromů. Postupuji velmi pomalu, ale tuto výpravu si nesmírně užívám. Je mi vcelku líto, když se údolí začíná otevírat a přicházím pod chatu Jezerná, kde už to znám a kde už jsem byl.

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Merta

Lítost však není namístě, i okolí chaty je nesmírně pěkné. Vlastně – jak jsem si dnes potvrdil – celá oblast horního toku Merty je velmi malebným koutem jesenických hor, téměř neposkvrněná turismem. Ne, že bych proti němu něco měl, sám se cítím být jeho součástí, ale je dobré mít v zásobě místa, kde člověk živou duši nepotká. Myslím tedy tu člověčí. I když… Pozor dávat musím. Je lovecká sezóna, chata Jezerná je loveckou chatou a lovci tu mohou býti.

A jsou nevyzpytatelní.

Jak po chvíli zjišťuji, nikdo tu není. Je tu jen božský klid, který – mám ten pocit – je čím dál vzácnější. A je stále obtížnější ho vyhledávat.

Merta pod chatou Jezerná

Merta pod chatou Jezerná

Merta pod chatou Jezerná

Merta pod chatou Jezerná

Merta pod chatou Jezerná

Merta pod chatou Jezerná

Prohlížím si chatu. Tabulka nade dveřmi říká, že postavena byla v roce 1902. Je tedy jednou z nejstarších v této oblasti. Pozoruhodný je však její původní účel. Byla to rybářská bašta na břehu dvou malých rybníků, kde se chovali pstruzi. V chatě bydlel baštýř, který se o pstruhy staral.

Ani se tomu věřit nechce. V nadmořské výšce 1150 metrů rybníky s chovem ryb.

Chata Jezerná

Chata Jezerná

Samotný pramen Merty je od tohoto místa vzdálen asi 600 metrů vzdušnou čarou. Nachází se severně odtud, doslova pár desítek metrů od vrcholu hory Malá Jezerná. Ovšem dostat se k němu dále podél potoka možné není. Merta tu teče velmi podmáčeným, neprůchodným terénem.

Vracím se, neschůdnost terénu ověřovat nebudu. Takovým informacím z dobrých zdrojů je lépe věřit. Ale půjdu na věc jinak. Chodníčkem stoupám na lesní cestu, která vede k rozcestí značených cest v sedle mezi Malou Jezernou a Vřesníkem. S očima na mapě a se zapnutou GPS pramen Merty hledám. Jenže kde má podle mapy být, není. Suchý podzim ho nejspíš posunul níže a obvyklou pramennou oblast vysušil.

Prameniště Merty

Prameniště Merty

Nevadí, pokusil jsem se.

Původní poslání mé dnešní výpravy jsem naplnil. Celou druhou část dne však mám stále ještě před sebou. A hodlám ji využít stejně smysluplně, jako tu dosavadní. Odbočuji z lesní cesty chodníčkem na Vřesník. Je to další z opuštěných a málo navštěvovaných jesenických vrcholů. Přitom velmi pěkný. Podobně jako před týdnem na Břidličné hoři, i tady se ocitám uprostřed džungle podzimem zabarveného červeného borůvčí.

Stojím, fotografuji, pozoruji podzimní hory. Je odtud pěkný pohled k Pradědu, k Petrovým kamenům, k hřebenu Vysoké hole. Na straně severní se tyčí Velký Klín. Nedaleko přede mnou cloní obzor useknutý kopec s přehradou, Dlouhé stráně. Za nimi pak vrchol v lecčem podobný Vřesníku – Mravenečník.

Dlouhé stráně z Vřesníku

Dlouhé stráně z Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Na Vřesníku

Praděd z Vřesníku

Praděd z Vřesníku

Praděd a Petrovy kameny z Vřesníku

Praděd a Petrovy kameny z Vřesníku

Velký Klín z Vřesníku

Velký Klín z Vřesníku

A tam směřují mé další kroky. Není to daleko. Dvacet minut chůze a už držím v rukou vrcholovou knihu Mravenečníku. Minule jsem se tu setkal s turisty, kteří ji zrovna zakládali a bylo mi ctí zapsat se do ní jako první. A ještě hrst jahod jsem za to dostal.

Mravenečník je výrazný vrchol při pohledu od Šumperka. Tomu, kdo na jeho vrcholu stojí, však jako výrazný vůbec nepřipadá. Podle různých zpráv, bájí a pověstí, se prý jedná o horu magickou, kde už bylo pozorováno mnoho nevysvětlitelných událostí.

Praděd a Dlouhé stráně z Mravenečníku

Praděd a Dlouhé stráně z Mravenečníku

Možná by bylo fajn něco takového tu zažít. Teď tu však setrvávat a čekat na zázraky nemohu. Obracím zpět a mířím k přehradě Dlouhé stráně. Tentokrát je napuštěná a působí líbivěji, než když jsem ji tu počátkem léta spatřil zcela vypuštěnou. Vlastně i tato přehrada je jakýmsi zázrakem. I když „jen“ techniky.

Mravenečník od Dlouhých strání

Mravenečník od Dlouhých strání

Medvědí hora a hřeben Keprníku od Dlouhých strání

Medvědí hora a hřeben Keprníku od Dlouhých strání

Dlouhé stráně, horní přehrada

Dlouhé stráně, horní přehrada

Dlouhé stráně, horní přehrada

Dlouhé stráně, horní přehrada

Pár stovek metrů šlapu po hrázi, poté sestupuji ke značené cestě a vracím se k rozcestí pod Vřesníkem. Odtud slatěmi mezi Malou a Velkou Jezernou pokračuji k Františkově myslivně. Tady jsem už dneska byl.

Slatě mezi Malou a Velkou Jezernou

Slatě mezi Malou a Velkou Jezernou

Opět u Františkovy myslivny

Opět u Františkovy myslivny

Do setmění zbývá ještě spousta času, zvládl jsem túru dříve, než jsem předpokládal. Nemusím uvažovat o autobusu z Ovčárny, mohu do Malé Morávky v klidu sestoupit pěšky.

Jelení studánka, Alfrédka, Mravencovka, Karlov. Mnohokráte prošlapanou cestou se vracím do mého base campu. Mám za sebou skvělou túru, poznal jsem dnes další osamělý kout Hrubého Jeseníku. A jak jsem naznačil, takových tu už mnoho není.

****************************************************************************************

mapa, údaje o trase: 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář: K pramenům Merty

  1. SV napsal:

    krasny a klidny kout si nasel!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.