Krátká zpráva o putování Hanušovickou vrchovinou

Krátká zpráva o putování Hanušovickou vrchovinou

Půldenní túra podhůřím Jeseníků…

S Hanušovickou vrchovinou jsem se už letos potkal. Počátkem srpna jsem chodil v její severozápadní části. Kolem Jeřábu, který je nejvyšším vrcholem tohoto pohoří. Tentokrát jsem se vypravil na stranu opačnou. Do oblasti mezi Šumperkem a sedlem Skřítek.

A proč krátká zpráva? To proto, že se jednalo o túru polodenní, ze které i fotodokumentaci mám polovičatou, navíc nikterak povedenou. Ještě k tomu se tato reportáž zcela nepředpokládaně vloudila mezi retrospektivní záležitosti, kdy jsem se ve zpětném chodu začal vracet zpět ke starším, dosud nezdokumentovaným letošním túrám.

Ale postupně.

Túru začínám v Novém Malíně, obci nedaleko Šumperka. Do okresního města jsem sice přijel brzy. Ovšem autobus, který mě doveze do výchozího místa túry, jede až za hodnou chvíli. Zvažuji, zda se tam raději nevydám pěšky. Časově by to vyšlo nastejno, nemusel bych ovšem dlouho nečinně čekat na nádraží. Jenomže cesta do Nového Malína vede po silnici a to by se mi moc nelíbilo. Vítězí čekání na autobus.

V Novém Malíně vystupuji v čase, kdy hodiny na kostele ukazují desátou. Mám raději časnější začátky cest, toto už je pro mne de facto poledne.

Značená turistická cesta, která mě vyvádí z obce, míří do Malínské rokle. Tou protéká Malínský potok, který přidává tomuto území na kráse. Zleva lemují údolí skaliska, mezi kterými se kdesi vysoko nacházejí zbytky hradu Burgstein. Po něm dnes ovšem pátrat nebudu. V tomto nádherném listopadovém dni jsou mým primárním cílem výhledová místa s četnými pohledy k okolním horám.

Malínská rokle

Malínská rokle

Cesta nabírá výšku a směřuje k rozcestí Pod Smrčníkem. Tady se z turistické směrovky dovídám, že k cíli mé cesty, do sedla Skřítek, je to pouhých sedm kilometrů chůze. Ne, to by bylo příliš laciné a túru bych devalvoval na krátkou procházku. Cestu do sedla si vydatně prodloužím. Čeká mě na ni ještě mnoho odboček k mým oblíbeným rozhledovým místům.

Hotel u rozcestí Pod Smrčníkem

Prvním z nich je nejvyšší vrchol této části Hanušovické vrchoviny, Kamenný vrch (Kamenec, 964 m n. m.)). Kdysi dávno jsem tu už byl a pamatuji si, že z vrcholového skaliska jsem toho z okolní krajiny přes vysoké stromy příliš neviděl. Tentokrát to však bude jiné. Na vrcholu, v mezičase, kdy jsem se do těchto končin nedostal, postavili malou dřevěnou rozhlednu. Do určité míry převyšuje okolní porost a nabízí pohledy do několika světových stran. Především k severu, k nejjižnější části Hrubého Jeseníku, jemuž vévodí hora Pecný. A také Břidličná hora, na které do daleka svítí rozlehlé kamenné moře. Vlevo od Břidličné hory vykukuje v dálce Praděd. A ještě více nalevo se pak zdvihá Keprnická hornatina, ve které rozeznávám skály na Vozkovi (kříž nevidím, že by ho už demontovali?). Na severozápadě se rýsuje hřeben Králického Sněžníku.

Rozhledna na Kamenci

Nejjižnější výběžek Hrubého Jeseníku z Kamence

Pecný, Břidličná hora a Praděd z Kamence

Keprnická hornatina a Červená hora z Kamence

Králický Sněžník z Kamence

pepa fotící

Velmi pěkné místo. Zušlechtěné nenákladnou rozhlednou, jejíž stavba zcela jistě zvýšila atraktivitu místa.

Postávám na rozhledně a důkladně si mapuji okolní krajinu. Poté Kamenec opouštím a pokračuji dále. Dalším místem, které chci navštívit, je Rabštejn. Mezi horolezci oblíbený kopec se spoustou skal a spoustou lezeckých cest, se zbytky středověkého strážního hradu. Ale na Rabštejn je ještě daleko. A jak je u mne zvykem, ani tam nepůjdu nejkratší cestou.

Sestupem z Kamence ztrácím spoustu výškových metrů. Až za rozcestím Pod Vinnou horou znovu začínám stoupat. Do Sedla pod Vinnou horou. Bylo mi hloupé tento kopec obcházet, tak jsem si cestu nasměroval přímo přes jeho vrchol. Z úbočí Vinné hory se otevírají kusé, nicméně velmi pěkné pohledy k jižní části Hrubého Jeseníku, k Pecnému a Ostružné.

Vinná hora

Pecný zpod Vinné hory

Kamenec zpod Vinné hory

Pecný a Ostružná zpod Vinné hory

V oblasti kolem Vinné hory probíhá rozsáhlá těžba dřeva a krajina je na mnohých místech zohyzděna neuklizenými pahýly větví a stromů. Sestup ke značené cestě k Rabštejnu je kličkováním v džungli, které nebere konce.

Ano, musím průběžně sledovat čas. Na dnešní túru mám vyčleněno asi šest a půl hodiny. Kilometricky není náročná, ovšem náročná je členitostí terénu a převýšením. Před Rabštejnem mám pocit, že už časově velmi zaostávám. Chci si prohlédnout zříceninu, skály, a musím se pak vrátit zpět pod Kamenec a odtud pokračovat dále na Skřítek.

Okruh na Rabštejně, který prohlídku zmíněných míst zahrnuje, měří necelé dva kilometry. Probíhám ho dosti rychle, rozhodně však nemíjím vyhlídkovou skálu pod nejvyšší partií kopce. Je odtud pěkný výhled ke Kamenci a do údolí Václavovského potoka.

Rabštejn

Hanušovická vrchovina z Rabštejna

Kamenec z Rabštejna

Na Rabštejně

Na Rabštejně (pepa fotící)

Na Rabštejně

Na Rabštejně

Pořizuji pár fotografií, vracím se na značenou cestu a mířím zpět. Krátká zastávka, napít, proteinová tyčinka. Dívám se do mapy… nevěřícně koukám. Itinerář mi ukazuje, že se nemusím vracet až pod Kamenec, Stačí jen k rozcestí Hvězda. A k němu to není daleko.

Špatným nastudováním druhé části trasy a leností podívat se do mapy včas jsem nabyl pocitu, že nestíhám. Teď je vše jinak. Najednou mám hodinu k dobru a mohu ji pěkně využít v poslední části túry, kde je nespočet výhledových míst. Tak to mám radost. Až teď mi dochází, že mi tu pořád něco nehrálo. Od časového rozvržení mých cest se obvykle příliš neodchyluji a tady to nesedělo opravdu víc než dost!

Z rozcestí Hvězda chvíli stoupám po přímé cestě ke Skřítku, poté odbočuji na hřeben nade mnou. Ten, na rozdíl od cesty, překypuje místy s pěknými rozhledy. Prvním takovým jsou Skály (929 m n. m.). Skalní hrana této vyvýšeniny je úžasným výhledovým místem. Pozoruji Hrubý Jeseník z úhlu, ze kterého ho vůbec neznám. Ucelený je i pohled ke hřebeni Králického Sněžníku. Vychutnávám si tyto pohledy, jak jen umím.

Skály, pohled k Hrubému Jeseníku

Skály, pohled k Hrubému Jeseníku

Skály, pohled ke Králickému Sněžníku

Skály, pohled ke Kamenci

Skály, pepa fotící

Druhým zajímavým místem v tomto hřebeni jsou Bílé kameny. Několik menších skalních hřebenů, na jeden z nich se dá bez problémů vylézt. Nabízí pohled k Ostružné a do údolí říčky Oskavy.

Bílé kameny

Bílé kameny

Bílé kameny

Bílé kameny, pamětníci starých časů

Ostružná z Bílých kamenů

Jen pár stovek metrů dále jsou pak Černé kameny (956 m n. m.). Vrchol ukrytý v lese, bez rozhledů. Ale o kus dále se zvedá balvanovitý vrcholek nesoucí stejné pojmenování, ze kterého už je rozhled velmi zajímavý. Opět pozoruji Hrubý Jeseník a Králický Sněžník.

Černé kameny a Pecný

Černé kameny a Králický Sněžník

Černé kameny a Hrubý Jeseník

Černé kameny, Pecný a Ostružná

Černé kameny

Černé kameny

Bílý kámen (948 m n. m.) se jmenuje další vrchol tohoto hřebene. Nachází se uprostřed lesa a je – podobně jako jeho tmavší sourozenec – bez rozhledů. Za těmi se musí jinam, o kousek dál. Na skalní hranu, kde se nachází obrovský balvan bílé barvy (odtud nejspíš Bílý kámen), nabízející další zajímavé pohledy do okolí.

Skály na Bílém kameni

Na Bílém kameni

Na Bílém kameni

Na Bílém kameni

V záři pomalu zapadajícího slunce dostává okolní krajina zajímavý odstín načervenalých barev, který se snažím zachytit i na fotografiích. Setmění se blíží velmi rychle. Hodinu, kterou jsem získal k dobru, jsem velmi rychle minul. Ale k motorestu na Skřítku, odkud se budu autobusem vracet do Šumperka, už to není daleko. Po chvíli se už vítám s mým malým kamenným kamarádem.

Můj kamenný kamarád

****************************************************************************************

mapa a údaje o trase: