Hřebenem Rychlebských hor

Hřebenem Rychlebských hor

Hřebenem Rychlebských hor

Dvoudenní túra opuštěnými horami na pomezí Kladska, Moravy a Slezska

Více jak půl roku jsem na mé stránky nepřispěl žádným povídáním, žádnou reportáží z mých cest. Neznamená to, že jsem nikde nebyl. Naopak. Prošel jsem několik zajímavých míst, o kterých bych se určitě ještě rád zmínil. Jenže najít čas na psaní je pro mne nadlidský úkol. Práce, každodenní běžné starosti, sport, jemuž věnuji značnou část volného času, a v posledním půlroce ještě rybaření. 

Kde ubrat, abych si čas na psaní našel? Nemám kde a je to přitom zvláštní. Má povídání na stránkách eM pepa považuji za můj osobní cestovatelský deník, na jehož dlouholetou časovou kontinuitu jsem byl vždy hrdý. A o tu nyní mojí nečinností přicházím.

Pokusím se tedy po půlroce o malou nápravu a vrátím se k mé cestě do Rychlebských hor z úvodu minulého týdne. Ta se vydařila vskutku mimořádně a velmi mě potěšila.

****************************************************************************************
V Rychlebských horách jsem byl v posledním roce několikrát. Byly to jednodenní ale i několikadenní túry. Vévodil jim třídenní přechod hřebene Rychlebských hor, který jsem absolvoval s milým doprovodem. Jenže tato túra nebyla ryzí hřebenovkou ve smyslu geografickém. Ve smyslu turistickém ano, vedla těmi nejzajímavějšími místy Rychlebských hor. Proto mne napadlo přejít celý hlavní hřeben ještě jednou, a tentokrát celý a hlavní ve smyslu geografickém.

A nastal problém, do jehož vysvětlování raději nehodlám zabředávat. Zjistit totiž, co je celý hlavní hřeben ve smyslu horopisném, je snadné například u Krkonoš. U Rychlebských hor už nikoli. Nebudu rozebírat a odkazovat na zdatné zeměpisce, bylo by to nudné a výsledek by se stejně dal shrnout do jediné věty: Vytýčit jediný skutečný hlavní hřeben Rychlebských hor je nemožné. Výsledkem mého pečlivého přemýšlení bylo nakonec rozhodnutí, že za hlavní (a také celý) hřeben mohu považovat linii vedoucí po státní hranici z Kladského sedla do Bílé Vody.

****************************************************************************************

Úterý ráno, pár minut před devátou, Staré Město pod Sněžníkem

Cestování s Českými drahami do Starého Města bylo vysoce adrenalinovým zážitkem. Už mám ale nádraží za zády a mohu se věnovat túře. Mým prvním úkolem bude dostat se k vlastnímu výchozímu místu hřebenovky, kterým je výše jmenované Kladské sedlo. K němu je to ovšem ze Starého Města deset kilometrů daleko a 350 metrů vysoko.

Využívám žlutě značenou turistickou cestu vedoucí do kopců nad Květnou a posléze až k horním stanicím lanovek a vleků vysoko nad Kunčicemi. Z těchto míst se otevírají daleké pohledy do tří světových stran. Východní obzor je ohraničen horstvem Hrubého Jeseníku, mnohem blíže se však tyčí Dalimilova rozhledna na Větrově. V jižním směru lze dohlédnout přes Staré Město až k Hanušovické vrchovině. Obzor západní je vymezen masívem Králického Sněžníku. Blíže před ním, na vrchu Štvanice je vidět další z místních rozhleden. Čtvrtá světová strana, ta je bez výhledu. Sever uzavírá asi kilometr vzdálená Kunčická hora.

U Květné

U Květné

U Květné

U Květné

Nad Květnou, pohled ke Králickému Sněžníku

Nad Květnou, pohled ke Králickému Sněžníku

Nad Květnou, pohled ke Štvanici a Králickému Sněžníku

Nad Květnou, pohled ke Štvanici a Králickému Sněžníku

Nad Květnou

Nad Květnou

Nad Květnou, pohled ke Starému Městu pod Sněžníkem

Nad Květnou, pohled ke Starému Městu pod Sněžníkem

Nad Kunčicemi

Nad Kunčicemi

Kunčická hora

Kunčická hora

Pod Kunčickou horou, pohled k Větrovu a Hrubému Jeseníku

Pod Kunčickou horou, pohled k Větrovu a Hrubému Jeseníku

Kunčická hora

Kunčická hora

Hrubý Jeseník zpod Kunčické hory

Hrubý Jeseník zpod Kunčické hory

Jejím úbočím pokračuji k rozcestí turistických cest Pod Kunčickou horou. Míjím nádherné horské louky, kde se pasou stáda koní. Fascinuje mě tato úchvatná krajina. Je už součástí Rychlebských hor a bez sebemenšího váhání ji řadím mezi nejkrásnější místa tohoto pohoří.

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou (Králický Sněžník)

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Louky pod Kunčickou horou

Po červeném značení pokračuji k silnici do Kladského sedla. Několik serpentin, zkratka lesním chodníkem a stojím u turistické chaty v Kladském sedle. Tady nalevo končí Králický Sněžník, vpravo začínají Rychlebské hory. Přesněji jejich hraniční hřeben.

V chatě si dopřávám půllitr kofoly (studená je jak led), doplňuji zásoby vody a po státní hranici začínám táhle stoupat k vrchu Chlupenkovec (980 m n. m.). V této oblasti jsem byl před necelým rokem a stěžoval si tehdy ve svém povídání na les neuklizený po těžbě dřeva. Zdá se však, že se tu přeci jen něco dělo. Že je tu nepořádku o něco méně.

Rozcestí pod vrchem Chlupenkovec. Cesta odtud pokračuje po zvlněném hřebeni, přitom mírně stoupá. Dostávám se tak brzy nad tisícimetrovou hranici. Obloha se v této chvíli zatáhla, na západě je černo jak v pekle a první kapky deště na sebe nenechávají dlouho čekat. Co to má znamenat? Předpověď počasí s žádným deštěm nepočítala! Naštěstí se černá oblaka brzy protrhávají a mizí do všech stran. Skrze mraky se opět prodírají sluneční paprsky.

Chlupenkovec, pohled na Czarnu Góru

Chlupenkovec, pohled na Czarnu Góru

Tento úsek cesty je velmi pěkný. Zachovalý les, místy je vidět i daleko do kraje. Především na západ, kde se na samém konci masívu Králického Sněžníku tyčí Czarna Góra.

Přecházím nevýrazné vrcholy Jawornik Graniczny (1030 m n. m.), Rude Krzyże (1053 m n. m.) a stejně vysoký Kunčický hřbet. Dále pozvolna stoupám k vrcholu Polské hory (Rudawiec, 1106 m n. m.). Při pátrání po zeměpisných informacích týkajících se hřebene Rychlebských hor jsem se dočetl, že Polská hora je nejsevernějším bodem Moravy. Zarazilo mne to nejprve, zkoumal jsem mapu, poté ovšem zjistil, že je to tak. Státní hranice v tomto místě mění směr ze severovýchodního na jihovýchodní. O něco dále na východ a jižněji, v oblasti Smrku, se k ní připojuje historická hranice Moravy a (Českého) Slezska. Severněji, než je Polská hora, to tedy na Moravě už nejde. Jen pro upřesnění, na straně polské se nachází Kladsko. Nyní tedy putuji na pomezí Moravy a Kladska, za chvíli to bude pomezí Kladska a Českého Slezska, po kterém půjdu až do Bílé Vody.

Pod Polskou horou

Pod Polskou horou

Na Polské hoře

Na Polské hoře

Na Polské hoře

Na Polské hoře

Na Polské hoře

Na Polské hoře

Na Polské hoře

Na Polské hoře

Na Polské hoře

Na Polské hoře

Další a další historické a geografické zajímavosti mě potkávají na tomto úseku cesty (za případné nepřesnosti se omlouvám) a stále to není všechno. Polská hora je třetím nejvyšším bodem mé cesty. V rámci Rychlebských hor je pátá. Rozluštění tohoto hlavolamu je jednoduché. Má cesta bude míjet vrchol Smrku, to je nejvyšší bod Rychlebských hor, a také polskou kótu Postawna, považovanou za samostatný vrchol. Ale o tom až dále.

Jihovýchodním směrem pokračuji po státní hranici další tři kilometry. Z polské strany se poté připojuje modře značená turistická cesta směřující do moravského vnitrozemí, k chatě Paprsek. K ní odbočím, bude to první mé odchýlení od hraniční cesty. K chatě musím, potřebuji doplnit zásoby vody. Na dalším úseku cesty bude pramenů pomálu. V bufetu si opět dopřávám kofolu a k ní dokonce mé oblíbené polomáčené sušenky. Přišly vhod.

Vracím se zpět ke státní hranici, jen malý kousek od místa, kde jsem ji opustil. Táhlé stoupání mě poté přivádí na Travnou horu (1124 m n. m.). Je to druhý nejvyšší vrchol Rychlebských hor, v rámci mé cesty je to bod nejvyšší. Výše už se na této cestě nedostanu. Samotný vrchol Travné hory se nachází pár metrů od hraničního chodníku, v moravském vnitrozemí. Poláci však o nic ochuzeni nejsou. Asi dvě stě metrů odtud, už ve vnitrozemí polském, se nachází Postawna (1117 m n. m.). Pokud se nepletu, je to nejvyšší vrchol polské části Rychlebských hor.

Mírné klesání, podmáčená horská louka a na dohled mám další vyvýšeninu. Je to Brousek (Brusek, 1116 m n. m.). To je pro změnu druhý nejvyšší bod mé cesty. Jen několik stovek metrů před sebou mám vrchol Smrku. Leží bokem mé hraniční cesty. Ta pravá ortodoxní geografická hřebenovka by nejspíš k němu směřovala a poté se vracela zpět ke státní hranici. Ale toto drobné odchýlení musím ignorovat. Musel bych mimo značené cesty procházet chráněným územím. Pokračuji proto až k místu zvanému Hraničník, kde se připojuje zmíněná historická hranice Moravy a Slezska a kde se současná státní hranice otáčí k severozápadu. Cestou, kterou už dobře znám, kterou jsem v posledním roce několikrát prošel, pokračuji dále.

Brousek

Brousek

Brousek, pohled ke Králickému Sněžníku

Brousek, pohled ke Králickému Sněžníku

Brousek

Brousek

Brousek, pohled ke Keprníku

Brousek, pohled ke Keprníku

Smrk z Brousku

Smrk z Brousku

...a ještě jednou Hrubý Jeseník z Brousku

…a ještě jednou Hrubý Jeseník z Brousku

Táhlé klesání, krátké stoupání pod Klínový vrch, opět malé sedlo a další kopec, který má jen jméno polské. Pasieczna (927 m n. m.). Cesta už má jasný charakter hřebenové túry, nahoru dolů, nahoru a zas dolů. A ještě mnohokrát se to bude opakovat.

Pasieczna nabízí pohled do kraje pro mne už doslova kultovní. Za velkou mýtinou se tyčí vrch Kovadlina (Kowadło, 989 m n. m.). Je to oblíbené místo polských turistů, kteří na Kowadło stoupají z údolí říčky Biała Lądecka. Co se turistů týče, potkal jsem jich dnes tolik, že bych je na prstech jedné ruky spočítal. Rychlebské hory jsou v tomto směru vděčné. Pro ty, kteří netouží po davech. A dnes se o davu nedalo mluvit ani na Paprsku, a to už je co říci.

Pasieczna, pohled na Kovadlinu

Pasieczna, pohled na Kovadlinu

Stoupání na Kovadlinu je krátké, ale výživné. Vyhlídková skála na jižním úbočí je v létě pro vyhlídky téměř nepoužitelná, olistěné stromy pohledy do kraje halí. Přesto k vyhlídce odbočuji a kusými pohledy se alespoň chvíli kochám.

Vyhlídka na Kovadlině

Vyhlídka na Kovadlině

Vyhlídka na Kovadlině

Vyhlídka na Kovadlině

Kovadlina/ Kowadlo

Kovadlina/ Kowadlo

Cesta k sedlu Peklo

Cesta k sedlu Peklo

Polští turisté nezklamali, na vrcholu je jich asi půltucet. Nahlížím do vrcholové schránky. Při minulé mé návštěvě tu chybělo vrcholové razítko a někdo jeho krádež okomentoval šťavnatým dopisem. Už je tu ale nové a je to dobře. Poláci mají vrcholová razítka rádi a málokde jim chybí.
Sestup do sedla Peklo, stoupání na Břidličný (dnes nebudu z časových důvodů odbočovat k vyhlídce) a Pomezný, bokem cesty leží Špičák. Pod tímto vrcholem se červeně značená česká turistická trasa odchyluje od státní hranice. Důvodem je nejspíš vydatný pramen pod Stráží, kolem kterého vede. Přemýšlím, zda vydržím se stávající zásobou vody a usuzuji, že ano. Držím se tedy polské cesty vedoucí stále po státní hranici a znovu stoupající k vrcholu Czartowiec (944 m n. m.).

Czartowiec, pohled do polských rovin

Czartowiec, pohled do polských rovin

Czartowiec, pohled zpět ke Špičáku

Czartowiec, pohled zpět ke Špičáku

Czartowiec , pohled na Jezioro Otmuchowskie

Czartowiec, pohled na Jezioro Nyskie

Czartowiec , pohled na Jezioro Nyskie

Czartowiec, pohled na Jezioro Otmuchowskie

Nicméně i mne čeká krátké odchýlení od hřebene, od státní hranice. Bylo by nanejvýš hloupé, kdybych minul nejkrásnější louku v Rychlebských horách a jedno z nejkrásnějších zdejších míst vůbec, Hraničky. Bývalá obec, psal jsem o ní ve svých vyprávěních už několikrát, několikrát jsem tu i nocoval.

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky

Hraničky nabízejí zcela mimořádné pocity, dojmy, vstřebávám do sebe tu zvláštní atmosféru, a jako vždy se mi odtud nechce. Pozoruji skautský tábor a chtělo by se mi skautíkům říci, že si pro svůj prázdninový pobyt vybrali to nejkrásnější místo na světě.

Znovu se dívám a fotografuji, poté se vracím ke státní hranici a pokračuji dále. Chodník stoupá na Hraničný vrch, posléze na Černý vrch. Odtud už je vidět k dnešnímu mému cíli, vrchu Koníček. Ještě předtím mě ovšem čeká táhlé a nekonečné klesání do sedla Černý kout, které je spojeno s českým a polským disentem.

Koníček z Černého vrchu

Koníček z Černého vrchu

Stoupání k vrchu Koníček je náročné, mám už toho v nohách dnes dost. Naštěstí vrchol není daleko a jen pár stovek metrů od něj se nachází Stříbrný pramen s lesním bufetem. Občerstvím se a někde poblíž najdu místo pro nocleh.

Lesní bufet nabízí nápoje včetně ledové kávy, mé oblíbené sušenky tu však dnes chybí. Nevadí, v batohu mám jiné a ochuzen o sladké nebudu.

Nacházím měkké místo pod vysokým mohutným smrkem. Ještě za světla pak usínám.

Borůvková hora od Stříbrného pramene

Borůvková hora od Stříbrného pramene (večer)

mapa první etapy:

 

Středa

Noc byla příjemná. Foukal vítr, chvílemi i čerstvý, důsledkem je absence ranní rosy. Což s povděkem kvituji.

Borůvková hora od Stříbrného pramene

Borůvková hora od Stříbrného pramene (ráno)

Ráno u Stříbrného pramene

Ráno u Stříbrného pramene

Znovu si dávám plechovku ledové kávy v lesním bufetu. Osvěžený se poté krátkým chodníčkem vracím ke státní hranici a pokračuji po ní směrem k Ladeckému sedlu (Przelecz Ladecka). Tady začíná dlouhé a táhlé stoupání na Borůvkovou horu. Po včerejší etapě chvíli trvá, než rozhýbu nohy a uvolním svaly na nich. Poté už se mi šlape dobře.

Ladecké sedlo

Ladecké sedlo

Ladecké sedlo

Ladecké sedlo

Nad Ladeckým sedlem

Nad Ladeckým sedlem

Nad Ladeckým sedlem

Nad Ladeckým sedlem

Králický Sněžník zpod Borůvkové hory

Králický Sněžník zpod Borůvkové hory

Rozhledna na Borůvkové hoře

Rozhledna na Borůvkové hoře

Na Borůvkové hoře jsem velmi brzy. A sám, žádné nocležníky tu nevidím. Stoupám po točitém schodišti na rozhlednu a těším se na daleké pohledy. A že skutečně daleké budou, je jasné od samého rána. Vítr zamezil vzniku oparu a dohledy jsou dnes mimořádně daleké.

Hrubý Jeseník, polské roviny s široširými jezery, Krkonoše s ostře se tyčící Sněžkou a Černou horou, stolové hory na Broumovsku v čele s Ostašem, zarovnaný hřeben Orlických hor, Králický Sněžník. K samotné dokonalosti chybí pouze to, že daleké Slovensko halí opar. Pokud by ten nebyl, byly by vidět i Tatry.

Králický Sněžník z Borůvkové hory

Králický Sněžník z Borůvkové hory

Hrubý Jeseník z Borůvkové hory

Hrubý Jeseník z Borůvkové hory

Hrubý Jeseník z Borůvkové hory

Hrubý Jeseník z Borůvkové hory

Polská jezera z Borůvkové hory

Polská jezera z Borůvkové hory

Polská jezera z Borůvkové hory

Polská jezera z Borůvkové hory

Polská jezera z Borůvkové hory

Polská jezera z Borůvkové hory

Jawornik Wielki z Borůvkové hory

Jawornik Wielki z Borůvkové hory

Stolové hory na Broumovsku a Krkonoše z Borůvkové hory

Stolové hory na Broumovsku a Krkonoše z Borůvkové hory

Jawornik Wielki z Borůvkové hory

Jawornik Wielki z Borůvkové hory

Jawornik Wielki z Borůvkové hory

Jawornik Wielki z Borůvkové hory. Na horizontu Krkonoše se Sněžkou

Hřeben Orlických hor z Borůvkové hory

Hřeben Orlických hor z Borůvkové hory

Stolové hory na Broumovsku z Borůvkové hory

Stolové hory na Broumovsku z Borůvkové hory

Úžasné místo. Trávím tu dlouhé minuty, identifikuji kopce, vše se snažím zachytit fotoaparátem. Až poté dosti nerad sestupuji a pokračuji do závěrečné části mé cesty.

Táhlým sestupem mířím k sedlu Růženec. Podle některých geomorfologů začínají (či končí) Rychlebské hory právě tady. Podle jiných nikoli, a ti mají za to, že hory pokračují dále a plynule v Polsku přecházejí v Góry Bardzkie.

V této chvíli to pro mě není důležité, stejně pokračuji po hranici až do Bílé Vody. Co však důležité je, to je kopec přede mnou, na protější straně sedla Růženec. Působí jako obrovská hradba v další cestě, a dívám-li se dobře do mapy, má trasa vede přes jeho vrchol.

Jméno kopce je Jawornik Mały. Jeho velkého bratra znám, leží jen o kousek dál a před rokem jsem na jeho vrchol stoupal. A tak si dovedu představit, jak bude vypadat výstup na tohoto menšího člena rodiny (třetí Javorník je ještě o kousek dál v českém vnitrozemí).

A je to opravdu náročné. Dlouhé a strmé. Na vrcholu mě však čeká směrovka s údajem Złoty Stok 1 hod. Říkám si pohoda, jsem tak vysoko, že už musím jít jen a jen z kopce. A za hodinu už budu na dohled od Bílé Vody.

Złoty Stok 1 hodina

Złoty Stok 1 hodina

Omyl. Tento úsek patří v rámci celého přechodu hřebene k těm nejtěžším. Nahoru, dolů, neobyčejně strmé výstupy a ještě strmější sestupy. Takové, že musím krátkými krůčky pomalu sestupovat, abych neujel a nesesunul se až dolů. V opačném směru musí být tato cesta velmi zajímavá. Co mě fascinuje, Poláci mají označen a pojmenován každý, byť sebemenší vrchol.

V Polsku má každý vrchol svoje jméno

V Polsku má každý vrchol svoje jméno

Konečně se objevuje někdejší hornické městečko Złoty Stok. Obcházím ho poměrně vysoko, úbočími kopců ležících nad městem. A to už se blížím k místu, kde se oddělím od státní hranice a budu směřovat do českého (či slezského) vnitrozemí, do Bílé Vody.

Złoty Stok

Złoty Stok

Ten skutečně poslední úsek cesty vede po silnici, v brzkých dopoledních hodinách sluncem rozpálené. U někdejšího kláštera piaristů moje cesta definitivně končí. Počkám tu na autobus, který mě doveze do Javorníka, a odtud už vlakem pocestuji domů.

Bílá Voda, piaristický klášter

Bílá Voda, piaristický klášter

Nechce se mi věřit, že už mám cestu za sebou. Ještě dlouho si ji ve své hlavě budu promítat. Vydařila se po všech stránkách.

mapa druhé etapy:

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 komentářů: Hřebenem Rychlebských hor

  1. SV napsal:

    juuuuu, ahoj empepa!
    povedene povidani a krasne fotky! :thumbsup::orange_heart:

  2. SV napsal:

    nojono, den ma len 24 hodin, potvora!:sunglasses:

  3. SV napsal:

    dekuji za mily doprovod mily Pepyk! :sunglasses:

  4. SV napsal:

    Hranicky su naozaj zvlastne miesto……

  5. SV napsal:

    wellmi pekne povidani!
    fakt by to stalo za knizku, mohla by sa vokat Popopotulky inspirativni! 🙂

  6. SV napsal:

    oprav mi preklepy

Napsat komentář: pepa Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.