Podzim v Krkonoších

Podzim v Krkonoších

Podzim v Krkonoších

Třídenní putování nejvyššími českými horami…

Středa

Polovina října je tu. A stále mám pocit, že letošní turistické sezóně cosi chybí. Že ještě nepřišel její pomyslný vrchol. Podobný, jaký se mi podařil v srpnu v horolezení, kdy jsem si v Tatrách splnil svůj životní lezecký sen. Dívám se na stránky s předpovědí počasí, přemýšlím, nahlížím do mapy…a plán se začíná rodit.

Týden od 17. října by měl být mimořádně pěkný. Slunečno, teplo, ideální podmínky pro to, abych nějakou TOP akci uskutečnil. Zkoumám mapu, Jeseníků bylo letos dost, co severočeské či východočeské hory? Krkonoše, to je ono!

Na mých webových stránkách zjišťuji, že v Krkonoších jsem byl naposledy před jedenácti lety. To už se dá pomalu nazývat ostudou, mám tyto hory velmi rád. Nuž, není o čem přemýšlet.

Jakou trasu vymyslet? Přechod hlavního hřebene, to je poměrně jasný základ. Přidat k tomu však ještě něco navíc? Třeba část Jizerských hor, tak, jak jsem to v minulosti dělával?

Plán v následujících dnech stále měním, utvářím, aktualizuji. Jak dostává konkrétní podobu, jak ho neustále vylepšuji, tak se ovšem mění předpověď počasí. A nikoli k lepšímu. Nakonec z prognózy týdne s pěkným počasím zbyl pouhý jeden den a nejistý půlden k tomu.

Co už, ubytování mám rezervované, jízdenky koupené, měnit to nebudu.
****************************************************************************************

Neděle

Čím více se přibližuji k horám, tím je počasí chmurnější a chmurnější. Pršet začíná už v Hradci Králové. K výstupu na krkonošský hřeben, na Voseckou boudu, kde mám zajištěno ubytování, mám připraveny dvě varianty cesty. Delší začíná už ve Vrchlabí. Vede na Přední Žalý, na Horní Mísečky, na Zlaté návrší a k Vosecké boudě. Velmi zajímavá a velmi pěkná cesta. Jenže ve Vrchlabí je mlha jak v listopadu a s deštěm je to podobné. Ač nerad, přistoupit musím na variantu kratší. Autobusem pokračuji do Špindlerova Mlýna a v podstatě kopíruji nejkratší přístupovou cestu k Vosecké boudě. Ta vede Labským dolem k Labské boudě, kolem pramene Labe na Labskou louku a odtud již k mému cíli.

Špindlerův Mlýn je díky počasí téměř vylidněn. Turisté zalezli do kaváren a hospod a tady nejspíš přemýšlejí, co s dnešním dnem. Jen pár skalních míří soutoku Bílého Labe a mateřské řeky. Tedy Labe bez přívlastku. V opačném směru potkávám dosti těch, které počasí vyhnalo z hřebene dolů do údolí. Dnes zlepšení počasí očekávat nemohou.

Cesta kolem Labe mírně stoupá, míjí spousty vodopádů a peřejí, u kterých by stálo za to se zastavit, pozorovat a fotografovat. To poslední nepřichází v úvahu vůbec. Moje zrcadlovka vodotěsná není a asi by v tomto počasí brzy vypověděla službu.

Některé vodopády mají i svá jména. Medvědínský, Malý Labský. Až v samém závěru Labského dolu, kam už cesta stoupá strmě, se nachází ten nejvyšší, Labský. Odbočku k němu vynechat nemohu. Z vyhlídky nad vodopádem toho ovšem nevidím mnoho. Dohlednost je pouhých pár metrů a kam až voda padá, vidět není. Alespoň mobilem se snažím pár fotografií pořídit.

Labský vodopád

Labský vodopád

Na Labské boudě překvapení. Dosud jsem potkal jen velmi málo turistů, tady je však neskutečně živo. Mnohem živěji než dole ve Špindlu. Návštěvníci sem povětšinou přišli od konečné stanice lanovky na Medvědíně, kolem Vrbatovy boudy a Pančavského vodopádu. Je to jedna z nejfrekventovanějších a nejvyhledávanějších krkonošských tras. Zde, na hřebeni Krkonoš, je paradoxně lepší počasí než dole v údolí. Sem tam krátce prosvitne i kus modré oblohy. Je vidět, že oblačnost nevysoko nade mnou končí. Proto tu i méně prší.

Labskou boudu míjím, nezdržuji se tu. Zastavuji se až u pramene Labe. Ani tady není liduprázdno, k letním davům to má ovšem hodně daleko. Překvapuje mě, jak je pramen Labe nasycen vodou. Tedy ona symbolická betonová skruž; voda je nejen v ní, ale i všude kolem. Takové to tu v létě nebývá.

Pramen Labe

Pramen Labe

Labe nepatří mezi řeky, které mají jeden konkrétní vývěr. Řeka vzniká všude kolem, na podmáčené, rozlehlé Labské louce. A kousek od pramene, pod vodopádem, její tok sytí Pančava, která sbírá vody na sousední a stejně podmáčené Pančavské louce. A z okolních žlabů do Labského dolu stékají další a další potůčky. Uvědomuji si tu diametrální odlišnost od prameniště nejdelší české řeky Vltavy, která sice také pramení v horách, nicméně mnohem poklidnějších a zaoblenějších.

Od pramene pokračuji k rozcestí turistických cest Labská louka. Odtud mi zbývají k Vosecké boudě poslední dva kilometry chůze.

Do cíle mé dnešní etapy přicházím velice brzy. Vosecká bouda je po polední, podobně jako Labská bouda, plná turistů. Povětšinou polských. Na nedaleký vrchol Szrenica vede lanovka z městečka Szklarska Poreba. Dostat se tak na hřeben z polské strany je jednoduché. S přibývajícím hodinami se však chata vylidňuje, v nedělním odpoledni tu už zůstává málokdo. Je mi líto strávit zbytek dne na chatě jen tak. Přestože venku není pro mlhu na krok vidět. Zajdu se podívat alespoň krátce do Polska, na Szrenici.

Půlhodina cesty a ocitám se v davu lidí u polské chaty. Szrenica je opravdu oblíbené krkonošské místo. Snadná dostupnost ji řadí mezi nejnavštěvovanější vrcholy Krkonoš, skoro tak navštěvované jako samotná Sněžka. Vstupuji dovnitř, dát si zde horký čaj však nebyl šťastný nápad. Organizace práce na polských horských chatách je nechvalně známým pojmem. Na obyčejný čaj tu čekám opravdu neobyčejně dlouho.

Přichází pozdní odpoledne. Protože jsem vstával už ve dvě hodiny v noci, zalézám do postele ještě před večerem. Na zítřejší náročný den musím být odpočinutý a velmi dobře vyspaný.

 

mapa, 1. den

****************************************************************************************

Pondělí

Podle předpovědi počasí má být pondělí diametrálně odlišné od neděle. A rodící se nový den to jen a jen potvrzuje. Jasná obloha, neuvěřitelná dohlednost a viditelnost. Ranní klid narušují jen blikající výstražná světla horského hotelu a vysílače na Ještědu.

Vycházím ještě před sedmou. Na hlavní krkonošský hřeben je to jen pár kroků a chci být při tom, kdy krajinu ozáří první sluneční paprsky. Slunce se po nějakém čase objevuje na východním horizontu, nad Vysokým kolem, nejvyšším vrcholem západní části Krkonoš.

Pohled do všech světových stran, to je jedna velká nádhera. Zvlněná krajina Polska je pokryta inverzní oblačností. Na západním obzoru jasně vystupují Jizerské hory; rozeznávám Jizeru i Smrk. Kousek nalevo již zmíněný Ještěd. Nedaleký Kotel, Zlaté návrší, přede mnou Violík, na horizontu vystupuje vysílač Sněžné jámy, kterému Poláci někdy říkají Wawel. Tady se nedá jít rychle. Točím se stále dokola jak káča, rozhlížím se, fotografuji. Troufám si říci, že na takhle ideální počasí jsem v této části Krkonoš ještě nenatrefil.

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled k Ještědu

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled k Ještědu

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled do Polska

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled do Polska

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled k Jizerským horám

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled k Jizerským horám

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled ke Szrenici

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled ke Szrenici

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled ke Szrenici

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled ke Szrenici

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled ke Szrenici a k Jizerským horám

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled ke Szrenici a k Jizerským horám

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled k Jizerským horám

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled k Jizerským horám

Východ slunce na krkonošském hřebeni

Východ slunce na krkonošském hřebeni

Pomalu pokračuji ke Sněžným jámám. Jak stoupám výš a výš, otevírají se další a další pohledy do okolní krkonošské krajiny, i mnohem dál. Ranní slunce dává horám neuvěřitelnou podobu. Kopce, louky a údolí září všemi barvami. Od oranžové po zlatou, ve stinných místech různě potemnělou, ve strmých stěnách Sněžných jam černou jak pohřební průvod. Stačí však kousek popojít a temná barva skal se mění v tmavě modrou, stejnou, jakou mají hladiny malých ples nad morénou. Opět a opět mi v hlavě zní mé vlastní moudro, mnohými potvrzené, že krásnější okamžiky, než jsou rána v horách, se hledají jen těžko.

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled ke Kotli a Zlatému návrší

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled ke Kotli a Zlatému návrší

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled ke Kotli a Zlatému návrší

Ráno na hřebeni Krkonoš. Pohled ke Kotli a Zlatému návrší

Ráno na hřebeni Krkonoš. Violík

Ráno na hřebeni Krkonoš. Violík

Ráno na hřebeni Krkonoš

Ráno na hřebeni Krkonoš

Ráno na hřebeni Krkonoš

Ráno na hřebeni Krkonoš

Ráno na hřebeni Krkonoš

Ráno na hřebeni Krkonoš

Ráno na hřebeni Krkonoš

Ráno na hřebeni Krkonoš

Ráno na hřebeni Krkonoš

Ráno na hřebeni Krkonoš

Vysílač Sněžné jámy

Vysílač Sněžné jámy

Sněžné jámy

Sněžné jámy

Sněžné jámy

Sněžné jámy

Sněžné jámy a Vysoké kolo

Sněžné jámy a Vysoké kolo

Sněžné jámy

Sněžné jámy

Sněžné jámy

Sněžné jámy

Sněžné jámy

Sněžné jámy

Sněžné jámy

Sněžné jámy

Vysoké kolo

Vysoké kolo

Pod Vysokým kolem

Pod Vysokým kolem

Hřebenovka obchází vrchol Vysokého kola a přes Velký Šišák klesá do Černého sedla. Pokračuje kolem Mužských kamenů a Dívčích kamenů na Petrovku. Nová Petrova bouda tu funguje už téměř tři roky a nahradila tu starou, architektonicky hodnotnou, nicméně chátrající, která vyhořela před jedenácti lety. Dva měsíce po mé poslední návštěvě Krkonoš.

Pod Vysokým kolem

Pod Vysokým kolem

Vysoké kolo od Mužských kamenů

Vysoké kolo od Mužských kamenů

Vysoké kolo od Mužských kamenů

Vysoké kolo od Mužských kamenů

Dívčí kameny

Dívčí kameny

Petrova bouda

Petrova bouda

Další klesání, další tři kilometry chůze a přicházím do Slezského sedla, k chatě (pardon, horskému hotelu) Špindlerovka. Tady už je to co do návštěvnosti zcela jiné, než bylo během dosavadní cesty. Dopoledne pokročilo, další a další autobusy sem ze Špindlerova Mlýna přivážejí desítky či spíše stovky návštěvníků. A dosavadní klid je ten tam. Mnoho turistů odtud ve vlnách (tak, jak zdola přijíždějí autobusy) pokračuje na Sněžku či na Luční boudu. V hotelu rychle doplňuji vodu a jednu takovou vlnu co nejrychleji předbíhám. V prudkém stoupání se mi to celkem daří a brzy nechávám všechny za sebou. Jenže přede mnou je další vlna z autobusu a tak to bude pokračovat pomalu až k Luční boudě.

Nad Špindlerovkou, Malý Šišák

Nad Špindlerovkou, Malý Šišák

Slezské sedlo

Slezské sedlo

Cestou k Poledním kamenům, pohled na Malý Šišák

Cestou k Poledním kamenům, pohled na Malý Šišák

Polední kameny

Polední kameny

Polední kameny, pohled zpět

Polední kameny, pohled zpět

Polední kameny

Polední kameny

Jakýmsi mezníkem na tomto táhlém stoupání jsou Polední kameny (SƗonecznik). Tady se většina turistů zastaví, posedí a rozhlédne do kraje. Stejně tak já; bylo by bezostyšné toto místo jen tak minout.

Polední kameny, pohled ke Sněžce

Polední kameny, pohled ke Sněžce

Hřebenovka pokračuje kolem největších ledovcových jezer Krkonoš. Jejich hladiny se zrcadlí v ledovcových kotlech pod hřebenem, na polské straně hor, a jsou – na rozdíl od svých prozaických jmen (Wielki a Mały Staw) – velmi malebná.

Krkonoše, Wielki Staw

Krkonoše, Wielki Staw

Krkonoše, Wielki Staw

Krkonoše, Wielki Staw

Krkonoše, Wielki Staw

Krkonoše, Wielki Staw

Krkonoše, Mały Staw

Krkonoše, Mały Staw

Krkonoše, Mały Staw

Krkonoše, Mały Staw

Na Sněžku z tohoto místa nepokračuji přímo krkonošskou magistrálou (v tomto úseku nese název Cesta česko – polského přátelství). Času mám dost a nechci minout jedno z nejhezčích krkonošských míst. Pláně a louky pod Luční a Studniční horou, Stříbrný hřbet, Úpské rašeliniště. Odbočuji tedy k Luční boudě, tu samotnou však nechávám téměř bez povšimnutí. Není už zdaleka, jakou jsem ji znával. Změnila se v objekt zcela jiného typu a myslím, že nikoli vstřícnějšího. Zato na okolní krajině se nezměnilo téměř nic. Žlutá podzimní tráva ji dává vizáž, jaká se jen tak nevidí. Je radost tudy procházet, rozhlížet se a krajinu přijímat do své duše. To jsou stavy a pocity, kvůli kterým do hor chodím a které jinde nenacházím.

Krkonoše, Stříbrný hřbet

Krkonoše, Stříbrný hřbet

Krkonoše, Stříbrný hřbet

Krkonoše, Stříbrný hřbet

U Luční boudy, pohled ke Sněžce

U Luční boudy, pohled ke Sněžce

U Luční boudy, pohled k Luční hoře

U Luční boudy, pohled k Luční hoře

U Luční boudy, Stříbrný hřbet

U Luční boudy, Stříbrný hřbet

U Luční boudy, Luční hora

U Luční boudy, Luční hora

Luční bouda

Luční bouda

Úpské rašeliniště je pěkně zprůchodněné pomocí dřevěných chodníků. Mokřady a malá jezírka dotvářejí kulisu tohoto místa a obohacují pohledy především ke Studniční hoře a ke Sněžce. Rašeliniště je pramennou oblastí Bílého Labe a Úpy. Druhá jmenovaná řeka se řítí do Obřího dolu více jak sto metrů vysokým vodopádem, druhým nejvyšším v České republice (první je výše zmíněný Pančavský vodopád).

Studniční hora z Úpského rašeliniště

Studniční hora z Úpského rašeliniště

Luční bouda z Úpského rašeliniště

Luční bouda z Úpského rašeliniště

Studniční hora z Úpského rašeliniště

Studniční hora z Úpského rašeliniště

Sněžka z Úpského rašeliniště

Sněžka z Úpského rašeliniště

Úpské rašeliniště

Úpské rašeliniště

Úpské rašeliniště a Studniční hora

Úpské rašeliniště a Studniční hora

Úpské rašeliniště a Studniční hora

Úpské rašeliniště a Studniční hora

Úpské rašeliniště a Sněžka

Úpské rašeliniště a Sněžka

Úpské rašeliniště a Sněžka

Úpské rašeliniště a Sněžka

Úpské rašeliniště

Úpské rašeliniště

Úpské rašeliniště a Sněžka

Úpské rašeliniště a Sněžka

Na Úpském rašeliništi se cítím velmi dobře, je tu moc pěkně. Jen nerad toto místo opouštím. Den se však přelomil do své druhé poloviny a mne ještě čeká dlouhá cesta. V první řadě výstup na Sněžku.

V serpentinách na nejvyšší horu Čech se motá spousta lidí. Pořád je to však řádově méně, než tomu bylo v letošním létě, kdy tudy procházely doslova davy lidí a nebylo tu možné chodit obousměrně. Ani na samotném vrcholu to není až tak katastrofické. Trávím tu dlouhé minuty, rozhlížím se do všech světových stran, fotografuji. Na jihovýchodě už vidím místo, kde má dnešní etapa bude končit. Pod Rýchorským hřebenem, v údolí pod Lysečinskou horou.

Obří důl a Studniční hora z úbočí Sněžky

Obří důl a Studniční hora z úbočí Sněžky

Obří důl a Stříbrný hřbet z úbočí Sněžky

Obří důl a Stříbrný hřbet z úbočí Sněžky

Obří důl z úbočí Sněžky

Obří důl z úbočí Sněžky

Obří důl a Černá hora ze Sněžky

Obří důl a Černá hora ze Sněžky

Studniční hora ze Sněžky

Studniční hora ze Sněžky

Na Sněžce

Na Sněžce

Na Sněžce

Na Sněžce

Na Sněžce. Pohled k Rýchorskému hřebeni

Na Sněžce. Pohled k Rýchorskému hřebeni

Na Sněžce. Pohled k Lysečinské hoře a Pomezním Boudám

Na Sněžce. Pohled k Lysečinské hoře a Pomezním Boudám

Na Sněžce. Pohled ke Svorové hoře

Na Sněžce. Pohled ke Svorové hoře

Sněžka, kaple sv. Vavřince

Sněžka, kaple sv. Vavřince

Rýchorský hřeben ze Sněžky

Rýchorský hřeben ze Sněžky

Žacléřská pánev ze Sněžky

Žacléřská pánev ze Sněžky

Obří sedlo ze Sněžky

Obří sedlo ze Sněžky

Má cesta pokračuje ke Svorové hoře a k horské chatě Jelenka, kde nevynechávám občerstvení v podobě půllitru malinovky. Pod Jelenkou, v Sovím sedle, opět opouštím krkonošskou magistrálu a na Pomezní Boudy mířím přes vrch Čelo. Cestou, kterou neznám, kudy jsem ještě nikdy nešel. Na samém začátku tohoto horského hřebene, po prudkém stoupání, přicházím k přírodnímu útvaru Skalní stůl. Místo s překvapivě širokým pohledem na hlavní krkonošský hřeben. Vidět je odtud od Vysokého kola až ke Svorové a Světlé hoře.

Cestou na Svorovou horu. Pohled zpět ke Sněžce

Cestou na Svorovou horu. Pohled zpět ke Sněžce

Cestou na Svorovou horu. Kociol Łomniczki

Cestou na Svorovou horu. Kociol Łomniczki

Cestou na Svorovou horu. Pohled zpět ke Sněžce

Cestou na Svorovou horu. Pohled zpět ke Sněžce

Skalní stůl. Pohled ke Svorové hoře

Skalní stůl. Pohled ke Svorové hoře

Krkonošský hřeben z Kamenného stolu

Krkonošský hřeben z Kamenného stolu

Cesta hřebenem Čela je velmi náročná. Podmáčený terén, bahno, spousta terénních překážek, obcházení. Nakonec velmi prudký sestup na Pomezní Boudy. Ty míjím jen okrajově a po státní hranici pokračuji až na Lysečinskou horu. Odtud pak do Horních Albeřic, kde má dnešní etapa končí.

Stará vápenka v Horních Albeřicích

Stará vápenka v Horních Albeřicích

S dnešním putováním jsem nadmíru spokojen. Nádherný podzimní den, neobyčejně teplý a přívětivý, mimořádné turistické zážitky.

mapa, 2. den

****************************************************************************************

Úterý

Jak už jsem v úvodu zmínil, pěkné počasí bude trvat jen polovinu dne. Poté se má opět zatáhnout a mají přijít vydatné srážky. Nemohu tedy kalkulovat s dlouhou trasou. Zapomenout musím na výstup na Královecký Špičák u Žacléře, o kterém jsem původně uvažoval. Čeká mne tedy „pouze“ výstup na Rýchorský hřeben, odbočka k Rýchorské boudě, pak průchod přes starý Rýchorský prales s následným sestupem do Žacléře.

Na cestě jsem už před sedmou hodinou ranní. Louky nad Albeřicemi – je to podobné jako včera na krkonošském hřebeni – září všemi barvami. Opět a opět postávám, pozoruji a fotografuji. U rozcestí turistických cest Roh hranic se znovu dostávám nad tisícimetrovou výškovou hranici, cesta však posléze klesá k místu zvanému Rýchorský kříž. To je název rozcestí a horského sedla v místě, kde stojí pár horských chalup, patřících k horské osadě Rýchory. Kříž, podle kterého je místo pojmenováno, stojí na samém okraji lesa.

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Ráno u Horních Albeřic

Rýchorský kříž

Rýchorský kříž

Rýchorský kříž, pohled k východu

Rýchorský kříž, pohled k východu

Rýchorský kříž

Rýchorský kříž

Rýchorský kříž

Rýchorský kříž

Rýchorský kříž

Rýchorský kříž

Rýchorský kříž, pohled k Rýchorské boudě

Rýchorský kříž, pohled k Rýchorské boudě

Krkonoše od Rýchorského kříže

Krkonoše od Rýchorského kříže

Krátké stoupání, odbočka k horské chatě Rýchorská bouda. Kolem objektu se nacházejí nádherné horské louky a dokonce pastviny. A o kousek dále skromná vyhlídka. Nabízí však pouze velmi omezený pohled k Lysečinské hoře a jejímu okolí.

Louky u Rýchorské boudy

Louky u Rýchorské boudy

Starý rozcestník u Rýchorské boudy

Starý rozcestník u Rýchorské boudy

Louky u Rýchorské boudy

Louky u Rýchorské boudy

Louky u Rýchorské boudy

Louky u Rýchorské boudy

Krkonošských zajímavostí stále nebylo dost. Nakonec mě ještě čeká cesta velmi starým lesem, kterému se říká Rýchorský prales či Dvorský les. Staré stromy, divoce rozvětvené, v ranním slunci téměř strašidelná kulisa. Spousta fotografií, poté už sestup k Žacléři.

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Rýchorský prales

Pod Rýchorským hřebenem. Pohled ke Královeckému Špičáku

Pod Rýchorským hřebenem. Pohled ke Královeckému Špičáku

U Žacléře

U Žacléře

Žacléř

Žacléř

Žacléř

Žacléř

Žacléř

Žacléř

Tady moje cesta končí. Nemohu šetřit chválou. Nanejvýš vydařená, povedla se neskutečným způsobem.

mapa, 3. den

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Podzim v Krkonoších

  1. SV napsal:

    prekrasne fotografie, nadherne jesenne diamantove svetlo! :thumbsup: :yellow_heart::orange_heart:❤

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *