Jizerské hory dušičkové

Jizerské hory dušičkové

Jizerské hory dušičkové

Po návratu z Krkonoš jsem byl přesvědčen, že už mě letos nic lepšího v turistice potkat nemůže. A potkalo.

Na začátku dušičkového týdne zní předpověď počasí jak z poloviny srpna. Tohle přece nenechám bez povšimnutí! A ani nemusím přemýšlet, kam jet. Nedávný pohled k Jizerským horám z hřebene západních Krkonoš ve mně vyvolal rozhodnutí, že se do těchto končin co nejdříve musím vypravit. Do míst, kde jsem před patnácti – dvaceti lety býval hostem více než častým.

Na cestu vyrážím v neděli časně ráno. Cesta vlakem do Prahy je v roce, kdy Správa železnic exhibuje kumulací výluk na páteřní trati Česka, sázkou na nejistotu. Tentokrát to však vyšlo, nechal jsem si poměrně velkou časovou rezervu na přestup do autobusu směr Tanvald. Takže stíhám.

V Tanvaldu jsem brzy, před devátou ranní. Do Jizerských hor vycházím po trase, kterou bych kdysi trefil i poslepu. Náročné stoupání mě přivádí do Šumburku. Domky roztroušené na stráních vysoko nad Tanvaldem, překvapeně se zastavuji před jedním z nich. Kdysi tu stávala pod lípou socha sv. Josefa. V roce 2009 jsem si na mých stránkách posteskl, že socha zmizela a zůstal jenom podstavec. Místní mi tehdy řekli, že sochu někdo ukradl.

Černá Studnice od Šumburka

Černá Studnice od Šumburka

Šumburk, socha sv. Josefa

Šumburk, socha sv. Josefa

A ejhle. Socha je tu zas! Replika, nebo se našla? Netuším. Rozhlížím se, pátrám po okolí, nikoho místního nevidím. V nedělním ránu ještě nikdo nevytáhl paty z domu. Uvidím, třeba se někdy dovím. V každém případě tu socha opět stojí. Mám z toho velmi dobrý pocit.

Jizera od Šumburka

Jizera od Šumburka

Kaplička v Šumburku

Kaplička v Šumburku

 

Stoupám směrem k Příchovicím. Hlavou kroutím do všech světových stran a objevuji další překvapení. Na druhé straně pastvin se tyčí nová rozhledna. Tedy pro mne nová, nevím, jak dlouho tu už stojí. A protože rozhledny na svých poutích vynechám jen zcela výjimečně, odbočuji ze své vychozené trasy. Asfaltová cesta mě přivádí k restauraci a penzionu U čápa. Kousek za ním se tyčí rozhledna nesoucí pojmenování Maják Járy Cimrmana. U úpatí rozhledny se nachází i malé muzeum zasvěcené stejné osobnosti.

Rozhledna Maják Járy Cimrmana v Příchovicích

Rozhledna Maják Járy Cimrmana v Příchovicích

Nejsem znalcem Járy Cimrmana, humor tohoto typu mi není blízký. Bližší informace o tomto místě se dovídám až z článku, který jsem si přečetl po návratu domů. Dovolím si z něho citovat.

(Novinky.cz, září 2016): „Na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš, uprostřed horských hřebenů, se nachází kraj, kde nikdo nespěchá; nepotkáte davy turistů, je tu milo, snadno naleznete zákoutí nepoznamenaná ruchem současnosti – Příchovice. Mezi znalci známé jako Liptákov, místo, kde měl žít vítěz ankety Největší Čech – Jára Cimrman.“

Takhle to tedy je. Jako pocta slavnému rodákovi i jako vítaná turistická atrakce byla v roce 2012 vybudována na okraji areálu unikátní turistická rozhledna – Maják Járy Cimrmana. Originální, téměř 24 metrů vysokou dřevostavbu, navrhl architekt Martin Rajniš. U paty rozhledny mohou turisté navštívit veřejně přístupnou sbírku – Muzeum Járy Cimrmana, do jehož pokladnice přispěli jak členové Divadla Járy Cimrmana, tak i množství občanů z celého regionu.

Na rozhledně jsem dnes první. Rozhlížím se do všech stran, obdivuji unikátní kruhový rozhled. Dohlednost výjimečná. Český ráj, Jizerské hory, Ještědský hřeben, Černá Studnice, Krkonoše. Pozoruji, fotografuji, poté se vracím na původní trasu. Tvrzení z článku, že tu člověk nepotká davy turistů, dnes rozhodně neplatí. I po ránu je jich tu více než dost.

Příchovice s kostelem sv. Víta z rozhledny Maják Járy Cimrmana

Příchovice s kostelem sv. Víta z rozhledny Maják Járy Cimrmana

Jizerské hory z rozhledny Maják Járy Cimrmana

Jizerské hory z rozhledny Maják Járy Cimrmana

Černá Studnice z rozhledny Maják Járy Cimrmana

Černá Studnice z rozhledny Maják Járy Cimrmana

Český ráj z rozhledny Maják Járy Cimrmana (vlevo na horizontu Kozákov, vpravo Sokol)

Český ráj z rozhledny Maják Járy Cimrmana (vlevo na horizontu Kozákov, vpravo Sokol)

Český ráj z rozhledny Maják Járy Cimrmana (vpravo na horizontu Kozákov, vlevo Tábor)

Český ráj z rozhledny Maják Járy Cimrmana (vpravo na horizontu Kozákov, vlevo Tábor)

Příchovice s kostelem sv. Víta zpod Hvězdy. Vpravo Černá Studnice

Příchovice s kostelem sv. Víta zpod Hvězdy. Vpravo Černá Studnice

Ještěd zpod Hvězdy

Ještěd zpod Hvězdy

Tanvald a Tanvaldský Špičák zpod Hvězdy. Na horizontu Ještěd

Tanvald a Tanvaldský Špičák zpod Hvězdy. Na horizontu Ještěd

Kolem kostela sv. Víta, místa s výjimečnou atmosférou, kde se právě koná nedělní mše, pokračuji na vrchol kopce Hvězda. Zde se tyčí jedna z nejmalebnějších rozhleden této země, Štěpánka. Rozhled z ní je poněkud odlišný, než byl z Majáku. Je odtud vidět mnohem více z Krkonoš a o hodně méně z Českého ráje. Tady trávím dlouhé minuty a pohledy si vychutnávám.

Rozhledna Štěpánka

Rozhledna Štěpánka

Jizerské hory ze Štěpánky

Jizerské hory ze Štěpánky

Jizerské hory ze Štěpánky

Jizerské hory ze Štěpánky

Krkonoše ze Štěpánky. Vpravo Kotel

Krkonoše ze Štěpánky. Vpravo Kotel

Krkonoše ze Štěpánky. Vlevo Kotel

Krkonoše ze Štěpánky. Vlevo Kotel

Krkonoše ze Štěpánky. Uprostřed Vysoké kolo a Sněžné jámy

Krkonoše ze Štěpánky. Uprostřed Vysoké kolo a Sněžné jámy

Od Štěpánky sestupuji do Kořenova, dále ke kořenovskému nádraží, a okrajem Polubného pokračuji po silnici až na Jizerku. Tady bude po dva dny můj base camp, odtud budu vycházet na túry do Jizerských hor.

Cestou do Kořenova. Pohled k Harrachovu

Cestou do Kořenova. Pohled k Harrachovu

Cestou do Kořenova. Pohled zpět ke Hvězdě

Cestou do Kořenova. Pohled zpět ke Hvězdě

Nádraží Kořenov

Nádraží Kořenov

Je brzy po poledni. Zbytek dnešního dne (je první den zimního času a stmívat se bude už brzy) trávím touláním se po osadě a po rašeliništích kolem říčky Jizerky. Užívám si nádherného slunečního odpoledne, dívám se, fotografuji. Zapomínám na to, že jsem vůbec nespal a na cestu vyrážel přímo z noční směny. Až navečer mi to tělo připomíná. Usínám s úderem šesté večerní…

Jizerka

Jizerka

Jizerka

Jizerka

Jizerka

Jizerka

Jizerka

Jizerka

Jizerka a Bukovec

Jizerka a Bukovec

Jizerka a Bukovec

Jizerka a Bukovec

Jizerka a Bukovec

Jizerka a Bukovec

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky a Bukovec

Rašeliniště Jizerky a Bukovec

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Rašeliniště Jizerky

Trasa prvního dne (bez okruhu na Jizerce)

****************************************************************************************

pondělí

Vstávám velmi brzy a čekám, až se alespoň trochu rozední. Nechce se mi chodit s baterkou na hlavě. Pár minut po šesté, konečně mohu ven. Překvapuje mě, jak teplo je po ránu zde, kousek nad osadou Jizerka, jedním z nejstudenějších míst celých Čech. Jenže osada nepatří k nejchladnějším místům naší republiky pro nic za nic. Stačí popojít nějakých 800 metrů dolů do údolí, a rázem se ocitám ve světě mrazu. Ojíněné je zde vše. Ten propastný rozdíl teplot pár stovek metrů od sebe mě skutečně překvapuje…

Uprostřed Jizerky odbočuji ze silnice na žlutě značenou turistickou cestu, nese jméno Jezdecká. V Jizerských horách má každá cesta své jméno.

Po Jezdecké cestě pokračuji ke křižovatce s cestou Knížecí. Pár stovek metrů před křižovatkou ještě prozkoumávám již značně zarostlou vyhlídku k přehradě Souš.

Knížecí cesta vede pod Černým vrchem k pramenné oblasti říčky Smědé. Tady využívám lesní zkratku a mířím k cestě Kasárenské, která ze dvou světových stran obchází vrchol Jizery. To je první cíl mé dnešní túry.

Cestou na Jizeru

Cestou na Jizeru

Jizera je skutečně nádherné místo. Má neuvěřitelně pozitivní atmosféru, mám ji velmi rád a bez zábran se vždy oddávám jakémusi snění při pohledu od vrcholového kříže do všech světových stran. Rozhled nabízí Jizera zcela výjimečný. Jizerské hory, Krkonoše, Ještědský hřeben, Lužické hory, část Českého středohoří… mohl bych pokračovat dále a popsal bych značnou část východních a severních Čech.

Jizera

Jizera

Jizera, pohled ke Krkonoším

Jizera, pohled ke Krkonoším

Jizera, pohled k Českému ráji

Jizera, pohled k Českému ráji

Ještědský hřeben z Jizery

Ještědský hřeben z Jizery

Krkonoše z Jizery

Krkonoše z Jizery

Na Jizeře

Na Jizeře

Smědavská hora a Smrk z Jizery

Smědavská hora a Smrk z Jizery

Hvězda se Štěpánkou z Jizery

Hvězda se Štěpánkou z Jizery

Bloumám kolem skal, stále pod nimi stojí chatka horské služby či Správy CHKO Jizerské hory, už nevím, komu patří. Ale na její terase jsem strávil nejednu noc. A stále tu je mezi kosodřevinou malé slatinné jezírko, ve kterém se odráží vrchol Jizery. Nemohu vynechat tento pohled.

Neuvěřitelně krásné místo.

Jizera

Jizera

Jizera

Jizera

Jizera

Jizera

Jizera

Jizera

Jizera

Jizera

Cestou z Jizery. Černá hora a Holubník

Cestou z Jizery. Černá hora a Holubník

Pod Jizerou. Bílá Smědá

Pod Jizerou. Bílá Smědá

Sestupuji až ke Štolpišské silnici a po ní pokračuji na Smědavu. Opravují zde či lépe zcela přestavují starou dřevěnou chatu, která neodmyslitelně k tomuto místu na silnici z Desné do Bílého Potoka patřila. To, co tu vyrůstá, tvarově sice původní chatu alespoň trochu kopíruje, ale duch tohoto stavení už bude zcela jiný.

Smrková cesta mě přivádí do sedla Předěl, k rozcestí turistických cest. Po cestě Paličníkové se pak vydávám k seskupení skal, podle kterého je cesta pojmenována. Paličník.

Krkonoše z Paličníkové cesty

Krkonoše z Paličníkové cesty

Jizera z Paličníkové cesty

Jizera z Paličníkové cesty

Vyhlídková místa na vrcholech skalních seskupení, většinou ozdobená křížem, jsou pro Jizerské hory typická. Je jich tu mnoho a Paličník je jedním z nich. Nabízí úchvatné pohledy do hlubokého údolí Smědé, k Bílému Potoku, Hejnici a Frýdlantu. Hned na protější straně hluboce zaříznutého údolí se tyčí další skalní seskupení, jedno z nejmohutnějších v Jizerských horách, Frýdlantské cimbuří.

Paličník

Paličník

Paličník. Pohled k Bílému Potoku a Hejnicím

Paličník. Pohled k Bílému Potoku a Hejnicím

Skály na Paličníku

Skály na Paličníku

Smrk z Paličníku

Smrk z Paličníku

Údolí Smědé z Paličníku

Údolí Smědé z Paličníku

Údolí Smědé z Paličníku

Údolí Smědé z Paličníku

Paličník

Paličník

Sestupuji z Paličníku, úbočím Klínového vrchu se vracím na Smrkovou cestu. Ta dále pokračuje pramennou oblastí řeky Jizery (hlavní pramen řeky se však nachází na území Polska) k chodníku s vyzývavým názvem Nebeský žebřík. Při pohledu vzhůru má člověk skutečně pocit, že vede až kamsi do nebes. První strmé metry chodníku to jen potvrzují.

Do nebes však nevede žádná cesta, ani tento chodník. Vede na nejvyšší vrchol české části Jizerských hor, na Smrk.

Tady je rušno. V Německu jsou v tomto čase dušičkové prázdniny a rozhledna na Smrku je proto obklopena především turisty německými. I polských je tu dost, však to sem mají opravdu blízko. Na nedaleký polský vrchol Stog Izerski vede kabinková lanovka z lázeňského města Świeradów-Zdrój. Nejméně návštěvníků je tu z tuzemska.

Rozhledna na Smrku

Rozhledna na Smrku

Muhu, vládce Jizerských hor

Muhu, vládce Jizerských hor

Na Smrku. Pohled k údolí Smědé

Na Smrku. Pohled k údolí Smědé

Na Smrku. Pohled k Jizeře

Na Smrku. Pohled k Jizeře

Stóg Izerski ze Smrku

Stóg Izerski ze Smrku

Z vyhlídkové plošiny rozhledny shlížím do kraje, fotografuji, pod rozhlednou ještě zdravím vládce Jizerských hor. Muhu se jmenuje. Poté rychle pospíchám ke státní hranici a hraničním chodníkem, kde už téměř nikoho nepotkávám, směřuji k jednomu z nejkrásnějších míst Jizerských hor, Velké Jizerské louce. Je to podmáčené údolí, kterým protéká na svých prvních kilometrech řeka Jizera. Ta samotná z turistické cesty vidět není. Pokud ji chce člověk spatřit, musí se k ní prodrat klečí a zakrslými borovicemi v místech, kde se řeka k cestě přibližuje nejvíce.

Smrk, pohled do údolí Jizery

Smrk, pohled do údolí Jizery

Smrk, pohled k Velké Jizerské louce

Smrk, pohled k Velké Jizerské louce

Jedna ze zdrojnic Jizery

Jedna ze zdrojnic Jizery

Pamětník starých časů

Pamětník starých časů

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Jizera na Velké Jizerské louce

Pozoruji krásná zákoutí řeky, rozhlížím se a fotografuji. Těchto pohledů se skutečně nasytit nelze…

Turistická cesta pokračuje na nekonečně rozlehlou louku nesoucí jméno Hala Izerska. Porost trávy v podzimních barvách, které odpolední slunce posunuje do zlatého odstínu, to je další neskutečná pastva pro oči. Zlato všude kolem. Na zemi, na obloze to sluneční, lemované blankytnou modří, toto je stav, ze kterého se člověk vzpamatuje až tehdy, když se slunce nakloní nad obzor, tráva ztmavne a potemnělý horizont dá jasně najevo, že nebude dlouho trvat a tma padne na tuto krajinu.

Říkám si, zda je toto opravdu čas Dušiček, jestli se nenacházím v úplně jiném ročním období? Ale nepletu se.

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Hala Izerska

Jizera pod Velkou Jizerskou loukou

Jizera pod Velkou Jizerskou loukou

Jizera pod Velkou Jizerskou loukou

Jizera pod Velkou Jizerskou loukou

Jizera pod Velkou Jizerskou loukou

Jizera pod Velkou Jizerskou loukou

Jizera pod Velkou Jizerskou loukou

Jizera pod Velkou Jizerskou loukou

Kolem kamenité Jizery pokračuji až k hraničnímu Karlovskému mostu, k soutoku Jizery a Jizerky. A kolem druhé jmenované řeky se vracím do stejnojmenné osady, do mého base campu. V čase, kdy obloha zcela potemněla a vládu přebírá noc. Škoda, že jsou listopadové dny tak krátké…

Jizera nad Karlovským mostem

Jizera nad Karlovským mostem

Jizera nad Karlovským mostem

Jizera nad Karlovským mostem

Jizera nad Karlovským mostem

Jizera nad Karlovským mostem

Sv. Jan Nepomucký u Karlovského mostu

Sv. Jan Nepomucký u Karlovského mostu

Jizera pod Karlovským mostem

Jizera pod Karlovským mostem

Trasa druhého dne

****************************************************************************************

úterý

Úterý je třetím a posledním dnem mé jizerskohorské výpravy. Ještě i pro dnešek předpověď slibuje pěkné počasí. Má však být už chladněji a k večeru má od severozápadu přicházet déšť. Večer mě však příliš nezajímá. To už musím být na cestě zpět.

Stejně jako včera čekám, až se obloha nad východním obzorem alespoň trochu projasní a budu vidět na cestu. Poté Jizerskou silnicí mířím z Jizerky na Smědavu. V krátkém úseku kopíruji včerejší trasu na úpatí Jizery, poté po žlutém značení obcházím Smědavskou horu a mířím na Polední kameny. Včera jsem hovořil o jizerskohorských skalních seskupeních, zpřístupněných pro turisty a nabízejících krásné rozhledy. Stejně tak jsou v Jizerských horách pro turisty často zpřístupněna i skaliska vrcholová. Jedním z nich byla včerejší Jizera, nyní mám před sebou Polední kameny. Nabízejí pohledy zpět k Jizeře, ke Smrku a do údolí Smědé.

Holubník z Poledních kamenů

Holubník z Poledních kamenů

Údolí Smědé a Smrk z Poledních kamenů

Údolí Smědé a Smrk z Poledních kamenů

Na Poledních kamenech

Na Poledních kamenech

Smědavská hora z Poledních kamenů

Smědavská hora z Poledních kamenů

Polední kameny

Polední kameny

Frýdlantské cimbuří z Poledních kamenů

Frýdlantské cimbuří z Poledních kamenů

Kousek pod Poledními kameny se tyčí Frýdlantské cimbuří. Už včera jsem se o tomto skalním seskupení zmiňoval při pohledu z Paličníku. Označil je jako jedno z nejmohutnějších v celých Jizerských horách. A jemu tomu tak.

Zdolávám skalní cestu k vrcholovému kříži. Odtud je skutečně impozantní pohled na sousední skály i do divokého údolí Černého potoka. Tak tady se musím zdržet déle, vše vyfotografovat nebude jen tak.

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Holubník a údolí Černého potoka z Frýdlantského cimbuří

Holubník a údolí Černého potoka z Frýdlantského cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Bílý Potok z Frýdlantského cimbuří

Bílý Potok z Frýdlantského cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Frýdlantské cimbuří

Divokou Kozí stezkou sestupuji ke Štolpišské silnici. Jí se držím jen krátce, u rozcestí Na Žďárku odbočuji vlevo na Kristiánovský chodník a mířím do Sedla Holubníku. V sedle začíná přechod asi tři kilometry dlouhého stejnojmenného hřebene. První kótou tohoto hřebene je samotný Holubník. Opět soustava vrcholových skalisek, ozdobených na nejvyšším místě křížem. Holubník nabízí úchvatný kruhový rozhled. Na rozdíl od předchozích dnešních vyhlídek je už vidět i k západní části Jizerských hor, která je svými bukovými porosty diametrálně odlišná od oblasti Jizery a Smrku.

Rozcestí turistických cest v Sedle Holubníku

Rozcestí turistických cest v Sedle Holubníku

Holubník

Holubník

Ještěd z Holubníku

Ještěd z Holubníku

Smrk z Holubníku

Smrk z Holubníku

Jizera z Holubníku

Jizera z Holubníku

Ptačí kupy z Holubníku

Ptačí kupy z Holubníku

A ještě jednou Ještěd z Holubníku

A ještě jednou Ještěd z Holubníku

Holubník

Holubník

Cesta na Ptačí kupy

Cesta na Ptačí kupy

Ptačí kupy

Ptačí kupy

Na Ptačích kupách

Na Ptačích kupách

Smrk z Ptačích kup

Smrk z Ptačích kup

Jizera z Ptačích kup

Jizera z Ptačích kup

Opět spousta fotografií, poté pokračuji k další skalní vyhlídce. Tou jsou Ptačí kupy. Nabízejí pohledy podobné jako Holubník. Od Ptačích kup následuje sestup divokou stezkou, místy zajištěnou kramlemi a řetězi, k rozcestí Pod Ptačími kupami. Odtud po Oldřichovské silnici pokračuji k rozcestím Hřebínek a Bílá Kuchyně. Tady Oldřichovskou silnici opouštím a stoupám na Olivetskou horu.

Cestu těmito končinami Jizerských hor jsem vybral zcela záměrně. V oblasti vrcholu Olivetské hory se kdysi v šedesátých letech minulého století nacházela legendární trampská osada Island, spojená s trampskými písničkáři, především Kapitánem Kidem. Před patnácti lety jsem oblast Olivetské hory hodně prošmejdil, na jednom ze skalisek objevil jakousi dřevěnou chatku, ke které bych rád zase podíval. Jenže kde ji hledat? Opravdu si už nepamatuji, jak jsem se k ní tehdy dostal.

Bivak na Olivetské hoře

Bivak na Olivetské hoře

Zase po létech šmejdím kolem vrcholu, objevuji nádherný bivak, ovšem nic jiného. Ještě na několika místech se snažím najít ono skalisko, avšak nic. Zdá se mi, že je po těch patnácti letech terén mnohem více zarostlý, že nikam nemohu dohlédnout. Z časových důvodů nemohu dále pátrat. Slibuji však sám sobě, že chatku ještě najdu, či aspoň skálu, na které stávala.

Od rozcestí Pod Olivetskou horou pokračuji Uhlířskou cestou k zámečku Nová Louka. Očekával jsem, že alespoň tady, na kultovním místě Jizerských hor bude otevřena restaurace, kde se budu moci občerstvit, napít. Omyl, zavřeno. Listopad je v těchto horách mrtvou sezónou.

Nová Louka

Nová Louka

Nová Louka

Nová Louka

Blatný rybník

Blatný rybník

Vodní nádrž Josefův Důl

Vodní nádrž Josefův Důl

Vodní nádrž Josefův Důl

Vodní nádrž Josefův Důl

Vodní nádrž Josefův Důl

Vodní nádrž Josefův Důl

Kolem Blatného rybníka stoupám pod osadu Kristiánov. Odtud už budu jen a jen klesat. Kolem vodní nádrže Josefův důl sestupuji do stejnojmenné obce. Je několik kilometrů dlouhá a železniční stanice je až na jejím opačném konci. Nicméně nacházím otevřenou trafiku, kde si mohu koupit pití a dokonce teplou kávu. Je neuvěřitelně povzbuzující.

K mému cíli, železniční stanici Josefův Důl to mám opravdu jen kousek. Tady mé putování končí. Ještě dlouhou dobu je budu vstřebávat.

Trasa třetího dne

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 komentářů: Jizerské hory dušičkové

  1. SV napsal:

    modrozlata Jizerka je jedno z najkrajsich a najlepsich miest na svete! :blue_heart::yellow_heart:

  2. SV napsal:

    pocasie ti teda prialo!

  3. Jana V. napsal:

    Pepo, tééda :thumbsup:. Fakt nááádherný fotky!
    Ta řeka ….WAU!

  4. Petr Melichar napsal:

    Jizerky, Kořenov okolo Hvězdy a k Jizeře byly pro mě mnoho let bezkarske okruhy každou zimu.
    Je to tam krásné. Měls obrovské štěstí na počasí.
    Pozdravy ze Španělska.

    • pepa napsal:

      Ahoj Petře, i já tebe zdravím. A představ si, po týdnu jsem byl v Jizerkách znovu a čekalo mě stejně pěkné počasí…

  5. Anonym napsal:

    Neuvěřitelně krásné místo ( moje), také Tvoje fotky….trochu jsi mne dojmul, dlouho jsem zde nebyla, stýská se mi po intenzivní kráse Jizerky… díky, díky
    Vlastina

  6. pepa napsal:

    Dnes jsem měl možnost setkat se s majitelem sochy sv. Josefa. Potvrdil mi, že před lety skutečně někdo sochu ukradl. Putovala po střední Evropě, než byla ve Vídni identifikována a majiteli vrácena. Ten vynaložil nemalé finance na její opravu a opětovné umístění pod lípu, kde od roku 1777 stávala. Asi před šesti lety byla za účasti asi stovky hostů znovu vysvěcena.
    Velké poděkování!

  7. SV napsal:

    ….tak vies co sa spieva v tej pesnicke o kraji isladskom…..ta chatka sa ti proste schovala, no.

  8. SV napsal:

    sprav nieco s tymi smajlikmi.

  9. SV napsal:

    paradne fotografie! smajlik nadsenik

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.