Krkonoše předvánoční

Krkonoše předvánoční

Krkonoše předvánoční

Má poslední letošní horská túra vedla krkonošským hřebenem…

Shodou mnoha různých pracovně-životních okolností je mi umožněno užívati si starobního důchodu celou druhou polovinu prosince. Bylo by však nanejvýš hloupé sedět doma a nedělat nic. Zvláště když na horách přibylo velké množství nového sněhu, mrzne a počasí je jako stvořené pro zimní túry.

Jenže než stačím něco zařídit, zajistit, předpověď se mění a nikoli k lepšímu. Poslední pěkný den padne na cestu a hlavou se mi honí myšlenka nikoli nemístná: Mělo vůbec smysl do Krkonoš jezdit? Stačí se však podívat na stránky ČHMÚ a taková otázka se nabízí sama. Protože počasí v horách, a v zimě to platí trojnásob, je z hlediska bezpečnosti věcí primární a jeho rozmary se nevyplácí ignorovat.

Pondělní večer, sedím v malé místnosti horské boudy několik stovek metrů pod hřebenem Černé hory, prohlížím si jednu stránku s předpovědí počasí za druhou. Připraveny mám vlastně jen dvě túry, víc dnů tady na horách k dispozici nemám. Zimní výstup na Sněžku a jakousi „ústupovou“, kratší trasu na nedalekou Černou horu. Pro tato místa, vzdušnou čarou vzdálená necelých 10 kilometrů, platí na zítřejší den předpovědi diametrálně odlišné. Na vyšší Sněžce teploty přes den kolem nuly, sem tam polojasno, vítr v nárazech až 25 metrů za sekundu. Právě poslední meteorologický ukazatel mě od této túry zrazuje. Takovou skorovichřici nelze přehlížet. Na Černé hoře naopak teploty nižší, kolem minus osmi, vítr klidnější a oblačnosti méně. Příliš smyslu mi takto odlišné předpovědi nedávají, ale panuje shoda napříč předpověďmi. Tak je třeba věřit.

Ráno nepřináší nic nového. Volím bezpečnější variantu a vyrážím na Černou horu. Po modrém značení mířím na hřeben, k Pražské boudě. Obloha je zatažená, oblačnost na severním obzoru však vysoká. Tak vysoká, že i Sněžka a Studniční hora jsou jasně viditelné a nehalí je žádný typ vzdušné vlhkosti. Naopak tady, na jižní straně Krkonoš, jsou oblaka níž a začíná z nich vypadávat drobný, mrznoucí déšť. Tak to je přesně to, co jsem potřeboval. Hory hýří mnoha a mnoha vrtochy počasí, ovšem déšť v minus sedmi stupních jsem ještě nezažil. Nu což. Opět jsem o něco obohacen.

Ráno pod krkonošským hřebenem. Pohled k Obřímu dolu, Studniční hoře a Sněžce

Ráno pod krkonošským hřebenem. Pohled k Obřímu dolu, Studniční hoře a Sněžce

Starý rozcestník na krkonošském hřebeni

Starý rozcestník na krkonošském hřebeni

Nemá smysl za těchto okolností chodit na Černou horu, rozhled by z ní nebyl v této chvíli žádný. Kolem poledne snad bude lépe; projdu se zatím po hřebeni, někam k Liščí hoře.

Liščí hora od Pražské boudy

Liščí hora od Pražské boudy

Po upravené lesní cestě mířím k Hrnčířským boudám a dále k Lesní boudě a na Liščí louku. Počasí se postupem dopoledne skutečně zlepšuje, obloha se na mnohých místech protrhává. Od Liščí louky se otevírají pěkné pohledy zpět k Černé hoře. Říkám si, proč nejít ještě dál? Na Liščí horu, k Chalupě na Rozcestí…?

Černá hora od Liščí louky

Černá hora od Liščí louky

Černá hora od Liščí louky

Černá hora od Liščí louky

Dnes ještě docením, jak dobrý nápad to byl pokračovat dál.

Odpočívadlo na vrcholu Liščí hory nabízí další zajímavé pohledy na Krkonoše. S potěšením vnímám, jak se obloha s pomalu se blížícím polednem protrhává víc a víc. U Chalupy na Rozcestí dokonce začíná svítit slunce. Zastavuji a z batohu vytahuji věc, kterou jsem původně vůbec nechtěl brát. Tak mi připadala zbytečná. Sluneční brýle. Mohu být rád, že je v této mám. Sluneční paprsky se od sněhu odrážejí skutečně zostra.

Světlá z Liščí hory

Světlá z Liščí hory

U Chalupy na Rozcestí. Počasí se zlepšuje...

U Chalupy na Rozcestí. Počasí se zlepšuje…

Černá hora od Chalupy na Rozcestí

Černá hora od Chalupy na Rozcestí

Krásné počasí, vítr žádný, budu pokračovat ještě dál! Na Výrovku, nebo že by až na Luční boudu? To by bylo mnohem víc, než jsem si představoval!

U Výrovky se otevírá pohled do Modrého dolu a k Peci pod Sněžkou. Za mnou se tyčí Černá hora a Světlá, rodné horské sestry. A přímo přede mnou se lomí jihozápadní svahy Studniční hory. Místo, kde se znovu a znovu každý rok vytváří známá sněhová mapa republiky. I když v pozdním jaru sníh v Krkonoších sleze, mapa republiky zůstává. A není výjimkou, že vydrží až do pokročilého léta.

U Výrovky. Pohled do Modrého dolu

U Výrovky. Pohled do Modrého dolu

Černá hora a Světlá od Výrovky

Černá hora a Světlá od Výrovky

Svahy Studniční hory od Výrovky. Rodící se mapa republiky

Svahy Studniční hory od Výrovky. Rodící se mapa republiky

Cesta do sedla mezi Luční a Studniční horou

Cesta do sedla mezi Luční a Studniční horou

Cestou do sedla mezi Luční a Studniční horou, pohled zpět. Zleva Světlá, Černá hora a Liščí hora

Cestou do sedla mezi Luční a Studniční horou, pohled zpět. Zleva Světlá, Černá hora a Liščí hora

Cesta stoupá do sedla mezi Luční a Studniční horou. Dostávám se krátce do nadmořské výšky nad 1500 metrů. Míjím malou kapličku, památník obětem hor. Vyhlížím na opačnou stranu hřebene, k Luční boudě. Tu však zatím nevidím. Pláně kolem ní halí mlha.

Že se počasí v horách mění velmi rychle, vím skutečně dobře. Doložit mohu mnoha a mnoha vlastními zkušenostmi. A v této chvíli mohu přidat další. Jako mávnutím kouzelného proutku mlha kolem Luční boudy mizí. Netrvá ani pět minut a je ta tam. Otevírají se mi před očima pohledy na jedno z nejhezčích míst celých Krkonoš. A nad nimi ostrahu drží samotná Sněžka.

Zdálky vidím, že někdo přichází cestou po Úpském rašeliništi, ve směru od bývalé Obří boudy. Tedy od Sněžky. Napadá mě myšlenka, že by samotná Sněžka nemusela být tak nedostupná, jak předpověď počasí hlásala. Uvidím. I kdyby dostupná nebyla, musel bych dnešek považovat za nadmíru povedený.

U Luční boudy ještě stíhám člověka, který od Sněžky přišel. Mladý polský turista mě ujišťuje, že Sněžka je bez problémů dosažitelná, vítr na vrcholu že je snesitelný.

No tohle! Kdosi mi před nedávnem říkal, že mne hory mají rády. Nemyslím si, že by to bylo až tak přímočaré. Hory a člověk se musejí mít rádi navzájem. Pak z toho vzniká hluboký vztah, který jen tak něco nenaruší. Že mě však hory mají rády dnes, o tom nepochybuji ani trochu. A musím jim za to poděkovat.

Sněžka od Luční boudy

Sněžka od Luční boudy

Luční bouda z Úpského rašeliniště

Luční bouda z Úpského rašeliniště

Sněžka z Úpského rašeliniště

Sněžka z Úpského rašeliniště

Sněžka z Úpského rašeliniště

Sněžka z Úpského rašeliniště

Úpské rašeliniště

Úpské rašeliniště

Studniční hora z Úpského rašeliniště

Studniční hora z Úpského rašeliniště

Sněžka z Úpského rašeliniště

Sněžka z Úpského rašeliniště

Černá hora od Obřího sedla

Černá hora od Obřího sedla

Obří sedlo a Sněžka

Obří sedlo a Sněžka

A skutečně jsem jim poděkoval. Na vrcholu Sněžky, kam jsem bez problémů po chvíli vystoupil, odkud jsem se mohl rozhlédnout do všech světových stran. Bez omezení, počasí i vítr byly tentokrát na mé straně.

Úžasné. Tak tohle jsem ani ve snu nečekal. Takový okruh mě ani nenapadlo plánovat, byla by to šílenost vzhledem k předpovědi. A přece se povedlo.

Závěr Obřího dolu a Studniční hora ze Sněžky

Závěr Obřího dolu a Studniční hora ze Sněžky

Závěr Obřího dolu, Studniční a Luční hora ze Sněžky

Závěr Obřího dolu, Studniční a Luční hora ze Sněžky

Obří důl, Liščí hora, Černá hora a Světlá ze Sněžky

Obří důl, Liščí hora, Černá hora a Světlá ze Sněžky

Obří důl ze Sněžky

Obří důl ze Sněžky

Obří sedlo ze Sněžky

Obří sedlo ze Sněžky

Ještě kousek na vrchol...

Ještě kousek na vrchol…

Pohled do Polska

Pohled do Polska

Hlavní krkonošský hřeben ze Sněžky

Hlavní krkonošský hřeben ze Sněžky

Na Sněžce

Na Sněžce

Oblaka čarují

Oblaka čarují

Svorová hora a Lysečinská hora ze Sněžky

Svorová hora a Lysečinská hora ze Sněžky

Sněžka. Pohled až na Rýchory...

Sněžka. Pohled až na Rýchory…

Růžová hora (v popředí) ze Sněžky

Růžová hora (v popředí) ze Sněžky

Sestupuji na Růžohorky a poté až dolů, do Pece pod Sněžkou. Teď musím ovšem vzhůru. Zpět, skoro až pod hřeben. V této chvíli už se plazím jako šnek. Túry na sněhu jsou fyzicky velmi náročné a já toho mám dnes opravdu dost. Zítřejší krátká túra na Černou horu bude pro mne tou pravou, nanejvýš přijatelnou.

Jenže člověk míní a počasí mění. Pondělní počasí bylo oproti předpovědi daleko lepší, v úterý je to naopak. Ani krátká túra na nedalekou Černou horu nepřichází v úvahu. Tedy pokud by měla mít nějaký smysl. Přesto moji předvánoční krkonošskou výpravu hodnotím veskrze kladně. Moc nechybělo a byla téměř dokonalá.

****************************************************************************************

mapa, záznam trasy:

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře: Krkonoše předvánoční

  1. SV napsal:

    mne sa zda dokonala, podla tych fotografii. :sunglasses:

  2. SV napsal:

    vsak ona ta pocka :sunglasses:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *