Vodní perly Spišskej Magury

Návrat do letošního léta…

Spišská Magura je pohoří na východním Slovensku, ze severovýchodu přilepené na Vysoké a Belianske Tatry. Že jste ještě neslyšeli? Napovím. Jakousi vstupní branou Spiškej Magury je Bachledova dolina. Ještě nedávno neznámé místo ukryté v turistickém stínu Tatier, dnes rozsáhlý turistický resort lákající na stezku v korunách stromů, sjezdovky a na mnoho jiných atrakcí. Dnes si toto místo co do počtu turistů nijak nezadá s Tatrami. A jak tu brzy zjistíte, každý druhý turista je z Čech.

Spišká Magura je však pohoří dvou tváří. Tu frekventovanou tvoří Bachledova dolina a oblast přilehlá k obci Ždiar. Za touto dolinou však začíná jiný svět; druhá tvář Spišskej Magury s tou první nemá společného zhola nic. Řídce osídlená krajina, nespočet míst, kde nepotkáte člověka po celý den. Nádherná zákoutí přírody, o nichž jste doposud nejspíš neslyšeli. Chcete-li tato místa poznat, je dobré disponovat vlastním dopravním prostředkem. Nejlépe autem. Pokud byste chtěli použít veřejnou dopravu, brzy narazíte na její limity.

My jsme se rozhodli prozkoumat okolí obce Osturňa. Dosažitelná je asi deset kilometrů dlouhou lesní silnicí začínající nad obcí Ždiar. A co jsme se zde rozhodli zkoumat? Jezera. Kolem Osturne jsou rovnou čtyři.

V prvním ze dvou výletů navštívíme Osturnianske jazero (v terénu označené jako Jazero Mišku Kovaľa, místní používají pojmenování Ozero či Dankovo pleso). Podle turistické mapy žádný problém, něco přes dva kilometry vzhůru do hor. Žlutě značená turistická cesta nás přivede téměř k jezeru.

Stráně s krásnými výhledy, pastviny s ostražitými čuvači, následně hluboký les. A pořádné stoupání. Netrvá dlouho a podle mapy stojíme nad jezerem. Jen sejít dolů. Jenže k jezeru je to téměř sto výškových metrů. Pořádně strmých.

Turistické značení nám tady nepomůže. Bůh ví, kde mu je konec. Po chvíli ale objevujeme turistické odpočívadlo, na kterém je vyznačena jakási odbočka k jezeru. Nepřehledný terén, neprůchodný les, opět strmý sráz. Ale po chvíli už stojíme na severovýchodním okraji jezera. Jsme spokojeni, jenže informační tabule stojí na břehu opačném. Jak ale k ní? Kocháme se pohledy na jezero, pak dumáme nad tím, jak se dostat na protější břeh. Kde bychom se mohli dovědět něco o jezeru. A také, kdo to je Miško Kovaľa, podle kterého je jezero pojmenováno.

Spišská Magura u Osturne

Vracíme se stejným chodníkem a posléze objevujeme sotva viditelnou stezku mířící k druhému břehu jezera. Stezka je na několika místech skutečně adrenalinová, ale zvládáme. Z tabule se však o jezeře nedozvídáme téměř nic. Nachází se v nadmořské výšce 874 metrů, zaujímá plochu asi 0,5 ha. Je bezodtokové, vzniklo zahrazením údolí sesuvem půdy. Zásobované je dešťovou vodou, částečně i lesním prameny na přilehlých svazích. Jezero je na svých okrajích zarostlé. Místo je chráněno jak přírodní památka, vyskytuje se zde několik vzácných druhů rostlin.

Osturnianske jazero (Jazero Mišku Kovaľa)

Vracíme se zpět a na zpáteční cestě si prohlížíme obec Osturňa. Ta patří k nejdelším na celém Slovensku, je dlouhá devět kilometrů! Založena byla už v roce 1593 a složením obyvatelstva je dnes nejzápadnější rusínskou obcí na Slovensku. Většina obyvatel se hlásí k řeckokatolické církvi. Charakteristická je architektura obce. Dřevěné domy, obec je považována za živý skanzen.

Osturňou protéká stejnojmenný potok, který přímo v obci vytváří pěkné kaskády a jezírka. Kaskádami se mohou chlubit i jeho přítoky.

Kaskády na potoce Kremeniak

Osturňa

Odpoledne vyplňujeme cestou do Pienin. Zastavujeme v Hanušovskom sedle, odkud se otevírají pěkné pohledy k Tatrám na straně jedné, na druhé k východnímu okraji Spišskej Magury.

Pod Hanušovským sedlom. Pohled k obci Veľká Franková

Spišská Magura z Hanušovského sedla

Hanušovské sedlo

Tatry z Hanušovského sedla

Lesní silnice Ždiar – Osturňa. Pohled na Belianske Tatry

**************************************************************************

Druhý náš výlet povede k Veľkému Osturnianskemu jazeru. Nachází se na opačné straně obce, než jezero Mišku Kovaľa. Cesta k němu není značena, musíme se řídit mapou.

Není cesta jako cesta, o tom se přesvědčujeme hned za obcí. Chvílemi cestou, chvílemi potokem, kterému se nedá vyhnout. Jezero ovšem není daleko, celí mokří u něho po půlhodině chůze stojíme.

Cesta k Veľkému Osturnianskemu jazeru

Veľké Osturnianske jazero je z jezer v okolí Osturne největší. Nachází se v nadmořské výšce 815 metrů. Vzniklo stejně jako Jazero Mišku Kovaľa přehrazením údolí při sesuvu okolní horniny. Zásobeno je povrchovým přítokem i podzemní vodou. Jezero je z velké části zarostlé, vyskytují se zde vzácné druhy vodních biotopů a přechodových rašelinišť. Je součástí Přírodní rezervace Veľké Osturnianske jezero. Její celková plocha činí 48 ha.

Veľké Osturnianske jazero

Na dosah od tohoto jezera se nachází ještě Malé jazero. Terénem se k němu ovšem nedostaneme. Znamenalo by to vrátit se do vsi a znovu zpět, kousek dál. Volíme raději jinou možnost. Popojíždíme pár kilometrů do obce Jezersko a vydáváme se k Jezerskému jazeru.

Hovořil o tom, že za Bachledovou dolinou začíná jiný svět. Jezerské jazero budiž toho příkladem. Nachází se doslova pár kroků za „Bachledkou“, ovšem po světě rozvinutého turismu tu není ani památky. Jen málokterý z návštěvníků doliny zajde až sem.

My k jezeru kráčíme z druhé strany, z Jezerska. Pětikilometrová cesta vzhůru lesem, kolem kaskád a peřejí Jezerského potoka, který ze stejnojmenného jezera vytéká.

Jezerský potok

Jezerské jazero má rozlohu asi 0,60 ha. Maximálně je dlouhé sto metrů, široké 74 metrů. Hloubka až 6 metrů. Na rozdíl od předchozích dvou navštívených jezer má dobře zachovalou vodní hladinu, je jen minimálně zarostlé. Stejně jako dvě předchozí i toto vzniklo přehrazením údolí při sesuvu hornin. Jezerské jazero je součástí stejnojmenné přírodní rezervace (2,18 ha).