Tatranské vrcholy III. Lomnický štít

Lomnický štít

Lomnický štít

Dlouho se tento žulový jehlan honosil přívlastkem „nejvyšší“, dlouho se o své prvenství přel s Kriváňom.

Ovšem jak hovoří znalec Tatier František Kroutil: „Mohutností, lepostí  tvarů a hlavně historií zůstává stále prvním a nejpopulárnějším vrcholem Tatier.

Do historie vstoupil Lomnický štít ještě dříve, než se ho dotkla první noha. Podle darovací listiny z roku 1209 byl totiž součástí rozsáhlých pozemků, které uherský král Ondrej II. daroval prvním známým předkům veľkolomnických Berzeviczyovcov. Stylizovaná podoba štítu s kamzíkem se stala ústředním motivem jejich erbu.

Obyvatelé Spiša chovali k vrcholu hlubokou úctu a nazývali ho Otcom nebo i  Dedom. Hlavně v zimě, za měsíčné noci, připomínal štít při pohledu od Smokovcov hlavu důstojného starce. Zvláštní úctu k Lomnickému štítu chovali i první tatranští badatelé. Umírající rektor kežmarského gymnázia a organizátor naučných školních výprav Dávid Praetorius (1577 – 1654) se nechal vynést ze svého bytu, aby se na vrchol naposledy podíval. A děkoval Bohu, že mu naposledy umožnil spatřit Snežné hory, jak Spišania Vysoké Tatry nazývali.

Lomnický štít z Kežmarského štítu

Lomnický štít z Kežmarského štítu

Od počátku 17. století chodili studenti z Kežmarku na Kežmarský štít. Lomnický štít však zůstával stále nedotknutý. První historicky doložený výstup vykonal z Malej Studenej doliny anglický cestovatel Robert Townson. Pár dnů po svém prvovýstupu na Jahňací štít. Popis výstupu na Lomnitzer Peak, nejvyšší vrch v hřebeni Karpat,  je součástí Townsonova cestopisu.

Lomnický štít (vpravo) nad Malou Studenou dolinou

Lomnický štít (vpravo) nad Malou Studenou dolinou

14. srpna 1793 opustil Townson Kežmarok. Objednal si dva zkušené lovce kamzíků a nového osedlaného koně. První tábor si založili kdesi na Hrebienku. Celý následující den účastníci výpravy přenášeli učencova zavazadla do Malej Studenej doliny. Výstup uskutečnili 17. srpna 1793.

Nebylo ještě pěkně, ale počasí bylo přece jen příznivější než předchozího dne. Už jsem si nemohl dovolit další vyčkávání, a tak padlo rozhodnutí dobýt Lomnický štít, po Kriváni nejvyšší vrch Karpat. Vzal jsem barometr a oba průvodce. Stoupali jsme po skaliskách vpravo od doliny. Namáhavě jsme vystupovali podél žlabu. Barometr byl jen na obtíž. Po necelých dvou hodinách jsme dosáhli horní hrany skalisk, ale cíl naší cesty byl ještě daleko. Pod námi se nakupily mraky a moji průvodci nechtěli jít dál. Povolili, až když se posilnili několika loky silné vodky.

Poslední část cesty na štít byla neobyčejně strmá. Chvílemi jsme postupovali po velmi nebezpečných skalách, nakonec jsme vystoupili na vrchol. Můj barometr mi ukázal, že stojíme 2880 yardů nad mořskou hladinou.

Vyčerpávající výstup mi umožnil změřit pouze výšku Lomnického štítu. Rozhled zakrývala hustá clona mraků. Vrchol tvoří šedá žula, z jaké je vlastně celý štít. Jen tady nahoře obsahuje o něco méně šedo-zelené substance. Až na polštářky mechů jsem tu nenašel nic, co by mne mohlo zajímat.

Lomnický štít (nejdále) z Baraních rohov

Lomnický štít (nejdále) z Baraních rohov

Lomnický štít (vlevo) a Pyšný štít z Kežmarského štítu

Lomnický štít (vlevo) a Pyšný štít z Kežmarského štítu

Lomnický štít (vpravo) z Ľadového štítu

Lomnický štít (vpravo) z Ľadového štítu

Lomnický štít (vpravo) od Pfinnovej kopy

Lomnický štít (vpravo) od Pfinnovej kopy

Lomnický štít (vpravo) ze Širokej veže

Lomnický štít (vpravo) ze Širokej veže

Je téměř jisté, že před Angličanem stanuli na vrcholku Lomnického štítu už kežmarští obuvníci Fábryovci. Několik roků se pokoušeli o štěstí při těžbě drahých kovů na severní straně hory. Vytěženou rudu snášeli na zádech ze „svého revíru“ po Medených lávkach přes Nemecký rebrík v Malom Kežmarskom štíte do přístřešku u Zeleného plesa. Tady vytřídili malachit a kousíčky stříbra.

Jakub Fábry st. (1740 – 1817), který tu pracoval v letech 1760 – 1790, sám prohlašoval, že byl na vrcholku Deda. Přitom netvrdil, že byl prvním, kdo na štít vystoupil. Fábryovci znali i cestu z Medených lávok do Veľkej Zmrzlej doliny i sestupovou cestu ze štítu do Lomnického sedla.

(Pozn.: Z Medených lávok možno sestoupit dvěma cestami: Přes Nemecký rebrík v Malom Kežmarskom štíte nebo do Veľkej Zmrzlej doliny)

Medené lávky (dvě šikmé rampy uprostřed stěny, pod Vidlovými vežami)

Medené lávky (dvě šikmé rampy uprostřed stěny, pod Vidlovými vežami)

Ve dnech 21. a 22. srpna 1802 (nebo 1804) stanul na vrcholu významný polský geolog Stanisław Staszic (1755 – 1826). Strávil zde dva dny, včetně bivaku a vykonal různá vědecká pozorování.

19. srpna 1813 vystoupil  na Lomnický štít švédský botanik Gőran Wahlenberg (1780 – 1851) pravděpodobně v doprovodu některého ze synů Jakuba Fábryho, který znal cestu přes Lomnické sedlo. 9. srpna 1820 vystoupili touto cestou i rakouští vojenští mapovači. Prováděli zde výškové měření a štít označkovali dřevěnou triangulační věží. Až Ľudovít Greiner, který na vrchol vystoupil 10. srpna 1837, dokázal, že nejvyšším ve Vysokých Tatrách je Gerlachovský štít.

Lomnický štít tedy přišel o své prvenství. Ovšem jak hovoří znalec Tatier František Kroutil: „Mohutností, lepostí  tvarů a hlavně historií zůstává stále prvním a nejpopulárnějším vrcholem Tatier.“

Po založení Starého Smokovca (1793) vzrostl zájem o Malú Studenú dolinu. V letech 1833 – 1868 spravoval nejstarší tatranskou osadu hoteliér Ján Juraj Reiner (1800 – 1872). Sám byl velkým obdivovatelem Lomnického štítu. Doporučoval svým známým výstupy a sjednával jim i vůdce. Motivem výstavby dodnes existující Reinerovy chaty bylo v roce 1865 především ulehčení túr na Lomnický štít.

Lomnický štít (vpravo) ze Širokej veže

Lomnický štít (vpravo) ze Širokej veže

Lomnický štít z Maximiliánky

Lomnický štít z Maximiliánky

Lomnický štít (vpravo) ze Slavkovského štítu

Lomnický štít (vpravo) ze Slavkovského štítu

Lomnický štít (vpravo) ze Slavkovského štítu

Lomnický štít (vpravo) ze Slavkovského štítu

Je pravdou, že za svoji popularitu dnes vděčí Lomnický štít především lanovce. Myšlenka postavit v Tatrách lanovku se zrodila na schůzi Uhorskej prírodovednej spoločnosti 20. listopadu 1895 v Budapešti. Kandidátů na lanovku bylo víc: Gerlach, Slavkovský štít, Rysy…

Technické problémy i tlak ochranářů úmysly tehdejších developerů dlouho zahrávaly do autu. Až ve 30. letech minulého století padla volba na Lomnický štít. Především díky lobování ředitele lázní v Tatranskej Lomnici Ing. Juraja Országha (jeho bratr byl v tom čase krajinským prezidentom pre Slovensko).

Lanovka se začala stavět na jaře 1936. Roku 1937 byl do provozu uveden první úsek visuté lanové dráhy z Tatranskej Lomnice na Skalnaté pleso. Roku 1940 pak úsek ze Skalnatého plesa na vrchol.

Výstavbě druhého úseku předcházela stavba pomocné lanovky ze Skalnatého plesa na vrchol. Třicet šest nosičů vyneslo lano hmotnosti 2000 kilogramů a průměru 10 mm nejprve do Lomnického sedla, poté po strmých skalách na vrchol. Nosiči vynesli i další stavební materiál a ocelové konstrukce. Zatížený konec lana byl spuštěn dolů a připevněn k silnějšímu lanu (17 mm). To bylo pomocí rumpálu vytaženo na vrchol.

Lanovou dráhu projektovala chrudimská firma Wiesner. Staniční budovy v Tatranskej Lomnici, na Štarte, na Skalnatom plese a na Lomnickom štíte projektoval architekt Dušan Jurkovič (1868 – 1947), absolvent průmyslové stavební školy ve Vídni.

Na vrcholovém úseku překonává kabina (dnes) pro 16 cestujících vzdálenost 1867 metrů a převýšení 855 metrů. Lano podepírá jediný stožár těsně pod horní stanicí. Nejvyšší výška lanovky nad zemí je 255 metrů. Kabinku s celkovou váhou 4 tuny zavěšenou na dvojici nosných ocelových lan o průměru 3,3 cm vyvleče tažné lano na vrchol za 530 sekund.

Díky tomuto technickému zázraku navštíví vrchol Lomnického štítu ročně sto tisíc návštěvníků, ze kterých by se sem většina vůbec jinak nedostala (přestože na cestu lanovkou si musíte sáhnout opravdu hluboko do kapsy). Provozní podmínky lanovky umožňují pobyt na vrcholu maximálně padesát minut. Pravdou je, že někteří tam (nedobrovolně) strávili čas mnohem delší.

Lanovka také umožňuje provoz výškových výzkumných stanovišť. Meteorologická observatoř je pracovištěm Slovenského hydrometeorologického ústavu. Od roku 1962 je na štítě i Fyzikálně – astronomická observatoř SAV. Lomnický štít je nejvýše položeným, službukonajícími pracovníky obydleným místem na Slovensku. Od roku 1957 byl na Lomnickom štíte několik let i poštovní úřad.

Na Lomnickom štíte

Na Lomnickom štíte

Doprovodným jevem nejvýše položeného lidského sídla na Slovensku je i nejvýše položený záchod a a nejvýše položené smetiště (na severovýchodních svazích hory).

Z vyhlídkových teras na vrcholu štítu je skutečně impozantní rozhled. Vysoké Tatry, Nízke Tatry, Spiš, pohoří východního Slovenska, další a další. Ti, co tu pracovně trávili zimní dny, tvrdí, že za mimořádné viditelnosti je možné spatřit pohoří v Maďarsku, ukrajinskou Hoverlu a dokonce prý krkonošskou Sněžku, vzdálenou 360 kilometrů.

Malá Studená dolina a Ľadové štíty z Lomnického štítu

Malá Studená dolina a Ľadové štíty z Lomnického štítu

Vidlový hrebeň a Kežmarské štíty z Lomnického štítu

Vidlový hrebeň a Kežmarské štíty z Lomnického štítu

Pyšný štít z Lomnického štítu

Pyšný štít z Lomnického štítu

Malá Studená dolina z Lomnického štítu

Malá Studená dolina z Lomnického štítu

Pyšný štít z Lomnického štítu. Vpravo Kolový štít

Pyšný štít z Lomnického štítu. Vpravo Kolový štít

Pyšný štít a Ľadové štíty z Lomnického štítu

Pyšný štít a Ľadové štíty z Lomnického štítu

Kdo se nechce vozit lanovkou, může na Lomnický štít vystoupit v doprovodu horských vůdců. Ti mohou nabídnout vysokohorským turistům hned několik cest. Zajištěnou klasickou cestou z Lomnického sedla přes Emericyho nárek. Legendární Jordánovou cestou od Téryho chaty v Malej Studenej doline nebo přes Medené lávky. Všechny jmenované cesty jsou nádherné a v člověka obohatí nevšedním zážitkem.

Horolezci mají na Lomnickém štítě k dispozici půl stovky výstupových cest. Ty nejexkluzivnější vedou pověstnou západní stěnou, která jako strmá hradba ční nad ponurým Téryho kuloárem.

Téryho kuloár

Téryho kuloár

Boj o západní stěnu Lomnického štítu začal roku 1909. První úspěch se však dostavil o deset let později. Poláci Antoni Kenar (1906 – 1959), Aleksander Stanecki (1908 – 1959) a Wiesłav Stanisławski zdolali  8. srpna 1919 cestu levou částí stěny na severozápadní hřeben. Dnes je cesta klasifikována jako velmi těžká. Nejznámější cestou v západní stěně Lomnického štítu je tzv. „Hokejka“.

********************************************************************************

Lomnický štít (2633,8 m. n. m.)

polsky: Łomnica;     německy: Lomnitzer Spitze;    maďarsky: Lomnici-csúcs

Lomnický štít je nejvyšším štítem v boční rozsoše, která se z hlavního hřebene Vysokých Tatier odděluje na Vyšnej Baranej strážnici a lemuje komplex dolin Malej Studenej a Bielej vody.

Lomnický štít, mapa

Lomnický štít, mapa

Štít vytváří trojbokou pyramidu. Severovýchodní hřeben vybíhající z vrcholu směřuje na Vidlové veže. Tam se dále dělí na větev směřující k Malému Kežmarskému štítu a Veľkej Svišťovke a hřeben směřující ke Kežmarskému a Huncovskému štítu. Posledně jmenovaný hřeben společně s hřebenem vybíhajícím z vrcholu na jihojihovýchod přes Lomnické sedlo na Lomnický hrebeň, uzavírají Skalnatú dolinu.

********************************************************************************

Zdroje: 
 
Stanislav Muntág: Prírodné krásy Slovenska – Najkrajšie vrcholy
Ivan Bohuš: Tatranské štíty a ľudia
Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
 
 
Příspěvek byl publikován v rubrice Tatranské vrcholy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 komentářů u Tatranské vrcholy III. Lomnický štít

  1. SV napsal:

    smutné.niekto ich dal preč cielene. kto a prečo, môžeme len hádať. pochybujem, že sa nejaký zlodej železa teperil s reťazami dole z Lomničáku….. 😕

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.