Štefan Zamkovský. Muž, kterému puklo srdce

Štefan Zamkovský a Vysoké Tatry

Štefan Zamkovský a Vysoké Tatry

Kniha autorů Ivana Bohuša st. a ml. vypráví smutný příběh horolezce, horského vůdce, záchranáře a chataře, kterému puklo srdce proto, že musel opustit své milované Tatry.

Nikoli sentimentální rétorika, tak to skutečně bylo. Štefan Zamkovský obětoval Vysokým Tatrám celý svůj život. Předčasná smrt ve věku 56 let byla důsledkem trýznivého stesku…

(Knihu vydalo Vydavateľstvo I&B Tatranská Lomnica roku 2011)

Štefan Zamkovský, syn kostelníka v Chrámu svatého Jakuba v Levoči se narodil 25. prosince 1907. Byl nejmladší z pěti sourozenců. Uherský královský úředníkho do matriky zapsal pod jménem Zamkovszky István. Byl však slovenské národnosti. Díky multietnicitě Spiše, díky životu v komunitě, kde se hovořilo třemi jazyky, si osvojil i němčinu a maďarštinu. Díky pozdějším přátelstvím s polskými horolezci zvládl i polštinu, dokonce v psané podobě.

Ve věku, kdy se jeho vrstevníci ještě bavili dětskými hrami, se s potěšením toulal po okolí Levoče. Magnetem pro jeho oči se staly Tatry, tehdy pro něj vzdálené a nedostupné.

Vyučil se fotografem, ale nikdy se touto profesí neživil. V Levoči tehdy působili dva zaběhnutí fotografové, neuživil by se. Rozloučil se s rodištěm a přestože nevěděl, co bude dělat, vydal se do Vysokých Tater.

Začal roku 1926 jako nosič na Zbojnickou a Téryho chatu. Svoji práci dělal poctivě, bez ohledu na námahu, bez ohledu na počasí. Díky spolehlivosti, díky organizačním schopnostem, které prokázal, ho Klub československých turistů pověřil roku 1936 spoluspravováním Téryho chaty.

Během působení na Téryho chatě se Štefan Zamkovský seznámil s Ludmilou Lukášovou. Přijela do Tater s výpravou vysokohorských turistů. Pocházela z Prahy, její otec vlastnil malou továrnu. Pozdější zprávu, že se jeho dcera rozhodla vdát se za chataře a žít s nim vysoko v horách, nepřijal s nadšením.

Štefan s Ludmilou zůstali na Téryho chatě do roku 1942. Tehdy se rozhodli, že vybudují soukromou chatu při vstupu do Malé Studené doliny. Útulná budova přijala již v roce 1943 první návštěvníky.

Štefan Zamkovský s dcerou Zdenkou před svou chatou

Štefan Zamkovský s dcerou Zdenkou před svou chatou

Díky atmosféře, zvláštnímu kouzlu, které manželé Zamkovští dokázali vytvořit, díky kvalitě služeb a přijatelné ceně, bylo v chatě vždy živo. Přes válečné těžkosti, válečná rizika. Ke konci války zde našlo azyl i několik politicky pronásledovaných známých a rodiny příslušníků finanční stráže z Horního Smokovce, kteří bojovali ve Slovenském národním povstání.

Chata nedostala oficiální název, ale všichni ji zcela přirozeně nazývali Zamkovského chatou, v tatranském slangu Zamkou.

Únor 1948 obrátil život manželů Zamkovských naruby. S vyvlastněním a znárodněním chaty by se možná dokázali smířit. Nedokázali však pochopit, proč musí chatu opustit, proč zde díky svým zkušenostem nemohou působit byť jen jako zaměstnanci. Ze dne na den se z nich stali třídní nepřátelé.

Krátce mohli Štefan s Ludmilou pracovat na Bilíkově chatě. K 1. dubnu 1952 dostal Zamkovský od zaměstnavatele výpověď i tam. Jeho manželka ji podala sama.

Pro jistotu je donutili zcela odejít z Vysokých Tater. Jako bývalý kapitalista dostal Štefan Zamkovský úřední příkaz, podle kterého nesměl v Tatrách žít ani působit. Roku 1952 s manželkou a čtyřletou dcerkou Zdenkou odcházejí. Ti, které během války zachraňoval, kteří tehdy měli politický vliv, mlčí. Stačilo možná pár slov, ale nepomohli…

Usadili se na chatě na Počúvadlianském jezeře u Banské Štiavnice. Tam měli trvalý pobyt. O dva roky později získali byt v Banské Štiavnici. Do roku 1959 vykonával Štefan funkci správce chaty. Potom, už s podlomeným zdravím, obsluhoval benzínovou čerpací stanici.

Do Tater se Štefan Zamkovský nikdy nevrátil. Na jeho předčasné smrti 15. května 1961 se podepsaly především pocit křivdy a stálé deprese po nuceném odchodu z míst, která nade všechno miloval. Kterým zasvětil svůj život, práci, um.

Pohřbu se bez úředního požehnání zúčastnila delegace Horské služby Tatranského národního parku. In memoriam udělili Štefanu Zamkovskému odznak horského vůdce I. třídy, položili k rakvi věnec z kosodřeviny nasbírané v blízkém okolí Jeho chaty. Tehdy už Nálepkovej.

Ludmila Zamkovská se dál těžce probíjela životem. Jako důchodkyně se odstěhovala za dcerou do Bratislavy. Zemřela v požehnaném věku 91 let, 22. dubna 2000. Dočkala se toho, že roku 1993 byly v rámci restitučního zákona vypořádány majetkové poměry chaty a byl jí vrácen původní název, Zamkovského chata. Na chatu se již nepřijela podívat. Veškeré právní úkony svěřila svému vnukovi Stanislavovi.

********************************************************************************

Zamkovského chata

Štefan Zamkovský postavil svoji chatu v ústí Malé Studené doliny, pod Lomnickým hrbom, v nadmořské výšce 1475 metrů.

S přípravnými pracemi začal Zamkovský roku 1942. Většinu prací vykonal sám, případně za pomoci přátel, Rudolfa Mašlonky a Eduarda Riszdorfera. Finanční prostředky použité na výstavbu pocházely z Ludmiliných úspor, část z půjček od přátel.

Dřevěné trámy na stavbu vyváželi formani na Starolesnianskou polanu, k bývalé chatě Kamzík, kde je kompletovali. Odtud je dále vynášeli nosiči. I na nosičských pracích se výrazně podílel Zamkovský.

Roku 1943 přijala chata první návštěvníky. Byl to dvouposchoďový objekt. Přízemí tvořila jídelna, kuchyň a byt chataře. Šest pokojů s 26 lůžky bylo na poschodí. Chatu spravoval Štefan Zamkovský s manželkou.

Zamkovského chata (2013)

Zamkovského chata (2013)

Zamkovského chata (2013)

Zamkovského chata (2013)

Po druhé světové válce chata přešla pod národní správu a v roce 1948 byla znárodněna. Roku 1951 byla přejmenována na Chatu kpt. Nálepku.

V roce 1993 byla v restitučním konání vrácena chata dědicům Štefana Zamkovského, vrátil se jí původní název. Od roku 2003 patří chata Ing. Janě Kalinčíkové, ta ji do roku 1996 také spravovala.

********************************************************************************

Zdroje:
Ivan Bohuš: Štefan Zamkovský a Vysoké Tatry
Fotografie: Štefan Zamkovský s dcerou: www.zivot.azet.sk
 
 
Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry, Zaujalo mne. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů u Štefan Zamkovský. Muž, kterému puklo srdce

  1. SV napsal:

    …vždy sme ju volali Zamka.

  2. SV napsal:

    v zime vyzerá ako rozprávková chalúpka.
    pekný článok. dík.

  3. SV napsal:

    to napravíme, neboj 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.