Jeden z nejkrásnějších tatranských vrcholů se vypíná nad Zeleným plesom v Doline Bielej Kežmarskej vody.
Jastrabia veža neoslňuje svojí nadmořskou výškou, okolní štíty jsou mnohem vyšší. K Zelenému plesu však spadá velmi strmě. Výškový rozdíl mezi hladinou plesa a vrcholem je asi 600 metrů a to rozhodně není málo.
Pohled na Jastrabiu vežu od Zeleného plesa patří mezi nezapomenutelné…
Jastrabia veža (2137,3 m. n. m.)
polsky: Jastrzębia Turnia; německy: Karfunkelturm; maďarsky: Karbunkulustorony
Při pohledu od Zeleného plesa výrazně tvarovaná věž, jež tvoří východní zakončení Karbunkulového hrebeňa, oddělujícího Malú Zmrzlú dolinu od Červenej doliny. Od Predného Kopiniaku ji dělí Jastrabie sedlo. K východu směřuje krátký nevýrazný hřebínek, v němž se nachází Veľký, Prostredný a Malý Jastrabí zub.
Něco jako Mnich nad Morskim Okiem je Jastrabia veža nad Zeleným plesom. Ani Mnich, ani Jastrabia veža neoslňují výškou, okolní štíty jsou mnohem vyšší. Přesto se díky svým nevšedním tvarům a výhodné poloze při pohledu od „svých“ ples jeví jako dominantní objekty.
Jastrabia veža se tyčí na konci Karbunkulového hrebeňa, který se na Belasej veži odděluje z hlavního hřebene Vysokých Tatier a směřuje na východ mezi Červenú a Malu Zmrzlú dolinu, těsně nad Zelené pleso.
Název věže je odvozen od jestřába a má význam symbolický. Jestřáb je dravec jasných, ostrých tvarů, který si staví hnízdo v korunách vysokých stromů, odkud sleduje veškeré dění. Podobně působila Jastrabia veža na toho, kdo ji pojmenoval. Z ptačí perspektivy sledovala vše, co se děje v horní části Doliny Bielej Kežmarskej vody a v okolí Zeleného plesa. V písemných pramenech z poloviny 18. století je vzpomínána jako Kráľovský nos (Kőnigsnase). To označovalo její vznešenost a obtížnou dostupnost.
Na přelomu 18. a 19. století vrcholila v okolí Zeleného plesa aktivita zlatokopů a hledačů pokladů. V podtatranském kraji tehdy panovalo přesvědčení, že na vrcholu Kráľovského nosa se nachází vzácný drahokam. Přesvědčení se časem změnilo v legendu a hledači pokladů přejmenovali Kráľovský nos na Karbunkulovú vežu.
Dodnes vyprávěná pověst o Jastrabej veži má několik podob. Vždy se však jedná o tragickou smrt hledače pokladů, který se po obtížném výstupu na vrchol zmocní pokladu a zřítí se s ním při sestupu do jezera. Úlomky pokladu ležícího dodnes na dně plesa zbarvují kolem sebe vodu do zelena. Že je Zelené pleso skutečně zelené a karbunkul červený, žádná z verzí pověsti nezohledňuje.
Jen v jednom případě se hrdina pověsti, obvykle pastýř či lovec, blíže identifikuje. Hovoří se o mladém grófovi Tőkőlym z kežmarského zámku. Mohlo jít v jádru o záhadnou smrt Štefana Tőkőlyho, narozeného roku 1623. Pravděpodobnější je však souvislost se zlatokopem slezského původu Jánom Andrejom Papirusom, který na podzim roku 1771 zahynul někde v okolí Zeleného plesa, možná právě na Jastrabej veži.
Status nedostupnosti Jastrabej veže vzal za své kolem roku 1880. Na jejím vrcholu stanul zakopanský goral, proslulý horský vůdce a první oficiální strážce kamzíků na území polských Tatier Maciej Sieczka (1824 – 1897). Že bájemi opředená Jastrabia veža už není nedostupná, přijímali romantičtí milovníci Tatier s nevolí. Skromný Sieczka toho moc nenamluvil ani nenapsal, věž tak nesprávně zůstávala na seznamu nezdolaných tatranských vrcholů až do doby, kdy se roku 1891 objevila v tisku zpráva, že na Karfunkelturm vystoupil budapešťský profesor a horolezec Lajos Petrik s horskými vůdci Štefanom Faithom a jeho synem Matejom. Podobně jako Sieczka zvolili trasu z Červenej doliny, obcházením severozápadního hřebene.
Jastrabia veža není ve skutečnosti tak nedostupná, jak při pohledu od Zeleného plesa vypadá. V doprovodu horského vůdce mohou na vrcholový hřebínek vystoupit ti, kteří už mají jisté zkušenosti s pohybem na skále. Výstup je ve vrcholové partii velmi exponovaný. Nejobtížnější je poslední, asi dvacetimetrový metrový úsek na vrcholové hraně. Má klasifikaci II UIAA. Další výstupová cesta téže klasifikace vede z Jastrabieho sedla.
Jastrabia veža je nepochybně vděčným cílem pro vysokohorské turisty. Nicméně „Jastrabka“ je především horolezeckou věží. Jihozápadní a jihovýchodní stěnou vedou výstupové cesty nejrůznějších obtížností.
Pohled z Jastrabej veže je úchvatný, okolní štíty jsou téměř nadosah. Můžete se kochat pohledy do severní stěny Malého Kežmarského štítu, na Vidlové veže, na Lomnický štít, do Medenej kotliny. Úchvatný je pohled k Zelenému plesu a do Doliny Bielej Kežmarskej vody. Kolový štít v závěru Malej Zmrzlej doliny vymezuje pohled k západu. Jedinečný je z Jastrabej veže pohled na Jahňací štít a Kozí hrebeň.
********************************************************************************
Zdroje: Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010) Ivan Bohuš, Tatranské štíty a ľudia (I&B Tatranská Lomnica 2010) Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
veľmi pekné jarne zelené fotečky aj písmo 😉
„Že je Zelené pleso skutečně zelené a karbunkul červený, žádná z verzí pověsti nezohledňuje.“ 🙂
….a taky som sa nikde nedopátrala, čo spôsobuje tú kúzelnú zvláštne zelenú farbu plesa…..
já také ne, nemluví o tom ani monografie Tatry, ale předpokládám, že příčinou bude chemické složení hornin v podloží. A taky ten karbunkul.
jojo, ten predovšetkým 😉