Předvánoční tatranský týden. Část II.

Předvánoční tatranský týden

Předvánoční tatranský týden

Vracím se do Volej kotlinky…

Pátek

Na túry vstávám o půl páté. Dnes však uvažuji o tom, že budíček ještě o hodinu uspíším. Měl bych jistotu, že ve Volej kotlinke a ve žlabu pod Východnou Volou štrbinou budu dříve, než tam začnou pálit sluneční paprsky. Zkrátit spaní se mi ovšem nedaří. Pokračuji v zaběhnutém rytmu.

Hory se uklidnily, hukot vichru ustal, zmizel zvířený sníh na hřebenech. Je to výborné. A co víc – objevily se drobné mráčky, za které se ukrylo slunce; vliv slunečního záření nebude tak intenzivní. Ideální stav.

Pod Volou vežou schovávám hole a vytahuji cepíny.

Sklon svahu odhaduji na čtyřicet stupňů, v horních partiích padesát. Sníh je ve spodní části mimořádně pevný, výstup se podobá chůzi po schodech. S přibývajícími výškovými metry však měkne. V nejvyšších strmých partiích se začínám bořit. A co víc, zpod mraků vylezlo slunce.

Signalizuje to problém? Co se stability sněhu týče, jsem naprostým samoukem. Vypozorovat se však nedá všechno. A celou rozsáhlou lavinovou teorií napříč prochází poučka: Nikdy si nemůžete být jisti, že se s vámi sněhová vrstva neutrhne! 

Tak či nějak podobně zní.

Možná mám ze žlabu prosvětleného sluncem a ze změklého sněhu respekt větší, než je zdrávo. Po dramatickém ukončení loňské zimní sezóny však není divu.

Dosahuji sedla. Začínám kalkulovat. Výstup hřebenem na Žabiu vežu a sestup zpátky do sedla mi zabere hodinu. To už se bude blížit poledne a sníh ve žlabu bude hodně změklý. Jsem ochoten toto riskovat? Nebo naopak je všechno v pořádku a nemusím mít za těchto podmínek žádné obavy? Za celé tři dny jsem přece neviděl ani neslyšel jednu jedinou lavinu. Sněhu je málo, drží…

Fotografuji a přemýšlím. Ne. Měl jsem opravdu vstát o hodinu dřív a nemusel bych teď kalkulovat. Dobře mi tak. Půjdu dolů.

Rysy. Malé Rysy a Spádová kopa z Východnej Volej štrbiny

Rysy. Malé Rysy a Spádová kopa z Východnej Volej štrbiny

Dolina Rybiego Potoku z Východnej Volej štrbiny

Dolina Rybiego Potoku z Východnej Volej štrbiny

Mengusovská dolina z Východnej Volej štrbiny

Mengusovská dolina z Východnej Volej štrbiny

Žlab do Východnej Volej štrbiny

Žlab do Východnej Volej štrbiny

Možná to byl unáhlený závěr, možná zbytečně ostražitý. Sníh v horních partiích žlabu byl ovšem měkčí a bořil se víc, než při výstupu. Odůvodnění mého rozhodnutí je dokonalé.

Pod Volou vežou schovávám cepíny, do rukou beru opět hůlky. Dlouhým sněhovým polem traverzuji pod jihozápadní pilíř věže. Skalnato-travnatým terénem pak vystupuji výš, pod Volí chrbát. Hlubokým sněhem poté pokračuji k západu, do Volovcového sedla.

Hrebeň Bášt od Volej veže

Hrebeň Bášt od Volej veže

Traverz pod Volou vežou

Traverz pod Volou vežou

Volia veža

Volia veža

Ťažký štít, Vysoká a Kôpky od Volej veže

Ťažký štít, Vysoká a Kôpky od Volej veže

Volí chrbát

Volí chrbát

Volovcové sedlo mne okouzlilo před dvěma měsíci, to jsem tu byl s kamarádem Markem. Fantastické rozhledové místo. Mimořádně okouzlující pohledy do Hincovej kotliny, ke Kôprovskému štítu, na Hincove plesá. Během dvou měsíců se obraz krajiny k nepoznání změnil. Hladiny ples umlčela ocelově modrá vrstva ledu. Krajinu pokryla zatím ne příliš dokonalá sněhová pokrývka. Všechny akty související s příchodem tatranské zimy posunuly krajinu mnohem dále na sever. Její obraz se nyní podobá obrazu krajiny arktické. A kdybych tu byl včera, za silného větru, obraz by byl naprosto dokonalý.

Volovcové sedlo

Volovcové sedlo

Na horské pláni (Volia kotlinka)

Na horské pláni (Volia kotlinka)

Mengusovské štíty a Čubrina z Volovcového sedla

Mengusovské štíty a Čubrina z Volovcového sedla

Mengusovská dolina z Volovcového sedla

Mengusovská dolina z Volovcového sedla

Ťažký štít, Vysoká a Kôpky z Volovcového sedla

Ťažký štít, Vysoká a Kôpky z Volovcového sedla

Ťažký štít a Vysoká zpod Volovcového sedla

Ťažký štít a Vysoká zpod Volovcového sedla

Kotlina Žabích plies z Volej kotlinky. Zleva Rysy, Ťažký štít, Vysoká a Kôpky

Kotlina Žabích plies z Volej kotlinky. Zleva Rysy, Ťažký štít, Vysoká a Kôpky

Volovec mengusovský

Volovec mengusovský

Predná Bašta a Satan zpod Volovca mengusovského

Predná Bašta a Satan zpod Volovca mengusovského

Veľké Hincovo pleso a Kôprovský štít z Volovcového sedlaVeľké Hincovo pleso a Kôprovský štít z Volovcového sedla

Veľké Hincovo pleso a Kôprovský štít z Volovcového sedla

Stejně jako v předchozích dnech se mi nedaří odpoutat svůj zrak od horské krajiny. Cítím obrovské souznění s ní, vnímám ji všemi smysly. Jsem přesvědčen o tom, že i ona musí vnímat mě…

Sobota

Plánuji odpočinkový den. Mlynická dolina, v lepším případě Predné Solisko. Čtyři dny běhám po Tatrách a mé svaly už vztyčují varovný prst. Přece jen jsou zimní túry co do náročnosti jinde, než letní.

Také má být škaredé počasí. Přechod studené fronty, zataženo, sněhové srážky.

Odpočinku přizpůsobuji i čas vstávání. Nejsem rozený spáč, dvě hodiny spánku si ovšem velmi rád přidávám.

Jenže člověk míní a…

Štrbské Pleso zaplaveno sluncem. Nádherný den, krásný stejně, jako ty předešlé. Bezvětří. Byl by hřích oddat se odpočinku.

Na delší túru je však pozdě. Musím rychle něco vymyslet, jinak mi den propluje mezi prsty a zůstane jen hořká vzpomínka. Nejblíže mám Mlynickú dolinu. Půjdu tam a pokusím se vystoupit na některý z jejich vrcholů.

Vodopád Skok a druhé patro doliny. Nebudu riskovat zkracování cesty po zamrzlé hladině Plesa nad Skokom. Hezky okolo!

Třetí patro doliny, Kozie plesá. Rozhlížím se do všech stran. Můj zrak nejvíce přitahuje Štrbský štít. Výstup není složitý, objektivně je bezpečný. Jsem si i jistý, že ve výstupovém žlabu bude kvalitní sníh, nekomplikující cestu.

Jenže… Na Štrbskom štíte jsem byl přece loni v zimě. Stejně tak na Furkotskom štíte, Hrubom vrchu a Hlinskej veži. Co vlastně v této dolině zbývá?

Zbývá toho, samozřejmě, moc. Blíží se však poledne a já nemohu donekonečna vybírat. Můj zrak bloudí po Hrebeňu Bášt. Satan!

Okamžitě tu myšlenku zavrhuji. Výstup na Satana není technicky náročný. Nepatří však mezi ty objektivně bezpečné. I když… Sníh přece drží. Tak v čem je problém?

Myšlence se podvoluji jen velmi pomalu. Tak dobrá. Dnes se podívám pouze na skalní rampu, po které vede první část výstupu. Pokud se mi bude líbit, pokud nebude problém na skalním rohu na konci rampy, vrátím se sem zítra a pokusím se vystoupit až na vrchol.

Rampa začíná ve spádnici severního vrcholu. Přetíná tři žlaby a překonává čtyři skalní žebra. Až na jejím konci začíná vlastní výstupová cesta k vrcholu Satana. Brzy poznávám, že problémem nebudou žebra, ale žlaby.

Jsou velmi strmé. Otevřeny jsou k západu a slunce do nich ještě nezačalo svítit. Podle všech dosavadních poznatků by to mělo být výhodou, jenže tady je to jaksi naopak. Jen sníh, do kterého se již slunce opřelo, drží. Ten zastíněný se boří. V hlavě mi řádí sněhový zmatek.

První žlab mám za sebou. Měl minimálně šedesátiprocentní sklon, ale traverz byl krátký. Přichází druhý žlab. Ten je mnohem delší a směrem dolů zcela otevřený. Po několika desítkách metrů přechází v kolmou stěnu padající až na dno Mlynickej doliny.

Zkouším nastoupit do žlabu co nejníže. Sklon se mi tam zdá mírnější. Už při prvním kroku se však bořím po kolena do sněhu. To ne. Tohle opravdu ne. Vracím se a jdu o dvacet metrů výš. Dostávám se až doprostřed žlabu. Opět se však vracím, sníh ujíždí. Co si počít?

Ve střední části žlabu, v polovině jeho délky se nachází několik velkých balvanů. Těch bych měl využít a traverz směrovat těsně nad nimi. Jenže zkušenost mi káže, že nejměkčí sníh bývá právě kolem takových solitérů. Ale jinou možnost už nemám. Zkusím to.

Dvacet metrů ve velmi strmém svahu a jsem nad balvany. Je to dobré, tady nemám kam ujet. Pokračuji dál. Balvany už mám za sebou …a nikam se nebořím, sníh drží! Ještě pár kroků a jsem na opačné straně žlabu.

Přechod třetím žlabem je jednoduchý. Sníh je neobyčejně pevný. Zbývá skalní roh, jediné technicky obtížnější místo výstupu.

Skalní roh je sněhuprostý. Má letní vizáž a přechod tohoto místa v létě jsem mnohokráte nacvičoval. Není co řešit. Dva kroky a jsem za rohem. Co teď? Slíbil jsem si, že tady dnes skončím!

Nemusím příliš přemýšlet, že návrat by byl v této chvíli hloupým počinem. Stačí jediný pohled vzhůru a vidím, že podmínky k výstupu jsou ideální. Po necelé hodině stojím na jižním vrcholu Satana.

Hincova kotlina a Mengusovské štíty ze Satana

Hincova kotlina a Mengusovské štíty ze Satana

Mlynická dolina a severní vrchol Satana

Mlynická dolina a severní vrchol Satana

Mlynická dolina ze Satana. Soliskový hrebeň, za ním Kriváň. Vpravo Furkotský štít a Hrubý vrch

Mlynická dolina ze Satana. Soliskový hrebeň, za ním Kriváň. Vpravo Furkotský štít a Hrubý vrch

Soliskový hrebeň a Mlynická dolina ze Satana

Soliskový hrebeň a Mlynická dolina ze Satana

Predné Solisko (vlevo), Soliskové sedlo, Mlynické, Štrbské, Furkotské a Malé Solisko, Soliskové veže

Predné Solisko (vlevo), Soliskové sedlo, Mlynické, Štrbské, Furkotské a Malé Solisko, Soliskové veže

Pohled ze Satana k východu. Zleva Rysy, Koruna Vysokej,Gerlachovský štít a Končistá

Pohled ze Satana k východu. Zleva Rysy, Koruna Vysokej,Gerlachovský štít a Končistá

Kotlina Žabích plies ze Satana. Rysy, Koruna Vysokej, Gerlachovský štít

Kotlina Žabích plies ze Satana. Rysy, Koruna Vysokej, Gerlachovský štít

Kotlina Žabích plies ze Satana. Malé Rysy, Rysy, sedlo Váha. V popředí Volovec mengusovský

Kotlina Žabích plies ze Satana. Malé Rysy, Rysy, sedlo Váha. V popředí Volovec mengusovský

Štrbské pleso ze Satana

Štrbské pleso ze Satana

Predná Bašta, Malá Bašta a Patria ze Satana. Na horizontu Nízke Tatry (Kráľova hoľa)

Predná Bašta, Malá Bašta a Patria ze Satana. Na horizontu Nízke Tatry (Kráľova hoľa)

Popradské pleso ze Satana. Na horizontu zleva Gerlachovský štít, Končistá, Tupá a Ostrva

Popradské pleso ze Satana. Na horizontu zleva Gerlachovský štít, Končistá, Tupá a Ostrva

Spiš ze Satana

Spiš ze Satana

Na jižním vrcholu Satana

Na jižním vrcholu Satana

Fantastická viditelnost, fantastické pohledy do všech světových stran. Další zápis do vrcholové knihy a Satan se zařazuje mezi mé nejčastěji navštěvované tatranské vrcholy. Není divu. Je to mimořádně krásný štít a mám ho moc rád.

Z odpočinkového dne se rázem stává nejkrásnější den mého předvánočního pobytu. Z výstupu mám mimořádně dobrý pocit.

Neděle

Poslední den mého předvánočního pobytu. Touha po odpočinku mě přešla.

Předpověď slibuje i nadále pěkné počasí, jen s větrem je to ošemetné. V nárazech by měl být velmi silný.

Již delší dobu přemýšlím o výstupu na vrchol, kolem kterého často chodím, který je výraznou dominantou Mengusovskej doliny. Tím vrcholem jsou Kôpky. Už ve čtvrtek, cestou k Váze jsem pokukoval po výstupové cestě. Není úplně jednoduchá, ale současné sněhové podmínky by ji umožnit mohly.

Půjdu se podívat na Kôpky.

Rázcestie nad Žabím potokom a dlouhé stoupání do Kotliny Žabích plies. Nejsem ani v polovině svahu a dostávám první varování od větru. Málem si sedám na zem. A vítr každým krokem sílí. Ne. Tohle nemá význam. Dopadnu stejně jako ve čtvrtek. Budu se muset vrátit a volit náhradní túru po dolinách. Vrátím se hned. A půjdu do Hincovej kotliny. Tam bych měl být za větrem.

Obracím a sestupuji zpět k rozcestí. Cestou míjím čtyři našince, které vítr neodrazuje, kteří stoupají výš a výš.

Možná jsem to vzdal brzy. Možná jsem měl přece jen pokračovat dál. Občas mívám pocit, že některá má rozhodnutí jsou příliš rychlá, jenže brzkými návraty jsem dosud nic nezkazil. Možná trochu pošramotil sebevědomí, ale v horách se musí člověk umět podřídit. Neřídit se sebevědomím.

Hrebeň Bášt z Hincovej kotliny

Hrebeň Bášt z Hincovej kotliny

Veľké Hincovo pleso

Veľké Hincovo pleso

Mengusovské štíty nad Veľkým Hincovým plesom

Mengusovské štíty nad Veľkým Hincovým plesom

Mengusovské štíty a Čubrina nad Veľkým Hincovým plesom

Mengusovské štíty a Čubrina nad Veľkým Hincovým plesom

Malé Hincovo pleso a Hrebeň Bášt

Malé Hincovo pleso a Hrebeň Bášt

U Hincových plies vítr stejný, jako pod Žabími plesy. Jen fouká z opačné strany. Jako by mi chtěl dokázat, že dnes klid mít nebudu. Zkoumám směr větru a odhaduji, kde bych byl před ním nejlépe ukrytý. Výsledek mého zkoumání je jasný: Pod Mengusovskými štíty!

Pečlivě prohlížím cestu do Mengusovského sedla. Dalo by se? V jednom místě mi připadá cesta hodně nepřehledná. Spousta navátého sněhu, pod cestou kolmá stěna. Tam si netroufnu.

A co vystoupit na Východný Mengusovský štít od Východného Mengusovského sedla? Jako jediné problémové místo vidím nevysoký skalní práh v dolní partii svahu.  Zdálky vypadá jednoduše, ale vzpomínám si, jak jsem práh překonával koncem léta. Úplně jednoduché to nebylo. A teď, v zimě? Raději ne.

Napadá mě další túra. Výstup do Vyšného Kôprovského sedla a na Kôprovský štít. Za hřebenem, na straně Hlinskej doliny bych měl být v závětří. Není to špatný nápad. Půjdu tam.

Kôprovský štít

Kôprovský štít

Vysoký strmý svah pod Kôprovským sedlom je vyfoukaný větrem, téměř bez sněhu. Jediným zasněženým místem jsou serpentiny turistické cesty. Stoupám po nich vzhůru, blížím se k sedlu. Pozoruji terén kolem sebe. Svah pod Vyšným Kôprovským sedlom je silně zerodovaný. Poslední roky sem chodím jen v zimě, proto jsem terénní změny neregistroval. Až teď vidím, kam eroze během těch posledních let postoupila. Silný vítr každou chvíli uvolňuje malé kameny, ty se pak sunou kolem mne dolů.

Serpentiny do Vyšného Kôprovského sedla

Serpentiny do Vyšného Kôprovského sedla

Už vidím do sedla. A vidím i to, že se budu muset vrátit. V sedle zuří vichřice s mnohem větší intenzitou, než jakou měla pod Žabími plesy. Zvířený sníh vytváří optickou clonu, přes kterou není vidět. Možná za sedlem budu závětří. Jenže já se přes sedlo vůbec nedostanu. Chtě-nechtě musím dolů.

Malé Hincovo pleso a Mengusovská dolina zpod Vyšného Kôprovského sedla

Malé Hincovo pleso a Mengusovská dolina zpod Vyšného Kôprovského sedla

Malé Hincovo pleso a Hincova kotlina od Vyšného Kôprovského sedla

Malé Hincovo pleso a Hincova kotlina od Vyšného Kôprovského sedla

Mengusovské sedlo, Prostr. a Veľký Mengusovský štít zpod Kôprovského sedla

Mengusovské sedlo, Prostr. a Veľký Mengusovský štít zpod Kôprovského sedla

Malé Hincovo pleso z úbočí Kôprovského štítu

Malé Hincovo pleso z úbočí Kôprovského štítu

Pomalu sestupuji, věnuji se fotografování Hincovej kotliny a Mengusovských štítů. Občas vzhlédnu nad sebe, nepadá-li mi něco na hlavu. Netrvá dlouho a jsem pod svahem.

Od Veľkého Hincova plesa mě dělí terénní vyvýšenina, kterou musím obejít. Jsem teprve na jejím okraji a slyším rachot. Zlověstný zvuk šířící se celou dolinou. Kamzíci pasoucí se na svahu Kôprovského štítu prchají do všech stran.

Zpod Vyšného Kôprovského sedla se dolů valí pět – šest obrovských balvanů; padají přes serpentiny turistické cesty. Každý z nich váží minimálně padesát kilogramů. Nabírají obrovskou rychlost, získávají zdrcující energii. Jeden z balvanů po dopadu odskakuje do stometrové vzdálenosti.

Stojím, mám zatajený dech. Dobře, že už v těch serpentinách nejsem.

U Veľkého Hincovho plesa si všímám dvou postav, které vystupují do Mengusovského sedla. Postupují rychle, bez cepínů, pouze s hůlkami. Místo, které jsem považoval za obtížné, překonávají bez nejmenších potíží. Utvrzuje mne to v poznatku, že o zimních Tatrách toho zatím vím opravdu málo.

Pomalu procházím kolem plesa. Ještě se mi nechce dolů. Odbočuji z turistické cesty a šplhám na jižní hřeben Mengusovského Volovca. Krásné rozhledové místo na pomezí dvou částí Mengusovskej doliny. Utišil se vítr. Vidím několik lidí sestupovat od Chaty pod Rysmi. Možná na ty Rysy došli. Kdo ví. Možná i já dojdu ke zkušenostem větším a budu se moci v zimních Tatrách rozhodovat objektivněji.

Kotlina Žabích plies, Rysy, Ťažký štít a Vysoká z jižního hřebene Volovca mengusovského

Kotlina Žabích plies, Rysy, Ťažký štít a Vysoká z jižního hřebene Volovca mengusovského

Ťažký štít, Vysoká a Kôpky z jižního hřebene Volovca mengusovského

Ťažký štít, Vysoká a Kôpky z jižního hřebene Volovca mengusovského

Kôprovský štít z jižního hřebene Volovca mengusovského

Kôprovský štít z jižního hřebene Volovca mengusovského

Hrebeň Bášt  z jižního hřebene Volovca mengusovského

Hrebeň Bášt z jižního hřebene Volovca mengusovského

Kôprovský štít z jižního hřebene Volovca mengusovského

Kôprovský štít z jižního hřebene Volovca mengusovského

Mengusovská dolina z jižního hřebene Volovca mengusovského

Mengusovská dolina z jižního hřebene Volovca mengusovského

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 komentářů: Předvánoční tatranský týden. Část II.

  1. Rado napsal:

    Pepa klobúk dole pred výkonom, máš za sebou úžasné túry 😎

  2. SV napsal:

    …a stáli pri tebe všetky hincové víly 😎

  3. SV napsal:

    úvodná fotka teda taky dosť dobrá! 😉

  4. SV napsal:

    „Možná to byl unáhlený závěr, možná zbytečně ostražitý.“ opatrnosť v zimných horách je nanajvýš namieste. lepší unáhlený záver, ako unáhlený zostup do doliny v lavíne 😉

  5. SV napsal:

    „A kdybych tu byl včera, za silného větru, obraz by byl naprosto dokonalý.“ myslíš žeby si mal s tým snehom v očiach nejaký dokonalý obraz? 😉

  6. SV napsal:

    „Možná trochu pošramotil sebevědomí, ale v horách se musí člověk umět podřídit. Neřídit se sebevědomím.“ tak 😎 btw, to nie je podřizování. to je respekt.

  7. SV napsal:

    moc pěkné povídání 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *