Nevýrazný vrchol v jihovýchodní části Soliskového hrebeňa mezi Štrbským a Malým Soliskom.
V minulosti nebylo Furkotské Solisko považováno za samostatný vrchol, bylo vnímáno jako jihovýchodní předvrchol Malého Soliska.
Furkotské Solisko (asi 2320 m. n. m.)
polsky: Furkotne Solisko; německy: Döllerturm; maďarsky: Dőller-torony
Nevýrazný vrchol v jihovýchodní části Soliskového hrebeňa, mezi Vysokou lávkou (Malým Soliskom) a Šedou lávkou (Štrbským Soliskom) nad Furkotskou a Mlynickou dolinou.
Furkotské Solisko je jedním z šesti pojmenovaných vrcholů v jihovýchodní část Soliskového hrebeňa (původ pojmenování byl vysvětlen v části o Mlynickom Solisku). V časech dřívějších bylo považováno na nižší jihovýchodní vrcholek Malého Soliska. Protože se však jedná o objekt výrazně oddělený od Malého Soliska, dostalo se mu samostatného pojmenování.
Pojmenování německé a maďarské (Döllerturm; Dőller-torony) připomíná Antona Dőllera, důstojníka rakouské armády a aktivistu na poli tatranské turistiky.
Na Soliskový hrebeň turistické cesty nevedou. Výjimkou je sedlo Bystrá lávka na severozápadním okraji hřebene a Predné Solisko na konci opačném. Celý Soliskový hrebeň je však možné obejít po turistické cestě. Ta začíná na Štrbskom Plese a stoupá Mlynickou dolinou na Bystrú lávku. Odtud sestupuje do Furkotskej doliny a vrací se zpět na Štrbské Pleso. Turisté mohou cestou obdivovat východní i západní srázy štítů v celé délce hřebene. Fyzicky náročnou túru zvládne běžný turista za šest až sedm hodin. Převýšení je kolem 1000 metrů.
Jak vyplývá z předchozího, běžní turisté mohou na vrchol Furkotského Soliska (a na další vrcholy v Soliskovom hrebeni) vystoupit pouze v doprovodu horského vůdce. Vrchol Furkotského Soliska nabízí pěkné pohledy především do Mlynickej doliny a na protější Hrebeň Bášt, na straně západní do Furkotskej doliny, na hrebeň Ostrej, na Krátku a Kriváň. Pohled k severozápadu stíní Malé Solisko; z vrcholů v severozápadní části Soliskového hrebeňa je proto možné spatřit jen Veľké Solisko. Vidět jsou i některé vzdálenější tatranské štíty (Gerlachovský štít, Končistá). Velmi daleké jsou pohledy k východu na Spiš a k západu na Liptov. Z Furkotského Soliska je možné spatřit celý hřeben Nízkych Tatier.
Pro horolezce je Furkotské Solisko málo zajímavým vrcholem, zdolávají ho především v rámci přechodu Soliskového hrebeňa. Existuje však také několik zajímavých cest ze strany Mlynickej doliny, z terasy zvané Mlynická zahrádka.
První písemně doložený přechod Soliskového hrebeňa (a tedy i výstup na Furkotské Solisko) uskutečnili 3. června 1906 dva známí němečtí horolezci: geolog, pozdější profesor wroclavské university a vědecký pracovník švýcarského institutu pro výzkum sněhu a lavin Günter Oskar Dyhrenfurth (1886 – 1975) a fyzik, pozdější pedagog drážďanské polytechniky Hermann Rumpelt (1883 – 1911). Místo však nepochybně mnohem dříve znali pastevci, lovci kamzíků a pytláci.
První zimní výstup uskutečnili 25. března 1913 Gyula Hefty a Lajos Rokfalusy.
Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010)
Arno Puškáš: Vysoké Tatry IX (Šport Bratislava 1988)
Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
krásne fotky!
Bol som tam len raz, musím sa ešte vrátiť.. 😉