Střípky ze Slavkovského lesa: Prameny a prameny

Prameny Gisela a Rudolf

Prameny Gisela a Rudolf

Dnešní Střípky věnuji obci Prameny. Jejich historii, současnosti, jejich bohatství. Tím jsou především minerální prameny a překrásná příroda.

Obec Prameny se nachází nedaleko Mariánských Lázní, v jižní části Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, v oblasti bohaté na minerální prameny, v oblasti se slavnou historií lázeňství. Dnešní obraz obce nikterak nevypovídá o slavné a fascinující historii tohoto místa.

********************************************************************************

Počátkem 13. století se v oblasti Císařského lesa (dnešní Slavkovský les) usadil rod Hrabišiců, pánů z Rýzmburka. Význam oblasti, její bohatství a možnosti těžby rud pochopil tento rod velice brzy. V roce 1354 obdrželi dva příslušníci rodu – bratři Slavko a Boreš z Rýzmburka – povolení od krále Karla IV. k těžbě surovin ve vybraných lokalitách. Byly to Krásno, Horní Slavkov, Čistá a Prameny. Oba se záhy pustili do těžby a z dolů získávali zlato, stříbro a cín.

V roce 1357 ustanovili Rýzmburkové farnosti v obcích Bečov, Horní Slavkov, Čistá a Prameny. V případě obce Prameny se jedná o první historicky dochovanou písemnou zmínku.

Vláda Rýzmburků znamenala velký rozvoj kraje. Ložiska rud přinesla majitelům obrovské zisky, pro havíře dobré příjmy. Hrnuli se sem ze všech stran. Města se rychle rozvíjela a s přílivem nových lidí i rozšiřovala. Prameny –  Sangerberg – nebyl výjimkou.

Místní šlechta a církev hleděly s nevolí na rostoucí bohatství Rýzmburků. Zvláště klášter v Teplé se nemohl smířit s tím, že bývalé majetky připadly tomuto rodu. Docházelo k častým rozbrojům a ostrým šarvátkám. Těm musel nakonec učinit přítrž sám panovník Karel IV. Roku 1355 svým výnosem uzákonil hranice mezi rivaly. Rozhodnutí bylo kuriózní, nemělo v tom čase obdoby. Karel IV. určil, že hlavním hraničním mezníkem bude Pramenský potok (Roda), který protéká středem obce Prameny. Západní část spadala pod správu kláštera v Teplé, východní patřila Rýzmburkům.

Hranici mezi majetkem kláštera v Teplé a majetkem Rýzmburků tvořil Pramenský potok (Roda)

Hranici mezi majetkem kláštera v Teplé a majetkem Rýzmburků tvořil Pramenský potok (Roda)

I v dalších letech docházelo k nárůstu těžby v celé oblasti. Bohatl a rozrůstal se i Sangerberg. Nastala však první polovina 15. století, začaly husitské války. Vojska několikrát táhla krajem, několikrát prošla i Sangerbergem. Obec byla zpustošena, těžba rud zcela ustala. Mnoho výnosných šachet bylo zcela zničeno. Až po skončení husitských bojů se šachty znovu staly středem zájmu. Jenže v tom čase se na bečovském panství, kam Sangerberg náležel, často střídali majitelé. Čeští, němečtí, někteří měli zájem těžit, jiní však ne.

Posuňme se krátce na samý konec století patnáctého. To zdejší majetky odkoupil Šebestián Pluh z Rabštejna. Příslušník rodu, který se nesmazatelným způsobem zapsal do rozvoje zdejšího kraje. V prohrané bitvě u Műhlbergu (1547) však Pluhové o veškeré majetky přišly. Příslušníci rodu, stejně jako obyvatelé Sangerbergu, byli evangelíci. Báli se útisku a naprostá většina jich z kraje odešla. Odchod byl katastrofální, zůstalo jen několik málo obyvatel. Těžba ustala, nastal úpadek. Sangerbergu byl zrušen městský stav, koncem 16. století je uváděn jako pouhá obec.

Další utrpení přinesla třicetiletá válka. Z ní se obce Císařského lesa dlouho nemohly vzpamatovat. V 17. a 18. docházelo jen k velmi pomalému rozvoji.

Počátkem století devatenáctého se nečekaně objevila příležitost, jak kraj pozvednout a obyvatele v hlubokých lesích dostat na vyšší úroveň. Místní obyvatelé dlouho hledali plodinu, kterou by na svých kamenitých polích mohli pěstovat. Pokusili se vysadit chmel, který se v tom čase pěstoval kolem nedalekého Sokolova. Bídná kvalita půdy, drsné podnebí, to všechno neumožnilo vypěstovat surovinu v požadované kvalitě. Přesto se chmel ukázal být dobrým nápadem.

Z jižní části Bavorska a z Rakouska se do Čech dovážela sůl. Té nebylo v Čechách nikdy dost. Jenže obchodníci se solí měli v Bavorsku potíže. Solná komora zatížila vývoz soli vysokým mýtným. Obchodníci hledali nové cesty, na nichž by se vyhnuli četným mýtům. Místo cesty podél západní hranice s Bavorskem volili cestu středními Čechami na jih, přímo do Rakouska. Sangerbergské napadlo, že cestou na jih naloží v oblastech kolem Žatce chmel, plodinu velmi žádanou, a ten odvezou na jih. Na obou cestách tak budou vytíženi.

Nejšikovnější obchodníci se začali rychle vzmáhat. Jejich zisky se odrazily na životním stylu. Mezi nejbohatší a největší patřily rodinné firmy Danzerů a Tanzerů. S nimi několik firem menších, dohromady pak vytvořily páteř celého obchodu s chmelem. Mnoho zaměstnanců pocházelo přímo ze Sangerbergu či z okolí.

Odraz narůstajícího bohatství na sebe nenechal dlouho čekat. Bohatí obchodníci si začali stavět honosná sídla, snažili se jim podobat i majitelé firem menších. V Sangerbergu zmizely chátrající domy, objevily se výstavní a honosné objekty. Mnohé z nich se daly srovnat s nákladnými domy v nedalekých Mariánských Lázních. Pro potřeby firem se v okolí začaly stavět sklady a sušárny chmele. Obchod s chmelem vysoko převýšil obchod se solí. S potřebou nových staveb vzrostla potřeba stavebních dělníků, počet obyvatel obce výrazně vzrostl.

Znak města Prameny

Znak města Prameny

Díky vzkvétajícímu obchodu životní úroveň tehdejších obyvatel Sangerbergu rychle stoupala. Měnil se pohled okolí na obec, ta získávala stále lepší renomé. Začátkem roku 1873 došlo ke spojení dosud tří samostatných částí obce. 30. 4. 1873 byl Sangerberg rozhodnutím císaře povýšen na město a obdržel městský znak. Ten tvořila kotva s chmelovými výhonky. Navíc město obdrželo důležitý přídomek Bad, Lázně. Byla to reakce na nový lázeňský komplex nedaleko obce.

V polovině devatenáctého století propukla v západních Čechách lázeňská horečka. Obyvatelé Sangerbergu pozorovali rychlý vzestup slávy nedalekých Mariánských Lázní. V okolí jejich města také vyvěralo mnoho minerálních pramenů. Nápad využít jich pro lázeňství byl přirozený. Rozbory minerálních vod vyvěrajících v okolí Sangerbergu ukázaly, že jsou po všech stránkách vhodné ke každodennímu lékařskému pití.

Vzorky pramenů byly zaslány k posouzení i do Vídně. Profesor Dr. v. Kletzinsky, uznávaný světový odborník, provedl podrobný chemický rozbor a vynesl resumé:

„Vzhledem ke zjištěným chemickém rozborům mohu potvrdit, že prameny jsou zcela vhodné k dietetickým i terapeutickým potřebám. Kvalitou jsou plně srovnatelné s prameny v okolních Mariánských Lázních.“

Na závěr ještě dodal:

„V Čechách, tak bohatých na léčivé prameny, jest ve vínku pramenů jedna perla, dosud málo doceněná, která svojí hodnotou mnohé jiné, které nádherou svého okolí oslňují svět, tyto značně převyšuje. Tím míním skromný Sangerberg u Mariánských Lázní.“ 

Na základě skvělých výsledků rozborů všech pramenů, na základě jejich doporučení k léčebným účelům všichni doufali, že dojde k brzkému rozvoji lázeňství v Sangerbergu. Oproti očekávání se však do města žádný investor nehrnul. Proto se čtyři majetní místní podnikatelé pustili se do lázeňského podnikání sami. Založili společnost Sangerberg Bade-Gesellschaft. Za okrajem města, na hranici lesa, vybudovali velké lázně. Přibližně ve stejné době si kníže Schőnburg-Waldeburg nedaleko odsud, na Kladské, vystavěl sídlo pro lovecké účely. Stavbu pojal velkoryse, chatu vystavěl ve stylu švýcarských chat. Sangerbergští se nechali inspirovat a lázně vystavěli v podobném velkolepém stylu. Stavba byla roku 1870 otevřena. Dostala jméno Elisabethbad, Alžbětiny lázně.

V budově bylo 40 luxusních pokojů. V objektu byla koncertní síň, čítárna, herny, restaurace. Kolem budovy byl rozlehlý park. V něm tenisové kurty a prostory pro další aktivity. V místě chovných nádrží pro pstruhy vzniklo koupaliště.

Za hotelem se nacházel léčebný dům. V parku za ním se nacházela do oblouku vystavěná kolonáda. Částečně byla uzavřená, v této části byla lehátka, kde pacienti mohli během kůr odpočívat. Vývěry pramenů v těsné blízkosti lázní byly nádherně upraveny. Byly to prameny Vincentův, Hublův, Gizelin a Rudolfův. Poslední dva jmenované byly jímány do serpentinitových kruhových jímek se silnými obrubníky. Nad Vincentovým pramenem za hlavní budovou byl vybudován okrasný dřevěný altán.

Lázeňský dům v roce 1905

Lázeňský dům v roce 1905

Místní lázeňské středisko od počátku úzce spolupracovalo s lázeňskými lékaři z Mariánských Lázní. Ve vedení lázní se vystřídala sousta odborníků. Od počátku nepůsobily lázně jako léčebné, s přímým účinkem na konkrétní diagnózu. Lékaři je svým nemocným doporučovali jako doléčovací terapii pro nemoci respiračních orgánů, pro chronické katary žaludku a střev, pro anemii, pro některá nervová onemocnění. Velmi účinná byla léčba ve slatinných koupelích.

Léčebný dřevěný pavilon za lázněmi v roce 1906

Léčebný dřevěný pavilon za lázněmi v roce 1906

Po počátečních úspěších přicházelo zklamání. Příliv pacientů ani turistů nebyl takový, jak se očekávalo. Lázním se nepodařilo získat takový věhlas, jaký měly Mariánské Lázně. Přes veškerou snahu Sangerbergských lázně pomalu skomíraly.  Během první světové války sloužily jako ozdravovna pro zraněné s poškozenými plícemi.

Po válce byl učiněn další pokus o obnovu lázní. Velkou naději s sebou nesl prodej lázní firmě Julius Meinl. Firma se do obnovy pustila s vervou. Lázeňský objekt prošel významnou přestavbou. Bohužel, během války byly poškozeny některé minerální prameny. Díky špatné péči došlo k průsakům vody do stěžejního pramene, Vincentova. Pro lázeňství už nemohl být používán. Musel projít obnovou, a když se ho podařilo vyčistit, byl na počest nového majitele pojmenován Juliův pramen.

Ani firmě Julius Meinl se nepodařilo lázně uvést do prosperujícího stavu. Lázeňský objekt byl po čase opět prodán, tentokrát společnosti Porcelán Karlovy Vary. Ta nevýnosný provoz zastavila, lázeňské procedury zrušila. Objekt začal sloužit pro pracovníky s plicemi poškozenými silikózou, kterých v porcelánovém průmyslu bylo nemálo. Společně s nimi se léčili i nemocní tuberkulózou.

Jako ozdravovna pro lidi s nemocnými plícemi sloužily lázně až do roku 1948. Celá oblast byla poté převzata armádou, lázně se staly součástí vojenského prostoru a provoz skončil.

Ještě jednou, naposledy ve své existenci, budova posloužila lidem. To v době, kdy armáda z těchto míst odešla. Jenže to už celá oblast prošla nenapravitelnou změnou. Těžká vojenská technika okolí zničila, oblast se zcela vylidnila. O Pramenech se už neuvažovalo jako o léčebném či rekreačním místě. Městečko leželo mimo veškerou civilizaci, daleko od všeho. Neudržované domy se rozpadaly, pohled na kdysi prosperující sídlo byl neutěšený. Na tomto stavu se podepsaly také pokusy o těžbu uranu.

Přesto byla obnovena léčba plicních onemocnění, především tuberkulózy. Ovšem v roce 1967 došlo k nepochopitelnému rozhodnutí. Byl zde zřízen domov pro přestárlé. Do polozničených prostor byli umístěni staří lidé, neschopni se postarat sami o sebe. Jejich pobyt zde byl útrpný. Prostředí bylo velmi skromně vybaveno, klienti zde doslova živořili. Nikdo nekontroloval, jak je zde o ně pečováno.

2. června 1983 dům z velké části vyhořel. Naštěstí nedošlo k újmě na zdraví a životech. Důchodci byli rozvezeni po domovech v celém Československu. Stát neměl zájem o opravu a domov důchodců byl zrušen.

Poslední pokus o záchranu budovy se uskutečnil po roce 1989. Stát tehdy poskytl prostředky na opravu. Jenže ty stačily pouze na vybudování nové měděné střechy. Během následujících měsíců však zloději měď rozkradli a odvezli ji všechnu do šrotu.

V roce 2000 nastaly poslední okamžiky budovy. Jako nebezpečný zchátralý objekt byla zbourána. Místo připomíná jen obrovská halda stavební suti.

********************************************************************************

Dnes jsou Prameny nejzadluženější obcí České republiky. Za vším stojí jeden neúspěšný projekt. Obec v polovině devadesátých let investovala nemalé peníze do pozemků a zkušebních vrtů minerální vody s tím, že její stáčení bude obci vydělávat doslova neskutečné peníze. Bohužel, obec projekt nezvládla a dostala se do neřešitelných dluhových problémů, ze kterých se jen velmi pomalu vzpamatovává. Téměř veškerý majetek obce byl nuceně prodán.

Je to velká škoda. Kvalitní minerální prameny a jedinečné přírodní prostředí – oblast je co do čistoty a kvality ovzduší jednou z nejlepších v Česku – jsou potenciálem zcela jistě nevyužitým.

Náměstí v Pramenech v roce 1928. Uprostřed stojí radnice, nalevo pak Tanzerův dům a napravo vyčnívá věž kostela u náměstí.

Náměstí v Pramenech v roce 1928. Uprostřed stojí radnice, nalevo pak Tanzerův dům a napravo vyčnívá věž kostela u náměstí.

Prameny v roce 1932

Prameny v roce 1932

Prameny dnes

Prameny dnes

********************************************************************************

Minerální prameny v Pramenech

Vzal jsem si na pomoc edici Průvodce po minerálních pramenech (Jiří Milota a Jaromír Bartoš, ZO ČSOP Kladská. Vyšlo v letech 2008 – 2011). Čtvrtá část edice se zabývá minerálními prameny Slavkovského lesa. Jedna z kapitol je věnována minerálním pramenům nacházejícím se v okolí Pramenů.

Popsáno je osm důležitých minerálních pramenů. Z nich je třeba na prvním místě uvést pramen Vincentův, zmiňovaný již v předchozím textu.

Vincentův pramen se nachází asi sto metrů vpravo od silnice Prameny – Kladská, za bývalou lázeňskou budovou, kterou připomíná pouze velká hromada stavební suti.

Na konci devatenáctého století byla kyselka jímána do lahví a distribuována do prodejní sítě. Po první světové válce, kdy lázně odkoupila firma Julius Meinl, musel být pramen opraven; během války byl znečištěn průsaky vod. Po opravě nesl podle majitele a mecenáše oprav jméno Julius.

Pramen je zachycen ve zděné šachtě, která bývala kryta dřevěným pavilónkem. Dnes je pramen ve stavu doslova katastrofálním, pro pití zcela nevhodný.

Vincentův pramen dnes

Vincentův pramen dnes

Vincentův pramen dnes

Vincentův pramen dnes

Jinak vypadají prameny Rudolf a Giselin. Nacházejí se asi padesát metrů od silnice Prameny – Kladská, v parku před budovou bývalých lázní. Oba prameny jsou zachyceny v hlubokých jímkách s dřevěným obložením, uspořádaným do osmiúhelníku. Obložení bylo v horní části původně lemováno skládanými serpentinitovými kruhy, vyhotovenými roku 1870. Ty před časem zmizely.

Pokud chcete prameny ochutnat, musíte popojít pár metrů od jímek, kde jsou vyvedeny jejich vývěry pod úroveň terénu. Oba prameny jsou (na rozdíl od pramene Vincentova) silně železité.

Prameny Giselin a Rudolf

Prameny Giselin a Rudolf

Prameny Giselin a Rudolf, tady můžete prameny ochutnat

Prameny Giselin a Rudolf, tady můžete prameny ochutnat

Prameny Giselin a Rudolf, tady můžete prameny ochutnat

Prameny Giselin a Rudolf, tady můžete prameny ochutnat

Barochova kyselka. Budete-li přijíždět do Pramenů od Kladské, minete na začátku obce most a silniční odbočku ve směru na Mariánské Lázně. Několik desítek metrů níže, po proudu potoka, se nachází lávka. Přejděte ji a pokračujte vyšlapaným chodníčkem asi šedesát metrů zpět proti proudu. Tady Barochova kyselka vyvěrá.

Vývěr byl v polovině osmdesátých let upraven pracovníky CHKO Slavkovský les Františkem Barochem a Jindřichem Horáčkem, podle kterých byla kyselka uváděna jako Baroch – Horáčkova.

Místo je upraveno k jímání, tato kyselka je velice chutná.

Vývěr Barochovy kyselky

Vývěr Barochovy kyselky

Doslova pár metrů od Barochovy kyselky, v bažinatém terénu zarostlém kolem dokola bolševníkem, se nachází další vývěr. Vypadá velmi pěkně, leč přístup je možný pouze za použití speciální obuvi a speciálního oblečení. Dle Průvodce po pramenech se zřejmě jedná o vývěr, který místní nazývali Hublův pramen.

Hublův pramen (s otazníkem)

Hublův pramen (s otazníkem)

Hublův pramen (s otazníkem)

Hublův pramen (s otazníkem)

Novákův pramen. Nedaleko křižovatky silnic uprostřed obce, po pravé straně ve směru od Kladské, se nachází penzión u Nováků. Na jeho zahradě najdete vývěr minerálního pramene – majitel penziónu ho nazývá Novákovým. Zachycen je ve studni asi šest metrů hluboké. Dle majitele je možné bez jakékoli újmy pramen pít.

Další dva prameny pouze zmiňuji, protože jsem je sám neviděl.

Pramen Amálka se nachází na levé straně silnice Prameny – Mnichov, asi dva metry od pravého břehu Pramenského potoka, asi sto metrů pod zamřížovanou štolou, která je ze silnice vidět. Popis cesty k prameni uvádí, že v úrovni zamřížované štoly třeba překročit potok a pokračovat po jeho proudu k vývěru. Ten je jímán v čedičové trubce. V roce 2011 byl pramen pročištěn.

Pojmenování pramene vzniklo omylem, podle nedaleké štoly. Zaniklá štola Amálka se však nachází na opačném konci obce.

Poslední pramen, který zmíním, je vlastně vývěrem plynu. Vývěr se jmenuje Mofety pod Vlčkem a nachází se v přírodní rezervaci Mokřady pod Vlčkem, asi jeden kilometr jižně od obce, nalevo od silnice do Mariánských Lázní.

********************************************************************************

Napsal jsem již v úvodu mého povídání, že obraz dnešní obce Prameny nikterak nevypovídá o slavné a fascinující historii tohoto místa. Nicméně místo za návštěvu stojí. Projděte se obcí, a pokud vás napadne výraz memento, budete mít stejný pocit, jako mám já. Ochutnejte minerální prameny, jsou skvělé. Projděte se okolní krajinou. K národním přírodním památkám Křížky a Upolínová louka to jsou necelé tři kilometry chůze (směr Bečov nad Teplou). Nedaleko těchto rezervací můžete obdivovat unikátní památku technickou: Dlouhou stoku. Ve směru opačném, pět kilometrů od Pramenů, se nachází Kladská, skvost Slavkovského lesa.

Přijeďte do Pramenů. Nebudete litovat!

Krajina kolem Pramenů

Krajina kolem Pramenů

Národní přírodní památka Křížky

Národní přírodní památka Křížky

Dlouhá stoka

Dlouhá stoka

Dlouhá stoka

Dlouhá stoka

Krajina mezi Prameny a Kladskou

Krajina mezi Prameny a Kladskou

********************************************************************************

Všechny informace historické jsem čerpal ze skvělých stránek slavkovsky-les.cz

Historické fotografie jsem si vypůjčil ze stránek  slavkovsky-les.cz a Obnova obce Prameny

********************************************************************************

Ve Střípcích ze Slavkovského lesa jsem dosud publikoval:

Střípky ze Slavkovského lesa
Střípky ze Slavkovského lesa: Pozoruhodná rozhledna
Střípky ze Slavkovského lesa: Pozoruhodné vodní dílo
Střípky ze Slavkovského lesa: K Mnichovským hadcům
Střípky ze Slavkovského lesa: Několik střípků nakonec
Střípky ze Slavkovského lesa: Z Teplé do Mariánských Lázní
 
 
 
 
Příspěvek byl publikován v rubrice Střípky ze Slavkovského lesa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 komentářů u Střípky ze Slavkovského lesa: Prameny a prameny

  1. lojzo napsal:

    Neveselé čítanie… 🙁
    Možno si mohol trochu viac napísať o histórii obce v 20. storočí, tú si vpodstate zredukoval na osudy liečebného domu.
    Ešte otázka: Na tej tvojej fotke z dnešnej obce mi chýba kostolná veža. Schovala sa za barák, či už neexistuje?

  2. SV napsal:

    „Kladská, skvost Slavkovského lesa“ to ano 🙂

  3. SV napsal:

    Vývěr Barochovy kyselky vyzerá tak nejak vílovito 😉

  4. JH napsal:

    Mohl by někdo napsat souřadnice GPS Hublova pramene?? Podle jednoho průvodce je totiž shodný jako obecní pramen, který byl jímán do 4 skruží (dnes skruže 3), které se nachází asi 40 metrů za lávkou po proudu potoka na pravém břehu.

    • pepa napsal:

      Hublův pramen jsem ve svém příspěvku uvedl s otazníkem, protože sám nevím, zda je to skutečně on. Usuzuji tak dle indicií ve zdroji:
      „Průvodce po minerálních pramenech (Jiří Milota a Jaromír Bartoš, ZO ČSOP Kladská)“, díl v této chvíli neupřesním.
      Až k prameni, který je na fotografii, jsem se nedostal, uvádím v textu, že je to možné jen se speciální obuví a oblečením. Proto jsem ani nemohl zaměřit GPS souřadnice.
      Ale pokud píšete, že se podle vašeho zdroje nachází 40 metrů po proudu potoka, musí se jednat o jiný pramen. Tento se nachází zhruba 80 metrů od lávky, proti proudu, na pravém břehu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.